Monte-Carlo Masters

Monte-Carlo Masters
Monte-Carlo Masters
	Rolex Monte-Carlo Masters
	Centrkurt Rainiera III. v Country Clubu
Založeno	1897
Odehráno	Monte-Carlo Rolex Masters 2026
Místo	Roquebrune-Cap-Martin Francie
Dějiště	Monte Carlo Country Club
Souřadnice	43°45′6″ s. š., 7°26′27″ v. d.
Povrch	antuka / venku
Soutěže	56 dvouhra (28 kval.) / 28 čtyřhra
Prize money	6 309 095 EUR
Období	duben
Ředitel	David Massey
ATP Tour
1970–1972; 1974–1977; 1978–1989	Super Series (Grand Prix); World Championship Tennis; Super Series (Grand Prix)
1990–1992	Series Single Week
1993–1999	Super 9
2000–2008	Masters Series
2009–	ATP Tour Masters 1000
	montecarlotennismasters.com/en/ Některá data mohou pocházet z datové položky.

Monte-Carlo Masters, oficiálně Rolex Monte-Carlo Masters, je profesionální tenisový turnaj mužů hraný v Monte Carlo Country Clubu, ležícím na území francouzské obce Roquebrune-Cap-Martin v departementu Alpes-Maritimes při severovýchodní hranici Monaka.^[1] Na okruhu ATP Tour se řadí do devítidílné kategorie ATP Tour Masters 1000, jako první ze tří turnajů hraných na antuce.^[3]

V roce 2006 se hlavním partnerem stala švýcarská hodinářská firma Rolex, jejíž jméno nese oficiální název.^[4]^[3] Spolu s grandslamem Roland Garros a Hamburg Open patří k nejstarším turnajům v kontinentální Evropě.^[3]

V otevřené éře tenisu monacký titul obhájilo šest tenistů, Ilie Năstase (1971–1973), Björn Borg (1979–1980), Thomas Muster (1995–1996), Juan Carlos Ferrero (2002–2003), rekordman s jedenácti trofejemi Rafael Nadal (2005–2012, 2016–2018) a Stefanos Tsitsipas (2021–2022). Posledním nenasazeným vítězem je Rakušan Thomas Muster z ročníku 1992.^[5]

Historie

Turnaj byl založen v roce 1897 a premiérový ročník otevřené éry proběhl v sezóně 1969. Monte-Carlo Masters probíhá každoročně v dubnovém termínu na otevřených antukových dvorcích Monte Carlo Country Clubu. Areál zahrnuje 21 antukových kurtů, z toho 13 osvětlených.^[6] Kapacita centrálního dvorec Rainiera III. (Court Rainier III) činí 10 500 diváků.^[1] Pojmenován byl po monackém knížeti a příznivci tenisu Rainieru III. Prezidentkou klubu se v roce 1972 stala jeho starší sestra princezna Antoinette Monacká, od níž vedení roku 2008 převzala dcera Elisabeth-Anna de Massy, působící také v roli prezidentky monacké tenisové federace. Po jejím úmrtí v červnu 2020 přešlo prezidentství klubu i federace na její dceru Melanii-Antoinettu de Massy. Tradicí se stalo předávání pohárů vítězům členy vládnoucí monacké dynastie Grimaldiů.^[3]

V rámci série Masters se nejedná o událost s povinným startem hráčů. Zvláštní pravidla tak upravují přidělování bodů i počet hráčů. Z hlediska startujících do soutěže dvouhry a čtyřhry nastupuje počet tenistů obvyklý pro nižší kategorii ATP Tour 500, zatímco body jsou přidělovány podle rozpisu kategorie Masters 1000.

V letech 1970–1972 a 1978–1989 se jednalo o velký turnaj v rámci okruhu Grand Prix, v němž se řadil do nejvyšší kategorie Grand Prix Super Series. Pro rok 1973 se stal součástí okruhu Rothmans Spring Mediterranean Circuit.^[7] Mezi roky 1974–1977 pak náležel do túry World Championship Tennis. Se vznikem okruhu ATP Tour v sezóně 1990 se turnaj stal jeho součástí v kategorii Championship Series Single Week, která následně nesla různé názvy.

