Andrej Golubjev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Andrej Golubjev
Андре́й Го́лубев
Andrej Golubjev na French Open 2022
Andrej Golubjev na French Open 2022
StátRuskoRusko Rusko (2005–2008)
KazachstánKazachstán Kazachstán (od 2008)
Datum narození22. července 1987 (36 let)[1]
Místo narozeníVolžskij, Sovětský svaz[1]
BydlištěAstana, Kazachstán[1]
Výška180 cm[1]
Hmotnost77 kg[1]
Profesionál od2005
Držení raketypravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek3 311 231 USD
Tenisová raketaHEAD
Dvouhra
Poměr zápasů67–117
Tituly1 ATP, 7 challengerů, 5 ITF
Nejvyšší umístění33. místo (4. října 2010)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2010, 2012)
French Open2. kolo (2009)
Wimbledon1. kolo (2009, 2010, 2011, 2014)
US Open2. kolo (2008)
Čtyřhra
Poměr zápasů90–125
Tituly1 ATP, 17 challengerů, 4 ITF
Nejvyšší umístění21. místo (16. května 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2021)
French Openfinále (2021)
Wimbledon3. kolo (2021)
US Open3. kolo (2021)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry1. kolo (2020)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hry1. kolo (2020)
Týmové soutěže
Davis Cupčtvrtfinále (2011, 2013, 2014, 2015)
Hopman Cupzákladní skupina (2010, 2011)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231024a24. října 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrej Alexandrovič Golubjev (rusky: Андре́й Алекса́ндрович Го́лубев, * 22. července 1987 Volžskij) je kazachstánský profesionální tenista, který do roku 2008 reprezentoval rodné Rusko. Na grandslamu prohrál finále čtyřhry French Open 2021 po boku Bublika. Deblové semifinále si zahrál s Grothem na French Open 2014.[2] Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový turnaj, když ovládl hamburský International German Open 2010. K němu přidal jednu deblovou trofej. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dvanáct titulů ve dvouhře a dvacet jedna ve čtyřhře.[3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2010 na 33. místě a ve čtyřhře pak v květnu 2022 na 21. místě. Trénují ho krajan Jurij Ščukin a Massimo Puci.[4][1]

V kazachstánském daviscupovém týmu debutoval v roce 2008 astanským finálem baráže I. skupiny asijsko-oceánské zóny proti Filipínám, v níž vyhrál dvouhru a s Jurijem Ščukinem také čtyřhru. Kazachstánci zvítězili 5:0 na zápasy. Do listopadu 2023 v soutěži nastoupil k dvaceti pěti mezistátním utkáním s bilancí 16–7 ve dvouhře a 12–7 ve čtyřhře.[5]

V letech 2010 a 2011 vytvořil s Jaroslavou Švedovovou kazachstánské družstvo na Hopmanově poháru. Při první účasti obsadili 2. místo základní skupiny a při druhé skončili na poslední 4. příčce. Za Kazachstán nastoupil na Asijských hrách 2014 v jihokorejském Inčchonu, kde vyhrál s Kukuškinem a Nedověsovem soutěž týmů. Kazachstán také reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde v mužské čtyřhře s Bublikem i smíšené soutěži se Švedovovou, nepostoupili z prvního kola.

Rusko reprezentoval do Wimbledonu 2008, kde nepostoupil z kvalifikace. Po obdržení kazachstánského občanství odehrál první turnaj za Kazachstán na torontském Rogers Cupu 2008. V roce 2010 jej Asociace tenisových profesionálů vyhlásila hráčem s největším zlepšením.[4]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1987 v ruském městě Volžskij, tehdejší součásti Sovětského svazu, do rodiny lékařů Alexandra a Mariny Golubjevových. Má mladšího bratra Denise. V patnácti letech se přestěhoval do italského Bra na pozvání rodinného přítele Igora Jeremina. Po zisku kazachstánského občanství se usadil v Kazachstánu. Vyjma rodné ruštiny hovoří anglicky a italsky. Jako preferovaný povrch uvedl tvrdý v hale a za nejsilnější úder forhend.[4]

