Simone Bolelli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Simone Bolelli
Simone Bolelli, 2018
StátItálieItálie Itálie[1]
Datum narození8. října 1985 (36 let)[1]
Místo narozeníBologna, Itálie[1]
BydlištěMonte Carlo, Monako[1]
Výška183 cm[1]
Váha83 kg[1]
Profesionál od2003[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek5 524 620 USD
Dvouhra
Poměr zápasů123–165
Tituly0 ATP, 12 challengerů, 2 Futures
Nejvyšší umístění36. místo (23. února 2009)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2008, 2009, 2015, 2016)
French Open3. kolo (2008, 2015)
Wimbledon3. kolo (2008, 2011, 2014)
US Open2. kolo (2007, 2014)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry1. kolo (2008)
Čtyřhra
Poměr zápasů157–141
Tituly8 ATP, 4 challengery, 3 Futures
Nejvyšší umístění8. místo (17. srpna 2015)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openvítěz (2015)
French Opensemifinále (2015)
Wimbledon2. kolo (2014)
US Opensemifinále (2011)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrůzákladní skupina (2015)
Olympijské hry1. kolo (2008)
Týmové soutěže
Davis Cupsemifinále (2014)
Hopman Cupzákladní skupina (2009)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20210628a28. června 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Simone Bolelli (* 8. října 1985 Bologna) je italský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál osm titulů ve čtyřhře, včetně Australian Open 2015, na němž triumfoval s krajanem Fabiem Fogninim. Na challengerech ATPokruhu ITF získal čtrnáct titulů ve dvouhře a sedm ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP pro dvouhru byl nejvýše klasifikován v únoru 2009 na 36. místě a ve čtyřhře pak v srpnu 2015 na 8. místě. Trénují ho Umberto Rianna a Giancarlo Petrazzuolo.[1]

Na nejvyšší grandslamové úrovni se v mužské dvouhře nejdále probojoval do 3. kola pařížského French Open (v letech 2008 a 2015) a travnatého Wimbledonu (v letech 2008, 2011 a 2014).

V italském daviscupovém týmu debutoval v roce 2007 utkáním zóny Evropy a Afriky proti Izraeli, v němž ve třech setech nestačil na Noama Okuna. V sérii pak nastoupil ještě k poslední dvouhře, v níž přehrál po dvou sadách Dudiho Selu. Itálie v sérii prohrála 2:3. Do listopadu 2021 v soutěži nastoupil k dvaceti čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 7–9 ve dvouhře a 13–7 ve čtyřhře.[3]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Bologni, otci Danieli (zubař) a matce Stefanii (účetní). Má starší sestru Simonu, která pracuje jako bankovní vedoucí. Tenis začal hrát v sedmi letech. Nejraději hraje na kurtech tvrdého podkladu a forhend má za svůj oblíbený úder. Když vyrůstal, byly jeho idoly tenisté Stefan Edberg a Patrick Rafter. Jeho nejlepšími přáteli na okruhu jsou Juan Martín del Potro, Daniel Gimeno Traver a Horacio Zeballos. Za své oblíbené turnaje považuje Croatia Open, Rome Masters a Monte-Carlo Masters. Ve svém volném čase rád sleduje filmy, poslouchá hudbu nebo chatuje s přáteli. Dne 5. srpna 2009 se oženil s Ximenou Fleitasovou.[1]

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2015 Australian Open tvrdý Itálie Fabio Fognini Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
6–4, 6–4

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda (před/od 2009)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (1–0 Č)
Turnaj mistrů (0–0)
ATP Masters Series /
ATP Tour Masters 1000 (0–3 Č)
ATP International Series Gold /
ATP Tour 500 (1–1 Č)
ATP International Series /
ATP Tour 250 (0–1 D; 6–6 Č)
Tituly dle povrchu
tvrdý (2–5 Č)
antuka (0–1 D; 5–5 Č)
tráva (1–0 Č)
koberec (0–0)

Dvouhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 4. května 2008 Mnichov, Německo antuka Chile Fernando González 6–7(4–7), 7–6(7–4), 3–6

