Roberto Carballés Baena

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Roberto Carballés Baena
Roberto Carballés Baena ve Wimbledonu 2018
Roberto Carballés Baena ve Wimbledonu 2018
StátŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Datum narození23. března 1993 (31 let)[1]
Místo narozeníTenerife, Španělsko[1]
BydlištěGranada, Španělsko[1]
Výška183 cm[1]
Hmotnost77 kg[1]
Profesionál od2011[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek3 499 476 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů83–104
Tituly2 ATP, 10 challengerů, 9 ITF
Nejvyšší umístění49. místo (10. dubna 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2021)
French Open3. kolo (2020)
Wimbledon1. kolo (2018, 2019, 2021, 2022)
US Open2. kolo (2018, 2020, 2021, 2022)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry1. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů25–43
Tituly1 ATP, 4 ITF
Nejvyšší umístění127. místo (2. března 2020)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2019, 2022)
French Open2. kolo (2018)
Wimbledon1. kolo (2018)
US Open2. kolo (2019)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry1. kolo (2020)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230410a10. dubna 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roberto Carballés Baena (* 23. března 1993 Tenerife) je španělský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dva singlové a jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal devatenáct titulů ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2023 na 49. místě a ve čtyřhře v březnu 2020 na 127. místě. Trénují ho José María Garrido s Josém Maríou Arenasem. Dříve tuto roli plnil Pere Riba.[3][1]

V juniorském tenise vyhrál čtyřhru na French Open 2011, když s krajanem Andrésem Artuñedem ve finále porazili Američany Mitchella Kruegera se Shanem Vinsantem. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figuroval v lednu 2011 na 8. příčce.[2]

Španělsko reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde na úvod mužské dvouhry podlehl Gruzínci Nikolozi Basilašvilimu. Do mužské čtyřhry nastoupil s Pablem Andújarem. V prvním kole je vyřadil italský pár Lorenzo Musetti a Lorenzo Sonego.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Na okruhu ATP Tour debutoval po zisku divoké karty dubnovým Barcelona Open Banco Sabadell 2013. Na úvod dvouhry jej zdolal čtyřicátý první hráč žebříčku Nikolaj Davyděnko z Ruska. O týden později postoupil poprvé z kvalifikace až do semifinále, když na Grand Prix Hassan II 2014 v Casablance postupně vyřadil Davida Gofina, pátého nasazeného Joãa Sousu a Andreje Kuzněcova. Jeho cestu soutěží zastavil krajan a pozdější vítěz Guillermo García-López z šesté světové desítky. Do série Masters premiérově zasáhl na Miami Open 2016 v Key Biscayne, kam mu organizátoři udělili divokou kartu. V prvním kole však nenašel recept na Brita Aljaže Bedeneho, přestože získal úvodní sadu.[4]

Během French Open 2019

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu French Open 2016 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v jejímž závěrečném kole přehrál Rumuna Maria Copila. V úvodním kole pařížské dvouhry však podlehl šťastnému poraženému kvalifikantovi Adamu Pavláskovi po pětisetové bitvě.[4]

Do premiérového finále na túře ATP postoupil během antukového Ecuador Open Quito 2018. V semifinále vyřadil slovenského kvalifikanta Andreje Martina a ve finále favorizovaného krajana Alberta Ramose Viñolase, figurujícího na 21. místě žebříčku. Bodový zisk jej posunul na nové kariérní maximum, 76. místo. V kvalifikaci ekvádorského turnaje přitom vyhrál svůj vůbec první zápas v sezóně 2018. Stal se rovněž prvním Španělem od triumfu Almagra ve Valencii 2006, který získal trofej z pozice kvalifikanta.[5] Na únorovém Chile Open 2020 pak vybojoval první deblový titul. V závěrečném utkání porazil s krajanem Alejandrem Davidovichem Fokinou salvadorsko-britské turnajové dvojky Marcela Arévala s Jonnym O'Marou.[6][4]

Druhou singlovou trofej vybojoval ve 30 letech na antukovém Grand Prix Hassan II 2023 v Marrákeši. Na cestě do finále vyřadil tři nasazené, na úvod americkou pětku Maxima Cressyho, ve čtvrtfinále nizozermskou čtyřku Tallona Griekspoora a v semifinále britskou dvojku Daniela Evanse. V boji o titul pak zdolal Francouze Alexandra Müllera po více než tříhodinové bitvě ve třech setech. V následném vydání žebříčku se poprvé v kariéře stal členem první světové padesátky, když figuroval na 49. příčce.[7]

