Karen Chačanov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karen Chačanov
Карен Хачанов
Karen Chačanov ve Wimbledonu 2017
Přezdívka Djan[1]
Stát RuskoRusko Rusko
Datum narození 21. května 1996 (23 let)
Místo narození Moskva, Rusko[1]
Bydliště Moskva, Rusko[1]
Výška 198 cm[1]
Váha 87 kg[1]
Profesionál od 2013
Držení rakety pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek 6 430 728 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 103–81
Tituly 4 ATP, 2 challengery, 5 Futures
Nejvyšší umístění 9. místo (10. června 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 2. kolo (2017, 2018)
French Open čtvrtfinále (2019)
Wimbledon 4. kolo (2018)
US Open 3. kolo (2018)
Čtyřhra
Poměr zápasů 22–35
Tituly 0 ATP, 1 Futures
Nejvyšší umístění 64. místo (21. května 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 2. kolo (2017)
French Open 2. kolo (2017)
US Open 3. kolo (2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 2019061313. června 2019
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Během Open Brest 2015

Karen Chačanov, rusky: Карен Абгарович Хачанов, Karen Abgarovič Chačanov, (* 21. května 1996 Moskva) je ruský profesionální tenista arménského původu. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál čtyři singlové turnaje včetně Paris Masters 2018. Na challengerech ATP a okruhu Futures získal sedm titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červnu 2019 na 9. místě a ve čtyřhře pak v květnu téhož roku na 64. místě. Trénuje ho Vedran Martić. Dříve tuto roli plnil bývalý španělský tenista Galo Blanco.[1]

V ruském daviscupovém týmu debutoval v roce 2013 semifinálem 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Jihoafrické republice, v němž vyhrál první dvouhru nad Deanem O'Brianem. přispěl tak k vítězství Rusů 5:0 na zápasy. Do roku 2019 v soutěži nastoupil k sedmi mezistátním utkáním s bilancí 4–4 ve dvouhře a 0–3 ve čtyřhře.[3]

V ruském týmu se zúčastnil po boku Anastasije Pavljučenkovové Hopmanova poháru 2018, s níž obsadil třetí místo základní skupiny.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V červenci 2013 se stal mistrem Evropy v kategorii 18letých.[1]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu Futures debutoval v březnu 2012, když v Ťumeni prošel kvalifikací. V úvodním kole však podlehl Alexeji Vatutinovi, když mu odebral jen tři gamy.[2] Premiérový singlový titul na challengerech ATP vybojoval na istanbulském Amex-Istanbul Challengeru 2015, kde ve finále přehrál ukrajinského 53. hráče žebříčku Sergije Stachovského ve třech setech. Druhou trofej přidal na květnovém Samarkand Challengeru 2016 v uzbeckém Samarkandu po vítězství nad španělským tenistou Rubénem Ramírezem Hidalgem.[1]

Ve věku 17 let a 157 dní se stal nejmladším ruským tenistou, jenž vstoupil do profesionálního tenisu (v sezóně 2013), čímž překonal věkový rekord Michaila Južného.[4] Ve dvouhře okruhu ATP World Tour debutoval po obdržení divoké karty na zářijovém St. Petersburg Open 2013, kde také dosáhl první kariérní výhry. Na úvod vyřadil Rumuna Victora Hănesca, aby poté nestačil na sedmého nasazeného Lukáše Rosola. O čtrnáct dní později postoupil do premiérového čtvrtfinále, když na moskevském Kremlin Cupu 2013 zdolal srbskou turnajovou trojku Janka Tipsareviće. Následně nenašel recept na Chorvata Iva Karloviće.[1]

Hráče z elitní dvacítky žebříčku poprvé porazil na antukovém Barcelona Open Banco Sabadell 2016, kde z pozice kvalifikanta ve druhém kole vyřadil španělskou turnajovou pětku a světovou sedmnáctku Roberta Bautistu Aguta, aby v zápětí skončil na raketě Ukrajince Alexandra Dolgopolova. V rámci série ATP Masters debutoval na březnovém Sony Open Tennis 2014 v Key Byscaine, kam získal divokou kartu. Po třísetovém průběhu odešel poražen od Španěla Daniela Gimeno-Travera. Do první stovky světové klasifikace premiérově pronikl 6. června 2016, když si zajistil semifinálovou účast na prostějovském challengeru UniCredit Czech Open 2016.[1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu US Open 2016 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V první fázi vyřadil italského kvalifikanta Thomase Fabbiana, aby následně skončil na raketě Japonce Keie Nišikoriho.[1]

