Nikoloz Basilašvili

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nikoloz Basilašvili
ნიკოლოზ ბასილაშვილი
Nikoloz Basilašvili ve Wimbledonu 2014
Přezdívka Nika, Basil[1]
Stát GruzieGruzie Gruzie
Datum narození 23. února 1992 (27 let)[1]
Místo narození Tbilisi, Gruzie[1]
Bydliště Tbilisi, Gruzie[1]
Výška 185 cm[1]
Váha 75kg[1]
Držení rakety pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek 3 516 540 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 86–90
Tituly 2 ATP, 5 challengerů, 10 Futures
Nejvyšší umístění 17. místo (1. dubna 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 3. kolo (2018, 2019)
French Open 3. kolo (2017)
Wimbledon 3. kolo (2015)
US Open 4. kolo (2018)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry 1. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů 10–28
Tituly 0 ATP, 2 Futures
Nejvyšší umístění 179. místo (24. prosince 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 1. kolo (2018)
French Open 2. kolo (2018)
Wimbledon 1. kolo (2017)
US Open 1. kolo (2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 201904011. dubna 2019
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikoloz Basilašvili, gruzínsky: ნიკოლოზ ბასილაშვილი, (* 23. února 1992 Tbilisi) je gruzínský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál dva singlové turnaje. První z nich ovládl na červencovém German Open 2018. Stal se tak prvním Gruzíncem v historii, jemuž se podařilo vyhrát turnaj ATP.[2] Na challengerech ATPokruhu Futures získal patnáct titulů ve dvouhře a dva ve čtyřhře.[3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2019 na 17. místě a ve čtyřhře pak v prosinci 2018 na 179. místě. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figuroval v lednu 2009 na 59. příčce. Trénuje ho Jan De Witt. Dříve tuto roli plnil Pierre Christen.[1]

V gruzínském daviscupovém týmu debutoval v roce 2015 základním blokem 3. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Albánii, v němž bez ztráty gamu vyhrál dvouhru nad Reiem Pelušim. Gruzínci zvítězili 3:0 na zápasy. Do září 2018 v soutěži nastoupil k osmi mezistátním utkáním s bilancí 9–3 ve dvouhře a 1–4 ve čtyřhře.[4]

Gruzii reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v úvodním kole mužské dvouhry nestačil na jedenáctého nasazeného Uruguayce Pabla Cuevase.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1992 v gruzínské metropoli Tbilisi do rodiny tanečníka národního baletu Nodara a lékařky Natalie Basilašviliových. Má bratra Tenga Basilašviliho. Dne 28. září 2013 se oženil s Nekou Basilašviliovou.[1]

Tenis zašal hrát v pěti letech. Čtyři roky trénoval ve Spojených státech. Za preferovaný úder uvedl forhend.[1]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Na okruh ITF vstoupil roku 2007. Na okruhu TA Tour prošel kvalifikačním sítem během bukurešťského BRD Năstase Țiriac Trophy 2014, kde v prvním kole nestačil na dalšího kvalifikanta Ričardase Berankise.[1]

Na nejvyšší grandslamové úrovni v hlavní soutěži debutoval na French Open 2015, když v závěrečném kvalifikačním kole vyřadil Američana Jareda Donaldsona. V prvním zápase singlu však podlehl Australanu Thanasi Kokkinakisovi. Premiérová grandslamová výhra přišla o měsíc později na travnatém Wimbledonu 2015, kde zdolal argentinského tenistu Facunda Bagnise a po pětisetové bitvě také patnéctého nasazeného Feliciana Lópeze. Ve třetí fázi jej zastavila turnajová dvacítka Roberto Bautista Agut po třísetovém průběhu.[1]

Hráče elitní světové desítky poprvé porazil na vídeňském Erste Bank Open 2016, kde v úvodním kole vyřadil desátého muže žebříčku Tomáše Berdycha. Podruhé pak zdolal světovou sedmičku Dominica Thiema ve druhé fázi Garanti Koza Sofia Open 2017 v Sofii.

Z kvalifikace do dvouhry postoupil na antukovém German Open 2018 v Hamburku. Ve finále zdolal Argentince Leonarda Mayera po třísetovém průběhu. Na okruhu ATP Tour si tak ve 26 letech připsal premiérové turnajové vítězství a stal se prvním Gruzíncem v historii, jemuž se podařilo vyhrát turnaj ATP. Bodový zisk jej katapultoval na nové kariérní maximum, z 81. na 35. příčku žebříčku. Tím se stal nejvýše postaveným gruzínským tenistou v historii světové klasifikace, když překonal 42. místo Irakli Labadzeho. V probíhající sezóně dokázal vyhrát turnaj ATP jako čtvrtý kvalifikant. Rovněž představoval prvního vítězného kvalifikanta v kategorii ATP 500 od titulu Philippa Petzschnera na Bank Austria-TennisTrophy 2008.[2] Ve finále China Open 2018 přehrál argentinskou světovou čtyřku a nejvýše nasazeného Juana Martína del Potra po dvousetovém průběhu a připsal si druhou trofej. Premiérově se posunul do elitní světové třicítky, když mu na žebříčku ATP z 8. října 2018 patřila 23. příčka.[5]