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (2–0 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 2 (2–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 11. února 2018 Quito, Ekvádor antuka Španělsko Albert Ramos-Viñolas 6–3, 4–6, 6–4
Vítěz 2. 9. dubna 2023 Marrákeš, Maroko antuka Francie Alexandre Müller 4–6, 7–6(7–3), 6–2

Čtyřhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeř ve finále výsledek
vítěz 1. 1. března 2020 Santiago, Chile antuka Španělsko Alejandro Davidovich Fokina Salvador Marcelo Arévalo
Spojené království Jonny O'Mara
7–6(7–3), 6–1

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (10 D; 0 Č)
ITF (9 D; 4 Č)

Dvouhra (19 titulů)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
1. září 2010 Oviedo, Španělsko antuka Španělsko Pablo Carreño Busta 6–4, 6–2
2. duben 2011 Madrid, Španělsko antuka Španělsko Gabriel Trujillo Soler 6–3, 7–6(7–4)
3. květen 2011 Vic, Španělsko antuka Španělsko Jordi Samper Montaña 5–7, 6–4, 6–1
4. březen 2012 Badalona, Španělsko antuka Španělsko David Estruch 6–2, 6–3
5. duben 2012 Rovinj, Chorvatsko antuka Německo Marc Sieber 6–4, 4–6, 7–5
6. říjen 2012 Sabadell, Španělsko antuka Španělsko Gerard Granollers Pujol 6–4, 6–1
7. říjen 2013 Sant Cugat, Španělsko antuka Španělsko Guillermo Olaso 6–3, 6–2
8. říjen 2014 Sabadell, Španělsko antuka Argentina Pedro Cachín 6–4, 6–4
9. říjen 2014 Sant Cugat, Španělsko antuka Francie Alexis Musialek 6–4, 4–6, 6–2
10. září 2015 Kenitra, Maroko antuka Španělsko Oriol Roca Batalla 6–1, 5–1skreč
11. říjen 2015 Mohammedia, Maroko antuka Polsko Kamil Majchrzak 7–6(7–4), 6–2
12. červenec 2017 Cortina, Itálie antuka Rakousko Gerald Melzer 6–1, 6–0
13. srpen 2017 Manerbio, Itálie antuka Španělsko Guillermo García-López 6–4, 2–6, 6–2
14. říjen 2018 Barcelona, Španělsko antuka Španělsko Pedro Martínez 1–6, 6–3, 6–0
15. duben 2019 Murcia, Španělsko antuka Švédsko Mikael Ymer 2–6, 6–0, 6–2
16. květen 2019 Lisabon, Portugalsko antuka Argentina Facundo Bagnis 2–6, 7–6(7–5), 6–1
17. duben 2021 Bělehrad, Srbsko antuka Bosna a Hercegovina Damir Džumhur 6–4, 7–5
18. květen 2022 Tunis, Tunisko antuka Nizozemsko Gijs Brouwer 6–1, 6–1
19. září 2022 Sevilla, Španělsko antuka Španělsko Bernabé Zapata Miralles 6–3, 7–6(8–6)

Čtyřhra (4 tituly)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
1. srpen 2011 Irun, Španělsko antuka Španělsko Pablo Carreño Busta Španělsko Enrique López Pérez
Španělsko Jaime Pulgar-García
6–4, 6–2
2. říjen 2011 Vilafranca, Španělsko antuka Španělsko Gerard Granollers Pujol Španělsko Miguel Ángel López Jaén
Španělsko Gabriel Trujillo Soler
3–6, 6–3, [11–9]
3. říjen 2013 Sant Cugat, Španělsko antuka Španělsko Oriol Roca Batalla Španělsko Marcos Giraldi Requena
Španělsko Iván Gómez Mantilla
6–4, 6–2
4. březen 2014 Santa Margherita di Pula, Itálie antuka Španělsko David Vega Hernández Itálie Filippo Baldi
Itálie Pietro Licciardi
6–4, 6–4

Finále na juniorském Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra juniorů: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2011 French Open antuka Španělsko Andrés Artuñedo USA Mitchell Krueger
USA Shane Vinsant
5–7, 7–6, [10–5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roberto Carballés Baena na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g Roberto Carballés Baena na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20230410a10. dubna 2023
  2. a b Roberto Carballés Baena na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230410a10. dubna 2023
  3. Roberto Carballes Baena | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c Roberto Carballes Baena | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Španěl Carballés Baena na antuce v Quitu získal premiérový titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-02-11 [cit. 2018-02-12]. Dostupné online. 
  6. Carballes Baena/Davidovich Fokina Win Maiden Doubles Title In Santiago [online]. ATP Tour, Inc., 2020-02-29 [cit. 2020-12-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Marathon Man Carballes Baena Wins 3-Hour Battle To Earn Marrakech Crown. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-04-09 [cit. 2023-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]