Fedcupový tým Nizozemska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nizozemsko
Kapitán Elise Tamaëlová
Žebříček ITF 37.
Barvy       oranžová
      bílá
Debut v soutěži 1963
Odehraných ročníků 58
Zápasů celkově 188 (109–77)
Roky ve Světové skupině 26 (17–24)
Finalistky 2 (1968, 1997)
Nejvíce výher, celkem Betty Stöveová (45–15)
Nejvíce výher, dvouhra Betty Stöveová (22–5)
Nejvíce výher, čtyřhra Betty Stöveová (23–10)
Nejlepší pár Boogertová /
Oremansová (9–3)
Nejvíce zápasů Miriam Oremansová (39)
Nejvíce odehraných let Arantxa Rusová (13)

Údaje v infoboxu aktuální k listopadu 2022

Fedcupový tým Nizozemska reprezentuje Nizozemsko v Billie Jean King Cupu od premiérového ročníku 1963 pod vedením národního tenisového svazu Koninklijke Nederlandse Lawn Tennis Bond.

Nejlepším výsledkem v soutěži jsou dvě finálové účasti. V obou případech odešly Nizozemky poraženy. V roce 1968 nestačily na dvorcích Roland-Garros na Austrálii 0:3 na zápasy a v sezóně 1997 podlehly Francii poměrem 1:4, když jediný bod uhrála Brenda Schultzová-McCarthyová s Mary Pierceovou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Michaëlla Krajiceková podává proti Izraelce Šachar Pe'erové v 1. skupině euroafrické zóny 2012

Družstvo v soutěži debutovalo během premiérovém ročníku Poháru federace 1963, jako jeden z šestnácti účastníků. Po výhře nad Švýcarskem skončilo ve čtvrtfinále na raketách pozdějších vítězek ze Spojených států 0:3 na zápasy.

V roce 1998 družstvo spadlo do 1. skupiny euroafrické zóny, kde do sezóny 2013 odehrálo většinu ročníků. Ve druhé světové baráži 2014 zvládlo duel proti Japonkám po výsledku 3:2 a následující rok prošlo světovou baráží 2015 přes Austrálii po výhře 4:1 až do elitní úrovně pro rok 2016.

Vedle neúspěšných finálových účastí z let 1968 a 1997 se tým probojoval do světového semifinále v letech 1969, 1976 a 2016. V moskevském čtvrtfinále Světové skupiny 2016 Nizozemky překvapivě porazily Rusko 3:1. Po třech utkáních již měly zajištěný postup vedením 3:0. Kiki Bertensová ani Richèl Hogenkampová přitom nefigurovaly v první stovce žebříčku WTA. Dvouhra mezi Kuzněcovovou a Hogenkampovou, jež Nizozemka vyhrála 10–8 ve třetí sadě, se stala nejdelším zápasem v historii Fed Cupu. Trvala přesně čtyři hodiny a překonala tak rekord utkání vítězné Portoričanky Vilmarie Castellviové s Kanaďankou Wozniakovou, který v roce 2005 trval 3:49 hodin.[1] V semifinále Nizozemky nestačily na Francii, když na antuce v Trélazé prohrály 2:3 na zápasy. Kiki Bertensová vybojovala dva body po výhrách nad Caroline Garciaovou i Kristinou Mladenovicovou. Hogenkampová naopak obě dvouhry ztratila. Rozhodla až závěrečná čtyřhřa, v níž Francouzky dokázaly otočit ztrátu úvodní sady a dovést tým k postupu do finále.