Španěl Rafael Nadal získal v letech 2005–2012 osm titulů v řadě, čímž se stal prvním mužským tenistou v historii, který dokázal osmkrát zvítězit na témže turnaji bez přerušení. Ve finále ročníku 2010 porazil krajana Fernanda Verdasca 6–0 a 6–1, což znamenalo vůbec nejkratší finále v sérii Masters, počítané od roku 1990.^[8] Trofejí z roku 2017 pak Nadal vybojoval jubilejní padesáté turnajové vítězství na antuce, čímž překonal historický rekord 49 antukových titulů Argentince Guillerma Vilase a zároveň se stal prvním tenistou otevřené éry, který dokázal jeden turnaj ovládnout desetkrát.^[9] Rekord posunul v roce 2018 jedenáctým triumfem.^[10] Ročník 2020 se nekonal pro přerušení sezóny v důsledku pandemie covidu-19. Pro platná koronavirová omezení na francouzském území se ročník 2021 hrál bez přítomnosti diváků.^[11] V letech 2005–2022 byl ředitelem turnaje Željko Franulović. V červenci 2022 jej nahradil David Massey, výkonný viceprezident ATP pro Evropu.^[12]^[13]

Minimálně tři tituly v otevřené éře vyhráli Ilie Năstase (3), Thomas Muster (3), Björn Borg (3), Rafael Nadal (11) a Stefanos Tsitsipas (3).^[14] Prvním monackým vítězem turnaje se stal Romain Arneodo, který v roce 2025 ovládl čtyřhru s Francouzem Manuelem Guinardem.^[15]

