Samuel Groth

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Samuel Groth
Přezdívka Grothy[1]
Stát AustrálieAustrálie Austrálie
Datum narození 19. října 1987 (31 let)
Místo narození Narrandera, Nový Jižní Wales[1]
Austrálie
Bydliště Melbourne, Austrálie[1]
Výška 193 cm
Váha 99 kg
Profesionál od 2006
Držení rakety pravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek 1 642 861 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 38–62
Tituly 0 ATP, 3 challengery, 7 Futures
Nejvyšší umístění 53. místo (17. srpna 2015)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 3. kolo (2015)
French Open 1. kolo (2015, 2016)
Wimbledon 3. kolo (2015)
US Open 2. kolo (2014, 2015)
Čtyřhra
Poměr zápasů 69–59
Tituly 1 ATP, 15 challengerů, 11 Futures
Nejvyšší umístění 24. místo (2. února 2015)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 3. kolo (2015, 2016)
French Open semifinále (2014)
Wimbledon 3. kolo (2016)
US Open 2. kolo (2014, 2015)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 2. kolo (2010)
Poslední aktualizace: 2016-07-2020. července 2016

Samuel „Sam“ Groth (* 19. října 1987 Narrandera) je australský profesionální tenista, hrající především deblové soutěže. Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP World Tour dva turnaje ve čtyřhře. Na challengerech ATPokruhu Futures získal do září  2015 deset titulů ve dvouhře a dvacet šest ve čtyřhře. Od května 2012 drží rekord nejrychlejšího podání v mužském tenisu, když mu byla na pusanském challengeru naměřena hodnota 263,4 km/h.[2][1]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v srpnu 2015 na 53. místě a ve čtyřhře pak v únoru téhož roku na 24. místě. Trénuje ho Ben Mathias.[1]

Na nejvyšší grandslamové úrovni se nejdále probojoval do semifinále mužské čtyřhry French Open 2014, v němž po boku kazašského hráče Andreje Golubjeva nestačili na pozdější vítězný pár Francouzů Juliena Benneteaua a Édouarda Rogera-Vasselina ve třech setech.

V australském daviscupovém týmu debutoval v roce 2014 baráží Světové skupiny proti Uzbekistánu, v níž za rozhodnutého stavu vyhrál čtvrtý singl nad Temurem Ismajlovem. Australané se udrželi v elitní skupině po výhře 5:0 na zápasy. Do roku 2015 v soutěži nastoupil k jedinému mezistátním utkáním s bilancí 1–0 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Ve wimbledonské juniorce 2005 si zahrál v páru s Britem Andrewem Kennaughem finále čtyřhry chlapců, z něhož odešli poraženi dvojicí Jesse Levine a Michael Shabaz po setech 4–6 a 1–6.[3]

V sezóně 2007 si připsal vítězství nad krajanem Markem Philippoussisem. Na na pusanském challengeru ATP zahrál v květnu 2012 nejrychlejší podání v mužském tenisu, když mu byla naměřena hodnota 263,4 km/h. Jednalo se o eso v zápase proti Bělorusovi Uladzimiru Ignatikovi, které prohrál 4–6 a 3–6.[2]

2014[editovat | editovat zdroj]

V roce 2014 obdržel divokou kartu do hlavní soutěže lednového Brisbane International, na němž se poprvé v kariéře probojoval do čtvrtfinále události ATP Tour. Následoval další start na divokou kartu na Australian Open, kde v úvodním kole nestačil na kanadskou turnajovou dvacet osmičku Vaska Pospisila po třísetovém průběhu. V březnu prošel kvalifikací Indian Wells Masters. Opět skončil v první fázi po těsné prohře od Kazacha Michaila Kukuškina až v tiebreaku třetí rozhodující sady. Premiérovou singlovou trofej z Challenger tour dobyl na březnovém Rimouski Challengeru v Kanadě. O dva týdny později si zahrál finále na León Challengeru, kde byl nad jeho síly nejvýše nasazený Izraelec Rajeev Ram. Bodový zisk jej po turnaji posunul na kariérní maxim, když figuroval na 136. příčce klasifikace.

