Přeskočit na obsah

Gastão Elias

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gastão Elias
Gastão Elias na French Open 2022
Gastão Elias na French Open 2022
PřezdívkaPePe[1]
StátPortugalskoPortugalsko Portugalsko
Datum narození24. listopadu 1990 (35 let)[1]
Místo narozeníLourinhã, Portugalsko[p. 1][1]
BydlištěLourinhã, Portugalsko[1]
Výška180 cm[1]
Hmotnost76 kg[1]
Profesionál od2008
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek1 353 959 USD
Dvouhra
Poměr zápasů31–56
Tituly0 ATP, 10 challengerů, 6 Futures
Nejvyšší umístění57. místo (24. října 2016)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2017)
French Open1. kolo (2014, 2015, 2017)
Wimbledon1. kolo (2013, 2016, 2018)
US Open1. kolo (2016)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry2. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů17–30
Tituly0 ATP, 2 challengery, 0 Futures
Nejvyšší umístění151. místo (15. srpna 2016)
Čtyřhra na Grand Slamu
US Open1. kolo (2016)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry2. kolo (2016)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20220610a10. června 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gastão José Ministro Elias (* 24. listopadu 1990 Lourinhã[p. 1]) je portugalský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šestnáct titulů ve dvouhře a dva ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2016 na 57. místě a ve čtyřhře v srpnu téhož roku na 151. místě. Trénují ho Jamie Oncins a Fabian Blengino. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF figuroval nejvýše na 6. příčce v lednu 2008.[1]

V portugalském daviscupovém týmu debutoval v roce 2007 základním blokem 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Gruzii, v němž prohrál v páru s Fredericem Gilem čtyřhru a zvítězil v závěrečné dvouhře nad Chrikadzem. Gruzie vyhrála 3:2 na zápasy. Do září 2022 v soutěži nastoupil k dvaceti třem mezistátním utkáním s bilancí 7–11 ve dvouhře a 9–12 ve čtyřhře.[3]

Portugalsko reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v mužské dvouhře na úvod vyřadil Thanasise Kokkinakise. Vypadl ve druhém kole, když nestačil na dvanáctého nasazeného Američana Steva Johnsona. Do mužské čtyřhry nastoupili s João Sousou v roli náhradníků. Soutěž opustili po prohře ve druhém kole od kanadských turnajových sedmiček Daniela Nestora a Vaska Pospisila.

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v říjnu 2006, když na turnaji ve španělském El Ejidu prošel kvalifikačním sítem. Start na nižším okruhu ITF tak učinil pět měsíců poté, co již zasáhl do kvalitativně vyšší úrovně tenisu ATP Tour. V úvodním kole španělské události podlehl Francouzi Laurentu Rochetteovi.[2] Premiérový titul na challengerech si odvezl z Ria de Janeira, kde v říjnu 2012 ve finále přehrál srbského hráče Borise Pašanskiho po dvousetovém průběhu. Průnik mezi sto nejlepších tenistů zaznamenal 25. dubna 2016 po titulu na turínském challengeru, když mu na žebříčku ATP patřila 94. příčka.[1] [2]

Ve dvouhře okruhu ATP Tour debutoval v 15 letech na květnovém Estoril Open 2006 v Oeiras. Z pozice šťastného poraženého, postoupivšího z kvalifikace, vypadl v úvodním kole dvouhry s Rusem Dmitrijem Tursunovem.[1] Premiérový vyhraný zápas v této úrovni zaznamenal na Portugal Open 2013 po vyřazení Argentince Horacia Zeballose. Ve druhé fázi turnaje, jenž odehrál na divokou kartu, zdolal Uzbeka Denise Istomina, aby jej ve čtvrtfinále zastavil pozdější vítěz Stanislas Wawrinka. V rámci série ATP Masters do roku 2017 neodehrál žádné utkání hlavní soutěže, když jeho bilance v kvalifikacích činila 1–9. Jediné vítězství si připsal v prvním kole kvalifikace Cincinnati Masters 2016, kde přehrál Luka Savilleho. Následně mu stopku vystavil Gruzínec Nikoloz Basilašvili.[1][2]