Složení týmu[editovat | editovat zdroj]

2014–2017[editovat | editovat zdroj]

Hráčka narození debut naposled soupeř zápasů výhry/prohry žebříček WTA[2][3]
singl debl celkem singl debl
Bertensová, KikiKiki Bertensová 10. prosince 1991 2011 2017 Bělorusko Bělorusko 14 13–1 6–2 19–3 24. 28.
Hogenkampová, RichèlRichèl Hogenkampová 16. dubna 1992 2010 2016 Francie Francie 19 6–4 8–3 14–7
Kerkhoveová, LesleyLesley Kerkhoveová 4. listopadu 1991 2014 2014 Lucembursko Lucembursko 2 0–0 2–0 2–0
Krajiceková, MichaëllaMichaëlla Krajiceková 9. ledna 1989 2004 2017 Bělorusko Bělorusko 27 10–9 7–4 17–13 253. 68.
Rusová, ArantxaArantxa Rusová 13. prosince 1990 2008 2017 Bělorusko Bělorusko 18 15–6 0–2 15–8 176. 189.
Burgerová, CindyCindy Burgerová 25. listopadu 1992 2016 2017 Bělorusko Bělorusko 2 0–2 0–2 0–4 137. 171.

Chronologie zápasů[editovat | editovat zdroj]

Zahrnuty jsou pouze zápasy světové skupiny, druhé světové skupiny a jejich baráží.

1963–1969[editovat | editovat zdroj]

Rok úroveň[4] datum místo soupeř skóre výsledek
1963 Světová skupina, 1. kolo 17. června Londýn (GBR) Švýcarsko Švýcarsko 3–0 výhra
Světová skupina, čtvrtfinálr 18. června Londýn (GBR) USA Spojené státy 0–3 prohra
1964 Světová skupina, 1. kolo 1. září Filadelfie (USA) Rakousko Rakousko 2–1 výhra
Světová skupina, 2. kolo 2. září Filadelfie (USA) Francie Francie 1–2 prohra
1966 Světová skupina, 2. kolo 12. května Turín (ITA) Jižní Afrika Jihoafrická republika 2–1 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále 13. května Turín (ITA) Austrálie Austrálie 1–2 prohra
1967 Světová skupina, 2. kolo 7. června Berlín (FRG) Itálie Itálie 0–3 prohra
1968 Světová skupina, 1. kolo 21. května Paříž (FRA) Finsko Finsko 3–0 výhra
Světová skupina, 2. kolo 23. května Paříž (FRA) Polsko Polsko 2–1 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále 24. května Paříž (FRA) Bulharsko Bulharsko 3–0 výhra
Světová skupina, semifinále 25. května Paříž (FRA) USA Spojené státy 2–1 výhra
Světová skupina, finále 26. května Paříž (FRA) Austrálie Austrálie 0–3 prohra
1969 Světová skupina, 1. kolo 19. května Athény (GRE) Bulharsko Bulharsko 3–0 výhra
Světová skupina, 2. kolo 21. května Athény (GRE) Indonésie Indonésie 3–0 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále 23. května Athény (GRE) Československo Československo 2–1 výhra
Světová skupina, semifinále 24. května Athény (GRE) USA Spojené státy 0–3 prohra

1970–1979[editovat | editovat zdroj]

