Přeskočit na obsah

Botic van de Zandschulp

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Botic van de Zandschulp
Botic van de Zandschulp na French Open 2021
Botic van de Zandschulp na French Open 2021
StátNizozemskoNizozemsko Nizozemsko
Datum narození4. října 1995 (29 let)[1]
Místo narozeníWageningen, Nizozemsko[1]
BydlištěVeenendaal, Nizozemsko[1]
Výška191 cm[1]
Hmotnost85 kg[1]
Profesionál od2013
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek3 659 967 USD
Tenisová raketaBabolat
Dvouhra
Poměr zápasů80–71
Tituly0 ATP, 1 challenger, 6 ITF
Nejvyšší umístění22. místo (29. srpna 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2022)
French Open3. kolo (2022)
Wimbledon4. kolo (2022)
US Openčtvrtfinále (2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů27–26
Tituly1 ATP, 1 challenger, 16 ITF
Nejvyšší umístění60. místo (22. května 2023)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2022)
French Open1. kolo (2022)
Wimbledon1. kolo (2022, 2023)
US Open1. kolo (2023)
Týmové soutěže
Davis Cupčtvrtfinále (2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240224a24. února 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Botic van de Zandschulp (* 4. října 1995 Wageningen, Gelderland) je nizozemský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal sedm titulů ve dvouhře a sedmnáct ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v srpnu 2022 na 22. místě a ve čtyřhře v květnu 2023 na 60. místě. Trénuje ho bývalý nizozemský tenista Sven Groeneveld.[3][1]

V nizozemském daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 madridským finálovým turnajem. Ve skupinové fázi proti Kazachstánu prohrál úvodní dvouhru s Michailem Kukuškinem. Kazachstánci zvítězili 2:1 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil k dvanácti mezistátním utkáním s bilancí 9–4 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[4]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V rámci událostí okruhu ITF debutoval v srpnu 2011, když na Coldec Open v Apeldoornu, dotovaném 15 tisíci dolary, prohrál v úvodním kole s krajanem Nickem van der Meerem.[2] První challenger ve dvouhře ovládl během října 2019 v Hamburku. Do finále úvodního ročníku postoupil přes nejvýše nasazeného a stého hráče žebříčku Salvatora Carusa z Itálie. V boji o titul přehrál Španěla Bernabého Zapatu Mirallese. V dané sezóně prolomil hranici první světové třístovky i dvoustovky.[5][3]

Bekhend na Monte-Carlo Masters 2022

Na okruhu ATP Tour debutoval únorovou přípravou australského grandslamu Great Ocean Road Open 2021 v Melbourne Parku. Ve třetím kole zdolal americkou světovou čtyřicítku Reilly Opelku, než jej ve čtvrtfinále zastavil dvacátý muž pořadí Karen Chačanov. Premiéru v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2021 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V úvodním kole melbournské dvouhry však nenašel recept na 17letého Španěla Carlose Alcaraze z druhé světové stovky. Kvalifikačním sítem prošel i na French Open 2021 a ve Wimbledonu 2021 až jako šťastný poražený po odstoupení Dominica Thiema. Na pařížské antuce otočil duel proti světové dvacítce Hubertu Hurkaczovi ze stavu 0–2 na sety. Ve druhém kole podlehl opět v pětisetové bitvě Španělu Alejandru Davidovichovi Fokinovi. Na londýnském pažitu v první fázi vyřadil francouzského kvalifikanta Grégoira Barrèreho. Poté odešel poražen od devátého muže klasifikace a pozdějšího finalisty Mattea Berrettiniho.

