Martin Kližan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Martin Kližan
Martin Kližan na French Open 2015
Přezdívka Kližko[1]
Stát SlovenskoSlovensko Slovensko
Datum narození 11. července 1989 (29 let)
Místo narození Bratislava, Československo
Bydliště Bratislava, Slovensko
Výška 190 cm
Váha 75 kg
Profesionál od 2007
Držení rakety levou rukou, bekhend obouruč
Výdělek 4 537 698 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 132–128
Tituly 6 ATP, 7 challengerů, 4 Futures
Nejvyšší umístění 24. místo (27. dubna 2015)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 3. kolo (2014)
French Open 3. kolo (2014)
Wimbledon 2. kolo (2012)
US Open 4. kolo (2012)
Čtyřhra
Poměr zápasů 36–53
Tituly 4 ATP
Nejvyšší umístění 73. místo (4. května 2015)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 2. kolo (2013)
French Open 1. kolo (2013, 2014, 2015, 2017)
Wimbledon 2. kolo (2014)
US Open 1. kolo (2012, 2013, 2014, 2015)
Poslední aktualizace: 2018-08-1212. srpna 2018

Martin Kližan (* 11. července 1989 Bratislava) je slovenský profesionální tenista hrající levou rukou. Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP World Tour šest singlových a čtyři deblové turnaje, když nikdy z finálového souboje neodešel poražen. První z nich získal na zářijovém St. Petersburg Open 2012. Na challengerech ATP a okruhu Futures získal jedenáct titulů ve dvouhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2015 na 24. místě a ve čtyřhře pak v květnu téhož roku na 73. místě. Trénuje jej bývalý slovenský tenista Dominik Hrbatý. Dříve tuto roli zastávali Čech Martin Damm[3], bývalý hráč elitní světové desítky Karol Kučera či Martin Hromec.

Ve slovenském daviscupovém týmu debutoval v roce 2007 bratislavskou baráží o účast ve Světové skupině proti Jižní Koreji, v níž prohrál dvouhru s Hyung-Taik Leem. Do roku 2019 v soutěži nastoupil ke šestnácti mezistátním utkáním s bilancí 18–8 ve dvouhře a 3–1 ve čtyřhře.[4]

Slovensko reprezentoval na londýnských Hrách XXX. olympiády, kde ve dvouhře prohrál v prvním kole s bývalou světovou jedničkou Andym Roddickem ze Spojených států ve dvou sadách.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Juniorské období[editovat | editovat zdroj]

Tenis začal hrát v pěti letech.[1]

V sezóně 2005 se stal mistrem Evropy do šestnácti let ve dvouhře a spolu s Andrejem Martinem také ve čtyřhře. Na konci sezóny 2005 získal ocenění Talent roku udělované Slovenským tenisovým svazem.[5]

V roce 2006 pak zvítězil na juniorce French Open, když ve finále zdolal kanadského hráče Philipa Bestera.[6] Ronald Garros představovalo jeho premiérový start na turnajích Grand Slamu. Titulem se tak stal prvním juniorem v historii, kterému se podařilo vyhrát grandslamovou dvouhru hned při debutové účasti.[7] Společně s krajanem Martinem se o měsíc později probojovali do finále juniorské čtyřhry ve Wimbledonu, kde nestačili na americkou dvojici Kellen Damico a Nathaniel Schnugg.[8]

V juniorské kategorii dosáhl bilance výher a proher 54–21 ve dvouhře a 58–18 ve čtyřhře. V roce 2007 byl v kombinovaném juniorském žebříčku ITF klasifikován na 1. místě.

Seniorská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Nejlepšího grandslamového výsledku dosavadní kariéry dosáhl při své druhé účasti na newyorském US Open 2012. V úvodním kole dvouhry si poradil s kolumbijským hráčem Alejandrem Fallou po třech setech.[9] Poté překvapivě porazil pátého nasazeného Francouze Jo-Wilfrieda Tsongu a poprvé postoupil do třetí fáze grandslamové dvouhry.[10] V ní přehrál turnajovou třicet dvojku Jérémyho Chardyho z Francie bez ztráty sady. Po Dominiku Hrbatém a jeho osmifinálové účasti na Australian Open 2006 se stal prvním slovenským tenistou, jemuž se podařilo probojovat až do čtvrtého kola Grand Slamu.[11] V něm podlehl Chorvatu Marinu Čilićovi.[12]