V mužské čtyřhře French Open hrál po boku kazašského hráče Andreje Golubjeva. Na cestě do semifinále zdolali čtvrté nasazené Španěly Davida Marrera s Fernandem Verdascem a ve čtvrtfinále si poradili s polsko-švédskými turnajovými devítkami Łukaszem Kubotem a Robertem Lindstedtem. Mezi poslední čtyřkou dvojic však skončili na raketách pozdějšího vítězného páru Francouzů Juliena Benneteaua a Édouarda Rogera-Vasselina ve třech setech. Po grandslamu se v deblovém žebříčku posunul na kariérní maximum, 41. místo.

Ve Wimbledonu postoupil po třech výhrách z kvalifikace, ovšem v prvním kole hlavní soutěže jej vyřadil Ukrajinec Alexandr Dolgopolov bez ztráty setu. Na červencovém Hall of Fame Tennis Championships poprvé prošel do semifinále dvouhry, když přehrál obhájce titulu Nicolase Mahuta. Mezi poslední čtyřkou však nenašel recept na chorvatskou turnajovou dvojku Iva Karloviće. Bodový zisk jej přesto poprvé v kariéře posunul do elitní světové stovky.[4]

V červenci také dosáhl na premiérový titul z okruhu ATP Tour, když ve čtyřhře Claro Open Colombia, hraného na tvrdých dvorcích v Bogotě, vyhráli s krajanem Chrisem Guccionem finále nad kolumbijským párem Nicolás Barrientos a Juan Sebastián Cabal. Po dvou zkrácených hrách úvodních sad rozhodl o vítězích až supertiebreak poměrem míčů [11–9].

V srpnu dosáhl debutového vítězsného zápasu v hlavní soutěži dvouhry grandslamu, když na úvod US Open přešel přes Španěla Alberta Ramose-Viñolase výsledkem 6–3, 7–6 a 6–3. Ve druhém kole však dohrál prohrou od favorizované světové dvojky Rogera Federera poměrem 4–6, 4–6 a 4–6.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1987 v australské obci Narrandera do rodiny Philippa a Melindy Grothových. Má bratra Olivera a sestru Sophii. Tenis začal hrát v deseti letech. Podle vlastního vyjádření preferuje travnatý a tvrdý povrch. Silným úderem je podání. Bydlí v Melbourne a mezi turnaji také pobývá ve virginském Richmondu.[1]

Od dubna 2009 do roku 2011 byl ženatý s australskou profesionální tenistkou Jarmilou Gajdošovou, která do sňatku reprezentovala rodné Slovensko. Během manželství hráčka užívala jméno s manželovým příjmením Jarmila Grothová.[5]

Od roku 2011 byl během doby, v níž se nevěnoval tenisu, členem rezervního týmu Vermont Football Club, družstva hrajícího australský fotbal.[6]

Finálové účasti na turnajích ATP World Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda (před/od 2009)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–0)
Tennis Masters Cup /
ATP World Tour Finals (0–0)
ATP Masters Series /
ATP World Tour Masters 1000 (0–0)
ATP International Series Gold /
ATP World Tour 500 (0–1 Č)
ATP International Series /
ATP World Tour 250 (2–2 Č)

