Grigor Dimitrov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Grigor Dimitrov
Григор Димитров
Grigor Dimitrov ve Wimbledonu 2016
Stát BulharskoBulharsko Bulharsko
Datum narození 16. května 1991 (28 let)
Místo narození Chaskovo, Bulharsko
Bydliště Monte Carlo, Monako
Výška 191 cm
Váha 80 kg
Profesionál od 2008
Držení rakety pravou rukou; bekhend jednoruč
Výdělek 16 297 606 USD
Tenisová raketa Wilson
Dvouhra
Poměr zápasů 286–182
Tituly 8 ATP, 4 challengery, 6 ITF
Nejvyšší umístění 3. místo (20. listopadu 2017)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open semifinále (2017)
French Open 3. kolo (2013, 2018)
Wimbledon semifinále (2014)
US Open 4. kolo (2014, 2016)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrů vítěz (2017)
Olympijské hry 2. kolo (2012)
Čtyřhra
Poměr zápasů 43–55
Tituly 0 ATP, 1 challenger, 2 ITF
Nejvyšší umístění 66. místo (26. srpna 2013)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 3. kolo (2013)
French Open 2. kolo (2013)
Wimbledon 2. kolo (2011, 2013)
US Open 1. kolo (2011)
Týmové soutěže
Hopman Cup základní skupina (2012)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 2019051313. května 2019
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Grigor Dimitrov, bulharsky: Григор Димитров, (* 16. května 1991 Chaskovo) je bulharský profesionální tenista, který při debutovém startu na závěrečném turnaji sezóny ovládl Turnaj mistrů 2017. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál osm turnajů ve dvouhře. Na challengerech ATP a okruhu Futures získal deset titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[1]

Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v listopadu 2017 na 3. místě a ve čtyřhře pak v srpnu 2013 na 66. místě.[2] Od května 2019 jej trénuje Radek Štěpánek.[3]

V roce 2006 vyhrál Orange Bowl šestnáctiletých a následující rok se probojoval do finále tohoto turnaje v kategorii osmnáctiletých, v němž nestačil na Litevce Ričardase Berankise. Na juniorském žebříčku ITF byl nejvýše klasifikován na prvním místě. Vyhrál juniorky ve Wimbledonu 2008 a na US Open 2009.

Na nejvyšší grandslamové úrovni se nejdále probojoval do semifinále dvouhry Wimbledonu 2014. Po čtvrtfinálové výhře nad obhájcem titulu Andym Murraym skončil na raketě světové jedničky a pozdějšího vítěze Novaka Djokoviće.

V bulharském daviscupovém týmu debutoval v roce 2008 utkáním základního bloku 3. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Černé Hoře, v němž dopomohl Bulharům k výhře 3:0 na zápasy vítězstvím nad Danielem Danilovićem. Do listopadu 2019 v soutěži nastoupil k čtrnácti mezistátním utkáním s bilancí 16–1 ve dvouhře a 4–3 ve čtyřhře.[4]

Bulharsko reprezentoval na londýnských Hrách XXX. olympiády, kde v singlové soutěži podlehl ve druhém kole dvanáctému nasazenému Francouzi Gillesi Simonovi. Při premiérovém startu Bulharska na Hopmanově poháru 2012 vytvořil tým s Cvetanou Pironkovovou. Po dvou výhrách a jedné prohře skončili na druhém místě základní skupiny.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Premiérový titul na okruhu ATP Tour si odvezl z říjnového If Stockholm Open 2013, když ve finále zdolal nejvýše nasazeného Španěla Davida Ferrera ve třech setech. Druhou trofej přidal na acapulském Abierto Mexicano Telcel 2014 po těsném vítězství nad Jihoafričanem Kevinem Andersonem až v tiebreaku závěrečné sady. Následovala dubnová výhra na bukurešťském BRD Năstase Țiriac Trophy 2014, kde si ve finálovém duelu poradil s českým obhájcem Lukášem Rosolem. Zisk prvního vavřínu z antukového turnaje[5] jej v žebříčku ATP posunul na 14. místo, čímž vyrovnání dosavadní kariérní maximum.[6] Debutovou trofej z trávy si odvezl z červnové wimbledonské přípravy AEGON Championships 2014 v Londýně, kde v semifinále vyřadil turnajovou jedničku Stanislase Wawrinku. V posledním střetnutí soutěže jej nezastavila ani španělská nasazená desítka Feliciano López po dramatickém třísetovém vývoji, s nejvyšším možným počtem odehraných gamů. Ve druhém dějství přitom Bulhar odvrátil mečbol.[7] [2][1]

