Simone Bolelli Simone Bolelli, 2018
Stát Itálie Itálie [1] Datum narození 8. října 1985 (36 let)[1] Místo narození Bologna , Itálie [1] Bydliště Monte Carlo , Monako [1] Výška 183 cm[1] Váha 83 kg[1] Profesionál od 2003[1] Držení rakety pravou rukou, bekhend jednoruč Výdělek 5 524 620 USD Dvouhra Poměr zápasů 123–165 Tituly 0 ATP, 12 challengerů, 2 Futures Nejvyšší umístění 36. místo (23. února 2009)Dvouhra na Grand Slamu Australian Open 2. kolo (2008 , 2009 , 2015 , 2016 ) French Open 3. kolo (2008 , 2015 ) Wimbledon 3. kolo (2008 , 2011 , 2014 ) US Open 2. kolo (2007 , 2014 ) Velké turnaje ve dvouhře Olympijské hry 1. kolo (2008 ) Čtyřhra Poměr zápasů 157–141 Tituly 8 ATP, 4 challengery, 3 Futures Nejvyšší umístění 8. místo (17. srpna 2015)Čtyřhra na Grand Slamu Australian Open vítěz (2015 )French Open semifinále (2015 ) Wimbledon 2. kolo (2014 ) US Open semifinále (2011 ) Velké turnaje ve čtyřhře Turnaj mistrů základní skupina (2015 ) Olympijské hry 1. kolo (2008 ) Týmové soutěže Davis Cup semifinále (2014 ) Hopman Cup základní skupina (2009 ) Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20210628a 28. června 2021datové položky .
Simone Bolelli (* 8. října 1985 Bologna ) je italský profesionální tenista . Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál osm titulů ve čtyřhře, včetně Australian Open 2015 , na němž triumfoval s krajanem Fabiem Fogninim . Na challengerech ATP a okruhu ITF získal čtrnáct titulů ve dvouhře a sedm ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP pro dvouhru byl nejvýše klasifikován v únoru 2009 na 36. místě a ve čtyřhře pak v srpnu 2015 na 8. místě . Trénují ho Umberto Rianna a Giancarlo Petrazzuolo.[1]
Na nejvyšší grandslamové úrovni se v mužské dvouhře nejdále probojoval do 3. kola pařížského French Open (v letech 2008 a 2015 ) a travnatého Wimbledonu (v letech 2008 , 2011 a 2014 ).
V italském daviscupovém týmu debutoval v roce 2007 utkáním zóny Evropy a Afriky proti Izraeli , v němž ve třech setech nestačil na Noama Okuna . V sérii pak nastoupil ještě k poslední dvouhře, v níž přehrál po dvou sadách Dudiho Selu . Itálie v sérii prohrála 2:3. Do listopadu 2021 v soutěži nastoupil k dvaceti čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 7–9 ve dvouhře a 13–7 ve čtyřhře.[3]
Narodil se v Bologni , otci Danieli (zubař) a matce Stefanii (účetní). Má starší sestru Simonu, která pracuje jako bankovní vedoucí. Tenis začal hrát v sedmi letech. Nejraději hraje na kurtech tvrdého podkladu a forhend má za svůj oblíbený úder. Když vyrůstal, byly jeho idoly tenisté Stefan Edberg a Patrick Rafter . Jeho nejlepšími přáteli na okruhu jsou Juan Martín del Potro , Daniel Gimeno Traver a Horacio Zeballos . Za své oblíbené turnaje považuje Croatia Open , Rome Masters a Monte-Carlo Masters . Ve svém volném čase rád sleduje filmy, poslouchá hudbu nebo chatuje s přáteli. Dne 5. srpna 2009 se oženil s Ximenou Fleitasovou.[1]
Tituly dle povrchu
tvrdý (2–5 Č)
antuka (0–1 D; 5–5 Č)
tráva (1–0 Č)
koberec (0–0)
Stav
č.
datum
turnaj
povrch
soupeř ve finále
výsledek
Finalista
1.