Na US Open 2021 již přijížděl jako nizozemská jednička. Počtvrté během sezóny uspěl v grandslamové kvalifikaci. V navazující hlavní soutěži Flushing Meadows postoupil poprvé do osmifinále grandslamu, když ve druhém kole přehrál norskou světovou jedenáctku Caspera Ruuda a následně i dva Argentince, Facunda Bagnise a turnajovou jedenáctku Diega Schwartzmana.[5] Ve čtvrtfinále nestačil na ruskou světovou dvojku Daniila Medveděva.[6]

První titul na túře ATP vybojoval ve čtyřhře halového European Open 2022. V páru s krajanem Tallonem Griekspoorem ve finále zdolali indicko-nizozemské turnajové dvojky Rohana Bopannu s Matwém Middelkoopem. Jako pár do turnaje přitom vstupovali bez jediné výhry se zápasovou bilancí 0–4.[7]

V letech 2022 a 2023 jej ve finále mnichovského BMW Open porazil dánský teenager Holger Rune. Poprvé musel dánské světové sedmdesátce skrečovat pro bolest na hrudi během úvodní sady.[8] Podruhé ztratil v závěrečné sadě finále náskok 5–2 a 40:15 na podání. Poté, co nedokázal využít čtyři mečboly, proměnil devátý hráč žebříčku první mečbol v rozhodujícím tiebreaku.[9]

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0–1 Č)
ATP Tour 500 (0–1 Č)
ATP Tour 250 (0–2 D; 1–1 Č)

Dvouhra: 2 (0–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 1. května 2022 Mnichov, Německo antuka Dánsko Holger Rune 4–3skreč
Finalista 2. 23. dubna 2023 Mnichov, Německo antuka Dánsko Holger Rune 4–6, 6–1, 6–7(3–7)

Čtyřhra: 4 (1–3)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. říjen 2022 Antverpy, Belgie tvrdý (h) Nizozemsko Tallon Griekspoor Indie Rohan Bopanna
Nizozemsko Matwé Middelkoop
3–6, 6–3, [10–5]
Finalista 1. únor 2023 Dauhá, Katar tvrdý Francie Constant Lestienne Indie Rohan Bopanna
Austrálie Matthew Ebden
7–6(7–5), 4–6, [6–10]
Finalista 2. květen 2023 Řím, Itálie antuka Nizozemsko Robin Haase Monako Hugo Nys
Polsko Jan Zieliński
5–7, 1–6
Finalista 3. únor 2024 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h) Nizozemsko Robin Haase Nizozemsko Wesley Koolhof
Chorvatsko Nikola Mektić
3–6, 5–7

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Challengery (1 D; 1 Č)
ITF (6 D; 16 Č)

Dvouhra (7 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. srpen 2016 Rotterdam, Nizozemsko antuka Nizozemsko Boy Westerhof 6–2, 6–4
2. srpen 2016 Schoonhoven, Nizozemsko antuka Nizozemsko Jesse Huta Galung bez boje
3. listopad 2016 Pärnu, Estonsko tvrdý Estonsko Vladimir Ivanov 6–2, 6–4
4. leden 2019 Nussloch, Německo koberec Německo Peter Heller 6–2, 6–2
5. duben 2019 Bolton, Velká Británie tvrdý Nizozemsko Igor Sijsling 7–6(7–2), 6–7(6–8), 7–5
6. květen 2019 Prijedor, Bosna a Hercegovina antuka Rumunsko Vlad Andrei Dancu 6–4, 6–4
1. říjen 2019 Hamburk, Německo tvrdý (h) Španělsko Bernabe Zapata Miralles 6–3, 5–7, 6–1