Přehled finále

Dvouhra

Rok	vítěz	finalista	výsledek
1897	Reginald Doherty	Conway W. Blackwood Price	6–2, 6–1, 6–2^[16]
1898	Reginald Doherty (2)	Victor Voss	4–6, 6–3, 6–3, 4–0^skreč^[16]
1899	Reginald Doherty (3)	Victor Voss	6–2^skreč^[16]
1900	Lawrence Doherty	ročník možná neodehrán^{^{[p. 1]}}
1901	Lawrence Doherty (2)	Wilberforce Eaves	6–2, 5–7, 6–1
1902	Reginald Doherty (4)	George Hillyard	6–1, 6–4, 6–3^[16]
1903	Reginald Doherty (5)	Frank Riseley	6–1, 14–16^skreč^[16]
1904	Reginald Doherty (6)	Josiah Ritchie	6–1, 7–5, 3–6, 7–5^[16]
1905	Lawrence Doherty (3)	Josiah Ritchie	6–4, 8–6, 6–4
1906	Lawrence Doherty (4)	Wilberforce Eaves	6–3, 11–9
1907	Josiah Ritchie	Lawrence Doherty	8–6, 7–5, 8–6
1908	Anthony Wilding	Wilberforce Eaves	6–3, 2–6, 6–3, 4–6, 6–0
1909	Fred Alexander	Lawrence Doherty	7–5, 6–4, 6–1
1910	Max Decugis	Josiah Ritchie	6–3, 6–0, 6–0
1911	Anthony Wilding (2)	Max Decugis	5–7, 1–6, 6–3, 6–0, 6–1
1912	Anthony Wilding (3)	C. Moore	6–3, 6–0, 6–0
1913	Anthony Wilding (4)	Félix Poulin	6–0, 6–2, 6–1
1914	Anthony Wilding (5)	Gordon Lowe	6–2, 6–3, 6–2
1919	Nicolae Mișu	Max Decugis	6–2, 6–0
1920	Gordon Lowe	Josiah Ritchie	7–5, 6–2
1921	Gordon Lowe (2)	Algernon Kingscote	6–1, 0–6, 6–4, 6–2
1922	Giovanni Balbi di Robecco	Alain Gerbault	6–1, 6–4, 6–3
1923	Gordon Lowe (3)	Leighton Crawford	6–2, 6–4, 6–4
1924	Leighton Crawford	Leonce Aslangul	6–4, 3–6, 6–2
1926	Béla von Kehrling	Charles Kingsley	6–4, 6–1, 6–3
1927	Béla von Kehrling (2)	Erik Worm	bez boje
1928	Henri Cochet	Béla von Kehrling	3–6, 2–6, 6–3, 6–3, 6–2
1929	Henri Cochet (2)	Umberto De Morpurgo	8–6, 6–4, 6–4
1930	William Tilden	Henry Austin	6–4, 6–4, 6–1
1931	Henri Cochet (3)	George Lyttleton-Rogers	7–5, 6–2, 6–4
1932	Roderich Menzel	George Lyttleton-Rogers	6–4, 7–5, 6–2
1933	Henry Austin	George Lyttleton-Rogers	11–9, 6–3, 7–5
1934	Henry Austin (2))	Giorgio de Stefani	6–1, 8–6, 6–4
1935	Giovanni Palmieri	Henry Austin	6–1, 6–1, 7–5
1936	Gottfried von Cramm	Henner Henkel	4–6, 4–6, 7–5, 6–4, 7–5
1937	Gottfried von Cramm (2)	Christian Boussus	6–2, 3–6, 6–2, 2–6, 6–2
1938	Franjo Punčec	Christian Boussus	6–0, 6–1, 6–1
1939	Pierre Pellizza	Yvon Petra	6–8, 6–3, 6–4, 6–2
1946	Pierre Pellizza (2)	Yvon Petra	6–3, 6–2, 4–6, 6–3
1947	Lennart Bergelin	Budge Patty	6–3, 6–8, 1–6, 6–2, 8–6
1948	József Asbóth	Giovanni Cucelli	6–3, 6–2, 5–7, 6–2
1949	Frank Parker	Giovanni Cucelli	2–6, 6–3, 6–0, 6–4
1950	Jaroslav Drobný	William Talbert	6–4, 6–4, 6–1
1951	Straight Clark	Fred Kovaleski	1–6, 6–4, 6–4, 1–6, 10–8
1952	Frank Sedgman	Jaroslav Drobný	7–5, 6–2, 5–7, 6–1
1953	Władysław Skonecki	Jaroslav Drobný	6–3, 6–4, 11–9
1954	Lorne Main	Tony Vincent	9–7, 3–6, 7–5, 6–4
1955	Władysław Skonecki (2)	Budge Patty	6–4, 6–2, 8–6
1956	Hugh Stewart	Tony Vincent	1–6, 8–6, 6–0, 6–2
1957	Jacques Brichant	Paul Remy	3–6, 5–5 (přerušeno)
1958	Robert Haillet	Jaroslav Drobný	6–4, 6–4, 6–3
1959	Robert Haillet (2)	Budge Patty	9–7, 6–3, 4–6, 6–3
1960	Andrés Gimeno	Mike Davies	8–6, 6–3, 6–4
1961	Nicola Pietrangeli	Pierre Darmon	6–4, 1–6, 6–3, 6–3
1962	Pierre Darmon	Boro Jovanović	6–2, 6–1, 6–3
1963	Pierre Darmon (2)	Jan-Erik Lundqvist	6–2, 2–6, 6–1, 5–7, 6–4
1964	Martin Mulligan	Jan-Erik Lundqvist	6–4, 6–4