Do prvního semifinále na okruhu ATP Tour se probojoval na červencovém Swedish Open 2016 v Bastadu, do něhož prošel po zdolání druhého nasazeného krajana Joãa Sousy. Před branami finále uhrál pouze čtyři gamy na Španěla Fernanda Verdasca. Podruhé si semifinálovou fázi zahrál o týden později na Croatia Open Umag 2016 po zdolání Pabla Carreña Busty. Mezi poslední čtveřicí jej však vyřadila italská turnajová čtyřka Fabio Fognini.[1][2]

Největší výhrou kariéry k roku 2017[1] bylo vyřazení světové sedmičky Gaëla Monfilse ve druhém kole podzimního If Stockholm Open 2016. Ve čtvrtfinále však skončil na raketě Američana Jacka Socka. Po turnaji se posunul na kariérní žebříčkové maximum, když mu v závěru října 2016 patřilo 57. místo.[1][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Wimbledonu 2013. V úvodním kole však nenašel recept na dvacátého šestého nasazeného Ukrajince Alexandra Dolgopolova.[1][2]

Finále na challengerech ATP

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Challengery (10–11 D; 3–4 Č)

Dvouhra: 21 (10–11)

[editovat | editovat zdroj]
Stav datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 18. září 2011 Belo Horizonte, Brazílie antuka Brazílie Júlio Silva 4–6, 4–6
Finalista 13. listopadu 2011 Buenos Aires, Argentina antuka Argentina Carlos Berlocq 1–6, 6–7(3–7)
Finalista 8. ledna 2012 São Paulo, Brazílie tvrdý Brazílie Thiago Alves 6–7(5–7), 6–7(1–7)
Finalista 10. června 2012 Caltanissetta, Itálie antuka Španělsko Tommy Robredo 3–6, 2–6
Vítěz 21. října 2012 Rio de Janeiro, Brazílie antuka Srbsko Boris Pašanski 6–3, 7–5
Finalista 28. října 2012 Porto Alegre, Brazílie antuka Německo Simon Greul 6–2, 6–7(5–7), 5–7
Vítěz 21. dubna 2013 Santos, Brazílie antuka Brazílie Rogério Dutra da Silva 4–6, 6–2, 6–0
Finalista 27. dubna 2014 Santos, Brazílie antuka Argentina Máximo González 5–7, 3–6
Finalista 15. června 2014 Blois, Francie antuka Argentina Máximo González 2–6, 3–6
Finalista 1. února 2015 Bucaramanga, Kolumbie antuka Španělsko Daniel Gimeno-Traver 3–6, 6–1, 5–7
Vítěz 1. listopadu 2015 Lima, Peru antuka Slovensko Andrej Martin 6–2, 7–6(7–4)
Vítěz 8. listopadu 2015 Guayaquil, Ekvádor antuka Argentina Diego Schwartzman 6–0, 6–4
Vítěz 24. dubna 2016 Turin, Itálie antuka Španělsko Enrique López-Pérez 3–6, 6–4, 6–2
Vítěz 22. května 2016 Mestre, Itálie antuka Argentina Horacio Zeballos 7–6(7–0), 6–2
Finalista duben 2017 Barletta, Itálie antuka Spojené království Aljaž Bedene 6–7(4–7), 3–6
Vítěz říjen 2017 Campinas, Brazílie antuka Argentina Renzo Olivo 3–6, 6–3, 6–4
Finalista listopad 2017 Montevideo, Uruguay antuka Uruguay Pablo Cuevas 4–6, 3–6
Finalista duben 2021 Oeiras, Portugalsko antuka Česko Zdeněk Kolář 4–6, 5–7
Vítěz květen 2021 Oeiras, Portugalsko antuka Dánsko Holger Rune 5–7, 6–4, 6–4
Vítěz březen 2022 Oeiras, Portugalsko antuka Chorvatsko Nino Serdarušić 6-3, 6-4
Vítěz duben 2022 Oeiras, Portugalsko antuka Itálie Alessandro Giannessi 7–6(7–4), 6–1