Čtyřhra: 18 (8–10)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 20110501a1. května 2011 Mnichov, Německo antuka Argentina Horacio Zeballos Německo Andreas Beck
Německo Christopher Kas
7–6(7–3), 6–4
Vítěz 2. 20110730a30. července 2011 Umag, Chorvatsko antuka Itálie Fabio Fognini Chorvatsko Marin Čilić
Chorvatsko Lovro Zovko
6–3, 5–7, [10–7]
Finalista 1. 20121020a20. října 2012 Moskva, Rusko tvrdý (h) Itálie Daniele Bracciali Česko František Čermák
Slovensko Michal Mertiňák
5–7, 3–6
Vítěz 3. 20130224a24. února 2013 Buenos Aires, Argentina antuka Itálie Fabio Fognini USA Nicholas Monroe
Německo Simon Stadler
6–3, 6–2
Finalista 2. 20130302a2. března 2013 Acapulco, Mexiko antuka Itálie Fabio Fognini Polsko Łukasz Kubot
Španělsko David Marrero
5–7, 2–6
Vítěz 4. 20150131a31. ledna 2015 Australian Open, Melbourne, Austrálie tvrdý Itálie Fabio Fognini Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
6–4, 6–4
Finalista 3. 20150322a22. března 2015 Indian Wells, Spojené státy tvrdý Itálie Fabio Fognini USA Jack Sock
Kanada Vasek Pospisil
6–4, 6–7(3–7), [10–7]
Finalista 4. 20150419a19. dubna 2015 Monte Carlo, Monako antuka Itálie Fabio Fognini USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
6–7(3–7), 1–6
Finalista 5. 20151018a18. října 2015 Šanghaj, ČLR tvrdý Itálie Fabio Fognini Jihoafrická republika Raven Klaasen
Brazílie Marcelo Melo
3–6, 3–6
Vítěz 5. únor 2016 Dubaj, SAE tvrdý Itálie Andreas Seppi Španělsko Feliciano López
Španělsko Marc López
6–2, 3–6, [14–12]
Finalista 6. 22. července 2018 Båstad, Švédsko antuka Itálie Fabio Fognini Chile Julio Peralta
Argentina Horacio Zeballos
3–6, 4–6
Finalista 7. září 2019 Petrohrad, Rusko tvrdý (h) Itálie Matteo Berrettini Indie Divij Šaran
Slovensko Igor Zelenay
3–6, 6–3, [8–10]
Finalista 8. říjen 2019 Moskva, Rusko (2) tvrdý (h) Argentina Andrés Molteni Brazílie Marcelo Demoliner
Nizozemsko Matwé Middelkoop
1–6, 2–6
Vítěz 6. březen 2021 Santiago, Chile antuka Argentina Máximo González Argentina Federico Delbonis
Španělsko Jaume Munar
7–6(7–4), 6–4
Finalista 9. duben 2021 Sardegna, Itálie antuka Argentina Andrés Molteni Itálie Lorenzo Sonego
Itálie Andrea Vavassori
3–6, 4–6
Finalista 10. květen 2021 Ženeva, Švýcarsko antuka Argentina Máximo González Austrálie John Peers
Nový Zéland Michael Venus
2–6, 5–7
Vítěz 7. květen 2021 Parma, Itálie antuka Argentina Máximo González Rakousko Oliver Marach
Pákistán Ajsám Kúreší
6–3, 6–3
Vítěz 8. červen 2021 Mallorca, Španělsko tráva Argentina Máximo González Srbsko Novak Djoković
Španělsko Carlos Gómez-Herrera
bez boje

Postavení na konečném žebříčku ATP[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020
Pořadí 1220. 637. 268. 249. 128. 67. 41. 93. 107. 134. 83. 244. 55. 58. 461. 172. 146. 333. 506.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020
Pořadí 773. 471. 521. 603. 170. 419. 114. 68. 167. 39. 278. 55. 143. 13. 123. 171. 98. 80. 68.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Simone Bolelli na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i Simone Bolelli na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20210628a28. června 2021
  2. Simone Bolelli na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20210628a28. června 2021
  3. Simone Bolelli na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20210628a28. června 2021

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]