Čtyřhra: 5 (2–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Spoluhráč Soupeři ve finále Výsledek
Vítěz 1. 20. července 2014 Bogotá, Kolumbie tvrdý Austrálie Chris Guccione Kolumbie Nicolás Barrientos
Kolumbie Juan Sebastián Cabal
7–6(7–5), 6–7(3–7), [11–9]
Finalista 1. 3. srpna 2014 Washington, D.C., Spojené státy tvrdý Indie Leander Paes Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău
5–7, 4–6
Finalista 2. 27. září 2014 Šen-čen, ČLR tvrdý Austrálie Chris Guccione Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău
4–6, 6–7(4–7)
Finalista 4. 19. října 2014 Moskva, Rusko tvrdý (h) Austrálie Chris Guccione Česko František Čermák
Česko Jiří Veselý
6–7(2–7), 5–7
Vítěz 2. 16. července 2016 Newport, Spojené státy tráva Austrálie Chris Guccione Spojené království Jonathan Marray
Kanada Adil Shamasdin
6–4, 6–3

Tituly na challengerech ATP a okruhu Futures[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (3 D; 15 Č)
Futures (7 D; 11 Č)

Dvouhra (10)[editovat | editovat zdroj]

Č. Datum Turnaj Povrch Soupeř ve finále Výsledek
1. 5. dubna 2009 Mobile, Spojené státy tvrdý USA Jesse Witten 6–2, 3–0 ret
2. 3. října 2010 Antalya, Turecko tvrdý Moldavsko Radu Albot 6–3, 6–1
3. 10. října 2010 Antalya, Turecko tvrdý Ukrajina Artěm Smirnov 6–4, 6–2
4. 5. prosince 2010 Bendigo, Austrálie tvrdý Austrálie Benjamin Mitchell 7–6(9–7), 6–4
5. 25. března 2012 Ipswich, Austrálie antuka Austrálie Jason Kubler 5–7, 6–3, 6–2
6. 20. května 2012 Tegu, Jižní Korea tvrdý Dánsko Frederik Nielsen 6–7, 6–4, 6–1
7. 24. února 2013 Mildura, Austrálie tráva Austrálie James Lemke 6–1, 6–4
8. 24. března 2014 Rimouski, Kanada tvrdý Chorvatsko Ante Pavić 7–6(7–3), 6–2
9. 3. května 2015 Santaizi, Tchaj-wan tvrdý Rusko Konstantin Kravčuk 6–7(5–7), 6–4, 7–6(7–3)
10. 1. června 2015 Manchester, Velká Británie tráva Austrálie Luke Saville 7–5 6–1

Finále na juniorském Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav Rok Turnaj Povrch Spoluhráč Soupeř ve finále Výsledek
Finalista 2005 Wimbledon tráva Spojené království Andrew Kennaugh USA Jesse Levine
USA Michael Shabaz
4–6, 1–6

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sam Groth na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f ATP Profile: Sam Groth [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2014-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b "Aussie smashes tennis serve speed record"1=. The Sydney Morning Herald. 13 May 2012. Archived from the original. Šablona:Citation error. http://www.smh.com.au/sport/tennis/aussie-smashes-tennis-serve-speed-record-20120513-1ykfk.html. Retrieved 13 May 2012. 
  3. "University of Miami Online High School Student Wins Junior Doubles at Wimbledon," ereleases.com, 12 July 2005, Retrieved 15 July 2009
  4. "GROTH UPSETS DEFENDING CHAMPION IN NEWPORT, MEETS KARLOVIC IN SFS"1=. ATP World Tour. 10 July 2014. Archived from the original. Šablona:Citation error. http://www.atpworldtour.com/News/Tennis/2014/07/28/Newport-Thursday-Mahut-Groth-Karlovic.aspx. Retrieved 11 July 2014. 
  5. "Gajdosova flying the flag for Australia"1=. 3 January 2009. Archived from the original. Šablona:Citation error. http://www.news.com.au/adelaidenow/story/0,22606,24872576-12428,00.html. 
  6. "Solid Groth's back on the ball"1=. 21 May 2013. Archived from the original. Šablona:Citation error. http://www.theage.com.au/afl/afl-news/solid-groths-back-on-the-ball-20110805-1ifjj.html. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce Samuel Groth Nástupce

Ivo Karlović
Nejrychlejší podání v mužském tenise
12. května 2012 –
'