1965	István Gulyás	Jiří Javorský	6–3, 7–9, 8–6, 6–4
1966	Manuel Santana	Nicola Pietrangeli	8–6, 4–6, 6–4, 6–1
1967	Nicola Pietrangeli (2)	Martin Mulligan	6–3, 3–6, 6–3, 6–1
1968	Nicola Pietrangeli (3)	Alexandr Metreveli	6–2, 6–2
1969	Tom Okker	John Newcombe	8–10, 6–1, 7–5, 6–3
1970	Željko Franulović	Manuel Orantes	6–4, 6–3, 6–3
1971	Ilie Năstase	Tom Okker	3–6, 8–6, 6–1, 6–1
1972	Ilie Năstase (2)	František Pála	6–1, 6–0, 6–3
1973	Ilie Năstase (3)	Björn Borg	6–4, 6–1, 6–2
1974	Andrew Pattison	Ilie Năstase	5–7, 6–3, 6–4
1975	Manuel Orantes	Bob Hewitt	6–2, 6–4
1976	Guillermo Vilas	Wojciech Fibak	6–1, 6–1, 6–4
1977	Björn Borg	Corrado Barazzutti	6–3, 7–5, 6–0
1978	Raúl Ramírez	Tomáš Šmíd	6–3, 6–3, 6–4
1979	Björn Borg (2)	Vitas Gerulaitis	6–2, 6–1, 6–3
1980	Björn Borg (3)	Guillermo Vilas	6–1, 6–0, 6–2
1981	bez vítěze	Jimmy Connors Guillermo Vilas	5–5 (přerušeno pro déšť)
1982	Guillermo Vilas (2)	Ivan Lendl	6–1, 7–6, 6–3
1983	Mats Wilander	Mel Purcell	6–1, 6–2, 6–3
1984	Henrik Sundström	Mats Wilander	6–3, 7–5, 6–2
1985	Ivan Lendl	Mats Wilander	6–1, 6–3, 4–6, 6–4
1986	Joakim Nyström	Yannick Noah	6–3, 6–2
1987	Mats Wilander (2)	Jimmy Arias	4–6, 7–5, 6–1, 6–3
1988	Ivan Lendl (2)	Martín Jaite	5–7, 6–4, 7–5, 6–3
1989	Alberto Mancini	Boris Becker	7–5, 2–6, 7–6, 7–5
1990	Andrej Česnokov	Thomas Muster	7–5, 6–3, 6–3
1991	Sergi Bruguera	Boris Becker	5–7, 6–4, 7–6^(8–6), 7–6^(7–4)
1992	Thomas Muster	Aaron Krickstein	6–3, 6–1, 6–3
1993	Sergi Bruguera (2)	Cédric Pioline	7–6^(7–2), 6–0
1994	Andrij Medveděv	Sergi Bruguera	7–5, 6–1, 6–3
1995	Thomas Muster (2)	Boris Becker	4–6, 5–7, 6–1, 7–6^(8–6), 6–0
1996	Thomas Muster (3)	Albert Costa	6–3, 5–7, 4–6, 6–3, 6–2
1997	Marcelo Ríos	Àlex Corretja	6–4, 6–3, 6–3
1998	Carlos Moyà	Cédric Pioline	6–3, 6–0, 7–5
1999	Gustavo Kuerten	Marcelo Ríos	6–4, 2–1^skreč
2000	Cédric Pioline	Dominik Hrbatý	6–4, 7–6^(7–3), 7–6^(8–6)
2001	Gustavo Kuerten (2)	Hišám Arází	6–3, 6–2, 6–4
2002	Juan Carlos Ferrero	Carlos Moyà	7–5, 6–3, 6–4
2003	Juan Carlos Ferrero (2)	Guillermo Coria	6–2, 6–2
2004	Guillermo Coria	Rainer Schüttler	6–2, 6–1, 6–3
2005	Rafael Nadal	Guillermo Coria	6–3, 6–1, 0–6, 7–5
2006	Rafael Nadal (2)	Roger Federer	6–2, 6–7^(2–7), 6–3, 7–6^(7–5)
2007	Rafael Nadal (3)	Roger Federer	6–4, 6–4
2008	Rafael Nadal (4)	Roger Federer	7–5, 7–5
2009	Rafael Nadal (5)	Novak Djoković	6–3, 2–6, 6–1
2010	Rafael Nadal (6)	Fernando Verdasco	6–0, 6–1
2011	Rafael Nadal (7)	David Ferrer	6–4, 7–5
2012	Rafael Nadal (8)	Novak Djoković	6–3, 6–1
2013	Novak Djoković	Rafael Nadal	6–2, 7–6^(7–1)
2014	Stan Wawrinka	Roger Federer	4–6, 7–6^(7–5), 6–2
2015	Novak Djoković (2)	Tomáš Berdych	7–5, 4–6, 6–3
2016	Rafael Nadal (9)	Gaël Monfils	7–5, 5–7, 6–0
2017	Rafael Nadal (10)	Albert Ramos-Viñolas	6–1, 6–3
2018	Rafael Nadal (11)	Kei Nišikori	6–3, 6–2
2019	Fabio Fognini	Dušan Lajović	6−3, 6−4
2020	zrušeno kvůli pandemii koronaviru
2021	Stefanos Tsitsipas	Andrej Rubljov	6–3, 6–3
2022	Stefanos Tsitsipas (2)	Alejandro Davidovich Fokina	6–3, 7–6^(7–3)
2023	^{^{[p. 2]}}Andrej Rubljov	Holger Rune	5−7, 6−2, 7−5
2024	Stefanos Tsitsipas (3)	Casper Ruud	6–1, 6–4
2025	Carlos Alcaraz	Lorenzo Musetti	3–6, 6–1, 6–0
2026	Jannik Sinner	Carlos Alcaraz	7–6^(7–5), 6–3