Finále na okruhu ATP World Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda (před/od 2009)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (2–0 D)
ATP Tour 250 (0–2 D)

Dvouhra: 4 (2–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 24. července 2016 Kitzbühel, Rakousko antuka Itálie Paolo Lorenzi 3–6, 4–6
Finalista 2. 19. února 2017 Memphis, Spojené státy tvrdý (h) USA Ryan Harrison 1–6, 4–6
Vítěz 1. 29. července 2018 Hamburk, Německo antuka Argentina Leonardo Mayer 6–4, 0–6, 7–5
Vítěz 2. 7. října 2018 Peking, ČLR tvrdý Argentina Juan Martín del Potro 6–4, 6–4

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (5–1 D)
Futures (10–4 D)

Dvouhra: 20 (15–5)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 24. srpna 2009 Soči, Rusko antuka Rusko Michail Fufjigin 2–6, 7–5, 7–5
Vítěz 2. 18. června 2012 Kazaň, Rusko antuka Ukrajina Ivan Sergejev 6–4, 7–6(7–4)
Finalista 3. 2. července 2012 Jerevan, Arménie antuka Belgie Arthur De Greef 0–6, 1–6
Finalista 4. 6. srpna 2012 Moskva, Rusko antuka Nizozemsko Boy Westerhof 4–6, 4–6
Vítěz 5. 13. srpna 2012 Moskva, Rusko antuka Rusko Alexandr Lobkov 6–3, 7–6(7–0)
Vítěz 6. 10. září 2012 Tbilisi, Gruzie antuka Chorvatsko Toni Androić 6–3, 4–6, 7–6(7–1)
Vítěz 7. 3. prosince 2012 Antalya, Turecko tvrdý Ukrajina Vladimir Užylovskyj 3–6, 6–2, 6–2
Vítěz 8. 10. prosince 2012 Antalya, Turecko tvrdý Španělsko Guillermo Olaso 6–2, 6–2
Vítěz 9. 12. srpna 2013 Appiano, Itálie antuka Itálie Matteo Trevisan 7–5, 3–6, 6–4
Finalista 10. 4. listopadu 2013 Antalya Turecko tvrdý Německo Robin Kern 6–4, 3–6, 3–6
Finalista 11. 11. listopadu 2013 Antalya, Turecko antuka Rakousko Marc Rath 1–6, 3–6
Vítěz 12. 20. ledna 2014 Kaarst, Německo koberec (h) Slovensko Miloslav Mečíř, ml. 2–6, 7–5, 6–3
Vítěz 13. 19. května 2014 Karši, Uzbekistán tvrdý USA Chase Buchanan 7–6(7–2), 6–2
Finalista 14. 17. listopadu 2014 Andria, Itálie koberec (h) Litva Ričardas Berankis 4–6, 0–1skreč
Vítěz 15. 8. prosince 2014 Dauhá, Katar tvrdý Indie Ramkumar Ramanathan 7–6(7–5), 6–2
Vítěz 16. 15. prosince 2014 Dauhá, Katar tvrdý Spojené království James Marsalek 6–1, 6–2
Vítěz 17. 5. března 2015 Ra'anana, Izrael tvrdý Slovensko Lukáš Lacko 4–6, 6–4, 6–3
Vítěz 18. 26. července 2015 Scheveningen, Nizozemsko antuka Rusko Andrej Kuzněcov 6–7(3–7), 7–6(7–4), 6–3
Vítěz 19. 21. března 2016 Kanton, ČLR tvrdý Slovensko Lukáš Lacko 6–1, 6–7(6–8), 7–5
Vítěz 20. 14. května 2016 Heilbronn, Německo antuka Německo Jan-Lennard Struff 6–4, 7–6(7–3)

Čtyřhra: (2 tituly)[editovat | editovat zdroj]

č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
1. 7. března 2010 McAllen, USA tvrdý Čínská Tchaj-pej Ti Čen Austrálie Jared Easton
Austrálie Matheson Klein
7–5, 4–6, [10–4]
2. 20. ledna 2014 Kaarst, Německo koberec (h) Bělorusko Aleksandr Buryj Bělorusko Vladimir Ignatik
Bulharsko Dinitar Kutrovskij
4–6, 6–1, [10–6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikoloz Basilashvili na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k (anglicky) Nikoloz Basilašvili na stránkách ATP Tour, přístup: 201904011. dubna 2019}
  2. a b Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Basilašvili se v Hamburku stal prvním gruzínským vítězem turnaje ATP [online]. TenisPortal.cz, 2018-07-29 [cit. 2018-08-01]. Dostupné online. 
  3. (anglicky) Nikoloz Basilašvili na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 201904011. dubna 2019}
  4. (anglicky) Nikoloz Basilašvili na stránkách Davis Cupu, přístup: 201809011. září 2018}
  5. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Gruzínec Basilašvili porazil Del Potra a ovládl turnaj ATP 500 v Pekingu [online]. TenisPortal.cz, 2018-10-07 [cit. 2018-10-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]