Gatčina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Gatčina
Гатчина
Hlavní gatčinský palác
Hlavní gatčinský palác
Gatčina – znak
znak
Gatčina – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 100 m n. m.
Časové pásmo UTC+3[1]
Stát RuskoRusko Rusko
federální okruh Severozápadní federální okruh
oblast Vlajka Leningradské oblasti Leningradská oblast
Gatčina na mapě
Leningradská oblast na mapě Ruska
Gatčina
Gatčina
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 29 km²
Počet obyvatel 92 566[2]  (2010)
Hustota zalidnění 3192 obyv./km²
Správa
Oficiální web www.gatchina-meria.ru
Telefonní předvolba +7 81371
PSČ 188300-188310, 188319
Označení vozidel 47
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gatčina (rusky Га́тчина, ižorsky a finsky Hatsina; v letech 19231929 Trock (Троцк), 19291944 Krasnogvardějsk (Красногварде́йск)) je město v Leningradské oblasti v severozápadním Rusku. Leží asi 45 km jihozápadně od Petrohradu na silnici a železnici vedoucí do Pskova. Město je centrem Gatčinského rajónu a žije zde 89 100 obyvatel. Zdejší palácový komplex je zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Gatčina je jedním z velkolepých předměstí Petrohradu. Je velkým průmyslovým, vědeckým a odborným centrem Leningradského okresu, šetrně uchovává Starou Gatčinu s tichými útulnými uličkami. Světoznámou se Gatčina stala svým předměstím, bývalým sídlem ruských carů s unikátním souborem paláců a parků. Rozvoj Gatčiny velice ovlivnily dějiny a kultury různých národů světa, zejména zemí Evropy. Proto ve městě lze vidět zákoutí, připomínající Itálii, Francii, Anglii a Německo. Významnou budovou je palác-muzeum, ve kterém jsou bohaté sbírky ruského, evropského a východního umění.

Obyvatelstvo města má velkou finskou diasporu. V ulicích Gatčiny jsou vedle pravoslavných chrámů také finské kostely.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Začátek historie Gatčiny byl znatelně ovlivněn skandinávskými sousedy. Odedávna v Gatčinské zemi klidně žily slovanské a finskougorské kmeny. První zmínka o Gatčině je z roku 1499, kdy byla obyčejnou vsí. Výstavba paláce a parku byla započata za Kateřiny II. Veliké, která roku 1765 darovala Gatčinu i s okolím svému oblíbenci Grigoriji Orlovovi. Do roku 1788 zde vznikla rezidence o 600 pokojích, park o rozloze sedmi km² a vítězný oblouk dle návrhu architekta Antonio Rinaldiho. Po Orlovově smrti darovala Kateřina Gatčinu svému synu, budoucímu caru Pavlovi I., který ji roku 1796 povýšil na město a oficiální císařskou rezidenci.

Gatčinské paláce byly velmi těžce poškozeny ustupujícími nacistickými vojsky, která se zde usadila v letech 1941–1944. Opravy trvají do počátku 21. století. Dnes je Gatčina de facto předměstím Petrohradu, kde dodnes – na rozdíl mnoha ruských měst – mírně stoupá počet obyvatel.

Palácový komplex[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Gatčinský palác.

Gatčinský palác, či palác Gatčina je velkolepé sídlo ve stylu raného ruského klasicismu v letech 1766-1781. Nechala jej vystavět carevna Kateřina II. Veliká pro svého favorita Grigorije Orlova. Autorem projektu byl italský architekt Antonio Rinaldi. Po hraběti Orlovovi byl majitelem Gatčiny budoucí car Pavel I., syn Kateřiny II., který si místo oblíbil natolik, že někteří dějepisci Pavla I. označují za “gatčinského cara”. V roce 1851 mu byl na náměstí postaven pomník od Ivana Petroviče Vitaliho. Palác poté jako své trvalé sídlo využívali také další ruští panovníci, např. Alexandr III. ad.

Palácový komplex se zahradami je od roku 1990 zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. Численность населения районов и городских населённых пунктов субъектов Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011 [cit. 2014-12-21]. (xls) Dostupné online. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]