Forhend na Monte-Carlo Rolex Masters 2013, kde jej ve čtvrtfinále vyřadil Rafael Nadal

Pátý titul vybojoval na Brisbane International 2017, probíhajícím na úvod sezóny. Na jeho raketě dohráli Dominic Thiem ve čtvrtfinále, nejvýše nasazený Kanďan Milos Raonic mezi poslední čtyřkou a konečně Japonec Kei Nišikori. V průběhu turnaje tak vyřadil tři hráče elitní světové desítky a Nišikoriho zdolal poprvé v kariéře, čímž snížil pasivní bilanci vzájemných zápasů na 1:4. Ukončil tím šňůru čtyř finálových porážek.[8] V únoru se po vítězství nad Gruzíncem Nikolozem Basilašvilim probojoval do finálového klání druhého ročníku sofijského Garanti Koza Sofia Open 2017, aby v něm přehrál belgickou nasazenou dvojku Davida Goffina. V rodné zemi přitom nastoupil k prvnímu turnaji od sezóny 2009.[9] Debutový triumf ze série Masters získal na letním Western & Southern Open 2017 v Cincinnati, kam přijížděl jako sedmý nasazený a ačkoli v pavouku chybělo sedm hráčů z první světové desítky.[10] Ve třetím kole zvládl utkání proti Argentinci Juanu Martínu del Potrovi a následně hladce přešel přes Japonce Jūiči Sugitu. Do finále jej posunuly zvládnuté tiebreaky obou setů v zápase s Američanem Johnem Isnerem. Stejně jako Dimitrov, také Australan Nick Kyrgios debutoval ve finále události série Masters. Dvousetové vítězství Bulhara znamenalo, že v soutěži neztratil jediný set.[11]

Při první účasti na Turnaji mistrůATP Finals 2017 v Londýně, neztratil jako šestý hráč žebříčku žádný z pěti zápasů, když čtyři soupeři také debutovali na závěrečné akci roku. Základní skupinu ovládl po výhrách nad španělským náhradníkem Pablem Carreñem Bustou, Belgičanem Davidem Goffinem i Rakušanem Dominicem Thiemem. V semifinále zdolal americkou světovou osmičku Jacka Socka a ve finále zopakoval výhru nad Goffinem. Poprvé v sezóně dosáhl na čtyři turnajové triumfy. Stal se také prvním vítězným debutantem turnaje od Španěla Àlexe Corretji a roku 1998, celkově pak šestým takovým. V následném vydání žebříčku ATP z 20. listopadu 2017 se poprvé v kariéře posunul do elitní světové pětky, když vystoupal na 3. místo.[12]

Trenérské vedení[editovat | editovat zdroj]

V roce 2009 se jeho koučem stal Peter Lundgren, bývalý trenér Rogera Federera. O rok později Bulhra pověřil Petra McNamaru. V roce 2012 se jej ujal Patrick Mouratoglou, v jehož tenisové akademii léta trénoval. Od sezóny 2013 koučování převzal Roger Rasheed. V roce 2015 ho nahradil Franco Davín. S ním však po Wimbledonu 2016 ukončil spolupráci a jako nového kouče si najal bývalého trenéra Murrayho či Berdycha Venezuelana Daniho Vallverdua,[13] s nímž se rozešel v sezóně 2019. Pro přípravu na French Open 2019 se dohodl s Radkem Štěpánkem.[3]

Finále na ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda (před/od 2009)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–0)
Turnaj mistrů (1–0 D)
ATP Tour Masters 1000 (1–0)
ATP Tour 500 (1–2 D)
ATP Tour 250 (5–5 D; 0–1 Č)

