Casper Ruud

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Casper Ruud
Casper Ruud na French Open 2022, kde si zahrál první grandslamové finále
Casper Ruud na French Open 2022, kde si zahrál první grandslamové finále
StátNorskoNorsko Norsko
Datum narození28. prosince 1998 (25 let)[1]
Místo narozeníOslo, Norsko[1]
BydlištěOslo, Norsko[1]
Výška183 cm[1]
Hmotnost81 kg[1]
Profesionál od2015[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek18 242 534 USD
Tenisová raketaYonex
Dvouhra
Poměr zápasů220–118
Tituly10 ATP, 1 challenger, 2 Futures
Nejvyšší umístění2. místo (12. září 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open4. kolo (2021)
French Openfinále (2022, 2023)
Wimbledon2. kolo (2022, 2023)
US Openfinále (2022)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrůfinále (2022)
Čtyřhra
Poměr zápasů22–31
Nejvyšší umístění133. místo (12. července 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2021)
French Open2. kolo (2019)
Wimbledončtvrtfinále (2021)
US Open3. kolo (2019)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240415a15. dubna 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Casper Ruud (* 22. prosince 1998 Oslo) je norský profesionální tenista, grandslamový finalista na French Open 2022 i 2023 a US Open 2022. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál deset turnajů ve dvouhře. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal tři tituly ve dvouhře. Jako první Nor ovládl turnaj ATP Tour, postoupil do finále grandslamu, Turnaje mistrů i turnaje v sérii Masters a zakončil sezónu v první světové desítce i trojce.[2][3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v září 2022 na 2. místě a ve čtyřhře v červenci 2021 roku 133. místě. Trénují ho otec Christian Ruud a Pedro Clar.[1]

V norském daviscupovém týmu debutoval v roce 2015 základním blokem 3. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Arménii, v němž vyhrál dvouhru nad Michajlem Chačatrjanem. Norové zvítězili 3:0 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil ke patnácti mezistátním utkáním s bilancí 19–4 ve dvouhře a 6–5 ve čtyřhře.[4]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1998 v norské metropoli Oslu do rodiny profesionálního tenisty Christiana Ruuda, jemuž nejvýše patřila 39. příčka světové klasifikace. Otec si zahrál finále bastadského Swedish Open 1995 či osmifinále Australian Open 1997. Má dvě sestry Caroline a Charlotte Ruudovy. Tenis začal hrát ve čtyřech letech. Roku 2017 dokončil středoškolské vzdělání.[1]

Za preferovaný povrch uvedl antuku a jako silný úder označil forhend. Vedle Osla také trénuje na dvorcích španělského Alicante.[1][5]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Juniorský tenis[editovat | editovat zdroj]

V juniorském tenisu se probojoval do třetího kola dvouhry French Open 2015, v němž podlehl Corentinu Denollymu. Třetí fázi si zahrál také na US Open 2015 a druhé kolo se stalo jeho maximem ve Wimbledonu 2015.

V juniorské čtyřhře s Miomirem Kecmanovićem postoupili do semifinále Wimbledonu 2015, kde nestačili na pozdější vítěznou dvojici Lý Hoàng Nam a Sumit Nagal. Se stejným spoluhráčem skončil opět v semifinálové fázi na French Open 2016, než je zastavil pár Youssef Hossam a Džurabek Karimov.

Na kombinovaném juniorském žebříčku ITF se stal první norskou světovou jedničkou, když na 1. místě figuroval v lednu 2016.[6]

Profesionální kariéra[editovat | editovat zdroj]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v červnu 2014, když na turnaj v chorvatském Bolu obdržel divokou kartu. V úvodním kole podlehl Australanu Jaku Eamesovi.[3] Premiérový singlový titul na challengerech si odvezl ze zářijového Copa Sevilla 2016 s dotací 75 tisíc dolarů v Seville. Ve finále přehrál japonského hráče Tara Daniela po dvousetovém průběhu. Na turnaji postoupil z kvalifikace. Po Changovi, Gasquetovi a Starkovi se tak stal čtvrtým nejmladším vítězem challengerů, který získal první trofej při svém debutu na ATP Challenger Tour.[5][1][3]

