Gastão Elias

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Gastão Elias
Přezdívka PePe[1]
Stát PortugalskoPortugalsko Portugalsko
Datum narození 24. listopadu 1990 (28 let)[1]
Místo narození Lourinhã, Portugalsko[p. 1][1]
Bydliště Lourinhã, Portugalsko[1]
Výška 183 cm[1]
Váha 76 kg[1]
Profesionál od 2008
Držení rakety pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek 876 596 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 30–53
Tituly 0 ATP, 6 challengerů, 4 Futures
Nejvyšší umístění 57. místo (24. října 2016)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 1. kolo (2017)
French Open 1. kolo (2014, 2015)
Wimbledon 1. kolo (2013, 2016)
US Open 1. kolo (2016)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry 2. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů 15–29
Tituly 0 ATP, 2 challengery, 0 Futures
Nejvyšší umístění 151. místo (15. srpna 2016)
Čtyřhra na Grand Slamu
US Open 1. kolo (2016)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry 2. kolo (2016)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20170321a21. března 2017
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gastão José Ministro Elias (* 24. listopadu 1990 Lourinhã[p. 1]) je portugalský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu Futures získal do dubna 2017 deset titulů ve dvouhře a dva ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2016 na 57. místě a ve čtyřhře pak v srpnu téhož roku na 151. místě. Trénují ho Jamie Oncins a Fabian Blengino. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF figuroval nejvýše na 6. příčce v lednu 2008.[1]

V portugalském daviscupovém týmu debutoval v roce 2007 základním blokem 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Gruzii, v němž prohrál v páru s Fredericem Gilem čtyřhru a zvítězil v závěrečné dvouhře nad Chrikadzem. Gruzie vyhrála 3:2 na zápasy. Do dubna 2017 v soutěži nastoupil k patnácti mezistátním utkáním s bilancí 5–8 ve dvouhře a 7–8 ve čtyřhře.[3]

Portugalsko reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v mužské dvouhře na úvod vyřadil Thanasise Kokkinakise. Vypadl ve druhém kole, když nestačil na dvanáctého nasazeného Američana Steva Johnsona. Do mužské čtyřhry nastoupili s João Sousou v roli náhradníků. Soutěž opustili po prohře ve druhém kole od kanadských turnajových sedmiček Daniela Nestora a Vaska Pospisila.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu Futures debutoval v říjnu 2006, když na turnaji ve španělském El Ejidu prošel kvalifikačním sítem. Start na nižším okruhu ITF tak učinil pět měsíců poté, co již zasáhl do kvalitativně vyšší úrovně tenisu ATP Tour. V úvodním kole španělské události podlehl Francouzi Laurentu Rochetteovi.[2] Premiérový titul na challengerech si odvezl z Ria de Janeira, kde v říjnu 2012 ve finále přehrál srbského hráče Borise Pašanskiho po dvousetovém průběhu. Průnik mezi sto nejlepších tenistů zaznamenal 25. dubna 2016 po titulu na turínském challengeru, když mu na žebříčku ATP patřila 94. příčka.[1] [2]

Ve dvouhře okruhu ATP Tour debutoval v 15 letech na květnovém Estoril Open 2006 v Oeiras. Z pozice šťastného poraženého, postoupivšího z kvalifikace, vypadl v úvodním kole dvouhry s Rusem Dmitrijem Tursunovem.[1] Premiérový vyhraný zápas v této úrovni zaznamenal na Portugal Open 2013 po vyřazení Argentince Horacia Zeballose. Ve druhé fázi turnaje, jenž odehrál na divokou kartu, zdolal Uzbeka Denise Istomina, aby jej ve čtvrtfinále zastavil pozdější vítěz Stanislas Wawrinka. V rámci série ATP Masters do roku 2017 neodehrál žádné utkání hlavní soutěže, když jeho bilance v kvalifikacích činila 1–9. Jediné vítězství si připsal v prvním kole kvalifikace Cincinnati Masters 2016, kde přehrál Luka Savilleho. Následně mu stopku vystavil Gruzínec Nikoloz Basilašvili.[1][2]

Do prvního semifinále na okruhu ATP Tour se probojoval na červencovém Swedish Open 2016 v Bastadu, do něhož prošel po zdolání druhého nasazeného krajana Joãa Sousy. Před branami finále uhrál pouze čtyři gamy na Španěla Fernanda Verdasca. Podruhé si semifinálovou fázi zahrál o týden později na Croatia Open Umag 2016 po zdolání Pabla Carreña Busty. Mezi poslední čtveřicí jej však vyřadila italská turnajová čtyřka Fabio Fognini.[1][2]

Největší výhrou kariéry k roku 2017[1] bylo vyřazení světové sedmičky Gaëla Monfilse ve druhém kole podzimního If Stockholm Open 2016. Ve čtvrtfinále však skončil na raketě Američana Jacka Socka. Po turnaji se posunul na kariérní žebříčkové maximum, když mu v závěru října 2016 patřilo 57. místo.[1][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Wimbledonu 2013. V úvodním kole však nenašel recept na dvacátého šestého nasazeného Ukrajince Alexandra Dolgopolova.[1][2]

Finále na challengerech ATP[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (6–8 D; 2–4 Č)

Dvouhra: 14 (6–8)[editovat | editovat zdroj]

