Monte-Carlo Masters

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Monte-Carlo Masters
Rolex Monte-Carlo Masters
Monte-Carlo Rolex Masters 2024
Centr Rainiera III. Monte Carlo Country Clubu

Založeno1897[1]
OdehránoMonte-Carlo Rolex Masters 2023
MístoRoquebrune-Cap-Martin FrancieFrancie Francie
DějištěMonte Carlo Country Club
Souřadnice
Povrchantuka / venku
Soutěže56 dvouhra (28 kval.) / 28 čtyřhra
Dotace6 410 670 EUR
Prize money5 950 575 EUR
Obdobíduben
ŘeditelDavid Massey
ATP Tour
1970–1972
1974–1977
1978–1989
Super Series (Grand Prix)
World Championship Tennis
Super Series (Grand Prix)
1990–1992Series Single Week
1993–1999Super 9
2000–2008Masters Series
2009–ATP Tour Masters 1000

montecarlotennismasters.com/en/
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Monte-Carlo Masters, oficiálně Rolex Monte-Carlo Masters, je profesionální tenisový turnaj mužů hraný v Monte Carlo Country Clubu, ležícím na území francouzské obce Roquebrune-Cap-Martin v departementu Alpes-Maritimes při severovýchodní hranici Monaka.[1] Na okruhu ATP Tour se řadí do devítidílné kategorie ATP Tour Masters 1000, jako první ze tří turnajů hraných na antuce.[2]

V roce 2006 se hlavním partnerem stala švýcarská hodinářská firma Rolex, jejíž jméno nese oficiální název.[3][2] Spolu s grandslamem Roland GarrosHamburg European Open patří k nejstarším turnajům v kontinentální Evropě.[2]

V otevřené éře tenisu monacký titul obhájilo šest tenistů, Ilie Năstase (1971–1973), Björn Borg (1979–1980), Thomas Muster (1995–1996), Juan Carlos Ferrero (2002–2003), rekordman s jedenácti trofejemi Rafael Nadal (2005–2012, 2016–2018) a Stefanos Tsitsipas (2021–2022). Posledním nenasazeným vítězem je Rakušan Thomas Muster z ročníku 1992.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Turnaj byl založen v roce 1897 a premiérový ročník otevřené éry proběhl v sezóně 1969. Monte-Carlo Masters probíhá každoročně v dubnovém termínu na otevřených antukových dvorcích Monte Carlo Country Clubu. Areál zahrnuje 21 antukových kurtů, z toho 13 osvětlených.[5] Kapacita centrálního dvorec Rainiera III. (Court Rainier III) činí 10 500 diváků.[1] Pojmenován byl po monackém knížeti a příznivci tenisu Rainieru III. Prezidentkou klubu se v roce 1972 stala jeho starší sestra princezna Antoinette Monacká, od níž vedení roku 2008 převzala dcera Elisabeth-Anna de Massy, působící také v roli prezidentky monacké tenisové federace. Po jejím úmrtí v červnu 2020 přešlo prezidentství klubu i federace na její dceru Melanii-Antoinettu de Massy. Tradicí se stalo předávání pohárů vítězům členy vládnoucí monacké dynastie Grimaldiů.[2]

Úvodní ročník turnaje v dubnu 1897

V rámci série Masters se nejedná o událost s povinným startem hráčů. Zvláštní pravidla tak upravují přidělování bodů i počet hráčů. Z hlediska startujících do soutěže dvouhry a čtyřhry nastupuje počet tenistů obvyklý pro nižší kategorii ATP Tour 500, zatímco body jsou přidělovány podle rozpisu kategorie Masters 1000.

V letech 1970–1972 a 1978–1989 se jednalo o velký turnaj v rámci okruhu Grand Prix, v němž se řadil do nejvyšší kategorie Grand Prix Super Series. Pro rok 1973 se stal součástí okruhu Rothmans Spring Mediterranean Circuit.[6] Mezi roky 1974–1977 pak náležel do túry World Championship Tennis. Se vznikem okruhu ATP Tour v sezóně 1990 se turnaj stal jeho součástí v kategorii Championship Series Single Week, která následně nesla různé názvy.