4. května 2008
Mnichov , Německo
antuka
Fernando González
6–7(4–7) , 7–6(7–4) , 3–6
Stav
č.
datum
turnaj
povrch
spoluhráč
soupeři ve finále
výsledek
Vítěz
1.
20110501a 1. května 2011
Mnichov , Německo
antuka
Horacio Zeballos
Andreas Beck Christopher Kas
7–6(7–3) , 6–4
Vítěz
2.
20110730a 30. července 2011
Umag , Chorvatsko
antuka
Fabio Fognini
Marin Čilić Lovro Zovko
6–3, 5–7, [10–7]
Finalista
1.
20121020a 20. října 2012
Moskva , Rusko
tvrdý (h)
Daniele Bracciali
František Čermák Michal Mertiňák
5–7, 3–6
Vítěz
3.
20130224a 24. února 2013
Buenos Aires , Argentina
antuka
Fabio Fognini
Nicholas Monroe Simon Stadler
6–3, 6–2
Finalista
2.
20130302a 2. března 2013
Acapulco , Mexiko
antuka
Fabio Fognini
Łukasz Kubot David Marrero
5–7, 2–6
Vítěz
4.
20150131a 31. ledna 2015
Australian Open , Melbourne, Austrálie
tvrdý
Fabio Fognini
Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut
6–4, 6–4
Finalista
3.
20150322a 22. března 2015
Indian Wells , Spojené státy
tvrdý
Fabio Fognini
Jack Sock Vasek Pospisil
6–4, 6–7(3–7) , [10–7]
Finalista
4.
20150419a 19. dubna 2015
Monte Carlo , Monako
antuka
Fabio Fognini
Bob Bryan Mike Bryan
6–7(3–7) , 1–6
Finalista
5.
20151018a 18. října 2015
Šanghaj , ČLR
tvrdý
Fabio Fognini
Raven Klaasen Marcelo Melo
3–6, 3–6
Vítěz
5.
únor 2016
Dubaj , SAE
tvrdý
Andreas Seppi
Feliciano López Marc López
6–2, 3–6, [14–12]
Finalista
6.
22. července 2018
Båstad , Švédsko
antuka
Julio Peralta Horacio Zeballos
3–6, 4–6
Finalista
7.
září 2019
Petrohrad , Rusko
tvrdý (h)
Matteo Berrettini
Divij Šaran Igor Zelenay
3–6, 6–3, [8–10]
Finalista
8.
říjen 2019
Moskva , Rusko (2)
tvrdý (h)
Andrés Molteni
Marcelo Demoliner Matwé Middelkoop
1–6, 2–6
Vítěz
6.
březen 2021
Santiago , Chile
antuka
Máximo González
Jaume Munar
7–6(7–4) , 6–4
Finalista
9.
duben 2021
Sardegna , Itálie
antuka
Lorenzo Sonego Andrea Vavassori
3–6, 4–6
Finalista
10.
květen 2021
Ženeva , Švýcarsko
antuka
John Peers Michael Venus
2–6, 5–7
Vítěz
7.
květen 2021
Parma , Itálie
antuka
Oliver Marach 6–3, 6–3
Vítěz
8.
červen 2021
Mallorca , Španělsko
tráva
Novak Djoković Carlos Gómez-Herrera
bez boje
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Simone Bolelli
.jpg)
Itálie[1]
Pierre-Hugues Herbert
Fernando González
Horacio Zeballos
Andreas Beck
Marin Čilić
František Čermák
Michal Mertiňák
Nicholas Monroe
Łukasz Kubot
David Marrero
Vasek Pospisil
Raven Klaasen
Marcelo Melo
Divij Šaran
Matwé Middelkoop
John Peers
Michael Venus
Oliver Marach
Ajsám Kúreší
Novak Djoković
Obrázky, zvuky či videa k tématu Simone Bolelli na Wikimedia Commons 