Čtyřhra: 6 (2–4)

[editovat | editovat zdroj]
Stav datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 5. listopadu 2011 São Leopoldo, Brazílie antuka Portugalsko Frederico Gil Brazílie Franco Ferreiro
Španělsko Rubén Ramírez Hidalgo		 7–6(7–4), 3–6, [9–11]
Finalista 20. dubna 2013 Santos, Brazílie antuka Brazílie Guilherme Clezar Slovensko Pavol Červenák
Itálie Matteo Viola		 2–6, 6–4, [6–10]
Vítěz 4. října 2015 Porto Alegre, Brazílie antuka Portugalsko Frederico Ferreira Silva Chile Cristian Garín
Chile Juan Carlos Sáez		 6–2, 6–4
Finalista 8. listopadu 2015 Guayaquil, Ekvádor antuka Brazílie Fabricio Neis Argentina Guillermo Durán
Argentina Andrés Molteni		 3–6, 4–6
Finalista 21. listopadu 2015 Montevideo, Uruguay antuka Brazílie Marcelo Demoliner Slovensko Andrej Martin
Chile Hans Podlipnik		 4–6, 6–3, [6–10]
Vítěz 24. ledna 2016 Rio de Janeiro, Brazílie antuka Brazílie André Ghem Francie Jonathan Eysseric
Mexiko Miguel Ángel Reyes-Varela		 6–4, 7–6(7–2)

Finále na okruhu Futures

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Futures (6–6 D; 0–1 Č)

Dvouhra: 12 (6–6)

[editovat | editovat zdroj]
Stav datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 5. března 2007 Cartagena, Španělsko antuka Španělsko Adrián Menéndez-Maceiras 6–3, 2–6, 4–6
Vítěz 29. října 2007 Ciudad Obregón, Mexiko tvrdý Španělsko Pablo Martin-Adalia 6–2, 6–3
Vítěz 21. ledna 2008 Boca Raton, USA tvrdý USA Alberto Francis 7–5, 6–4
Finalista 14. listopadu 2010 Barueri, Brazílie tvrdý Brazílie Daniel Dutra da Silva 7–6(7–0), 6–7(3–7), 6–7(5–7)
Vítěz 1. ledna 2011 São Paulo, Brazílie tvrdý Brazílie André Ghem 6–3, 6–4
Vítěz 12. února 2011 Cartagena, Kolumbie tvrdý Tunisko Malek Džazírí 6–3, 6–3
Finalista 13. března 2011 McAllen, USA tvrdý USA Wayne Odesnik 7–6(7–5), 4–6, 1–6
Finalista říjen 2011 São Paulo, Brazílie antuka Brazílie Julio Silva 5–7, 5–7
Finalista září 2020 Sintra, Portugalsko tvrdý Portugalsko Nuno Borges 2–6, 2–6
Vítěz říjen 2020 Porto, Portugalsko tvrdý Portugalsko Nuno Borges 6–3, 6–3
Vítěz únor 2021 Villena, Španělsko tvrdý Dánsko Holger Rune 3–6, 6–2, 6–1
Finalista únor 2021 Vale do Lobo, Portugalsko tvrdý Francie Evan Furness 2–6, 4–6

Čtyřhra: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 6. listopadu 2006 Ponta Delgada, Portugalsko tvrdý Portugalsko Pedro Sousa Finsko Tuomas Ketola
Finsko Juho Paukku		 7–6(7–4), 3–6, 4–6

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 Profily Mezinárodní tenisové federace a Davis Cupu uvádějí za místo narození Caldas da Rainha.[2][3]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gastão Elias na anglické Wikipedii.

  1. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 Gastão Elias na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 10. června 2022
  2. 1 2 3 4 5 6 7 8 Gastão Elias na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 10. června 2022
  3. 1 2 Gastão Elias na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 10. června 2022

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Gastão_Elias&oldid=22709845“