Španěl Rafael Nadal získal v letech 2005–2012 osm titulů v řadě, čímž se stal prvním mužským tenistou v historii, který dokázal osmkrát zvítězit na témže turnaji bez přerušení. Ve finále ročníku 2010 porazil krajana Fernanda Verdasca 6–0 a 6–1, což znamenalo vůbec nejkratší finále v sérii Masters, počítané od roku 1990.[7] Trofejí z roku 2017 pak Nadal vybojoval jubilejní padesáté turnajové vítězství na antuce, čímž překonal historický rekord 49 antukových titulů Argentince Guillerma Vilase a zároveň se stal prvním tenistou otevřené éry, který dokázal jeden turnaj ovládnout desetkrát.[8] Rekord posunul v roce 2018 jedenáctým triumfem.[9] Ročník 2020 se nekonal pro přerušení sezóny v důsledku pandemie covidu-19. Pro platná koronavirová omezení na francouzském území se ročník 2021 hrál bez přítomnosti diváků.[10] V letech 2005–2022 byl ředitelem turnaje Željko Franulović. V červenci 2022 jej nahradil David Massey, výkonný viceprezident ATP pro Evropu.[11][12]

Rekordy[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

  • Nejvíce titulů: Španělsko Rafael Nadal, 11
  • Nejvíce titulů v řadě: Španělsko Rafael Nadal 8, (2005–12)
  • Nejvíce finále: Španělsko Rafael Nadal, 12, (2005–13, 2016-18)
Jedenáctinásobný vítěz Rafael Nadal, 2007
  • Nejvíce finále v řadě: Španělsko Rafael Nadal, 9, (2005–13)
  • Nejvíce odehraných zápasů: Španělsko Rafael Nadal, (64)
  • Nejvíce vyhraných zápasů: Španělsko Rafael Nadal, (61)
  • Nejdelší série neporazitelnosti: Španělsko Rafael Nadal (46 zápasů, 2005–13)
  • Nejvíce odehraných ročníků: Francie Fabrice Santoro, (17)
  • Nejvyšší zápasová úspěšnost: Spojené království Reginald Doherty a Itálie Pierre Pellizza 100 %
  • Nejdelší finále: Německá říše Gottfried von Cramm vs. Německá říše Henner Henkel, výsledek: 4–6, 4–6, 7–5, 6–4, 7–5 (54 gamů, 1936)
  • Nejkratší finále: Spojené království Reginald Doherty vs. Německá říše Graf Victor Voss, výsledek: 6–2skreč (8 gamů, 1899)
  • Nejstarší vítěz: Spojené království Gordon Francis Lowe, 38 let, 8 měsíců a 6 dní (1923)
  • Nejmladší vítěz: Švédsko Mats Wilander, 18 let, 7 měsíců a 7 dní (1983)[13]

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

  • Nejvíce titulů jako pár: USA Bob Bryan / USA Mike Bryan (6 titulů)
  • Nejvíce individuálních titulů: USA Bob Bryan, USA Mike Bryan (6 titulů)[13]