Dvouhra: 15 (8–7)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 6. ledna 2013 Brisbane, Austrálie tvrdý Spojené království Andy Murray 6–7(0–7), 4–6
Vítěz 1. 20. října 2013 Stockholm, Švédsko tvrdý (h) Španělsko David Ferrer 2–6, 6–3, 6–4
Vítěz 2. 2. března 2014 Acapulco, Mexiko tvrdý (h) Jihoafrická republika Kevin Anderson 7–6, 3–6, 7–6
Vítěz 3. 27. dubna 2014 Bukurešť, Rumunsko antuka Česko Lukáš Rosol 7–6(7–2), 6–1
Vítěz 4. 15. června 2014 Londýn, Spojené království tráva Španělsko Feliciano López 6–78–10), 7–6(7–1), 7–6(8–6)
Finalista 2. 19. října 2014 Stockholm, Švédsko tvrdý (h) Česko Tomáš Berdych 7–5, 4–6, 4–6
Finalista 3. 16. ledna 2016 Sydney, Austrálie tvrdý Srbsko Viktor Troicki 6–2, 1–6, 6–7(7–9)
Finalista 4. 1. května 2016 Istanbul, Turecko antuka Argentina Diego Schwartzman 7–6(7–5), 6–7(4–7), 0–6
Finalista 5. 9. října 2016 Peking, ČLR tvrdý Spojené království Andy Murray 4–6, 6–7(2–7)
Vítěz 5. 8. ledna 2017 Brisbane, Austrálie tvrdý Japonsko Kei Nišikori 6–2, 2–6, 6–3
Vítěz 6. 12. února 2017 Sofie, Bulharsko tvrdý (h) Belgie David Goffin 7–5, 6–4
Vítěz 7. 20. srpna 2017 Cincinnati, Spojené státy tvrdý Austrálie Nick Kyrgios 6–3, 7–5
Finalista 6. 2017102222. října 2017 Stockholm, Švédsko (2) tvrdý (h) Argentina Juan Martín del Potro 4–6, 2–6
Vítěz 8. 2017111919. listopadu 2017 Turnaj mistrů, Londýn, Spojené království tvrdý (h) Belgie David Goffin 7–5, 4–6, 6–3
Finalista 7. 2018021818. února 2018 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h) Švýcarsko Roger Federer 2–6, 2–6

Čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 16. června 2011 Eastbourne, Spojené království tráva Itálie Andreas Seppi Izrael Jonatan Erlich
Izrael Andy Ram
3–6, 3–6

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra: 11 (10–1)[editovat | editovat zdroj]

Legenda (dvouhra)
Challengers (4–1)
Futures (6–0)

Vítěz (10)[editovat | editovat zdroj]

rok turnaj povrch poražený finalista výsledek
2008 Valldoreix F20, Španělsko
ITF FU $10 000
antuka Španělsko Pablo Santos-González 6–3, 6–4
2008 Móstoles-Madrid F34, Španělsko
ITF FU $15 000
tvrdý Španělsko Ignacio Coll-Riudavets 7–6(7–3), 6–3
2008 Alcorcón-Madrid F35, Španělsko
ITF FU $15 000
tvrdý Francie Ludovic Walter 6–4, 6–4
2010 Bitburger F9, Německo
ITF FU $10 000
antuka Belgie David Goffin 4–6, 6–1, 6–4
2010 Dortmund, Německo F10
ITF FU $15 000+H
antuka Německo Jan-Lennard Struff 7–5, 7–5
2010 Irun, Španělsko
ITF FU $15 000
antuka Španělsko Sergio Gutiérrez-Ferrol 4–6, 6–3, 6–4
2010 Ženeva, Švýcarsko
ATP Challenger €30 000 +H
antuka Španělsko Pablo Andújar 6–2, 4–6, 6–4
2010 Bangkok, Thajsko
ATP Challenger $35 000 +H
tvrdý Rusko Konstantin Kravčuk 6–1, 6–4
2010 Bangkok, Thajsko 2
ATP Challenger $35 000 +H
tvrdý Rusko Alexandr Kudrjavcev 6–4, 6–1
2011 Cherbourg, Francie
ATP Challenger €42 500 +H
tvrdý (h) Francie Nicolas Mahut 6–2, 7–6(7–4)

Finalista (1)[editovat | editovat zdroj]

rok turnaj povrch vítěz finále výsledek
2010 Orléans Francie
ATP Challenger €106 500
tvrdý (h) Francie Nicolas Mahut 6–2, 6–7(6–8), 6–7(4–7)

Čtyřhra: 5 (3–2)[editovat | editovat zdroj]

Legenda (čtyřhra)
Challengery (1–1)
Futures (2–1)

Vítěz (3)[editovat | editovat zdroj]