kvalifikaci French Open 2017

Ve dvouhře okruhu ATP Tour debutoval na prvním ročníku zářijového Chengdu Open 2016 v Čcheng-tu, kam obdržel divokou kartu. V úvodním kole jej vyřadil šestý nasazený Srb Viktor Troicki ve dvou sadách.[1] Premiérový kariérní vyhraný zápas v této úrovni dosáhl v rámci debutového startu turnaje z kategorie ATP 500, brazilském Rio Open 2017, na němž startoval opět na divokou kartu. Cestou pavoukem na jeho raketě zůstali Rogério Dutra da Silva, Roberto Carballés Baena a Thiago Monteiro. V prvním semifinále kariéry pak podlehl Španělu Pablu Carreñu Bustovi. Stal se tak nejmladším semifinalistou události ATP 500 od Borny Ćoriće na Swiss Indoors 2014. Po turnaji poprvé pronikl mezi dvě stě nejlepších tenistů, když se 27. února 2017 posunul na 133. příčku žebříčku. V rámci série ATP Masters debutoval březnovým Miami Open 2017, kde mu do hlavní soutěže organizátoři udělili divokou kartu. Na úvod jej vyřadil tchajwanský tenista Lu Jan-sun.[1]

Debut v nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v kvalifikaci mužské dvouhry Australian Open 2017, v níž přehrál Rusa Teimuraze Gabašviliho i Francouze Jonathana Eysserica, aby jej v kvalifikačním kole do hlavní soutěže nepustil Američan Reilly Opelka.[1]

Do premiérového finále túry ATP postoupil na dubnovém U.S. Men's Clay Court Championships 2019 v Houstonu po výhře nad americkou turnajovou osmičkou Samem Querreym. V boji o titul však podlehl 22letému Chilanu Cristianu Garínovi po třísetovém průběhu. Oba se střetli již v semifinále březnového Brasil Open 2019, z něhož vyšel vítězně také Garín. Ruud se probojoval do finále turnaje ATP jako druhý Nor, když navázal na výkon svého otce Christiana Ruuda z Båstadu 1995.[7]

Debutovou trofej ATP si odvezl z únorového Argentina Open 2020 po finálovém vítězství nad portugalským kvalifikantem Pedrou Sousou. Stal se tak prvním Norem, který vyhrál turnaj na okruhu ATP Tour. Bodový zisk jej premiérově posunul na 34. místo žebříčku, čímž překonal otcovo kariérní maximum, 39. příčku z roku 1995. Ve 21 letech a jednom měsíci věku se rovněž stal nejmladším šampionem Argentina Open.[8] O dva týdny později odešel poražen z finále Chile Open 2020, v němž nestačil na 182. hráčce klasifikace Thiaga Seybotha Wilda z Brazílie, kterému organizátoři udělili divokou kartu.[9] Na zářijovém Internazionali BNL d'Italia 2020 v Římě na jeho raketě dohráli jedenáctý nasazený Rus Karen Chačanov, Ital Lorenzo Sonego, Chorvat Marin Čilić a ve čtvrtfinále italská turnajová čtyřka Matteo Berrettini. Stal se tak prvním Norem v semifinále mastersu, čímž překonal čtvrtfinálové maximum svého otce Christiana Ruuda z Monte-Carlo Masters 1997. Mezi posledními osmi hráči jej vyřadila světová jednička Novak Djoković.[10][11]

Po Rome Masters 2020 postoupil do semifinále série Masters také na Monte-Carlo Rolex Masters 2021 a Mutua Madrid Open 2021, kde podlehl Andreji Rubljovovi, respektive Matteu Berrettinimu.

Na Monte-Carlo Rolex Masters 2022 dohrál ve třetím kole

Výhrou ve třetím kole nad Američanem Marcose Gironen na Rolex Paris Masters 2021 si vůbec jako první norský tenista v historii zajistil účast na závěrečném Turnaji mistrů.[12] V úvodním utkání základní skupiny ho porazila světová jednička Novak Djoković, následně ale porazila náhradníka Camerona Norrieho a v přímém souboji o postupové místo Rusa Andreje Rubljova v rozhodujícím tiebreaku třetího setu.[13] V semifinále ho porazil Daniil Medveděv.