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2021 French Open antuka Kazachstán Alexandr Bublik Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
6–4, 6–7(1–7), 4–6

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–1 Č)
Turnaj mistrů (0)
ATP Masters Series /
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP International Series Gold /
ATP Tour 500 (1–0 D)
ATP International Series /
ATP Tour 250 (0–2 D; 1–2 Č)

Dvouhra: 3 (1–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 20. října 2008 Petrohrad, Rusko tvrdý (h) Spojené království Andy Murray 1–6, 1–6
Vítěz 1. 25. července 2010 Hamburk, Německo antuka Rakousko Jürgen Melzer 6–3, 7–5
Finalista 2. 27. září 2010 Kuala Lumpur, Malajsie tvrdý (h) Rusko Michail Južnyj 7–6(9–7), 2–6, 6–7(3–7)

Čtyřhra: 4 (1–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 2. srpna 2014 Kitzbühel, Rakousko antuka Itálie Daniele Bracciali Finsko Henri Kontinen
Finsko Jarkko Nieminen
1–6, 4–6
Finalista 2. 12. června 2021 French Open, Paříž, Francie antuka Kazachstán Alexandr Bublik Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
6–4, 6–7(1–7), 4–6
Finalista 3. říjen 2021 Petrohrad, Rusko tvrdý (h) Monako Hugo Nys Spojené království Jamie Murray
Brazílie Bruno Soares
3–6, 4–6
Vítěz 1. říjen 2023 Stockholm, Švédsko tvrdý (h) Ukrajina Denys Molčanov Indie Juki Bhambri
Spojené království Julian Cash
7–6(10–8), 6–2

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (7 D; 17 Č)
ITF (5 D; 4 Č)

Dvouhra (12 titulů)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. květen 2005 Grottaglie, Itálie antuka Tunisko Malek Džazírí 6–3, 7–6(7–3)
2. květen 2005 Teramo, Itálie antuka Itálie Alessandro Accardo 6–3, 6–1
3. 2006 Rodez, Francie tvrdý Francie Adrian Mannarino 4–6, 6–1, 6–0
4. listopad 2006 Las Palmas, Španělsko tvrdý Belgie Jeroen Masson 6–4, 6–3
1. leden 2008 Heilbronn, Německo tvrdý Německo Philipp Petzschner 2–6, 6–1, 3–1skreč
2. listopad 2008 Astana, Kazachstán tvrdý Francie Laurent Recouderc 1–6, 7–5, 6–3
3. listopad 2009 Astana, Kazachstán tvrdý Ukrajina Illja Marčenko 6–3, 6–3
4. červen 2013 Marburg, Německo antuka Argentina Diego Schwartzman 6–1, 6–3
5. listopad 2013 Ťumeň, Rusko tvrdý Rusko Andrej Kuzněcov 6–4, 6–3
6. únor 2014 Astana, Kazachstán tvrdý Lucembursko Gilles Müller 6–4, 6–4
7. březen 2016 Jönköping, Švédsko tvrdý Rusko Karen Chačanov 6–7(9–11), 7–6(7–5), 7–6(7–4)
5. červenec 2019 Almaty, Kazachstán tvrdý Kazachstán Denis Jevsejev 6–1, 6–2

