Frances Tiafoe

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Frances Tiafoe
Frances Tiafoe ve Wimbledonu 2017
Stát Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Datum narození 20. ledna 1998 (21 let)[1]
Místo narození Hyattsville, MD, Spojené státy[1]
Bydliště Orlando, FL, Spojené státy[1]
Výška 188 cm[1]
Váha 77 kg[1]
Profesionál od 2015[1]
Držení rakety pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek 1 753 277 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 55–77
Tituly 1 ATP, 4 challengery, 1 Futures
Nejvyšší umístění 29. místo (11. února 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open čtvrtfinále (2019)
French Open 1. kolo (2015, 2017, 2018)
Wimbledon 3. kolo (2018)
US Open 2. kolo (2018)
Čtyřhra
Poměr zápasů 9–17
Tituly 0 ATP
Nejvyšší umístění 203. místo (6. srpna 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 1. kolo (2018)
French Open 1. kolo (2017, 2018)
Wimbledon 1. kolo (2017, 2018)
US Open 2. kolo (2014)
Týmové soutěže
Davis Cup semifinále (2018)
Hopman Cup základní skupina (2019)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20190221a21. února 2019
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Frances Tiafoe (* 20. ledna 1998 Hyattsville, Maryland) je americký profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál jeden singlový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu Futures získal pět titulů ve dvouhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2019 na 29. místě a ve čtyřhře pak v srpnu 2018 na 203. místě. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figuroval v dubnu 2014, kdy mu patřila 2. příčka. Trénují ho Nicolás Todero a Robby Ginepri.[1]

V patnácti letech se stal historicky nejmladším vítězem dvouhry juniorů floridského Orange Bowlu po výhře nad Kozlovem.[1][3] Jako 17letý obdržel divokou kartu do dvouhry French Open 2015, čímž se stal nejmladším Američanem v hlavní soutěži od Michaela Changa a roku 1989. Stal se také juniorským mistrem Spojených států a v teenagerovském věku vyhrál čtyři challengery.

V americkém daviscupovém týmu debutoval v roce 2018 semifinálem Světové skupiny proti Chorvatsku, v němž prohrál dvouhry s Marinem Čilićem i Bornou Ćorićem. Američané odešli poraženi 2:3 na zápasy. Do roku 2019 v soutěži nastoupil k jedinému mezistátnímu utkání s bilancí 0–2 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[4]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1998 v marylandském Hyattsville do rodiny Francese[5] a Alphiny Tiafoeových, kteří na americký kontinent imigrovali ze Sierry Leone. Má dvojče Franklina Tiafoea. V roce 1999 se jejich otec stal pomocným dělníkem na stavbě nového juniorského tenisového centra v College Parku, v němž později pracoval na pozici správce areálu. Frances Tiafoe pak jako tříletý začal v daném centru s tenisem.[1][6]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu Futures debutoval v červnu 2013, když na turnaj ve floridském Innisbrooku obdrželi s Thomasem Mayronnem divokou kartu do čtyřhry. V úvodním kole podlehli krajanům Dadamovi a Buchananovi.[2] Premiérový titul na challengerech si odvezl po sérii pěti finálových porážek z kanadského Granby s dotací 100 tisíc dolarů, kde v srpnu 2016 přehrál ve finále salvadorského hráče Marcela Arévala. Výkonnostní růst zaznamenal během sezóny 2015, jíž zahájil na 1 136. místě, aby se v průběhu roku posunul téměř o 1 000 pozic výše. V závěru roku figuroval na 180. místě. Průnik mezi sto nejlepších tenistů zaznamenal 10. října 2016 po challengerovém titulu ve Stocktonu, když se na žebříčku ATP posunul ze 117. na 100. příčku.[1][2]

V kvalifikacích okruhu ATP World Tour debutoval na červencovém BB&T Atlanta Open 2014. Ve druhém kole podlehl Novozélanďanovi Michaelu Venusovi.[1] Debut v hlavní soutěži zaznamenal o týden později na washingtonském Citi Open 2014, kde mu organizátoři udělili divokou kartu. Na úvod nestačil na ruského hráče Jevgenije Donského. Premiérový kariérní vyhraný zápas v této úrovni dosáhl jako postoupivší kvalifikant během srpnového Winston-Salem Open 2015 po vyřazení Australana Jamese Duckwortha. Po ztrátě úvodní sady získal zbylé dvě v tiebreacích. Následně odešel poražen od šestého nasazeného Brazilce Thomaze Bellucciho.[1][2]

Během květnového Open de Nice 2015

V rámci série ATP Masters odehrál první utkání na březnovém BNP Paribas Open 2016 v Indian Wells, kam obdržel divokou kartu. Po vítězství nad krajanem Taylorem Fritzem jej vyřadil pozdější belgický semifinalista David Goffin. Během Miami Open 2017 v Key Biscayne pak jako kvalifikant prošel do druhé fáze přes Konstantina Kravčuka, aby mu v zápětí stopku vystavil pozdější vítěz Roger Federer. Z letního Mastersu Western & Southern Open 2017 v Cincinnati si odvezl první výhru nad hráčem elitní světové desítky, když ve druhém kole vyřadil světovou sedmičku Alexandra Zvereva z Německa. V dalším kole jej zastavil Američan John Isner.[1][2]

Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil na houstonském U.S. Men's Clay Court Championships 2017 poté, co mu byla s Němcem Dustinem Brownem udělena divoká karta do čtyřhry. Ve finále však odešli poraženi od čtvrtého nasazeného chilsko-argentinského páru Julio Peralta a Horacio Zeballos.[7][1][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském deblu US Open 2014. S krajanem Michaelem Mmohem na úvod vyřadili Víctora Estrellu Burgose s Teimurazem Gabašvilim, aby v další fázi nenašli recept na Scotta Lipského a Rajeeva Rama. V sedmnácti letech pak obdžel divokou kartu do mužské dvouhry French Open 2015, v níž jej hladce vyřadil Martin Kližan. Na US Open 2016 ztratil v prvním kole dvousetové vedení nad Johnem Isnerem.[1][2]

Tým světa reprezentoval na premiérovém ročníku Laver Cupu 2017 v Praze, kde odehrál historicky první utkání týmové soutěže proti Marinu Čilići. Chorvat jej zdolal po zisku obou tiebreaků.[8] Výběr světa pak Evropě celkově podlehl 9:15 na zápasy.

Debutovou trofej z okruhu ATP Tour vybojoval ve 20 letech na únorovém Delray Beach Open 2018, kde ve finále zdolal 28letého Němce Petera Gojowczyka po dvousetovém průběhu. Poprvé si na túře ATP zahrál také semifinále, když na cestě do závěrečného duelu zdolal druhého nasazeného Argentince Juana Martína del Potra i semifinalistu Australian Open 2018 Čong Hjona.[9]

Finále na okruhu ATP World Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda (před/od 2009)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–0)
Turnaj mistrů (0–0)
ATP World Tour Masters 1000 (0–0)
ATP World Tour 500 (0–0)
ATP World Tour 250 (1–1 D; 0–1 Č)

Dvouhra: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 25. února 2018 Delray Beach, Spojené státy tvrdý Německo Peter Gojowczyk 6–1, 6–4
Finalista 1. 6. května 2018 Estoril, Portugalsko antuka Portugalsko João Sousa 4–6, 4–6


Čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 16. dubna 2017 Houston, Spojené státy antuka Německo Dustin Brown Chile Julio Peralta
Argentina Horacio Zeballos
6–4, 5–7, [6–10]

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (4–5 D)
Futures (1–2 D; 0–2 Č)

Dvouhra: 12 (5–7)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 20150125a25. ledna 2015 Weston, Spojené státy antuka Monako Benjamin Balleret 5–7, 4–6
Vítěz 1. 20150322a22. března 2015 Bakersfield, Spojené státy tvrdý Francie Maxime Tabatruong 6–1, 6–2
Finalista 2. 20150329a29. března 2015 Calabasas, Spojené státy tvrdý USA Dennis Novikov 6–7(4–7), 6–7(6–8)
Finalista 1. 20150503a3. května 2015 Tallahassee, Spojené státy antuka Argentina Facundo Argüello 6–2, 6–7(5–7), 4–6
Finalista 2. 20151115a15. listopadu 2015 Knoxville, Spojené státy tvrdý (h) Spojené království Dan Evans 7–5, 1–6, 3–6
Finalista 3. 20160430a30. dubna 2016 Tallahassee, Spojené státy antuka Francie Quentin Halys 7–6(8–6), 4–6, 2–6
Finalista 4. 20160709a9. července 2016 Winnetka, Spojené státy tvrdý Japonsko Jošihito Nišioka 3–6, 2–6
Finalista 5. 20160731a31. července 2016 Lexington, Spojené státy tvrdý USA Ernesto Escobedo 2–6, 7–6(8–6), 6–7(3–7)
Vítěz 1. 20160807a7. srpna 2016 Granby, Kanada tvrdý Salvador Marcelo Arévalo 6–1, 6–1
Vítěz 2. 20161009a9. října 2016 Stockton, Spojené státy tvrdý USA Noah Rubin 6–4, 6–2
Vítěz 3. 20170423a23. dubna 2017 Sarasota, Spojené státy antuka USA Tennys Sandgren 6–3, 6–4
Vítěz 4. 20170514a14. května 2017 Aix-en-Provence, Francie antuka Francie Jérémy Chardy 6–3, 4–6, 7–6(7–5)

Čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 20140119a19. ledna 2014 Sunrise, Spojené státy antuka USA William Blumberg Čínská Tchaj-pej Jason Jung
USA Evan King
7–6(7–4), 4–6, [6–10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Frances Tiafoe na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m n o (anglicky) Frances Tiafoe na stránkách ATP Tour, přístup: 20190221a21. února 2019
  2. a b c d e f g (anglicky) Frances Tiafoe na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 20190221a21. února 2019
  3. Tiafoe outlasts Kozlov in all-American Orange Bowl final [online]. [cit. 2017-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. (anglicky) Frances Tiafoe na stránkách Davis Cupu, přístup: 20181015a15. října 2018
  5. An improbable tennis prodigy. The Washington Post [online]. Vero Beach, Fla.: 2014-05-17 [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Trevor Pryce. Growing Up With a Home Advantage. The New York Times [online]. 2012-05-23 [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Matías Alarcón. Peralta y Zeballos se coronan en el ATP de Houston [online]. Latercera, 2017-04-16 [cit. 2017-04-17]. Dostupné online. (španělsky) 
  8. Laver Cup 2017: Day 1, Singles - Match 1 [online]. Laver Cup [cit. 2017-09-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Dvacetiletý Tiafoe si v Delray Beach došel až pro první titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-02-26 [cit. 2018-03-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]