Rok úroveň[4] datum místo soupeř skóre výsledek
1970 Světová skupina, 1. kolo 19. května Freiburg (FRG) Řecko Řecko 3–0 výhra
Světová skupina, 2. kolo 20. května Freiburg (FRG) Kanada Kanada 3–0 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále 22. května Freiburg (FRG) Spojené království Velká Británie 1–2 prohra
1971 Světová skupina, 1. kolo 26. prosince 1970 Perth (AUS) Kanada Kanada 3–0 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále 27. prosince 1970 Perth (AUS) Francie Francie 1–2 prohra
1972 Světová skupina, 1. kolo 20. března Johannesburg (RSA) Nový Zéland Nový Zéland 2–1 výhra
Světová skupina, 2. kolo 21. března Johannesburg (RSA) Kolumbie Kolumbie 2–1 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále 23. března Johannesburg (RSA) USA Spojené státy 0–3 prohra
1973 Světová skupina, 1. kolo 1. května Bad Homburg (FRG) Francie Francie 2–1 výhra
Světová skupina, 1. kolo 2. května Bad Homburg (FRG) Dánsko Dánsko 2–0 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále 4. května Bad Homburg (FRG) Jižní Afrika Jihoafrická republika 0–3 prohra
1974 Světová skupina, 1. kolo květen Neapol (ITA) Francie Francie 1–2 prohra
1975 Světová skupina, 1. kolo květen Aix-en-Provence (FRA) Uruguay Uruguay 2–1 výhra
Světová skupina, 2. kolo květen Aix-en-Provence (FRA) Československo Československo 0–2 prohra
1976 Světová skupina, 1. kolo srpen Filadelfie (USA) Brazílie Brazílie 3–0 výhra
Světová skupina, 1. kolo srpen Filadelfie (USA) Argentina Argentina 3–0 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále srpen Filadelfie (USA) Dánsko Dánsko 2–1 výhra
Světová skupina, semifinále srpen Filadelfie (USA) USA Spojené státy 0–3 prohra
1977 Světová skupina, 1. kolo červen Eastbourne (GBR) Uruguay Uruguay 3–0 výhra
Světová skupina, 2. kolo červen Eastbourne (GBR) Izrael Izrael 3–0 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále červen Eastbourne (GBR) Jižní Afrika Jihoafrická republika 1–2 prohra
1978 Světová skupina, 1. kolo listopad Melbourne (AUS) Mexiko Mexiko 3–0 výhra
Světová skupina, 2. kolo listopad Melbourne (AUS) Chile Chile 3–0 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále prosinec Melbourne (AUS) Austrálie Austrálie 0–3 prohra
1979 Světová skupina, 1. kolo duben Madrid (ESP) Argentina Argentina 3–0 výhra
Světová skupina, 2. kolo květen Madrid (ESP) Japonsko Japonsko 3–0 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále květen Madrid (ESP) Austrálie Austrálie 1–2 prohra

1980–1989[editovat | editovat zdroj]

Rok úroveň[4] datum místo soupeř skóre výsledek
1980 Světová skupina, 1. kolo květen Berlín (FRG) Argentina Argentina 1–2 prohra
1981 Světová skupina, 1. kolo listopad Tokio (JPN) Hongkong Hongkong 2–1 výhra
Světová skupina, 2. kolo listopad Tokio (JPN) Itálie Itálie 2–1 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále listopad Tokio (JPN) Austrálie Austrálie 0–3 prohra
1982 Světová skupina, 1. kolo červenec Santa Clara (USA) Dánsko Dánsko 2–1 výhra
Světová skupina, 2. kolo červenec Santa Clara (USA) Austrálie Austrálie 0–3 prohra
1983 Světová skupina, 1. kolo červenec Curych (SUI) Čína Čína 1–2 prohra
1984 Světová skupina, 1. kolo červenec São Paulo (BRA) Francie Francie 1–2 prohra
1985 Světová skupina, 1. kolo říjen Nagoja (JPN) Švýcarsko Švýcarsko 1–2 prohra
1986 Světová skupina, 1. kolo červenec Praha (TCH) Kanada Kanada 1–2 prohra
1987 Světová skupina, 1. kolo červenec Vancouver (CAN) Kanada Kanada 0–3 prohra
1988 Světová skupina, 1. kolo prosinec Melbourne (AUS) Španělsko Španělsko 0–3 prohra
1989 Světová skupina, 1. kolo říjen Tokio (JPN) Jugoslávie Jugoslávie 3–0 výhra
Světová skupina, 2. kolo říjen Tokio (JPN) Španělsko Španělsko 0–3 prohra

1990–1999[editovat | editovat zdroj]