Finále tisícového turnaje si poprvé zahrál na Miami Open 2022, kde se v rámci série Masters stal prvním Norem v přímém boji o titul.[14] Ve dvou setech však podlehl španělskému teenageru Carlosi Alcarazovi.

Na French Open 2022 vstupoval jako osmý nasazený. Na úvod „ukončil“ profesionální kariéru Francouzovi Jo-Wilfriedu Tsongovi.[15] Ve třetim kole porazil italskou turnajovou třiadvacítku Lorenza Sonega a podruhé v kariéře postoupil do druhého týdne majoru. V něm porazil Poláka Huberta Hurkacze a stal se prvním norským mužem ve čtvrtfinále jakéhokoli grandslamu, když zároveň překonal svého otce z Australian Open 1997.[16] Mezi osmičkou nejlepších se utkal s dalším Skandinávcem, Holgerem Runem z Dánska, kterého dokázal přehrát ve čtyřech setech. Jednalo se o první pařížské čtvrtfinále dvou Skandinávců a první takové na grandslamu od Australian Open 2002.[17] Semifinálovou výhrou nad Marinem Čilićem se stal prvním norským mužem ve finále dvouhry grandslamu a druhým Norem v této fázi po Molle Bjurstedtové.[2] Ve finále nestačil na španělskou turnajovou pětku Rafaela Nadala, když od stavu 3–1 ve druhém setu prohrál zbylých jedenáct her.[18]

Přes Mattea Berrettiniho a Karena Chačanova postoupil do druhého grandslamového finále, newyorského US Open 2022. Jako první norský muž ve finále Flushing Meadows se ve 23 letech stal nejmladším vícenásobným finalistou grandslamu od Andyho Murrayho v roce 2010. V něm však podlehl 19leté španělské světové čtyřce Carlosi Alcarazovi ve čtyřech setech. Jednalo se o první finále v historii, kde oba soupeři hráli o premiérový grandslamový titul a současně o post světové jedničky.[19] Bodový zisk jej premiérově posunul na 2. místo světové klasifikace.[20] Druhý rok v řadě se kvalifikoval na Turnaj mistrů, turínský ATP Finals 2022. Z pozice čtvrtého hráče žebříčku vyhrál základní skupinu, kde porazil Félixe Augera-Aliassimeho i Taylora Fritze. S jistotou postupu pak nestačil na světovou dvojku Rafaela Nadala. Do finále prošel po dvousetové výhře nad sedmým mužem klasifikace Andrejem Rubljovem. V závěrečném boji ani počtvrté nestačil na Srba Novaka Djokoviće, který ve vzájemných duelech neztratil ani jeden z osmi odehraných setů. Do finále Turnaje mistrů postoupil jako první Seveřan od Stefana Edberga v roce 1990. Sezónu zakončil na 3. místě jako první Skandinávec v první světové trojce od Edbergovy druhé příčky z roku 1992.[21][22]

Do druhého finále Mastersu postoupil na antukovém Monte-Carlo Rolex Masters 2024. Ve čtvrtfinále vyřadil francouzskou jedničku Uga Humberta a v semifinále Srba Novaka Djokoviće. V předchozích pěti duelech přitom se Srbem neuhrál žádný set. Stal se tak prvním Norem v historii žebříčku ATP, zavedeném v roce 1973, který porazil úřadující světovou jedničku. Jeho zápasová bilance proti členům z první světové trojky do té doby činila 0–11.[23] V souboji o titul však podlehl dvanáctému muži klasifikace, Řekovi Stefanosi Tsitsipasovi, když neproměnil ani jeden z osmi brejkbolů. Nevyužil tak příležitost stát se prvním skandinávským vítězem Mastersu od Magnuse Normana na Rome Masters 2000. Po skončení se posunul na 6. příčku, znamenající nejvyšší umístění od září 2023.[24][25]

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Mužská dvouhra: 3 (0–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 2022 French Open antuka Španělsko Rafael Nadal 3–6, 3–6, 0–6
Finalista 2022 US Open tvrdý Španělsko Carlos Alcaraz 4–6, 6–2, 6–7(1–7), 3–6
Finalista 2023 French Open antuka Srbsko Novak Djoković 6–7(1–7), 3–6, 5–7