Přehled finále[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok vítěz finalista výsledek
1897 Spojené království Reginald Doherty Spojené království Conway W. Blackwood Price 6–2, 6–1, 6–2[14]
1898 Spojené království Reginald Doherty (2) Německo Victor Voss 4–6, 6–3, 6–3, 4–0skreč[14]
1899 Spojené království Reginald Doherty (3) Německo Victor Voss 6–2skreč[14]
1900 Spojené království Lawrence Doherty ročník možná neodehrán[p. 1]
1901 Spojené království Lawrence Doherty (2) Spojené království Wilberforce Eaves 6–2, 5–7, 6–1
1902 Spojené království Reginald Doherty (4) Spojené království George Hillyard 6–1, 6–4, 6–3[14]
1903 Spojené království Reginald Doherty (5) Spojené království Frank Riseley 6–1, 14–16skreč[14]
1904 Spojené království Reginald Doherty (6) Spojené království Josiah Ritchie 6–1, 7–5, 3–6, 7–5[14]
1905 Spojené království Lawrence Doherty (3) Spojené království Josiah Ritchie 6–4, 8–6, 6–4
1906 Spojené království Lawrence Doherty (4) Spojené království Wilberforce Eaves 6–3, 11–9
1907 Spojené království Josiah Ritchie Spojené království Lawrence Doherty 8–6, 7–5, 8–6
1908 Nový Zéland Anthony Wilding Spojené království Wilberforce Eaves 6–3, 2–6, 6–3, 4–6, 6–0
1909 USA Fred Alexander Spojené království Lawrence Doherty 7–5, 6–4, 6–1
1910 Francie Max Decugis Spojené království Josiah Ritchie 6–3, 6–0, 6–0
1911 Nový Zéland Anthony Wilding (2) Francie Max Decugis 5–7, 1–6, 6–3, 6–0, 6–1
1912 Nový Zéland Anthony Wilding (3) Spojené království C. Moore 6–3, 6–0, 6–0
1913 Nový Zéland Anthony Wilding (4) Francie Félix Poulin 6–0, 6–2, 6–1
1914 Nový Zéland Anthony Wilding (5) Spojené království Gordon Lowe 6–2, 6–3, 6–2
1919 Rumunsko Nicolae Mișu Francie Max Decugis 6–2, 6–0
1920 Spojené království Gordon Lowe Spojené království Josiah Ritchie 7–5, 6–2
1921 Spojené království Gordon Lowe (2) Spojené království Algernon Kingscote 6–1, 0–6, 6–4, 6–2
1922 Itálie Giovanni Balbi di Robecco Francie Alain Gerbault 6–1, 6–4, 6–3
1923 Spojené království Gordon Lowe (3) Spojené království Leighton Crawford 6–2, 6–4, 6–4
1924 Spojené království Leighton Crawford Francie Leonce Aslangul 6–4, 3–6, 6–2
1926 Maďarsko Béla von Kehrling Spojené království Charles Kingsley 6–4, 6–1, 6–3
1927 Maďarsko Béla von Kehrling (2) Dánsko Erik Worm bez boje
1928 Francie Henri Cochet Maďarské království Béla von Kehrling 3–6, 2–6, 6–3, 6–3, 6–2
1929 Francie Henri Cochet (2) Itálie Umberto De Morpurgo 8–6, 6–4, 6–4
1930 Spojené státy americké William Tilden Spojené království Henry Austin 6–4, 6–4, 6–1
1931 Francie Henri Cochet (3) Irsko George Lyttleton-Rogers 7–5, 6–2, 6–4
1932 Československo Roderich Menzel Irsko George Lyttleton-Rogers 6–4, 7–5, 6–2
1933 Spojené království Henry Austin Irsko George Lyttleton-Rogers 11–9, 6–3, 7–5
1934 Spojené království Henry Austin (2)) Itálie Giorgio de Stefani 6–1, 8–6, 6–4
1935 Itálie Giovanni Palmieri Spojené království Henry Austin 6–1, 6–1, 7–5
