Nuno Borges

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nuno Borges
Nuno Borges v Bordeaux (2022)
Nuno Borges v Bordeaux (2022)
StátPortugalskoPortugalsko Portugalsko
Datum narození19. února 1997 (27 let)[1]
Místo narozeníMaia, Portugalsko[1]
Výška185 cm[1]
Hmotnost78 kg[1]
Profesionál od2019[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek1 160 193 USD
Tenisová raketaHEAD
Dvouhra
Poměr zápasů20–28
Tituly0 ATP, 6 challengerů, 10 ITF
Nejvyšší umístění46. místo (12. února 2024)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open4. kolo (2024)
French Open2. kolo (2023)
Wimbledon1. kolo (2022, 2023)
US Open2. kolo (2022)
Čtyřhra
Poměr zápasů14–7
Tituly1 ATP, 9 challengerů, 7 ITF
Nejvyšší umístění69. místo (19. září 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2024)
Wimbledon2. kolo (2022)
US Open2. kolo (2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240328a28. března 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nuno Borges (* 19. února 1997 Maia, Norte) je portugalský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šestnáct titulů ve dvouhře a šestnáct ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2024 na 46. místě a ve čtyřhře v září 2022 na 69. místě. Trénují ho Rui Machado a Hugo Anao.[3][1]

V portugalském daviscupovém týmu debutoval v roce 2021 klužskou 1. světovou skupiny proti Rumunsku, v níž s Joãem Sousem prohráli čtyřhru. Rumuni zvítězili 3:1 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil k šesti mezistátním utkáním s bilancí 4–2 ve dvouhře a 2–4 ve čtyřhře.[4]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V letech 2015–2019 vystudoval kineziologii na Mississippské státní univerzitě, kterou reprezentoval v týmu Buldoků. V závěrečném ročníku 2019 se stal finalistou celostátního mistrovství NCAA[5] a byl vyhlášen hráčem roku univerzitní asociace ITA (Intercollegiate Tennis Association).[6]

Na okruhu ATP Tour debutoval antukovým Estoril Open 2021, na němž postoupil jako člen čtvrté světové stovky přes Broadyho a Carballése Baenu z kvalifikace.[7] Na úvod dvouhry přehrál šedesátého prvního hráče žebříčku Jordana Thompsona, než jej vyřadil Chorvat Marin Čilić.[8]

V kvalifikaci French Open 2022

Druhý turnaj na túře ATP si zahrál na Estoril Open 2022, kde mu po zisku divoké karty skrečoval Pablo Andújar. Následně jeho cestu soutěží ukončila světová devětadvacítka Frances Tiafoe.[9] Do estorilské čtyřhry obdržel s krajanem Franciscem Cabralem také divokou kartu. V semifinále přehráli nejvýše nasazené Jamieho Murrayho s Michaelem Venusem. V boji o titul zdolali argentinsko-švédskou dvojici Máximo González a André Göransson. Bodový zisk oba poprvé posunul do elitní stovky deblové klasifikace, Cabrala na 80. místo a Borgese na 99. příčku.[10] Do grandslamu premiérově zasáhl v singlu French Open 2022 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na jeho raketě zůstali Thomas Fabbiano, Felipe Meligeni Alves a Zsombor Piros. V úvodním kole však nenašel recept na dvacátého pátého hráče žebříčku Karena Chačanova.[11] Shodný scénář prožil i ve Wimbledonu 2022. Po výhře v kvalifikačním kole nad Australanem Maxem Purcellem jej v úvodním duelu na trávě All England Clubu porazil Američan Mackenzie McDonald.[12][13]

Hlavní soutěž série Masters si poprvé zahrál na březnovém Miami Open 2023, kde zvládl kvalifikační utkání s Johnsonem a Gojem. Časnou porážku v miamské dvouhře mu přivodil Fin Emil Ruusuvuori ze šesté světové desítky. Rovněž na evropských turnajích jarní antukové sezóny 2023 vypadl v prvních či druhých kolech, na Barcelona Open se světovou dvojkou Carlosem Alcarazem,[14] na Mutua Madrid Open s Marcosem Gironem[15] a na Internazionali BNL d'Italia s pátým mužem klasifikace Stefanosem Tsitsipasem.[16] První grandslamové osmifinále se zahrál na Australian Open 2024, kde startoval z pozice šedesátého deváté muže žebříčku. Po výhrách nad Němcem Maximilianem Martererem a nasazeným Španělem Alejandrem Davidovichem Fokinou, si připsal první kariérní výhru nad členem první dvacítky, světovou třináctkou Grigorem Dimitrovem. Stal se tak prvním Portugalcem v osmifinále dvouhry australského majoru a po Joãu Sousovi druhým v této fázi grandslamu.[17] Ve čtvrtém kole jej zastavila světová trojka Daniil Medveděv po čtyřsetovém průběhu.[18] Po skončení debutoval v elitní světové padesátce žebříčku.[17]