Do mužské čtyřhry na US Open 2012 nastoupil spolu s Jérémym Chardym. V prvním kole nestačili na španělskou dvojici Marcel Granollers a Marc López ve dvou setech.[13]

Premiérovou singlovou trofej v kategorii ATP World Tour 500 vybojoval na halovém ABN AMRO World Tennis Tournament 2016, hraném v Rotterdamu. Ve čtvrtfinále přehrál šestého nasazeného Roberta Bautistu Aguta, v semifinále francouzského kvalifikanta Nicolase Mahuta a v závěrečném duelu turnajovou pětku Gaëla Monfilse po třísetovém průběhu. Připsal si tak čtvrtý singlový titul na okruhu ATP Tour. V následném vydání žebříčku ATP z 15. února 2016 se posunul na 27. příčku. Od osobního maxima, 24. místa, jej dělilo 70 bodů.[3] Poté vyhrál dalších pět finálových duelů dvouhry v řadě, když porazil opět Fogniniho na BMW Open 2014, Španěla Daniela Gimena-Travera na marockém Grand Prix Hassan II 2015, Gaëla Monfilse na rotterdamském ABN AMRO World Tennis Tournament 2016 i Urugayce Pabla Cuevase na German Open 2016 v Hamburku. Šestý vavřín bez přerušení přidal na srpnovém Generali Open Kitzbühel 2018, kde se ocitl na prahu vyřazení již v úvodním kole kvalifikace. Ze stavu gamů 4–6 a 1–4 proti Argentinci Facundovi Bagnisi se ovšem dokázal vymanit a po výhře násedovala série šesti vítězných zápasů. Do Rakouska přijel s kariérní bilancí utkání 127–128. Ve druhém kole hlavní soutěže zdolal světovou osmičku a nejvýše nasazeného Rakušana Dominica Thiema. Během čtvrtfinále odvrátil dva mečboly Srbu Dušanu Lajovićovi. Ve finálovém klání pak přehrál uzbeckého kvalifikanta Denise Istomina po dvousetovém průběhu, což znamenalo vyrovnání vzájemné bilance na 2–2. V šesti finálových duelech, do nichž během profesionální dráhy nastoupil, udržel 100% úspěšnost. Vyrovnal tím rekord ATP Tour Lotyše Ernestse Gulbise, počítaný od sezóny 1990. Navíc zůstával neporažen i v deblových finále s poměrem 4–0. Bodový zisk jej vrátil do první světové stovky žebříčku ATP na 77. příčku.[14][15]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Bratislavě roku 1989 do rodiny generálního manažera Milana a vysokoškolské pedagožky Dariny Kližanových. Sestra Natálie hrála tenis v žákovské kategorii. K roku 2012 pracovala v Londýně.[1]

Bratranec Radovan Kaufman vyhrál na Paralympijských hrách 2000Sydney zlatou medaili v dráhové cyklistice.[1]

Finále na okruhu ATP World Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP World Tour Masters 1000 (0)
ATP World Tour 500 (2–0 D; 1–0 Č)
ATP World Tour 250 (4–0 D; 3–0 Č)

Dvouhra: 6 (6–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 23. září 2012 Petrohrad, Rusko tvrdý (h) Itálie Fabio Fognini 6–2, 6–3
Vítěz 2. 4. května 2014 Mnichov, Německo antuka Itálie Fabio Fognini 2–6, 6–1, 6–2
Vítěz 3. 12. dubna 2015 Casablanca, Maroko antuka Španělsko Daniel Gimeno-Traver 6–2, 6–2
Vítěz 4. 14. února 2016 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h) Francie Gaël Monfils 6–7(1–7), 6–3, 6–1
Vítěz 5. 17. července 2016 Hamburk, Německo antuka Uruguay Pablo Cuevas 6–1, 6–4
Vítěz 6. 4. srpna 2018 Kitzbühel, Rakousko antuka Uzbekistán Denis Istomin 6–2, 6–2

Čtyřhra: 4 (4–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 27. července 2013 Umag, Chorvatsko antuka Španělsko David Marrero USA Nicholas Monroe
Německo Simon Stadler
6–1, 5–7, 10-7
Vítěz 2. 24. května 2014 Nice, Francie antuka Rakousko Philipp Oswald Pákistán Ajsám Kúreší
Indie Rohan Bopanna
6–2, 6–0
Vítěz 3. 21. února 2015 Rio de Janeiro, Brazílie antuka Rakousko Philipp Oswald Španělsko Pablo Andújar
Rakousko Oliver Marach
7–6(7–3), 6–4
Vítěz 4. 23. července 2016 Umag, Chorvatsko (2) antuka Španělsko David Marrero Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Antonio Šančić
6–4, 6–2

