Alexandr Bublik
Alexandr Bublik Александр Бублик | |
---|---|
Alexandr Bublik ve Wimbledonu 2019 | |
Stát | Rusko (2013–2016) Kazachstán (2016–) |
Datum narození | 17. června 1997 (27 let) |
Místo narození | Gatčina, Rusko[1] |
Bydliště | Gatčina, Rusko[1] |
Výška | 196 cm[1] |
Hmotnost | 82 kg[1] |
Profesionál od | 2014 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 6 495 032 USD |
Tenisová raketa | Wilson Tecnifibre |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 152–150 |
Tituly | 4 ATP, 6 challengerů, 4 ITF |
Nejvyšší umístění | 17. místo (6. května 2024) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2017, 2021, 2022) |
French Open | 2. kolo (2019, 2020, 2022) |
Wimbledon | 4. kolo (2023) |
US Open | 3. kolo (2019) |
Velké turnaje ve dvouhře | |
Olympijské hry | 1. kolo (2020) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 43–84 |
Tituly | 0 ATP, 3 ITF |
Nejvyšší umístění | 47. místo (8. listopadu 2021) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | semifinále (2020) |
French Open | finále (2021) |
Wimbledon | 2. kolo (2019) |
US Open | 2. kolo (2022) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Olympijské hry | 1. kolo (2020) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2021) |
Wimbledon | 1. kolo (2021) |
Týmové soutěže | |
Davis Cup | čtvrtfinále (2021) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 6. května 2024
Alexandr Bublik (rusky Александр Станиславович Бублик, Alexandr Stanislavovič Bublik, * 17. června 1997 Gatčina) je kazachstánský profesionální tenista, reprezentující do roku 2016 rodné Rusko. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál čtyři singlové turnaje. Na Open Sud de France 2024 se stal prvním hráčem v historii ATP, který získal trofej přes ztrátu úvodní sady ve všech kolech dvouhry. Na challengerech ATP a okruhu ITF vybojoval deset titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v květnu 2024 na 17. místě a ve čtyřhře v listopadu 2021 na 47. místě. Trénují ho Artem Suprunov a Boris Sobkin.[1]
V kazachstánském daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 kvalifikačním kolem proti Portugalsku, v němž porazil Joãa Sousu. Kazachstánci zvítězili 3:1 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil k třinácti mezistátním utkáním s bilancí 11–6 ve dvouhře a 3–3 ve čtyřhře.[3]
Kazachstán reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde v úvodu mužské dvouhry podlehl světové dvojce Daniilu Medveděvovi. Do mužské čtyřhry zasáhl s Andrejem Golubjevem, ale v prvním kole je vyřadili Francouzi Jérémy Chardy s Gaëlem Monfilsem.
Tenisová kariéra
[editovat | editovat zdroj]V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v srpnu 2011, když na turnaj v ruském Vsevoložsku obdržel divokou kartu. V úvodním kole antukové akce podlehl krajanu Alexandru Pavljučenkovovi.[2] Premiérový singlový titul na challengerech si odvezl z dubnového Morelos Open 2017 s dotací 50 tisíc dolarů, v mexické Cuernavace, po finálové výhře nad Chilanem Nicolásem Jarrym. Druhou challengerovou trofej přidal na srpnovém Nordic Naturals Challenger 2017 v kalifornském Aptosu s rozpočtem 100 tisíc dolarů, když v závěrečném duelu zdolal Brita Liama Broadyho. Průnik mezi dvě stě nejlepších tenistů zaznamenal 30. ledna 2017 po Australian Open. Do elitní stovky se poprvé podíval 18. září 2017 po semifinálové účasti na istanbulském challengeru, na němž vypadl s Berrettinim. Na žebříčku ATP se posunul ze 101. na 96. příčku.[1][2]
V kvalifikaci dvouhry okruhu ATP World Tour debutoval na říjnovém Kremlin Cupu 2014 v Moskvě. V úvodním kole vypadl s bosenským hráčem Damirem Džumhurem.[1] Premiérový kariérní zápas odehraný v hlavní soutěži pak dosáhl na St. Petersburg Open 2016, do níž obdržel divokou kartu od petrohradských pořadatelů. V prvním kole jej vyřadil ruský tenista Daniil Medveděv. První vyhraný zápas pak zaznamenal na Kremlin Cupu 2016, kde po výhrách nad Konstantinem Kravčukem a Robertem Bautistou Agutem prošel do čtvrtfinále. V něm jeho cestu soutěží zastavil Pablo Carreño Busta až v tiebreaku rozhodujícího setu. Čtvrtfinálovou účast si zopakoval o rok později na Kremlin Cupu 2017, kde na jeho raketě skončili Rus Teimuraz Gabašvili i Španěl Albert Ramos-Viñolas. Mezi poslední osmičkou však nenašel recept na pozdějšího litevského finalistu Ričardase Berankise.[1][2]