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (1–0)
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. duben 2022 Estoril, Portugalsko antuka Portugalsko Francisco Cabral Argentina Máximo González
Švédsko André Göransson 		6–2, 6–3

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Challengery (6 D; 9 Č)
ITF (10 D; 7 Č)

Dvouhra (16 titulů)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. červenec 2017 Setúbal, Portugalsko tvrdý Portugalsko João Monteiro 6–3, 6–0
2. červenec 2017 Idanha-a-Nova, Portugalsko tvrdý Španělsko Andrés Artuñedo 7–6(7–4), 6–4
3. srpen 2018 Caldas da Rainha, Portugalsko antuka Portugalsko Daniel Batista 6–0, 6–2
4. listopad 2018 Pensacola, Spojené státy antuka Venezuela Ricardo Rodríguez-Pace 6–4, 6–3
5. červen 2019 Setúbal, Portugalsko tvrdý Portugalsko Frederico Gil 6–3, 6–4
6. červenec 2019 Idanha-a-Nova, Portugalsko tvrdý Portugalsko Frederico Gil 3–6, 6–3, 6–2
7. leden 2020 Monastir, Tunisko tvrdý Belgie Zizou Bergs 6–4, 7–6(8–6)
8. září 2020 Sintra, Portugalsko tvrdý Portugalsko Gastão Elias 6–2, 6–2
9. listopad 2020 Quinta do Lago, Portugalsko tvrdý Belgie Michael Geerts 6–0, 6–1
10. únor 2021 Antalya, Turecko antuka Srbsko Miljan Zekić 6–4, 3–3skreč
1. listopad 2021 Antalya, Turecko antuka Spojené království Ryan Peniston 6–4, 6–3
2. duben 2022 Barletta, Itálie antuka Srbsko Miljan Zekić 6–3, 7–5
3. únor 2023 Monterrey, Mexiko tvrdý Chorvatsko Borna Gojo 6–4, 7–6(8–6)
4. březen 2023 Phoenix, Spojené státy tvrdý   Alexandr Ševčenko 4–6, 6–2, 6–1
5. prosinec 2023 Maia, Portugalsko antuka (h) Francie Benoît Paire 6–1, 6–4
6. březen 2024 Phoenix, Spojené státy (2) tvrdý Itálie Matteo Berrettini 7–5, 7–6(7–4)