Finále na challengerech ATP[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (7–4 D)

Dvouhra: 11 (7–4)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 21. listopadu 2010 Bratislava, Slovensko tvrdý Rakousko Stefan Koubek 7–6(7–4), 6–2
Finalista 1. 17. dubna 2011 Řím, Itálie antuka Nizozemsko Thomas Schoorel 5–7, 6–1, 3–6
Finalista 2. 14. srpna 2011 San Marino, San Marino antuka Itálie Potito Starace 1–6, 0–3, ret.
Vítěz 2. 11. září 2011 Genoa, Itálie antuka Argentina Leonardo Mayer 6–3, 6–1
Vítěz 3. 17. března 2012 Rabat, Maroko antuka Itálie Filippo Volandri 6–2, 6–3
Vítěz 4. 24. března 2012 Marrakéš, Maroko antuka Rumunsko Adrian Ungur 3–6, 6–3, 6–0
Finalista 3. 13. května 2012 Praha, Česká republika antuka Argentina Horacio Zeballos 6–1, 4–6, 6–7(6–8)
Vítěz 5. 20. května 2012 Bordeaux, Francie antuka Rusko Teimuraz Gabašvili 7–5, 6–3
Vítěz 6. 12. srpna 2012 San Marino, San Marino antuka Itálie Simone Bolelli 6–3, 6–1
Finalista 4. 25. března 2014 Barranquilla, Kolumbie antuka Uruguay Pablo Cuevas 3–6, 1–6
Vítěz 7. 4. března 2018 Indian Wells, Spojené státy tvrdý Barbados Darian King 6–3, 6–3

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Martin Kližan na anglické Wikipedii a Martin Kližan na slovenské Wikipedii.

  1. a b c d ATP Profile: Milan Kližan, official web ATP Tour, přístup: 7.10.2012
  2. (anglicky) Martin Kližan na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 2018-08-1212. srpna 2018
  3. a b ZABLOUDIL, Luboš. Kližan v Rotterdamu udržel finálovou neporazitelnost a vydřel svůj nejcennější titul. TenisPortál.cz [online]. 2016-02-14 [cit. 2016-02-15]. Dostupné online. 
  4. (anglicky) Martin Kližan na stránkách Davis Cupu, přístup: 2018-08-1212. srpna 2018
  5. Najlepšími tenistami v SR v roku 2005 Hrbatý a Hantuchová. novycas.sk [online]. [cit. 2012-09-1]. Dostupné online. 
  6. Martin Klizan Gives HEAD Team Elite its Second Boys Grand Slam Singles Title of 2006. head.com [online]. [cit. 2012-09-1]. Dostupné online. (angličtina) 
  7. Slovenský odzemok v meste pod Eiffelovkou ! Strana 1. sportmagazin.sk [online]. [cit. 2012-09-1]. Dostupné online. 
  8. Slovenský odzemok v meste pod Eiffelovkou ! Strana 2. sportmagazin.sk [online]. [cit. 2012-09-1]. Dostupné online. 
  9. Kližan hladko do druhého kola US Open. slovensky-tenis.sk [online]. 28. srpna 2012. Dostupné online. 
  10. Skvelý Kližan má skalp Tsongu a je v 3. kole US Open. pravda.sk [online]. 30. srpna 2012. Dostupné online. 
  11. Bravó Kližan! Napodobnil Hrbatého, je v osemfinále US Open. pravda.sk [online]. 1. září 2012. Dostupné online. 
  12. Kližan prehral s Čiličom. Dva sety hral vyrovnanú partiu, potom dostal kanára. pravda.sk [online]. 4. září 2012. Dostupné online. 
  13. Kližan so Chardym neuspeli v 1. kole štvorhry na US Open. teraz.sk [online]. 28. srpna 2012. Dostupné online. 
  14. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Kližan proměnil své šesté finále v šestý titul a vyrovnal Gulbisův rekord [online]. TenisPortal.cz, 2018-08-04 [cit. 2018-08-08]. Dostupné online. 
  15. Klizan Charges To Kitzbühel Crown [online]. 4-8-2018 [cit. 2018-08-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce Martin Kližan Nástupce

Milos Raonic
ATP – Nováček roku
2012

Jiří Veselý