Rok turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
2008 Murcia F5, Španělsko
ITF FU $10 000
antuka Španělsko Carles Poch-Gradin Španělsko Carlos González-De Cueto
USA Rhyne Williams
7–6(7–4), 6–3
2009 Hollywood F2, Spojené státy
ITF FU $10 000
antuka Bulharsko Todor Jenev Itálie Stefano Ianni
Itálie Mattia Livraghi
6–1, 6–2
2009 Trnava, Slovensko
ATP CH $64 000
antuka Rusko Teimuraz Gabašvili Česko Jan Minář
Česko Lukáš Rosol
6–4, 2–6, [10–8]

Finalista (2)[editovat | editovat zdroj]

Rok turnaj povrch spoluhráč vítězové finále výsledek
2008 Mallorca F2, Španělsko
ITF FU $10 000
antuka Španělsko Juan-Albert Viloca-Puig Francie Julien Jeanpierre
Francie Xavier Pujo
5–7, 2–6
2009 Istanbul, Turecko
ATP CH $50 000
tvrdý Turecko Marsel İlhan Portugalsko Frederico Gil
Švédsko Filip Prpic
6–3, 2–6, [6–10]

Finále na juniorském Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra: 2 (2–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 2008 Wimbledon tráva Finsko Henri Kontinen 7–5, 6–3
Vítěz 2008 US Open tvrdý USA Devin Britton 6–4, 6–3

Čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2007 US Open tvrdý Kanada Vasek Pospisil Francie Jonathan Eysseric
Francie Jérôme Inzerillo
2–6, 4–6

Postavení na konečném žebříčku ATP[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018
Pořadí 1461. 482. 287. 106. 76. 48. 23. 11. 28. 17. 3. 19.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018
Pořadí 709. 341. 692. 202. 67. 162. 254. 231. 554. 397.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grigor Dimitrov na anglické Wikipedii.

  1. a b (anglicky) Grigor Dimitrov na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 2019051313. května 2019
  2. a b (anglicky) Grigor Dimitrov na stránkách ATP Tour, přístup: 2019051313. května 2019
  3. a b Luboš Zabloudil, Tenisportal.cz, ČTK. Štěpánek se vrací k trénování. Angažoval ho Bulhar Dimitrov [online]. Tenisportal.cz, 2019-05-12 [cit. 2019-05-14]. Dostupné online. 
  4. (anglicky) Grigor Dimitrov na stránkách Davis Cupu, přístup: 0.94708994708995051313. května 9
  5. Rosol proti Dimitrovovi nepřekvapil. Bulhar slaví první titul z antuky. tenisportal.cz [online]. 2014-04-27 [cit. 2014-05-01]. Dostupné online. 
  6. Nišikori znovu atakuje Top 10, Rosol vypadl z elitní padesátky. tenisportal.cz [online]. 2014-04-28 [cit. 2014-05-01]. Dostupné online. 
  7. Dimitrov Saves Match Point To Triumph At Queen's [online]. [cit. 2014-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ZABLOUDIL, Luboš. Dimitrov v Brisbane ukončil tříleté čekání na svůj 5. titul [online]. Tenisportal.cz, 2017-01-08 [cit. 2017-01-11]. Dostupné online. (česky) 
  9. ZABLOUDIL, Luboš. Dimitrov potvrdil formu. V Sofii vyhrál turnaj před domácím publikem [online]. Tenisportal.cz, 2017-02-12 [cit. 2017-02-13]. Dostupné online. (česky) 
  10. ZABLOUDIL, Luboš. Dimitrov a Kyrgios se v Cincinnati prodrali poprvé do finále turnaje Masters [online]. Tenisportal.cz, 2017-08-19 [cit. 2017-08-20]. Dostupné online. (česky) 
  11. JIRÁSEK, Ondřej. Dimitrov v Cincinnati neztratil set ani s Kyrgiosem a poprvé ovládl podnik Masters [online]. Tenisportal.cz, 2017-08-20, rev. 2017-08-21 [cit. 2017-08-21]. Dostupné online. (česky) 
  12. ZABLOUDIL, Luboš. Dimitrovova tečka za životní sezonou? Triumf na Turnaji mistrů! [online]. Tenisportal.cz, 2017-11-19 [cit. 2017-11-20]. Dostupné online. (česky) 
  13. ZABLOUDIL, Luboš. Vallverdu: Grigor má blízko k top formě [online]. Tenisportal.cz, 2017-01-15 [cit. 2017-02-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]