1936 Německá říše Gottfried von Cramm Německá říše Henner Henkel 4–6, 4–6, 7–5, 6–4, 7–5
1937 Německá říše Gottfried von Cramm (2) Francie Christian Boussus 6–2, 3–6, 6–2, 2–6, 6–2
1938 Království Srbů, Chorvatů a Slovinců Franjo Punčec Francie Christian Boussus 6–0, 6–1, 6–1
1939 Francie Pierre Pellizza Francie Yvon Petra 6–8, 6–3, 6–4, 6–2
1946 Francie Pierre Pellizza (2) Francie Yvon Petra 6–3, 6–2, 4–6, 6–3
1947 Švédsko Lennart Bergelin Spojené státy americké Budge Patty 6–3, 6–8, 1–6, 6–2, 8–6
1948 Maďarsko József Asbóth Itálie Giovanni Cucelli 6–3, 6–2, 5–7, 6–2
1949 Spojené státy americké Frank Parker Itálie Giovanni Cucelli 2–6, 6–3, 6–0, 6–4
1950 Egyptské království Jaroslav Drobný Spojené státy americké William Talbert 6–4, 6–4, 6–1
1951 Spojené státy americké Straight Clark Spojené státy americké Fred Kovaleski 1–6, 6–4, 6–4, 1–6, 10–8
1952 Austrálie Frank Sedgman Egyptské království Jaroslav Drobný 7–5, 6–2, 5–7, 6–1
1953 Polsko Władysław Skonecki Egyptské království Jaroslav Drobný 6–3, 6–4, 11–9
1954 Kanada Lorne Main Spojené státy americké Tony Vincent 9–7, 3–6, 7–5, 6–4
1955 Polsko Władysław Skonecki (2) Spojené státy americké Budge Patty 6–4, 6–2, 8–6
1956 USA Hugh Stewart Spojené státy americké Tony Vincent 1–6, 8–6, 6–0, 6–2
1957 Belgie Jacques Brichant Francie Paul Remy 3–6, 5–5 (přerušeno)
1958 Francie Robert Haillet Spojené království Jaroslav Drobný 6–4, 6–4, 6–3
1959 Francie Robert Haillet (2) Spojené státy americké Budge Patty 9–7, 6–3, 4–6, 6–3
1960 Španělský stát Andrés Gimeno Spojené království Mike Davies 8–6, 6–3, 6–4
1961 Itálie Nicola Pietrangeli Francie Pierre Darmon 6–4, 1–6, 6–3, 6–3
1962 Francie Pierre Darmon Jugoslávie Boro Jovanović 6–2, 6–1, 6–3
1963 Francie Pierre Darmon (2) Švédsko Jan-Erik Lundqvist 6–2, 2–6, 6–1, 5–7, 6–4
1964 Austrálie Martin Mulligan Švédsko Jan-Erik Lundqvist 6–4, 6–4
1965 Maďarsko István Gulyás Československo Jiří Javorský 6–3, 7–9, 8–6, 6–4
1966 Španělský stát Manuel Santana Itálie Nicola Pietrangeli 8–6, 4–6, 6–4, 6–1
1967 Itálie Nicola Pietrangeli (2) Austrálie Martin Mulligan 6–3, 3–6, 6–3, 6–1
1968 Itálie Nicola Pietrangeli (3) Sovětský svaz Alexandr Metreveli 6–2, 6–2
1969 Nizozemsko Tom Okker Austrálie John Newcombe 8–10, 6–1, 7–5, 6–3
1970 Jugoslávie Željko Franulović Španělsko Manuel Orantes 6–4, 6–3, 6–3
1971 Rumunsko Ilie Năstase Nizozemsko Tom Okker 3–6, 8–6, 6–1, 6–1
1972 Rumunsko Ilie Năstase (2) Československo František Pála 6–1, 6–0, 6–3
1973 Rumunsko Ilie Năstase (3) Švédsko Björn Borg 6–4, 6–1, 6–2
1974 Rhodesie Andrew Pattison Rumunsko Ilie Năstase 5–7, 6–3, 6–4
1975 Španělský stát Manuel Orantes Jihoafrická republika Bob Hewitt 6–2, 6–4
1976 Argentina Guillermo Vilas Polsko Wojciech Fibak 6–1, 6–1, 6–4
1977 Švédsko Björn Borg Itálie Corrado Barazzutti 6–3, 7–5, 6–0
1978 Mexiko Raúl Ramírez Československo Tomáš Šmíd 6–3, 6–3, 6–4
1979 Švédsko Björn Borg (2) USA Vitas Gerulaitis 6–2, 6–1, 6–3
1980 Švédsko Björn Borg (3) Argentina Guillermo Vilas 6–1, 6–0, 6–2