Čtyřhra (21 titulů)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. září 2005 Sassari, Itálie tvrdý Itálie Adriano Biasella Uzbekistán Farruch Dustov
Mexiko Manuel Gasbarri
7–6(8-6), 6–1
1. červenec 2007 Mantova, Itálie antuka Itálie Francesco Piccari Itálie Leonardo Azzaro
Itálie Marco Crugnola
6–3, 6–2
2. červen 2012 Monza, Itálie antuka Kazachstán Jurij Ščukin Rusko Teimuraz Gabašvili
Itálie Stefano Ianni
7–6(7–4), 5–7, [10-7]
2. duben 2013 Padova, Itálie antuka Itálie Matteo Donati Chorvatsko Mate Delić
Chorvatsko Josko Topić
7–6(8–6), 3–6, [10-6]
3. červen 2013 Marburg, Německo antuka Kazachstán Jevgenij Koroljov Nizozemsko Jesse Huta Galung
Austrálie Jordan Kerr
6–3, 1–6, [10-6]
4. leden 2016 Happy Valley, Austrálie tvrdý Itálie Matteo Donati Kazachstán Oleksandr Nedověsov
Ukrajina Denys Molčanov
3–6, 7–6(7–5), [10-1]
5. květen 2016 Vicenza, Itálie antuka Chorvatsko Nikola Mektić Portugalsko Gastão Elias
Brazílie Fabricio Neis
6–3, 6–3
6. červen 2016 Poprad, Slovensko antuka Uruguay Ariel Behar Slovensko Andrej Martin
Polsko Lukáš Dlouhý
6–2, 5–7, [10-5]
3. červenec 2019 Almaty, Kazachstán tvrdý Rusko Konstantin Kravčuk Kazachstán Denis Jevsejev
USA Sebastian Korda
6–3, 6–2
7. červenec 2019 Astana, Kazachstán tvrdý Kazachstán Oleksandr Nedověsov Jižní Korea Yunseong Chung
Jižní Korea Ji Sung Nam
6–4, 6–4
4. srpen 2019 Appiano, Itálie antuka Portugalsko Felipe Meligeni Alves Brazílie Daniel Dutra da Silva
Švédsko Christian Lindell
6–4, 6–4
8. září 2019 Istanbul, Turecko tvrdý Kazachstán Oleksandr Nedověsov Česko Lukáš Rosol
Česko Marek Gengel
bez boje
9. leden 2020 Bangkok, Thajsko tvrdý Kazachstán Oleksandr Nedověsov Indonésie Christopher Rungkat
Thajsko Sančai Ratiwatana
3–6, 7–6(7–1), [10–5]
10. únor 2020 Quimper, Francie tvrdý Kazachstán Oleksandr Nedověsov Chorvatsko Ivan Sabanov
Chorvatsko Matej Sabanov
6–4, 6–2
11. srpen 2020 Todi, Itálie antuka Uruguay Ariel Behar Francie Hugo Gaston
Francie Elliot Benchetrit
6–4, 6–2
12. srpen 2020 Terst, Itálie antuka Uruguay Ariel Behar Francie Hugo Gaston
Francie Tristan Lamasine
6–4, 6–2
13. září 2020 Cordenons, Itálie antuka Uruguay Ariel Behar Argentina Andrés Molteni
Francie Hugo Nys
7–5, 6–4
14. listopad 2020 Orlando, Spojené státy tvrdý Kazachstán Oleksandr Nedověsov USA Mitchell Krueger
USA Jackson Withrow
7–5, 6–4
15. duben 2021 Split, Chorvatsko antuka Kazachstán Oleksandr Nedověsov Polsko Szymon Walków
Polsko Jan Zieliński
7–5, 6–7(5–7), [10–5]
16. květen 2023 Turín, Itálie antuka Ukrajina Denys Molčanov USA Nathaniel Lammons
Austrálie John Peers
7–6(7–4), 6–7(6–8), [10–5]
17. červenec 2023 Salcburk, Rakousko antuka Ukrajina Denys Molčanov Indie Anirudh Čandrasékar
Indie Vidžaj Sundar Prašant
6–4, 7–6(10–8)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andrey Golubev na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f Andrej Golubjev na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20231024a24. října 2023
  2. Pablo Andujar/Pedro Martinez Battle Into Roland Garros Semi-finals [online]. ATP Tour, Inc., 2021-06-07 [cit. 2021-06-09]. Dostupné online. (ven) 
  3. Andrej Golubjev na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20231024a24. října 2023
  4. a b c Andrey Golubev | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-10-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Andrej Golubjev na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20231024a24. října 2023

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]