První finále na okruhu ATP Tour si zahrál na premiérovém ročníku zářijového Chengdu Open 2016 v čínském Čcheng-tu, v němž za 2.40 hodin zdolal španělskou turnajovou pětku Alberta Ramose-Viñolase po třísetovém průběhu. Získal tak první trofej, když do té doby na turnajích nikdy nepřešel přes čtvrtfinálovou fázi. Během turnaje mu patřila 101. pozice žebříčku ATP, čímž se v probíhající sezóně stal třetím šampionem události ATP mimo elitní stovku. Bodový zisk mu zajistil posun na kariérní maximum, když mu ve vydání z 3. října 216 patřila 55. příčka.[5] Premiérovou trofej v sérii Masters si odvezl z pařížského Rolex Paris Masters 2018, kde postupně vyřadil čtyři hráče elitní světové desítky, Johna Isnera, Alexandra Zvereva, Dominica Thiema a srbskou světovou dvojku ve finále. V něm ukončil 22zápasovou neporazitelnost Novaka Djokoviće po dvousetovém průběhu. Bodový zisk jej posunul o sedm míst výše, na nové kariérní maximum, když mu ve vydání z 5. listopadu 2018 patřila 11. příčka. Ta mu zajistila druhé náhradnické místo na navazujícím Turnaji mistrů.[6]

Finále na okruhu ATP World Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–0)
Turnaj mistrů (0–0)
ATP World Tour Masters 1000 (1–0 D, 0–1 Č)
ATP World Tour 500 (0–0)
ATP World Tour 250 (3–0 D)

Dvouhra: 4 (4–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 2. října 2016 Čcheng-tu, ČLR tvrdý Španělsko Albert Ramos-Viñolas 6–7(4–7), 7–6(7–3), 6–3
Vítěz 2. 25. února 2018 Marseille, Francie tvrdý (h) Francie Lucas Pouille 7–5, 3–6, 7–5
Vítěz 3. 21. října 2018 Moskva, Rusko tvrdý (h) Francie Adrian Mannarino 6–2, 6–2
Vítěz 4. 4. listopadu 2018 Paříž, Francie tvrdý (h) Srbsko Novak Djoković 7–5, 6–4

Čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 1. dubna 2018 Miami, Spojené státy tvrdý Rusko Andrej Rubljov USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
6–4, 6–7(5–7), [4–10]

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (2–1 D)
Futures (5–0 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 8 (7–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 25. srpna 2014 Kao-siung, Tchaj-wan tvrdý Indie Sriram Balaji 6–7(4–7), 6–4, 6–3
Vítěz 2. 8. září 2014 Mylhúzy, Francie tvrdý (h) Francie David Guez 6–2, 6–0
Vítěz 3. 2. března 2015 Lille, Francie tvrdý (h) Francie Rudy Coco 6–1, 6–4
Vítěz 4. 9. března 2015 Balma, Francie tvrdý (h) Francie Fabien Reboul 6–4, 6–1
Vítěz 5. 19. dubna 2015 Buchara, Uzbekistán tvrdý Bělorusko Dzmitryj Žyrmont 7–5, 4–6, 6–3
Vítěz 6. 20. září 2015 Istanbul, Turecko tvrdý Ukrajina Sergij Stachovskij 4–6, 6–4, 6–3
Finalista 1. 13. března 2016 Jönköping, Švédsko tvrdý (h) Kazachstán Andrej Golubjev 6–7(9–11), 7–6(7–5), 7–6(7–4)
Vítěz 7. 14. května 2016 Samarkand, Uzbekistán antuka Španělsko Rubén Ramírez Hidalgo 6–1, 6–7(6–8), 6–1

Čtyřhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 8. září 2014 Mylhúzy, Francie tvrdý (h) Rusko Daniil Medveděv Francie Olivier Charroin
Francie Elie Rousset
7–6(7–5), 4–6, [10–7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karen Khachanov na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k (anglicky) Karen Chačanov na stránkách ATP Tour, přístup: 2019061313. června 2019
  2. a b (anglicky) Karen Chačanov na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 2019061313. června 2019
  3. (anglicky) Karen Chačanov na stránkách Davis Cupu, přístup: 2018102424. října 2018
  4. Юношескую ракетку используем по медицинским показаниям [online]. Gazeta.ru, 26-11-2013 [cit. 2014-11-19]. Dostupné online. (rusky) 
  5. ZABLOUDIL, Luboš. Chengdu: Dvacetiletý Rus Chačanov poprvé vyhrál turnaj ATP [online]. Tenisportal.cz, 2016-10-02 [cit. 2016-10-03]. Dostupné online. 
  6. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Chačanov zastavil Djokoviče, neprohrál ani čtvrté finále a má první titul z Masters! [online]. TenisPortal.cz, 2018-11-04 [cit. 2018-11-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]