1981 bez vítěze USA Jimmy Connors
Argentina Guillermo Vilas
5–5 (přerušeno pro déšť)
1982 Argentina Guillermo Vilas (2) Československo Ivan Lendl 6–1, 7–6, 6–3
1983 Švédsko Mats Wilander USA Mel Purcell 6–1, 6–2, 6–3
1984 Švédsko Henrik Sundström Švédsko Mats Wilander 6–3, 7–5, 6–2
1985 Československo Ivan Lendl Švédsko Mats Wilander 6–1, 6–3, 4–6, 6–4
1986 Švédsko Joakim Nyström Francie Yannick Noah 6–3, 6–2
1987 Švédsko Mats Wilander (2) USA Jimmy Arias 4–6, 7–5, 6–1, 6–3
1988 Československo Ivan Lendl (2) Argentina Martín Jaite 5–7, 6–4, 7–5, 6–3
1989 Argentina Alberto Mancini Západní Německo Boris Becker 7–5, 2–6, 7–6, 7–5
1990 Sovětský svaz Andrej Česnokov Rakousko Thomas Muster 7–5, 6–3, 6–3
1991 Španělsko Sergi Bruguera Německo Boris Becker 5–7, 6–4, 7–6(8–6), 7–6(7–4)
1992 Rakousko Thomas Muster USA Aaron Krickstein 6–3, 6–1, 6–3
1993 Španělsko Sergi Bruguera (2) Francie Cédric Pioline 7–6(7–2), 6–0
1994 Ukrajina Andrij Medveděv Španělsko Sergi Bruguera 7–5, 6–1, 6–3
1995 Rakousko Thomas Muster (2) Německo Boris Becker 4–6, 5–7, 6–1, 7–6(8–6), 6–0
1996 Rakousko Thomas Muster (3) Španělsko Albert Costa 6–3, 5–7, 4–6, 6–3, 6–2
1997 Chile Marcelo Ríos Španělsko Àlex Corretja 6–4, 6–3, 6–3
1998 Španělsko Carlos Moyà Francie Cédric Pioline 6–3, 6–0, 7–5
1999 Brazílie Gustavo Kuerten Chile Marcelo Ríos 6–4, 2–1skreč
2000 Francie Cédric Pioline Slovensko Dominik Hrbatý 6–4, 7–6(7–3), 7–6(8–6)
2001 Brazílie Gustavo Kuerten (2) Maroko Hišám Arází 6–3, 6–2, 6–4
2002 Španělsko Juan Carlos Ferrero Španělsko Carlos Moyà 7–5, 6–3, 6–4
2003 Španělsko Juan Carlos Ferrero (2) Argentina Guillermo Coria 6–2, 6–2
2004 Argentina Guillermo Coria Německo Rainer Schüttler 6–2, 6–1, 6–3
2005 Španělsko Rafael Nadal Argentina Guillermo Coria 6–3, 6–1, 0–6, 7–5
2006 Španělsko Rafael Nadal (2) Švýcarsko Roger Federer 6–2, 6–7(2–7), 6–3, 7–6(7–5)
2007 Španělsko Rafael Nadal (3) Švýcarsko Roger Federer 6–4, 6–4
2008 Španělsko Rafael Nadal (4) Švýcarsko Roger Federer 7–5, 7–5
2009 Španělsko Rafael Nadal (5) Srbsko Novak Djoković 6–3, 2–6, 6–1
2010 Španělsko Rafael Nadal (6) Španělsko Fernando Verdasco 6–0, 6–1
2011 Španělsko Rafael Nadal (7) Španělsko David Ferrer 6–4, 7–5
2012 Španělsko Rafael Nadal (8) Srbsko Novak Djoković 6–3, 6–1
2013 Srbsko Novak Djoković Španělsko Rafael Nadal 6–2, 7–6(7–1)
2014 Švýcarsko Stan Wawrinka Švýcarsko Roger Federer 4–6, 7–6(7–5), 6–2
2015 Srbsko Novak Djoković (2) Česko Tomáš Berdych 7–5, 4–6, 6–3
2016 Španělsko Rafael Nadal (9) Francie Gaël Monfils 7–5, 5–7, 6–0
2017 Španělsko Rafael Nadal (10) Španělsko Albert Ramos-Viñolas 6–1, 6–3
2018 Španělsko Rafael Nadal (11) Japonsko Kei Nišikori 6–3, 6–2
2019 Itálie Fabio Fognini Srbsko Dušan Lajović 6−3, 6−4
2020 zrušeno kvůli pandemii koronaviru
2021 Řecko Stefanos Tsitsipas Rusko Andrej Rubljov 6–3, 6–3
2022 Řecko Stefanos Tsitsipas (2) Španělsko Alejandro Davidovich Fokina 6–3, 7–6(7–3)
2023  [p. 2]Andrej Rubljov Dánsko Holger Rune 5−7, 6−2, 7−5