Rok úroveň[4] datum místo soupeř skóre výsledek
1990 Světová skupina, 1. kolo červenec Atlanta (USA) Švýcarsko Švýcarsko 2–1 výhra
Světová skupina, 2. kolo červenec Atlanta (USA) Německo Německo 2–1 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále červenec Atlanta (USA) Sovětský svaz Sovětský svaz 0–3 prohra
1991 Světová skupina, 1. kolo 23. července Nottingham (GBR) USA Spojené státy 0–2 prohra
Světová skupina, baráž 24. července Nottingham (GBR) Maďarsko Maďarsko 2–0 výhra
1992 Světová skupina, 1. kolo 13. července Frankfurt (GER) Paraguay Paraguay 2–1 výhra
Světová skupina, 2. kolo 13. července Frankfurt (GER) Německo Německo 1–2 prohra
1993 Světová skupina, 1. kolo 20. července Frankfurt (GER) Chorvatsko Chorvatsko 3–0 výhra
Světová skupina, 2. kolo 21. července Frankfurt (GER) Lotyšsko Lotyšsko 3–0 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále 23. července Frankfurt (GER) Španělsko Španělsko 0–3 prohra
1994 Světová skupina, 1. kolo 19. července Frankfurt (GER) Bělorusko Bělorusko 2–1 prohra
Světová skupina, 2. kolo 20. července Frankfurt (GER) Jižní Afrika Jihoafrická republika 1–2 prohra
1995 2. světová skupina, 1. kolo 23. dubna Västerås (SWE) Švédsko Švédsko 5–0 výhra
Světová skupina, baráž 23. července Noordwijk (NED) Rakousko Rakousko 1–4 prohra
1996 2. světová skupina, 1. kolo 28. dubna Kampen (NED) Austrálie Austrálie 4–1 výhra
Světová skupina, baráž 14. července Bratislava (SVK) Slovensko Slovensko 3–2 výhra
1997 Světová skupina, 1. kolo 2. března Haarlem (NED) USA Spojené státy 3–2 výhra
Světová skupina, semifinále 13. července Praha (CZE) Česko Česko 3–2 výhra
Světová skupina, finále 5. října 's-Hertogenbosch (NED) Francie Francie 1–4 prohra
1998 Světová skupina, 1. kolo 19. dubna Kiawah Island (USA) USA Spojené státy 0–5 prohra
Světová skupina, baráž 26. července Bol (CRO) Chorvatsko Chorvatsko 2–3 prohra
1999 2. světová skupina, 1. kolo 18. dubna 's-Hertogenbosch (NED) Belgie Belgie 0–5 prohra
2. světová skupina, baráž 24. července Amsterdam (NED) Austrálie Austrálie 0–2 prohra

2000–2009[editovat | editovat zdroj]

Rok úroveň[4] datum místo soupeř skóre výsledek
2002 2. světová skupina, baráž 21. července Wollongong (AUS) Austrálie Austrálie 2–3 prohra

2010–2019[editovat | editovat zdroj]