Finále Turnaje mistrů[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 2022 Turín, Itálie tvrdý (h) Srbsko Novak Djoković 5–7, 3–6

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra: 21 (10–11)[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Grand Slam (0–3)
Turnaj mistrů (0–1)
ATP Tour Masters 1000 (0–2)
ATP Tour 500 (0–1)
ATP Tour 250 (10–4)
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 14. dubna 2019 Houston, Spojené státy antuka Chile Cristian Garín 6–7(4–7), 6–4, 3–6
Vítěz 1. 16. února 2020 Buenos Aires, Argentina antuka Portugalsko Pedro Sousa 6–1, 6–4
Finalista 2. 1. března 2020 Santiago, Chile antuka Brazílie Thiago Seyboth Wild 5–7, 6–4, 3–6
Vítěz 2. 22. května 2021 Ženeva, Švýcarsko antuka Kanada Denis Shapovalov 7–6(8–6), 6–4
Vítěz 3. 18. července 2021 Båstad, Švédsko antuka Argentina Federico Coria 6–3, 6–3
Vítěz 4. 25. července 2021 Gstaad, Švýcarsko antuka Francie Hugo Gaston 6–3, 6–2
Vítěz 5. 31. července 2021 Kitzbühel, Rakousko antuka Španělsko Pedro Martínez 6–1, 4–6, 6–3
Vítěz 6. 3. října 2021 San Diego, Spojené státy tvrdý Spojené království Cameron Norrie 6–0, 6–2
Vítěz 7. 13. února 2022 Buenos Aires, Argentina antuka Argentina Diego Schwartzman 5–7, 6–2, 6–3
Finalista 3. 3. dubna 2022 Miami, Spojené státy tvrdý Španělsko Carlos Alcaraz 5–7, 4–6
Vítěz 8. 21. května 2022 Ženeva, Švýcarsko (2) antuka Portugalsko João Sousa 7–6(7–3), 4–6, 7–6(7–1)
Finalista 4. 5. června 2022 French Open, Paříž, Francie antuka Španělsko Rafael Nadal 3–6, 3–6, 0–6
Vítěz 9. 24. července 2022 Gstaad, Švýcarsko (2) antuka Itálie Matteo Berrettini 4–6, 7–6(7–4), 6–2
Finalista 5. 11. září 2022 US Open, New York, Spojené státy tvrdý Španělsko Carlos Alcaraz 4–6, 6–2, 6–7(1–7), 3–6
Finalista 6. 20. listopadu 2022 Turnaj mistrů, Turín, Itálie tvrdý (h) Srbsko Novak Djoković 5–7, 3–6
Vítěz 10. 9. dubna 2023 Estoril, Portugalsko antuka Srbsko Miomir Kecmanović 6–2, 7–6(7–3)
Finalista 7. 11. června 2023 French Open, Paříž, Francie antuka Srbsko Novak Djoković 6–7(1–7), 3–6, 5–7
Finalista 8. 23. července 2023 Båstad, Švédsko antuka   Andrej Rubljov 6–7(3–7), 0–6
Finalista 9. 24. února 2024 Los Cabos, Mexiko tvrdý Austrálie Jordan Thompson 3–6, 6–7(4–7)
Finalista 10. 2. března 2024 Acapulco, Mexiko tvrdý Austrálie Alex de Minaur 4–6, 4–6
Finalista 11. 14. dubna 2024 Monte Carlo, Monako antuka Řecko Stefanos Tsitsipas 1–6, 4–6

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (1–2 D)
Futures (2–4 D)

Dvouhra: 9 (3–6)[editovat | editovat zdroj]