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Otevřená éra (od 1969)[2]
Rok vítězové finalisté výsledek
1969 Austrálie Owen Davidson
Austrálie John Newcombe
USA Pancho Gonzales
USA Dennis Ralston
7–5, 11–13, 6–2, 6–1
1970 USA Marty Riessen
Spojené království Roger Taylor
Francie Pierre Barthès
Jugoslávie Nikola Pilić
6–3, 6–4, 6–2
1971 Rumunsko Ilie Năstase
Rumunská socialistická republika Ion Țiriac
Nizozemsko Tom Okker
Spojené království Roger Taylor
1–6, 6–3, 6–3, 8–6
1972 Francie Patrice Beust
Francie Daniel Contet
Československo Jiří Hřebec
Československo František Pála
3–6, 6–1, 12–10, 6–2
1973 Španělsko Juan Gisbert
Rumunsko Ilie Năstase
Francie Georges Goven
Francie Patrick Proisy
6–2, 6–2, 6–2
1974 Austrálie John Alexander
Austrálie Phil Dent
Španělsko Manuel Orantes
Austrálie Tony Roche
7–6, 4–6, 7–6, 6–3
1975 Jihoafrická republika Bob Hewitt
Jihoafrická republika Frew McMillan
USA Arthur Ashe
Nizozemsko Tom Okker
6–3, 6–2
1976 Polsko Wojciech Fibak
Západní Německo Karl Meiler
Švédsko Björn Borg
Argentina Guillermo Vilas
7–6, 6–1
1977 Francie François Jauffret
Československo Jan Kodeš
Polsko Wojciech Fibak
Nizozemsko Tom Okker
2–6, 6–3, 6–2
1978 USA Peter Fleming
Československo Tomáš Šmíd
Chile Jaime Fillol
Rumunská socialistická republika Ilie Năstase
6–4, 7–5
1979 Rumunská socialistická republika Ilie Năstase
Mexiko Raúl Ramírez
Paraguay Víctor Pecci
Maďarská lidová republika Balázs Taróczy
6–3, 6–4
1980 Itálie Paolo Bertolucci
Itálie Adriano Panatta
USA Vitas Gerulaitis
USA John McEnroe
6–2, 5–7, 6–4
1981 Švýcarsko Heinz Günthardt
Maďarsko Balázs Taróczy
Československo Pavel Složil
Československo Tomáš Šmíd
6–3, 6–3
1982 Austrálie Peter McNamara
Austrálie Paul McNamee
Austrálie Mark Edmondson
USA Sherwood Stewart
6–7, 7–6, 6–3
1983 Švýcarsko Heinz Günthardt
Maďarsko Balázs Taróczy (2)
Francie Henri Leconte
Francie Yannick Noah
6–2, 6–4
1984 Austrálie Mark Edmondson
USA Sherwood Stewart
Švédsko Jan Gunnarsson
Švédsko Mats Wilander
6–2, 6–1
1985 Československo Pavel Složil
Československo Tomáš Šmíd
Izrael Šlomo Glickstein
Izrael Šachar Perkiss
6–2, 6–3
1986 Francie Guy Forget
Francie Yannick Noah
Švédsko Joakim Nyström
Švédsko Mats Wilander
6–4, 3–6, 6–4
1987 Chile Hans Gildemeister
Ekvádor Andrés Gómez
Írán Mansour Bahrami
Dánsko Michael Mortensen
6–2, 6–4
1988 Španělsko Sergio Casal
Španělsko Emilio Sánchez
Francie Henri Leconte
Československo Ivan Lendl
6–1, 6–3
1989 Československo Tomáš Šmíd
Austrálie Mark Woodforde
Itálie Paolo Canè
Itálie Diego Nargiso
1–6, 6–4, 6–2
1990 Československo Petr Korda
Československo Tomáš Šmíd
Ekvádor Andrés Gómez
Španělsko Javier Sánchez
6–4, 7–6
1991 USA Luke Jensen
Austrálie Laurie Warder
Nizozemsko Paul Haarhuis
Nizozemsko Mark Koevermans
5–7, 7–6, 6–4
1992 Německo Boris Becker
Německo Michael Stich
Československo Petr Korda
Československo Karel Nováček
6–4, 6–4
1993 Švédsko Stefan Edberg
Česko Petr Korda
Nizozemsko Paul Haarhuis
Nizozemsko Mark Koevermans
3–6, 6–2, 7–6
1994 Švédsko Nicklas Kulti
Švédsko Magnus Larsson
Rusko Jevgenij Kafelnikov
Česko Daniel Vacek
3–6, 7–6, 6–4
1995 Nizozemsko Jacco Eltingh
Nizozemsko Paul Haarhuis
Argentina Luis Lobo
Španělsko Javier Sánchez
6–3, 6–4
1996 Jižní Afrika Ellis Ferreira