Čtyřhra (17 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. srpen 2016 Ostende, Belgie antuka Nizozemsko Paul Monteban Francie Evan Furness
Francie Ugo Humbert
3–6, 7–5, [10–5]
2. říjen 2016 Tallinn, Estonsko tvrdý Nizozemsko Niels Lootsma Slovensko Karol Beck
Rusko Artěm Dubrivnyj
6–3, 5–7, [10–6]
3. leden 2017 Aktobe, Kazachstán tvrdý Nizozemsko Niels Lootsma Ukrajina Vladyslav Manafov
Rusko Alexandr Pavljučenkov
6–4, 6–4
4. červen 2017 Alkmaar, Nizozemsko antuka Nizozemsko Boy Westerhof USA Patrick Kypson
USA Sam Riffice
6–2, 5–7, [14–12]
5. červen 2017 Breda, Nizozemsko antuka Nizozemsko Boy Westerhof Nizozemsko Jesse Timmermans
Nizozemsko Tim Van Terheijden
6–1, 7–5
6. červenec 2017 Amstelveen, Nizozemsko antuka Nizozemsko Boy Westerhof Nizozemsko Niels Lootsma
Německo Christoph Negritu
6–1, 6–7(4–7), [10–3]
7. srpen 2017 Rotterdam, Nizozemsko antuka Nizozemsko Boy Westerhof USA Nick Chappell
USA Hunter Reese
6–1, 6–3
8. srpen 2017 Schoonhoven, Nizozemsko antuka Nizozemsko Boy Westerhof Nizozemsko Glenn Smits
Nizozemsko Colin Van Beem
6–2, 3–2skreč
1. srpen 2017 Alphen, Nizozemsko antuka Nizozemsko Boy Westerhof Bulharsko Alexandar Lazov
Ukrajina Volodymyr Užylovskyj
7–6(8–6), 7–5
9. červen 2018 Alkmaar, Nizozemsko antuka Nizozemsko Roy De Valk Nizozemsko Michiel De Krom
Nizozemsko Ryan Nijboer
6–2, 6–3
10. červenec 2018 Haag, Nizozemsko antuka Nizozemsko Tim Van Terheijden Nizozemsko Gijs Brouwer
Nizozemsko Jelle Sels
3–6, 6–3, [11–9]
11. srpen 2018 Rotterdam, Nizozemsko antuka Nizozemsko Glenn Smits Argentina Mariano Kestelboim
Kolumbie Felipe Mantilla
7–5, 7–5
12. září 2018 Plaisir, Francie tvrdý Nizozemsko Glenn Smits Belgie Yannick Mertens
Francie Hugo Voljacques
6–7(6–8), 6–4, [10–6]
13. únor 2019 Kaarst, Německo koberec Nizozemsko Igor Sijsling Německo Mats Rosenkranz
Spojené království Mark Whitehouse
6–4, 6–4
14. březen 2019 Šarm aš-Šajch, Egypt tvrdý Nizozemsko Igor Sijsling Indie S. D. Prajwal Dev
Indie Adil Kaljanpur
7–6(10–8), 2–6, [10–6]
15. duben 2019 Angers, Francie antuka Belgie Jeroen Vanneste Francie A. Cornut-Chauvinc
Francie Arthur Reymond
6–4, 7–6(7–3)
16. květen 2019 Prijedor, Bosna a Hercegovina antuka Nizozemsko Igor Sijsling Černá Hora Ljubomir Celebić
Bosna a Hercegovina Nerman Fatić
3–6, 6–3, [10–4]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Botic van de Zandschulp na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f Botic van de Zandschulp na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240222a22. února 2024
  2. a b Botic van de Zandschulp na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240222a22. února 2024
  3. a b Botic van de Zandschulp | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2022-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Botic van de Zandschulp na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20240225a25. února 2024
  5. a b Botic van de Zandschulp | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-09-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Medvedev Downs Botic For US Open Semi-Final Berth [online]. ATP Tour, Inc., 2021-09-07 [cit. 2021-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Tallon Griekspoor and Botic Van De Zandschulp Capture Antwerp Crown. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-10-23 [cit. 2022-10-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Holger Rune Crowns Birthday Week With BMW Open by American Express title in Munich. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-05-01 [cit. 2022-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-05-02. (anglicky) 
  9. Rune Saves Four Championship Points, Rallies To Munich Title. ATP Tour, Inc. [online]. 023-04-23 [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]