V rámci série ATP Masters odehrál první utkání v kvalifikaci březnového BNP Paribas Open 2017 v Indian Wells, v níž jej po vítězství nad Lotyšem Ernests Gulbis přehrál nejvýše nasazený Gruzínec Nikoloz Basilašvili. O dva týdny později se objevil v kvalifikaci Miami Open 2017, kde na úvod neuspěl s Argentincem Renzem Olivem.[1][2]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2017 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v jejímž rozhodujícím střetnutí na jeho raketě zůstal Jihokorejec Lee Duck-hee. První vyhraný zápas na grandslamu pak vybojoval na melbournském majoru proti šestnáctému nasazenému Francouzi Lucasi Pouillemu ve čtyřech sadách. Ve druhé fázi jej zdolal Tunisan Malek Džazírí. Ve Wimbledonu 2017 prošel kvalifikačním sítem jako šťastný poražený. Na úvod dvouhry pak nestačil na světovou jedničku Andyho Murrayho.[1][2]
Do prvního finále na okruhu ATP Tour se probojoval na červencovém Hall of Fame Open 2019 v Newportu, kde nestačil na Američana Johna Isnera.[4] Na zářijovém Chengdu Open 2019 v Čcheng-tu odešel poražen z boje o titul od Španěla Pabla Carreña Busty po vyrovnaném třísetovém průběhu.[5]
První titul na túře ATP vybojoval na halovém Open Sud de France 2022 v Montpellier, kde startoval z pozice 35. hráče žebříčku. Ve čtvrtfinále vyřadil španělskou světovou devatenáctku Roberta Bautistu Aguta až ziskem tiebreaku v¨rozhodující sadě a poté Srba Filipa Krajinoviće ze čtvrté desítky klasifikace. Ve finále zdolal třetího muže žebříčku Alexandra Zvereva, znamenající premiérovou výhru nad členem z elitní světové pětky. Po šňůře čtyř finálových porážek si tak připsal první turnajové vítězství.[6] Druhou trofej si odvezl z travnatého Terra Wortmann Open 2023 v severoněmeckém Halle. V semifinále opět přehrál Zvereva a v utkání o titul světovou sedmičku Andreje Rubljova po třísetovém průběh. Až ve čtvrtém vzájemném duelu jej tak dokázal porazit. Jednalo se o jeho první finále v kategorii ATP 500. Bodový zisk jej posunul na nové kariérní maximum, 26. příčku. Ze soubojů o titul na trávě odešel poražen již v letech 2019 a 2022 na newportském Hall of Fame Open.[7]
Druhou montpellierskou trofej si odvezl z únorového Open Sud de France 2024. Ve druhém kole odvrátil tři mečboly Denisi Shapovalovovi a ve finále přehrál Chorvata Bornu Ćoriće. Na okruhu ATP Tour se tak stal prvním hráčem, který získal trofej přes ztrátu úvodní sady ve všech kolech turnaje. Bodový zisk mu zajistil posun na nové kariérní maximum, 23. příčku žebříčku.[8][9]
Finále na Grand Slamu
[editovat | editovat zdroj]Mužská čtyřhra: 1 (0–1)
[editovat | editovat zdroj]Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 2021 | French Open | antuka | Andrej Golubjev | Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut |
6–4, 6–7(1–7), 4–6 |
Finále na okruhu ATP Tour
[editovat | editovat zdroj]
|
Dvouhra: 11 (4–7)
[editovat | editovat zdroj]Stav | č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 28. července 2019 | Newport, Spojené státy | ATP 250 | tráva | John Isner | 6–7(2–7), 3–6 |
Finalista | 2. | 28. září 2019 | Čcheng-tu, Čína | ATP 250 | tvrdý | Pablo Carreño Busta | 7–6(7–5), 4–6, 6–7(3–7) |
Finalista | 3. | 13. ledna 2021 | Antalya, Turecko | ATP 250 | tvrdý | Alex de Minaur | 0–2skreč |
Finalista | 4. | 28. února 2021 | Singapur | ATP 250 | tvrdý | Alexei Popyrin | 6–4, 0–6, 2–6 |
Vítěz | 1. | 6. února 2022 | Montpellier, Francie | ATP 250 | tvrdý (h) | Alexander Zverev | 6–4, 6–3 |
Finalista | 5. | 17. července 2022 | Newport, Spojené státy | ATP 250 | tráva | Maxime Cressy | 6–2, 3–6, 6–7(3–7) |
Finalista | 6. | 25. dubna 2022 | Mety, Francie | ATP 250 | tvrdý (h) | Lorenzo Sonego | 6–7(3–7), 2–6 |
Vítěz | 2. | 25. června 2023 | Halle, Německo | ATP 500 | tráva | Andrej Rubljov | 6–3, 3–6, 6–3 |
Vítěz | 3. | 22. října 2023 | Antverpy, Belgie | ATP 250 | tvrdý (h) | Arthur Fils | 6–4, 6–4 |
Vítěz | 4. | 5. února 2024 | Montpellier, Francie (2) | ATP 250 | tvrdý (h) | Borna Ćorić | 5–7, 6–2, 6–3 |
Finalista | 7. | 2. března 2024 | Dubaj, Spojené arabské emiráty | ATP 500 | tvrdý | Ugo Humbert | 4–6, 3–6 |
Čtyřhra: 1 (0–1)