Čtyřhra

Otevřená éra (od 1969)^[3]
Rok	vítězové	finalisté	výsledek
1969	Owen Davidson John Newcombe	Pancho Gonzales Dennis Ralston	7–5, 11–13, 6–2, 6–1
1970	Marty Riessen Roger Taylor	Pierre Barthès Nikola Pilić	6–3, 6–4, 6–2
1971	Ilie Năstase Ion Țiriac	Tom Okker Roger Taylor	1–6, 6–3, 6–3, 8–6
1972	Patrice Beust Daniel Contet	Jiří Hřebec František Pála	3–6, 6–1, 12–10, 6–2
1973	Juan Gisbert Ilie Năstase	Georges Goven Patrick Proisy	6–2, 6–2, 6–2
1974	John Alexander Phil Dent	Manuel Orantes Tony Roche	7–6, 4–6, 7–6, 6–3
1975	Bob Hewitt Frew McMillan	Arthur Ashe Tom Okker	6–3, 6–2
1976	Wojciech Fibak Karl Meiler	Björn Borg Guillermo Vilas	7–6, 6–1
1977	François Jauffret Jan Kodeš	Wojciech Fibak Tom Okker	2–6, 6–3, 6–2
1978	Peter Fleming Tomáš Šmíd	Jaime Fillol Ilie Năstase	6–4, 7–5
1979	Ilie Năstase Raúl Ramírez	Víctor Pecci Balázs Taróczy	6–3, 6–4
1980	Paolo Bertolucci Adriano Panatta	Vitas Gerulaitis John McEnroe	6–2, 5–7, 6–4
1981	Heinz Günthardt Balázs Taróczy	Pavel Složil Tomáš Šmíd	6–3, 6–3
1982	Peter McNamara Paul McNamee	Mark Edmondson Sherwood Stewart	6–7, 7–6, 6–3
1983	Heinz Günthardt Balázs Taróczy (2)	Henri Leconte Yannick Noah	6–2, 6–4
1984	Mark Edmondson Sherwood Stewart	Jan Gunnarsson Mats Wilander	6–2, 6–1
1985	Pavel Složil Tomáš Šmíd	Šlomo Glickstein Šachar Perkiss	6–2, 6–3
1986	Guy Forget Yannick Noah	Joakim Nyström Mats Wilander	6–4, 3–6, 6–4
1987	Hans Gildemeister Andrés Gómez	Mansour Bahrami Michael Mortensen	6–2, 6–4
1988	Sergio Casal Emilio Sánchez	Henri Leconte Ivan Lendl	6–1, 6–3
1989	Tomáš Šmíd Mark Woodforde	Paolo Canè Diego Nargiso	1–6, 6–4, 6–2
1990	Petr Korda Tomáš Šmíd	Andrés Gómez Javier Sánchez	6–4, 7–6
1991	Luke Jensen Laurie Warder	Paul Haarhuis Mark Koevermans	5–7, 7–6, 6–4
1992	Boris Becker Michael Stich	Petr Korda Karel Nováček	6–4, 6–4
1993	Stefan Edberg Petr Korda	Paul Haarhuis Mark Koevermans	3–6, 6–2, 7–6
1994	Nicklas Kulti Magnus Larsson	Jevgenij Kafelnikov Daniel Vacek	3–6, 7–6, 6–4
1995	Jacco Eltingh Paul Haarhuis	Luis Lobo Javier Sánchez	6–3, 6–4
1996	Ellis Ferreira Jan Siemerink	Jonas Björkman Nicklas Kulti	2–6, 6–3, 6–2
1997	Donald Johnson Francisco Montana	Jacco Eltingh Paul Haarhuis	7–6, 2–6, 7–6
1998	Jacco Eltingh Paul Haarhuis	Todd Woodbridge Mark Woodforde	6–4, 6–2
1999	Olivier Delaître Tim Henman	Jiří Novák David Rikl	6–2, 6–3
2000	Wayne Ferreira Jevgenij Kafelnikov	Paul Haarhuis Sandon Stolle	6–3, 2–6, 6–1
2001	Jonas Björkman Todd Woodbridge	Joshua Eagle Andrew Florent	3–6, 6–4, 6–2
2002	Jonas Björkman Todd Woodbridge (2)	Paul Haarhuis Jevgenij Kafelnikov	6–3, 3–6, [10–7]
2003	Maheš Bhúpatí Max Mirnyj	Michaël Llodra Fabrice Santoro	6–4, 3–6, 7–6
2004	Tim Henman Nenad Zimonjić	Gastón Etlis Martín Rodríguez	7–5, 6–2
2005	Leander Paes Nenad Zimonjić	Bob Bryan Mike Bryan	bez boje
2006	Jonas Björkman Max Mirnyj	Fabrice Santoro Nenad Zimonjić	6–2, 7–6
2007	Bob Bryan Mike Bryan	Julien Benneteau Richard Gasquet	6–2, 6–1
2008	Rafael Nadal Tommy Robredo	Maheš Bhúpatí Mark Knowles	6–3, 6–3
2009	Daniel Nestor Nenad Zimonjić	Bob Bryan Mike Bryan	6–1, 6–4
2010	Daniel Nestor Nenad Zimonjić (2)	Maheš Bhúpatí Max Mirnyj	6–3, 2–0^skreč
2011	Bob Bryan Mike Bryan (2)	Juan Ignacio Chela Bruno Soares	6–3, 6–2
2012	Bob Bryan Mike Bryan (3)	Max Mirnyj Daniel Nestor	6–2, 6–3
2013	Julien Benneteau Nenad Zimonjić	Bob Bryan Mike Bryan	4–6, 7–6^(7–4), [14–12]
2014	Bob Bryan Mike Bryan (4)	Ivan Dodig Marcelo Melo	6–3, 3–6, [10–8]
2015	Bob Bryan Mike Bryan (5)	Simone Bolelli Fabio Fognini	7–6^(7–3), 6–1
2016	Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut	Jamie Murray Bruno Soares	4–6, 6–0, [10–6]
2017	Rohan Bopanna Pablo Cuevas	Feliciano López Marc López	6–3, 3–6, [10–4]
2018	Bob Bryan Mike Bryan (6)	Oliver Marach Mate Pavić	7–6^(7–5), 6–3
2019	Nikola Mektić Franko Škugor	Robin Haase Wesley Koolhof	6 6–7^(3–7), 7–6^(7–3), [11–9]
2020	zrušeno kvůli pandemii koronaviru
2021	Nikola Mektić (2) Mate Pavić	Daniel Evans Neal Skupski	6–3, 4–6, [10–7]
2022	Rajeev Ram Joe Salisbury	Juan Sebastián Cabal Robert Farah	6–4, 3–6, [10–7]
2023	Ivan Dodig Austin Krajicek	Romain Arneodo Sam Weissborn	6–0, 4–6, [14–12]
2024	Sander Gillé Joran Vliegen	Marcelo Melo Alexander Zverev	5–7, 6–3, [10–5]
2025	Romain Arneodo Manuel Guinard	Julian Cash Lloyd Glasspool	1–6, 7–6^(10–8), [10–8]
2026	Kevin Krawietz Tim Pütz	Marcelo Arévalo Mate Pavić	4–6, 6–2, [10–8]