Nizozemsko Jan Siemerink
Švédsko Jonas Björkman
Švédsko Nicklas Kulti
2–6, 6–3, 6–2
1997 USA Donald Johnson
USA Francisco Montana
Nizozemsko Jacco Eltingh
Nizozemsko Paul Haarhuis
7–6, 2–6, 7–6
1998 Nizozemsko Jacco Eltingh
Nizozemsko Paul Haarhuis
Austrálie Todd Woodbridge
Austrálie Mark Woodforde
6–4, 6–2
1999 Francie Olivier Delaître
Spojené království Tim Henman
Česko Jiří Novák
Česko David Rikl
6–2, 6–3
2000 Jižní Afrika Wayne Ferreira
Rusko Jevgenij Kafelnikov
Nizozemsko Paul Haarhuis
Austrálie Sandon Stolle
6–3, 2–6, 6–1
2001 Švédsko Jonas Björkman
Austrálie Todd Woodbridge
Austrálie Joshua Eagle
Austrálie Andrew Florent
3–6, 6–4, 6–2
2002 Švédsko Jonas Björkman
Austrálie Todd Woodbridge (2)
Nizozemsko Paul Haarhuis
Rusko Jevgenij Kafelnikov
6–3, 3–6, [10–7]
2003 Indie Maheš Bhúpatí
Bělorusko Max Mirnyj
Francie Michaël Llodra
Francie Fabrice Santoro
6–4, 3–6, 7–6
2004 Spojené království Tim Henman
Srbsko a Černá Hora Nenad Zimonjić
Argentina Gastón Etlis
Argentina Martín Rodríguez
7–5, 6–2
2005 Indie Leander Paes
Srbsko a Černá Hora Nenad Zimonjić
USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
bez boje
2006 Švédsko Jonas Björkman
Bělorusko Max Mirnyj
Francie Fabrice Santoro
Srbsko a Černá Hora Nenad Zimonjić
6–2, 7–6
2007 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
Francie Julien Benneteau
Francie Richard Gasquet
6–2, 6–1
2008 Španělsko Rafael Nadal
Španělsko Tommy Robredo
Indie Maheš Bhúpatí
Bahamy Mark Knowles
6–3, 6–3
2009 Kanada Daniel Nestor
Srbsko Nenad Zimonjić
USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
6–1, 6–4
2010 Kanada Daniel Nestor
Srbsko Nenad Zimonjić (2)
Indie Maheš Bhúpatí
Bělorusko Max Mirnyj
6–3, 2–0skreč
2011 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan (2)
Argentina Juan Ignacio Chela
Brazílie Bruno Soares
6–3, 6–2
2012 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan (3)
Bělorusko Max Mirnyj
Kanada Daniel Nestor
6–2, 6–3
2013 Francie Julien Benneteau
Srbsko Nenad Zimonjić
USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
4–6, 7–6(7–4), [14–12]
2014 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan (4)
Chorvatsko Ivan Dodig
Brazílie Marcelo Melo
6–3, 3–6, [10–8]
2015 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan (5)
Itálie Simone Bolelli
Itálie Fabio Fognini
7–6(7–3), 6–1
2016 Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
Spojené království Jamie Murray
Brazílie Bruno Soares
4–6, 6–0, [10–6]
2017 Indie Rohan Bopanna
Uruguay Pablo Cuevas
Španělsko Feliciano López
Španělsko Marc López
6–3, 3–6, [10–4]
2018 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan (6)
Rakousko Oliver Marach
Chorvatsko Mate Pavić
7–6(7–5), 6–3
2019 Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Franko Škugor
Nizozemsko Robin Haase
Nizozemsko Wesley Koolhof
6 6–7(3–7), 7–6(7–3), [11–9]
2020 zrušeno kvůli pandemii koronaviru
2021 Chorvatsko Nikola Mektić (2)
Chorvatsko Mate Pavić
Spojené království Daniel Evans
Spojené království Neal Skupski
6–3, 4–6, [10–7]
2022 USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
6–4, 3–6, [10–7]
2023 Chorvatsko Ivan Dodig
USA Austin Krajicek
Monako Romain Arneodo
Rakousko Sam Weissborn