Stav datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 20110918a18. září 2011 Belo Horizonte, Brazílie antuka Brazílie Júlio Silva 4–6, 4–6
Finalista 20111113a13. listopadu 2011 Buenos Aires, Argentina antuka Argentina Carlos Berlocq 1–6, 6–7(3–7)
Finalista 20120108a8. ledna 2012 São Paulo, Brazílie tvrdý Brazílie Thiago Alves 6–7(5–7), 6–7(1–7)
Finalista 20120610a10. června 2012 Caltanissetta, Itálie antuka Španělsko Tommy Robredo 3–6, 2–6
Vítěz 20121021a21. října 2012 Rio de Janeiro, Brazílie antuka Srbsko Boris Pašanski 6–3, 7–5
Finalista 20121028a28. října 2012 Porto Alegre, Brazílie antuka Německo Simon Greul 6–2, 6–7(5–7), 5–7
Vítěz 20130421a21. dubna 2013 Santos, Brazílie antuka Brazílie Rogério Dutra da Silva 4–6, 6–2, 6–0
Finalista 20140427a27. dubna 2014 Santos, Brazílie antuka Argentina Máximo González 5–7, 3–6
Finalista 20140615a15. června 2014 Blois, Francie antuka Argentina Máximo González 2–6, 3–6
Finalista 20150201a1. února 2015 Bucaramanga, Kolumbie antuka Španělsko Daniel Gimeno-Traver 3–6, 6–1, 5–7
Vítěz 20151101a1. listopadu 2015 Lima, Peru antuka Slovensko Andrej Martin 6–2, 7–6(7–4)
Vítěz 20151108a8. listopadu 2015 Guayaquil, Ekvádor antuka Argentina Diego Schwartzman 6–0, 6–4
Vítěz 20160424a24. dubna 2016 Turin, Itálie antuka Španělsko Enrique López-Pérez 3–6, 6–4, 6–2
Vítěz 20160522a22. května 2016 Mestre, Itálie antuka Argentina Horacio Zeballos 7–6(7–0), 6–2

Čtyřhra: 6 (2–4)[editovat | editovat zdroj]

Stav datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 20111105a5. listopadu 2011 São Leopoldo, Brazílie antuka Portugalsko Frederico Gil Brazílie Franco Ferreiro
Španělsko Rubén Ramírez Hidalgo
7–6(7–4), 3–6, [9–11]
Finalista 20130420a20. dubna 2013 Santos, Brazílie antuka Brazílie Guilherme Clezar Slovensko Pavol Červenák
Itálie Matteo Viola
2–6, 6–4, [6–10]
Vítěz 20151004a4. října 2015 Porto Alegre, Brazílie antuka Portugalsko Frederico Ferreira Silva Chile Cristian Garín
Chile Juan Carlos Sáez
6–2, 6–4
Finalista 20151108a8. listopadu 2015 Guayaquil, Ekvádor antuka Brazílie Fabricio Neis Argentina Guillermo Durán
Argentina Andrés Molteni
3–6, 4–6
Finalista 20151121a21. listopadu 2015 Montevideo, Uruguay antuka Brazílie Marcelo Demoliner Slovensko Andrej Martin
Chile Hans Podlipnik
4–6, 6–3, [6–10]
Vítěz 20160124a24. ledna 2016 Rio de Janeiro, Brazílie antuka Brazílie André Ghem Francie Jonathan Eysseric
Mexiko Miguel Ángel Reyes-Varela
6–4, 7–6(7–2)

Finále na okruhu Futures[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Futures (4–3 D; 0–1 Č)

Dvouhra: 7 (4–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 20070305a5. března 2007 Cartagena, Španělsko antuka Španělsko Adrián Menéndez-Maceiras 6–3, 2–6, 4–6
Vítěz 20071029a29. října 2007 Ciudad Obregón, Mexiko tvrdý Španělsko Pablo Martin-Adalia 6–2, 6–3
Vítěz 20080121a21. ledna 2008 Boca Raton, USA tvrdý USA Alberto Francis 7–5, 6–4
Finalista 20101114a14. listopadu 2010 Barueri, Brazílie tvrdý Brazílie Daniel Dutra da Silva 7–6(7–0), 6–7(3–7), 6–7(5–7)
Vítěz 20110101a1. ledna 2011 São Paulo, Brazílie tvrdý Brazílie André Ghem 6–3, 6–4
Vítěz 20110212a12. února 2011 Cartagena, Kolumbie tvrdý Tunisko Malek Džazírí 6–3, 6–3
Finalista 20110313a13. března 2011 McAllen, USA tvrdý USA Wayne Odesnik 7–6(7–5), 4–6, 1–6

Čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 20061106a6. listopadu 2006 Ponta Delgada, Portugalsko tvrdý Portugalsko Pedro Sousa Finsko Tuomas Ketola
Finsko Juho Paukku
7–6(7–4), 3–6, 4–6

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Profily Mezinárodní tenisové federace a Davis Cupu uvádějí za místo narození Caldas da Rainha.[2][3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gastão Elias na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m n (anglicky) Gastão Elias na stránkách ATP Tour, přístup: 20170321a21. března 2017
  2. a b c d e f g h (anglicky) Gastão Elias na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 20170321a21. března 2017
  3. a b (anglicky) Gastão Elias na stránkách Davis Cupu, přístup: 20170321a21. března 2017

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]