Dušan Lajović

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dušan Lajović
Dušan Lajović ve Wimbledonu 2017
Přezdívka Dutzi
Stát SrbskoSrbsko Srbsko
Datum narození 30. června 1990 (28 let)
Místo narození Bělehrad, SR Srbsko, SFRJ
Bydliště Stara Pazova, Srbsko
Výška 183 cm
Váha 79 kg
Profesionál od 2007
Držení rakety pravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek 4 046 894 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 110–136
Tituly 0 ATP, 6 challengerů, 6 Futures
Nejvyšší umístění 23. místo (29. dubna 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 2. kolo (2014, 2016, 2017)
French Open 4. kolo (2014)
Wimbledon 2. kolo (2014, 2017)
US Open 3. kolo (2018)
Čtyřhra
Poměr zápasů 27–47
Tituly 1 ATP, 4 Futures
Nejvyšší umístění 104. místo (8. června 2015)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 2. kolo (2017)
French Open 2. kolo (2015)
Wimbledon 2. kolo (2018)
US Open 2. kolo (2014, 2018)
Týmové soutěže
Davis Cup finále (2013)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 201905011. května 2019
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dušan Lajović (srbsky: Душан Лајовић, Dušan Lajović; narozený 30. června 1990 Bělehrad) je srbský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál jeden deblový turnaj. Na challengerech ATPokruhu Futures získal dvanáct titulů ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře.[1]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2019 na 23. místě a ve čtyřhře pak v červnu 2015 na 104. místě. Trénuje ho José Perlas, Dříve tuto roli plnil Jan Velthuis.[2]

Na nejvyšší grandslamové si zahrál osmifinále na French Open 2014.

V srbském daviscupovém týmu debutoval v roce 2012 utkáním 1. kola Světové skupiny v Niši proti Švédsku, v němž za rozhodnutého stavu ve prospěch Srbů vyhrál poslední singl proti Filipu Prpicovi. Ve finále Davis Cupu 2013 poprvé plnil roli týmové dvojky, ale oba singly proti Berdychovi i Štěpánkovi prohrál. Titul tak připadl České republice v poměru 3:2 na zápasy. Do roku 2019 v soutěži nastoupil k jedenácti mezistátním utkáním s bilancí 9–7 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

S tenisem začal v sedmi letech. V minulosti také trénoval v Barceloně při Katalánské tenisové federaci. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF byl nejvýše postaven v lednu 2008 na 132. místě.

K sezóně 2014 se pohyboval především na nižších tenisových okruzích – challengerech ATPokruhu Futures, na němž si první titul připsal v srpnu 2009. Ve finále v srbském Somboru tehdy porazil krajana Aleksandara Sloviće. Premiérový triumf na challengeru přišel o čtyři roky později, když v srpnu 2012 dokázal vyhrát uzbecký turnaj v Samarkandu. V boji o titul přehrál Uzbeka Farrukha Dustova. Druhý pak přidal v červnu 2013 v italské Caltanissettě, kde ve finálovém duelu zdolal nizozemského hráče Robina Haaseho. Třetí trofej si odvezl v listopadu 2013 ze Soulu, když do boje o titul nenastoupil Němec Julian Reister.

V rámci ATP World Tour se v sezóně 2011 z kvalifikace probojoval do hlavní soutěže moskevského Kremlin Cupu, kde v úvodním kole po třísetovém průběhu nestačil na americkou turnajovou pětku Alexe Bogomolova. Čtvrtfinále si jako kvalifikant zahrál na St. Petersburg Open. Po výhrách nad Francouzem Jérémym Chardym a Izraelcem Dudi Selou skončil opět na raketě Bogomolova, když dokázal získat pouze tři gamy. V roce 2012 navázal spolupráci s trenérem Borisem Bošnjakovićem a odehrál první utkání v Davisově poháru. V sezóně 2013 si hlavní soutěže turnajů ATP zahrál na chilském VTR Open, argentinském Copa Claro, acapulském Abierto Mexicano Telcel a ATP Vegeta Croatia Open Umag. Ve všech případech nepřešel první kolo.