[editovat | editovat zdroj]Stav | č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek finále |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 12. června 2021 | French Open, Paříž, Francie | Grand Slam | antuka | Andrej Golubjev | Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut |
6–4, 6–7(1–7), 4–6 |
Finále na challengerech ATP a okruhu Futures
[editovat | editovat zdroj]Legenda |
---|
Challengery (6–0 D; 0–1 Č) |
Futures (4–1 D; 3–3 Č) |
Dvouhra: 11 (10–1)
[editovat | editovat zdroj]Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | 16. dubna 2016 | Dauhá, Katar | tvrdý | Benjamin Bonzi | 7–6(7–4), 7–6(9–7) |
Finalista | 1. | 23. dubna 2016 | Dauhá, Katar | tvrdý | Tak Khunn Wang | 0–6, 6–4, 2–6 |
Vítěz | 2. | 25. června 2016 | Moskva, Rusko | antuka | Filip Horanský | 6–3, 7–6(7–5) |
Vítěz | 3. | 10. září 2016 | Petrohrad, Rusko | tvrdý (h) | Alexandr Vasilenko | 6–3, 7–5 |
Vítěz | 4. | 8. října 2016 | Falun, švédsko | tvrdý (h) | Edward Corrie | 6–4, 6–4 |
Vítěz | 1. | 25. února 2017 | Cuernavaca, Mexiko | tvrdý | Nicolás Jarry | 7–6(7–5), 6–4 |
Vítěz | 2. | 13. srpna 2017 | Aptos, Spojené státy | tvrdý | Liam Broady | 6–2, 6–3 |
Vítěz | 3. | listopad 2018 | Bratislava, Slovensko | tvrdý (h) | Lukáš Rosol | 6–4, 6–4 |
Vítěz | 4. | únor 2019 | Budapešť, Maďarsko | tvrdý (h) | Roberto Marcora | 6–0, 6–3 |
Vítěz | 5. | březen 2019 | Pau, Francie | tvrdý (h) | Norbert Gombos | 5–7, 6–3, 6–3 |
Vítěz | 6. | duben 2019 | Monterrey, Mexiko | tvrdý | Emilio Gómez | 6–3, 6–2 |
Čtyřhra: 7 (3–4)
[editovat | editovat zdroj]Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 8. srpna 2014 | Kazaň, Rusko | antuka | Roman Safiullin | Andrej Levine Anton Zajcev |
1–6, 3–6 |
Vítěz | 1. | 12. září 2014 | Vsevoložsk, Rusko | antuka | Richard Muzajev | Vladimir Ivanov Andrej Vasilevskij |
6–3, 3–6, [11–9] |
Vítěz | 2. | 7. listopadu 2014 | Tallinn, Estonsko | tvrdý (h) | Jevgenij Ťurněv | Iván Arenas-Gualda Jorge Hernando Ruano |
6–4, 6–7(5–7), [10–1] |
Finalista | 2. | 4. září 2015 | Vsevoložsk, Rusko | antuka | Richard Muzajev | Denys Molčanov Jaraslav Šyla |
2–6, 6–7(3–7) |
Vítěz | 3. | 31. října 2015 | Antalya, Turecko | tvrdý | Darko Jandrić | Tuna Altuna Cem İlkel |
3–6, 6–4, [10–8] |
Finalista | 3. | 23. ledna 2016 | Kaarst, Německo | koberec (h) | Hubert Hurkacz | Danylo Kaleničenko Denis Kapric |
7–6(7–2), 4–6, [7–10] |
Finalista | 1. | duben 2018 | Ťi-nan, Čína | tvrdý | Alexandr Pavljučenkov | Sie Čeng-pcheng Yang Tsung-hua |
6–7(5–7), 6–4, [5–10] |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexander Bublik na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j Alexandr Bublik na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 6. května 2024
- ↑ a b c d e f Alexandr Bublik na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 6. května 2024
- ↑ Alexandr Bublik na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 5. února 2024
- ↑ Isner Makes History With Fourth Newport Title [online]. ATP Tour, Inc., 2019-07-21 [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Carreno Busta Edges Bublik To Capture Chengdu Crown [online]. ATP Tour, Inc., 2019-09-29 [cit. 2019-12-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Alexander Bublik Shocks Alexander Zverev, Captures Maiden Trophy. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-02-06 [cit. 2023-06-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Alexander Bublik Beats Andrey Rublev For Halle Crown. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-06-25 [cit. 2023-06-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Comeback King! Bublik battles past Coric for Montpellier crown. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-02-04 [cit. 2024-02-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FAIRBAIRN, Tony. Alexander Bublik Makes History In Montpellier. Reaches New Career-High Ranking. UBITENNIS [online]. 2024-02-04 [cit. 2024-02-05]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Bublik na Wikimedia Commons
- Alexander Bublik – oficiální stránky (anglicky)
- Alexandr Bublik na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Alexandr Bublik na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Alexandr Bublik na stránkách Davis Cupu (anglicky)
- Alexandr Bublik v databázi Olympedia (anglicky)