Rekordy

Mužská dvouhra^[18]
Rekord		držitelé rekordu
Nejvíce titulů	11	Rafael Nadal
Nejvíce finále	12	Rafael Nadal
Nejvíce titulů v řadě	8	Rafael Nadal (2005–2012)
Nejvíce finále v řadě	9	Rafael Nadal (2005–2013)
Nejvíce odehraných zápasů	79	Rafael Nadal
Nejvíce vyhraných zápasů	73	Rafael Nadal
Nejvíce vyhraných zápasů v řadě	46	Rafael Nadal
Nejvíce odehraných ročníků	18	Novak Djoković
Nejmladší vítěz	18 let, 7 m a 7 d	Mats Wilander (1983)
Nejstarší vítěz	38 let, 8 m a 6 d	Gordon Francis Lowe (1923)
Nejstarší vítěz open éry	31 let, 10 m a 26 d	Fabio Fognini (2019)
Nejvýše postavený vítěz open éry	1. ATP	Björn Borg (1979, 1980) Ivan Lendl (1988) Rafael Nadal (2009, 2011, 2018) Novak Djoković (2013, 2015)
Nejníže postavený vítěz open éry	49. ATP	Andrew Pattison (1974)
Mužská čtyřhra
Nejvíce párových titulů	6	Bob Bryan Mike Bryan
Nejvíce individuálních titulů	6	Bob Bryan Mike Bryan

Galerie

Roger Federer, 2007
Grigor Dimitrov, 2013
Novak Djoković, 2022
Stefanos Tsitsipas, 2022
Carlos Alcaraz, 2022
Úvodní ročník v dubnu 1897
Los finále Berdych–Djoković, 2015
Monacký country klub na francouzské riviéře