Stav datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 20160214a14. února 2016 Paguera, Španělsko antuka Španělsko Carlos Taberner 2–6, 7–6(13–11), 6–0
Finalista 20160320a20. března 2016 Bakersfield, Spojené státy tvrdý USA Michael Mmoh 4–6, 7–6(7–5), 1–6
Finalista 20160514a14. května 2016 Pula, Itálie antuka Řecko Stefanos Tsitsipas 3–6, 7–6(7–2), 6–7(2–7)
Finalista 20160724a24. července 2016 Knokke, Belgie antuka Německo Daniel Altmaier 7–6(7–3), 1–6, 6–7(3–7)
Vítěz 20160807a7. srpna 2016 Kaarina, Finsko antuka Dánsko Mikael Torpegaard 6–3, 4–6, 6–0
Vítěz 20160910a10. září 2016 Sevilla, Španělsko antuka Japonsko Taró Daniel 6–3, 6–4
Finalista 20161105a5. listopadu 2016 Oslo, Norsko tvrdý Itálie Gianluigi Quinzi 4–6, 1–6
Finalista 20180429a29. dubna 2018 Francavilla al Mare, Itálie antuka Itálie Gianluigi Quinzi 4–6, 1–6
Finalista 20180513a13. května 2018 Braga, Portugalsko antuka Portugalsko Pedro Sousa 0–6, 6–3, 3–6

Chronologie výsledků na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Turnaj 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 SR V–P
Australian Open A A 3Q 2. kolo 1Q 1. kolo 4. kolo A 2. kolo 3. kolo 0 / 5 7–5
French Open A A 2Q 2. kolo 3. kolo 3. kolo 3. kolo F F 0 / 6 19–6
Wimbledon A A A 1Q 1. kolo NH 1. kolo 2. kolo 2. kolo 0 / 4 2–4
US Open A A 2Q 1. kolo 1. kolo 3. kolo 2. kolo F 2. kolo 0 / 6 10–6
výhry–prohry 0–0 0–0 0–0 2–3 2–3 4–3 6–4 13–3 9–4 2–1 0 / 21 38–21
Legenda
SR poměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným
W–L
V–P
výhry–prohry
NH daný rok se turnaj nekonal A turnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQ prohra v (kole) kvalifikace 1k / 1R prohra v daném kole turnaje
QF / ČF prohra ve čtvrtfinále SF prohra v semifinále
F prohra ve finále Vítěz vítězství v turnaji