Rok soutěž[4] datum místo povrch soupeř skóre výsledek
2013 Zóna Evropy a Afriky, základní skupina 7. února Izrael Ejlat tvrdý Bulharsko Bulharsko 0–3 prohra
8. února Slovinsko Slovinsko 3–0 výhra
9. února Lucembursko Lucembursko 3–0 výhra
Zóna Evropy a Afriky, souboj o 5.–8. místo 10. února Maďarsko Maďarsko 0–2 prohra
2014 Zóna Evropy a Afriky, základní skupina 4. února Maďarsko Budapešť tvrdý (h) Chorvatsko Chorvatsko 3–0 výhra
5. února Belgie Belgie 3–0 výhra
7. února Lucembursko Lucembursko 3–0 výhra
Zóna Evropy a Afriky, baráž 9. února Bělorusko Bělorusko 2–0 výhra
2. světová skupina, baráž 19.–20. dubna Nizozemsko 's-Hertogenbosch antuka (h) Japonsko Japonsko 3–2 výhra
2015 2. světová skupina, 1. kolo 7.–8. února Nizozemsko Apeldoorn antuka (h) Slovensko Slovensko 4–1 výhra
Světová skupina, baráž 18.–19. dubna Nizozemsko 's-Hertogenbosch antuka (h) Austrálie Austrálie 4–1 výhra
2016 Světová skupina, 1. kolo 6.–7. února Rusko Moskva tvrdý (h) Rusko Rusko 3–1 výhra
Světová skupina, semifinále 16.–17. dubna Francie Trélazé antuka (h) Francie Francie 2–3 prohra
2017 Světová skupina, 1. kolo 11.–12. února Bělorusko Minsk tvrdý (h) Bělorusko Bělorusko 1–4 prohra
Světová skupina, baráž 22.–23. dubna Slovensko Bratislava antuka (h) Slovensko Slovensko 3–2 výhra
2018 Světová skupina, 1. kolo 10.–11. února USA Asheville tvrdý (h) USA Spojené státy 1–3 prohra
Světová skupina, baráž 21.–22. dubna Austrálie Wollongong tvrdý (h) Austrálie Austrálie 1–4 prohra
2019 2. světová skupina, 1. kolo 9.–10. února Nizozemsko 's-Hertogenbosch antuka (h) Kanada Kanada 0–4 prohra
2. světová skupina, baráž 21.–22. dubna Japonsko Ósaka tvrdý Japonsko Japonsko 4–0 výhra

2020–2029[editovat | editovat zdroj]

Rok soutěž datum místo povrch soupeř skóre výsledek
2021 Kvalifikační kolo 7.–8. února 2020 Haag, Nizozemsko antuka (h) Bělorusko Bělorusko prohra 2–3
Světová skupina, baráž 16.–17. dubna 2021 's-Hertogenbosch, Nizozemsko antuka (h) Čína Čína výhra 3–2
2022 Kvalifikační kolo 15.–16. dubna 's-Hertogenbosch, Nizozemsko antuka (h) Španělsko Španělsko prohra 0–3
Světová skupina, baráž 11.–12. listopadu Apeldoorn, Nizozemsko tvrdý (h) Francie Francie prohra 1–3

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Netherlands Fed Cup team na anglické Wikipedii.

  1. ↑ VAN POORTVLIET, Richard. It was the "miracle in Moscow", says Haarhuis [online]. Fed Cup, 2016-02-08 [cit. 2016-02-08]. Dostupné online. 
  2. ↑ WTA Singles Rankings [online]. [cit. 2017-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ WTA Doubles Rankings [online]. [cit. 2017-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e f Fed Cup - Team - NED [online]. International Tennis Federation [cit. 2016-04-12]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Billie Jean King Cup
Vítěz 2022: Švýcarsko Švýcarsko
Finále 2022

Austrálie Austrálie • Belgie Belgie • Slovensko Slovensko • Švýcarsko Švýcarsko • Česko Česko • Itálie Itálie • Kazachstán Kazachstán • Kanada Kanada • Polsko Polsko • USA Spojené státy • Španělsko Španělsko • Spojené království Velká Británie

Ročníky
1963 • 1964 • 1965 • 1966 • 1967 • 1968 • 1969 • 1970 • 1971 • 1972 • 1973 • 1974 • 1975 • 1976 • 1977 • 1978 • 1979 • 1980 • 1981 • 1982 • 1983 • 1984 • 1985 • 1986 • 1987 • 1988 • 1989 • 1990 • 1991 • 1992 • 1993 • 1994 • 1995 • 1996 • 1997 • 1998 • 1999 • 2000 • 2001 • 2002 • 2003 • 2004 • 2005 • 2006 • 2007 • 2008 • 2009 • 2010 • 2011 • 2012 • 2013 • 2014 • 2015 • 2016 • 2017 • 2018 • 2019 • 2020 • 2021 • 2022 • 2023
Vítězky a finalistky Billie Jean King Cupu
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Fedcupový_tým_Nizozemska&oldid=21877992“