Odkazy

Poznámky

↑ Ayres' Lawn Tennis Almanack and Tournament Guide a další zdroje uvedly Dohertyho za vítěze. V rozporu s tím Aujourd'hui 100 Ans 1897–1997 - Le Tournoi de Monte-Carlo od Michela Suttera (1997) a další zdroje uvedly, že ročník neproběhl.
↑ V důsledku invaze Ruska na Ukrajinu na konci února 2022 řídící organizace tenisu ATP, WTA a ITF s grandslamy 1. března 2022 rozhodly, že ruští a běloruští tenisté mohli dále na okruzích startovat, ale do odvolání nikoli pod vlajkami Ruska a Běloruska.^[17]

Reference

1 2 3 Tournament info [online]. Monte-Carlo Masters [cit. 2018-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-14. (anglicky)
↑ Rolex Monte-Carlo Masters 2025: Draws, Dates, History & All You Need To Know. ATP Tour, Inc. [online]. 2025-04-04 [cit. 2025-04-08]. Dostupné online. (anglicky)
1 2 3 4 5 Monte-Carlo Rolex Masters – History of the tournament [online]. HelloMonaco, 2017-04-15 [cit. 2018-04-18]. Dostupné online. (anglicky)
↑ MONTE-CARLO ROLEX MASTERS from 11 to 19 April 2009 : Rolex becomes the title sponsor of the Master Series Monte-Carlo [online]. Ministère d'Etat, 2008-09-18 [cit. 2018-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-20. (anglicky)
↑ Stefanos Tsitsipas Defeats Alejandro Davidovich Fokina For Monte Carlo Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-04-17 [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Tennis courts [online]. www.mccc.mc [cit. 2018-04-18]. Dostupné online. (anglicky)
↑ John Barrett. World of Tennis '74. London: Queen Anne Press, 1974. ISBN 9780362001686. S. 330, 331.
↑ Unstoppable Nadal Captures Sixth Straight Title Monte-Carlo [online]. MONTE-CARLO ROLEX MASTERS, 2010-04-18 [cit. 2021-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-04-21. (anglicky)
↑ ZABLOUDIL, Luboš. Nadal slaví 70. titul a rekordní trofeje: 50. z antuky a 10. z Monte Carla! [online]. Tenisportal.cz, 2017-04-23 [cit. 2017-04-24]. Dostupné online.
↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Nadal v Monte Carlu slaví rekordní 11. titul z jednoho turnaje! [online]. MONTE CARLO: TenisPortal.cz, 2018-04-22 [cit. 2018-04-23]. Dostupné online.
↑ BOISAUBERT, Romain. No spectators allowed at the 2021 Monte-Carlo Rolex Masters [online]. Monaco Tribune, 2021-02-15 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Franulovic talks about the present and the future of the Monte-Carlo Rolex Masters. UBITENNIS [online]. 2019-10-23 [cit. 2023-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-03. (anglicky)
↑ A new leadership team | David Massey appointed Director of the Rolex Monte-Carlo Masters. montecarlotennismasters.com [online]. Rolex Monte-Carlo Masters, 2022-06-30 [cit. 2023-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-26. (anglicky)
↑ Stefanos Tsitsipas soars to third Monte-Carlo title. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-04-14 [cit. 2024-04-14]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Emotional Romain Arneodo & Manuel Guinard earn historic Monte-Carlo title. ATP Tour, Inc. [online]. 2025-04-13 [cit. 2025-04-13]. Dostupné online. (anglicky)
1 2 3 4 5 6 DIGBY BALTZELL, E. Sporting Gentlemen : Men's Tennis from the Age of Honor to the Cult of the Superstar. Somerset, NJ: Transaction Publishers, 2013. ISBN 9781412851800. S. 73.
↑ Joint Statement by the International Governing Bodies of Tennis. Women's Tennis Association [online]. 2022-03-01 [cit. 2023-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-01. (anglicky)
↑ ROLEX MONTE-CARLO MASTERS - ATP MEDIA NOTES [PDF]. ATP Tour, Inc., 2024-04-07 [cit. 2024-04-15]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Monte-Carlo Rolex Masters na Wikimedia Commons
Monte-Carlo Masters – oficiální stránky (anglicky), (francouzsky), (italsky)
Monte-Carlo Masters na ATP Tour (anglicky)
Monte Carlo Country Club – oficiální stránky (anglicky), (francouzsky), (italsky)

[17] Ayres' Lawn Tennis Almanack and Tournament Guide a další zdroje uvedly Dohertyho za vítěze. V rozporu s tím Aujourd'hui 100 Ans 1897–1997 - Le Tournoi de Monte-Carlo od Michela Suttera (1997) a další zdroje uvedly, že ročník neproběhl.