Čtyřhra (16 titulů)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. červen 2017 Lisabon, Portugalsko tvrdý Portugalsko Francisco Cabral Irsko Sam Barry
Austrálie Bradley Mousley 		6–1, 3–6, [10–5]
2. červenec 2017 Setúbal, Portugalsko tvrdý Portugalsko Francisco Cabral Austrálie Harry Bourchier
Austrálie Daniel Nolan 		7–6(7–4), 6–4
3. červen 2018 Póvoa de Varzim, Portugalsko tvrdý Portugalsko Francisco Cabral Francie Romain Bauvy
Francie Hugo Voljacques 		6–4, 6–4
4. červenec 2018 Castelo Branco, Portugalsko tvrdý Portugalsko Francisco Cabral Francie Maxime Tchoutakian
Francie Hugo Voljacques 		6–4, 6–4
5. červenec 2019 Idanha-a-Nova, Portugalsko tvrdý Portugalsko Francisco Cabral Portugalsko Francisco Dias
Portugalsko Gonçalo Falcão 		6–4, 6–3
6. říjen 2020 Setúbal, Portugalsko tvrdý Portugalsko Francisco Cabral Brazílie Mateus Alves
Brazílie Igor Marcondes 		6–2, 6–7(5–7), [10–7]
7. únor 2021 Antalya, Turecko antuka USA Alex Rybakov Itálie Jacopo Berrettini
Itálie Raúl Brancaccio 		4–6, 7–6(7–1), [10–6]
1. 11. dubna 2021 Oeiras, Portugalsko antuka Portugalsko Francisco Cabral Rusko Pavel Kotov
Čínská Tchaj-pej Ceng Čchun-sin 		6–1, 6–2
2. 25. září 2021 Braga, Portugalsko antuka Portugalsko Francisco Cabral Nizozemsko Jesper de Jong
Nizozemsko Bart Stevens 		6–3, 6–7(4–7), [10–5]
3. 6. listopadu 2021 Tenerife, Španělsko tvrdý Portugalsko Francisco Cabral Indie Džívan Nedunčežijan
Indie Purav Radža 		6–3, 6-4
4. 27. listopadu 2021 Manamá, Bahrajn tvrdý Portugalsko Francisco Cabral Rakousko Maximilian Neuchrist
Řecko Michail Pervolarakis 		7–5, 6–7(5–7), [10–8]
5. 11. prosince 2021 Maia, Portugalsko antuka Portugalsko Francisco Cabral Slovensko Andrej Martin
Portugalsko Gonçalo Oliveira 		6–3, 6–4
6. 18. prosince 2021 Maia, Portugalsko antuka (h) Portugalsko Francisco Cabral Polsko Piotr Matuszewski
Rakousko David Pichler 		6–4, 7–5
7. 2. dubna 2022 Oeiras, Portugalsko antuka Portugalsko Francisco Cabral Uzbekistán Sandžar Fajzijev
Řecko Markos Kalovelonis 		6–3, 6–0
8. 9. dubna 2022 Oeiras, Portugalsko antuka Portugalsko Francisco Cabral Česko Zdeněk Kolář
Česko Adam Pavlásek 		6–4, 6–0
9. 7. května 2022 Štvanice, Praha, Česko antuka Portugalsko Francisco Cabral Česko Andrew Paulson
Česko Adam Pavlásek 		6–4, 6–7(3–7), [10–5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nuno Borges (tennis) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f Nuno Borges na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240328a28. března 2024
  2. ↑ Nuno Borges na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240328a28. března 2024
  3. ↑ Nuno Borges | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Nuno Borges na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20240328a28. března 2024
  5. ↑ Borges’ Incredible Career Ends In 2019 NCAA Singles Final. Mississippi State [online]. 2019-05-25 [cit. 2023-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Nuno Borges - Men's Tennis [online]. Mississippi State University Athletics, 2019 [cit. 2023-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-28. (anglicky) 
  7. ↑ Lusa. Nuno Borges continua a subir - está no quadro principal do Estoril Open. PÚBLICO [online]. 2021-04-25 [cit. 2023-08-24]. Dostupné online. (portugalsky) 
  8. ↑ Marin Cilic praises Nuno Borges after tight Estoril clash. Tennis World USA [online]. 2021-04-29 [cit. 2023-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Tiafoe overcomes wild-card Borges in Estoril. ESPN.com [online]. 2022-04-27 [cit. 2023-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Nuno Borges & Francisco Cabral Win Home Title In Estoril. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-05-01 [cit. 2023-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-05-02. (anglicky) 
  11. ↑ TRAQUETE, Manuel. Roland Garros 2022: Nuno Borges Makes Grand Slam Debut Against Karen Khachanov. Last Word On Tennis [online]. 2022-05-22 [cit. 2023-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Nuno Borges não resiste a McDonald e é eliminado à primeira em Wimbledon. Bola Amarela [online]. 2022-06-28 [cit. 2023-08-24]. Dostupné online. (portugalsky) 
  13. ↑ Nuno Borges | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-08-24]. [c Dostupné online]. (anglicky) 
  14. ↑ Carlos Alcaraz Defeats Nuno Borges In Barcelona. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-04-18 [cit. 2023-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Madrid Masters 2023: Giron takes out Borges. Tennis Majors [online]. 2023-04-27 [cit. 2023-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ ATP Rome: Stefanos Tsitsipas makes a winning start against Borges. Greek City Times [online]. 2023-05-15 [cit. 2023-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ a b FITZGERALD, Matt. "Holy crap": Nuno Borges makes history for Portugal in Australian Open upset of Dimitrov. Tennis [online]. 2024-01-20 [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ No-frills Medvedev happy to take back seat on drive to AO QFs. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-01-22 [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Nuno_Borges&oldid=23774701“