6–0, 4–6, [14–12]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Ayres' Lawn Tennis Almanack and Tournament Guide a další zdroje uvedly Dohertyho za vítěze. V rozporu s tím Aujourd'hui 100 Ans 1897–1997 - Le Tournoi de Monte-Carlo od Michela Suttera (1997) a další zdroje uvedly, že ročník neproběhl.
  2. V důsledku invaze Ruska na Ukrajinu na konci února 2022 řídící organizace tenisu ATP, WTA a ITF s grandslamy 1. března 2022 rozhodly, že ruští a běloruští tenisté mohli dále na okruzích startovat, ale do odvolání nikoli pod vlajkami Ruska a Běloruska.[15]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Tournament info [online]. Monte-Carlo Masters [cit. 2018-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-14. (anglicky) 
  2. a b c d e Monte-Carlo Rolex Masters – History of the tournament [online]. HelloMonaco, 2017-04-15 [cit. 2018-04-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. MONTE-CARLO ROLEX MASTERS from 11 to 19 April 2009 : Rolex becomes the title sponsor of the Master Series Monte-Carlo [online]. Ministère d'Etat, 2008-09-18 [cit. 2018-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-20. (anglicky) 
  4. Stefanos Tsitsipas Defeats Alejandro Davidovich Fokina For Monte Carlo Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-04-17 [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Tennis courts [online]. www.mccc.mc [cit. 2018-04-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. John Barrett. World of Tennis '74. London: Queen Anne Press, 1974. ISBN 9780362001686. S. 330, 331. (anglicky) 
  7. Unstoppable Nadal Captures Sixth Straight Title Monte-Carlo, Monaco, 18. dubna 2010
  8. ZABLOUDIL, Luboš. Nadal slaví 70. titul a rekordní trofeje: 50. z antuky a 10. z Monte Carla! [online]. Tenisportal.cz, 2017-04-23 [cit. 2017-04-24]. Dostupné online. 
  9. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Nadal v Monte Carlu slaví rekordní 11. titul z jednoho turnaje! [online]. MONTE CARLO: TenisPortal.cz, 2018-04-22 [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. 
  10. BOISAUBERT, Romain. No spectators allowed at the 2021 Monte-Carlo Rolex Masters [online]. Monaco Tribune, 2021-02-15 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Franulovic talks about the present and the future of the Monte-Carlo Rolex Masters. UBITENNIS [online]. 2019-10-23 [cit. 2023-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-03. (anglicky) 
  12. A new leadership team | David Massey appointed Director of the Rolex Monte-Carlo Masters. montecarlotennismasters.com [online]. Rolex Monte-Carlo Masters, 2022-06-30 [cit. 2023-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-26. (anglicky) 
  13. a b Monte Carlo Tournament Records [online]. The Tennis Base, 2016 [cit. 2016-12-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. a b c d e f DIGBY BALTZELL, E. Sporting Gentlemen : Men's Tennis from the Age of Honor to the Cult of the Superstar. Somerset, NJ: Transaction Publishers, 2013. ISBN 9781412851800. S. 73. 
  15. Joint Statement by the International Governing Bodies of Tennis. Women's Tennis Association [online]. 2022-03-01 [cit. 2023-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-01. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]