[19] V důsledku invaze Ruska na Ukrajinu na konci února 2022 řídící organizace tenisu ATP, WTA a ITF s grandslamy 1. března 2022 rozhodly, že ruští a běloruští tenisté mohli dále na okruzích startovat, ale do odvolání nikoli pod vlajkami Ruska a Běloruska.^[17]

[ofic_tournament-1] 1 2 3 Tournament info [online]. Monte-Carlo Masters [cit. 2018-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-14. (anglicky)

[2] Rolex Monte-Carlo Masters 2025: Draws, Dates, History & All You Need To Know. ATP Tour, Inc. [online]. 2025-04-04 [cit. 2025-04-08]. Dostupné online. (anglicky)

[history-3] 1 2 3 4 5 Monte-Carlo Rolex Masters – History of the tournament [online]. HelloMonaco, 2017-04-15 [cit. 2018-04-18]. Dostupné online. (anglicky)

[4] MONTE-CARLO ROLEX MASTERS from 11 to 19 April 2009 : Rolex becomes the title sponsor of the Master Series Monte-Carlo [online]. Ministère d'Etat, 2008-09-18 [cit. 2018-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-20. (anglicky)

[5] Stefanos Tsitsipas Defeats Alejandro Davidovich Fokina For Monte Carlo Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-04-17 [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. (anglicky)

[6] Tennis courts [online]. www.mccc.mc [cit. 2018-04-18]. Dostupné online. (anglicky)

[wot74-7] John Barrett. World of Tennis '74. London: Queen Anne Press, 1974. ISBN 9780362001686. S. 330, 331.

[rfr1-8] Unstoppable Nadal Captures Sixth Straight Title Monte-Carlo [online]. MONTE-CARLO ROLEX MASTERS, 2010-04-18 [cit. 2021-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-04-21. (anglicky)

[9] ZABLOUDIL, Luboš. Nadal slaví 70. titul a rekordní trofeje: 50. z antuky a 10. z Monte Carla! [online]. Tenisportal.cz, 2017-04-23 [cit. 2017-04-24]. Dostupné online.

[10] Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Nadal v Monte Carlu slaví rekordní 11. titul z jednoho turnaje! [online]. MONTE CARLO: TenisPortal.cz, 2018-04-22 [cit. 2018-04-23]. Dostupné online.

[11] BOISAUBERT, Romain. No spectators allowed at the 2021 Monte-Carlo Rolex Masters [online]. Monaco Tribune, 2021-02-15 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. (anglicky)

[12] Franulovic talks about the present and the future of the Monte-Carlo Rolex Masters. UBITENNIS [online]. 2019-10-23 [cit. 2023-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-03. (anglicky)

[13] A new leadership team | David Massey appointed Director of the Rolex Monte-Carlo Masters. montecarlotennismasters.com [online]. Rolex Monte-Carlo Masters, 2022-06-30 [cit. 2023-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-26. (anglicky)

[14] Stefanos Tsitsipas soars to third Monte-Carlo title. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-04-14 [cit. 2024-04-14]. Dostupné online. (anglicky)

[15] Emotional Romain Arneodo & Manuel Guinard earn historic Monte-Carlo title. ATP Tour, Inc. [online]. 2025-04-13 [cit. 2025-04-13]. Dostupné online. (anglicky)

[digbybaltzell-16] 1 2 3 4 5 6 DIGBY BALTZELL, E. Sporting Gentlemen : Men's Tennis from the Age of Honor to the Cult of the Superstar. Somerset, NJ: Transaction Publishers, 2013. ISBN 9781412851800. S. 73.

[18] Joint Statement by the International Governing Bodies of Tennis. Women's Tennis Association [online]. 2022-03-01 [cit. 2023-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-01. (anglicky)

[20] ROLEX MONTE-CARLO MASTERS - ATP MEDIA NOTES [PDF]. ATP Tour, Inc., 2024-04-07 [cit. 2024-04-15]. Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[p. 1]

[p. 2]

[18]

[17]

ATP Tour Masters 1000‎

Kalendář 2023	Indian Wells • Miami • Monte-Carlo • Madrid • Řím • Toronto • Cincinnati • Šanghaj • Paříž

Seznam vítězů turnajů Masters