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0–1 D)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (1–1 Č)

Dvouhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 21. dubna 2019 Monte-Carlo, Monako antuka Itálie Fabio Fognini 3–6, 4–6

Čtyřhra: (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 27. července 2014 Umag, Chorvatsko antuka Chorvatsko Franko Škugor Česko František Čermák
Česko Lukáš Rosol
4–6, 6–7(5–7)
Vítěz 1. 3. května 2015 Istanbul, Turecko antuka Moldavsko Radu Albot Švédsko Robert Lindstedt
Rakousko Jürgen Melzer
6–4, 7–6(7–2)

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (6–2 D; 0–1 Č)
Futures (6–3 D; 4–1 Č)

Dvouhra: 17 (12–5)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 10. srpna 2009 Sombor, Srbsko antuka Srbsko Aleksandar Slović 6–3, 6–4
Finalista 1. 14. června 2010 Bělehrad, Srbsko antuka Ukrajina Oleksandr Nedověsov 4–6, 2–6
Vítěz 2. 2. srpna 2010 Novi Sad, Srbsko antuka Bosna a Hercegovina Aldin Šetkić 6–0, 4–6, 6–3
Finalista 2. 22. srpna 2010 Este, Itálie antuka Itálie Matteo Viola 5–7, 1–6
Finalista 3. 31. října 2010 Káhira, Egypt antuka Srbsko Miljan Zekić 1–6, 6–3, 4–6
Vítěz 3. 23. ledna 2011 Antalya, Turecko tvrdý Ukrajina Artem Smirnov bez boje
Vítěz 4. 19. března 2011 Cividino, Itálie tvrdý Itálie Andrea Stoppini 3–6, 6–4, 6–3
Vítěz 5. 25. března 2011 Foggia, Itálie antuka Itálie Walter Trusendi 6–2, 6–7(7–9), 6–2
Vítěz 6. 2. října 2011 Umag, Chorvatsko antuka Rusko Andrej Kuzněcov 6–4, 0–6, 7–5
Finalista 4. 29. července 2012 Orbetello, Itálie antuka Španělsko Roberto Bautista Agut 3–6, 1–6
Vítěz 7. 11. srpna 2012 Samarkand, Uzbekistán antuka Uzbekistán Farrukh Dustov 6–3, 6–2
Vítěz 8. 9. června 2013 Caltanissetta, Itálie antuka Nizozemsko Robin Haase 7–6(7–4), 6–3
Finalista 5. 16. června 2013 Blois, Francie antuka Německo Julian Reister 1–6, 7–6(7–3), 6–7(2–7)
Vítěz 9. 3. listopadu 2013 Soul, Jižní Korea tvrdý Německo Julian Reister bez boje
Vítěz 10. 20. září 2015 Banja Luka, Bosna a Hercegovina tvrdý Rumunsko Victor Hănescu 7–6(7–5), 7–6(7–5)
Vítěz 11. 15. července 2017 Båstad, Švédsko antuka Argentina Leonardo Mayer 6–2, 7–6(7–4)
Vítěz 12. 1. dubna 2018 Le Gosier, Francie tvrdý USA Denis Kudla 6–4, 6–0

Čtyřhra: 6 (4–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 29. června 2008 Bělehrad, Srbsko antuka Srbsko Nikola Čačić Srbsko David Savić
Srbsko Miljan Zekić
7–6(8–6), 3–6, [10–8]
Finalista 1. 25. října 2009 Káhira, Egypt antuka Srbsko Nikola Ćirić Španělsko Oscar Burrieza Lopez
Španělsko Javier Marti
4–6, 6–1, [9–11]
Vítěz 2. 16. května 2010 Sarajevo, Bosna a Hercegovina antuka Srbsko Miljan Zekić Bosna a Hercegovina Mirza Bašić
Bosna a Hercegovina Zlatan Kadrić
6–3, 6–4
Vítěz 3. 15. srpna 2010 Novi Sad, Srbsko antuka Srbsko Ilija Vučić Mexiko Javier Herrera-Eguiluz
Austrálie Brendan Moore
7–5, 5–7, [10–8]
Vítěz 4. 24. října 2010 Káhira, Egypt antuka Srbsko Miljan Zekić Rusko Alexandr Lobkov
Rusko Alexandr Rumjancev
7–6(7–5), 7–6(10–8)
Finalista 2. 27. září 2015 Sibiu, Rumunsko antuka Srbsko Ilija Bozoljac Rumunsko Victor Crivoi
Rumunsko Petru-Alexandru Luncanu
4–6, 3–6

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dušan Lajović na anglické Wikipedii.

  1. (anglicky) Dušan Lajović na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 201905011. května 2019
  2. (anglicky) Dušan Lajović na stránkách ATP Tour, přístup: 201905011. května 2019
  3. (anglicky) Dušan Lajović na stránkách Davis Cupu, přístup: 2019012525. ledna 2019

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]