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Casper Ruud na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m Casper Ruud na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240226a26. února 2024
  2. a b Casper Ruud Rises Above Marin Cilic Into First Slam Final. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-06-03 [cit. 2022-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c Casper Ruud na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240414a14. dubna 2024
  4. Casper Ruud na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20240414a14. dubna 2024
  5. a b ATP Staff. Ruud Receives Chengdu Open Main Draw Wild Card [online]. ATP World Tour, Inc., 2016-09-15 [cit. 2017-03-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Casper Ruud Juniors Singles Overview [online]. Mezinárodní tenisová federace, 2020 [cit. 2020-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Petr Pokorný, Ondřej Jirásek, Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Chilan Garín v Houstonu zdolal Nora Ruuda a má premiérový titul [online]. TenisPortal.cz, 2019-04-15 [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. 
  8. Casper's A Champ! Ruud Wins First ATP Tour Title In Buenos Aires [online]. ATP Tour, Inc., 2020-02-16 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. 
  9. #NextGenATP Seyboth Wild Captures Maiden Title In Santiago [online]. ATP Tour, Inc., 2020-03-01 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. 
  10. Casper Ruud Outlasts Berrettini To Reach Maiden Masters 1000 Semi-final [online]. ATP Tour, Inc., 2020-09-19 [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Rome : Ruud bat Berrettini et il devient le 1er Norvégien à atteindre les 1/2 d'un Masters 1000 [online]. RTBF, 2020-09-19 [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  12. ZABLOUDIL, Luboš. Ruud se jako první Nor kvalifikoval na Turnaj mistrů. TenisPortal.cz [online]. 2021-11-04 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. 
  13. ZABLOUDIL, Luboš. Nor Ruud zdolal Rubljova a při debutu na Turnaji mistrů je v semifinále. TenisPortal.cz [online]. 2021-11-19 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  14. Casper Ruud Reaches First Masters Final, Ends Francisco Cerundolo's Dream Miami Run. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-04-01 [cit. 2022-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-04-01. (anglicky) 
  15. Jo-Wilfried Tsonga Announces He Will Retire At Roland Garros. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-04-06 [cit. 2022-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-05-20. (anglicky) 
  16. Tennis - Casper Ruud reaches first career Grand Slam quarter-final. Tennis Majors [online]. 2022-05-30 [cit. 2022-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Ruud Outlasts Rune For First Grand Slam SF. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-06-01 [cit. 2022-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. It's Grand Slam No.22 for Rafa. Roland-Garros - The 2022 Roland-Garros Tournament [online]. 2022-06-05 [cit. 2022-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ODDO, Chris. 2022 US Open, By the Numbers. US Open [online]. USTA, 2022-09-11 [cit. 2022-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-09-14. (anglicky) 
  20. Alcaraz races into final with 5-set win over Tiafoe. ESPN.com [online]. 2022-09-10 [cit. 2022-09-12]. Dostupné online. 
  21. WEST, Andy. Novak Djokovic Claims Nitto ATP Finals Crown. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-11-20 [cit. 2022-11-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-20. (anglicky) 
  22. ZABLOUDIL, Luboš. Djokovič je nejstarším vítězem Turnaje mistrů. Už 6. triumfem vyrovnal rekord Federera. TenisPortal.cz [online]. 2022-11-20 [cit. 2022-11-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-20. 
  23. Casper Ruud beats Novak Djokovic for best career win in Monte-Carlo SFs. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-04-13 [cit. 2024-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. Stefanos Tsitsipas soars to third Monte-Carlo title. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-04-14 [cit. 2024-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. MCGROGAN, Ed. Stefanos Tsitsipas wins third Monte Carlo Masters 1000 title in last four years. Tennis.com [online]. 2024-04-14 [cit. 2024-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Žebříček ATP Žebříček WTA
Mužská dvouhra20240415a15. dubna 2024
Poř. tenista body posun
1. Srbsko Novak Djoković (SRB) 10 035
2. Itálie Jannik Sinner (ITA) 8 750
3. Španělsko Carlos Alcaraz (ESP) 8 645
4.  Daniil Medveděv 7 085
5. Německo Alexander Zverev (GER) 5 425
6. Norsko Casper Ruud (NOR) 4 025 4
7. Řecko Stefanos Tsitsipas (GRE) 4 000 5
8.  Andrej Rubljov 3 935 2
9. Polsko Hubert Hurkacz (POL) 3 675 1
10. Bulharsko Grigor Dimitrov (BUL) 3 595 1
Ženská dvouhra20240415a15. dubna 2024
Poř. tenistka body posun
1. Polsko Iga Świąteková (POL) 10 835
2.   Aryna Sabalenková 8 045
3. USA Coco Gauffová (USA) 7 205
4. Kazachstán Jelena Rybakinová (KAZ) 5 848
5. USA Jessica Pegulaová (USA) 4 870
6. Řecko Maria Sakkariová (GRE) 4 195
7. Čína Čeng Čchin-wen (CHN) 3 995
8. Česko Markéta Vondroušová (CZE) 3 895
9. Tunisko Ons Džabúrová (TUN) 3 658
10. Lotyšsko Jeļena Ostapenková (LAT) 3 438
Mužská čtyřhra20240415a15. dubna 2024
Poř. tenista body posun
1. Austrálie Matthew Ebden (AUS) 8 080 1
2. Indie Rohan Bopanna (IND) 7 990 1
3. Argentina Horacio Zeballos (ARG) 7 085 2
4. Španělsko Marcel Granollers (ESP) 7 085 2
5. Nizozemsko Wesley Koolhof (NED) 6 690 2
6. Spojené království Joe Salisbury (GBR) 6 630 2
7. USA Rajeev Ram (USA) 6 630 2
8. Chorvatsko Ivan Dodig (CRO) 6 230 5
9. USA Austin Krajicek (USA) 6 230 5
10. Spojené království Neal Skupski (GBR) 5 300
Ženská čtyřhra20240415a15. dubna 2024
Poř. tenistka body posun
1. Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej (TPE) 8 565
2. Belgie Elise Mertensová (BEL) 8 345
3. Austrálie Storm Hunterová (AUS) 7 695
4. Kanada Gabriela Dabrowská (CAN) 6 495
5. Nový Zéland Erin Routliffeová (NZL) 6 250
6. Německo Laura Siegemundová (GER) 5 670
7. USA Nicole Melichar-Martinezová (USA) 5 395
8. Austrálie Ellen Perezová (AUS) 5 275
9.  Věra Zvonarevová 4 956
10. Nizozemsko Demi Schuursová (NED) 4 680