Přeskočit na obsah

Paris Masters

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Paris Masters
Rolex Paris Masters
Založeno1968
OdehránoRolex Paris Masters 2025
MístoPaříž, FrancieFrancie Francie
DějištěStade Pierre de Coubertin (1969–1982)
Accor Arena (1986–2024)
Paris La Défense Arena (od 2025)
Souřadnice48°50′17″ s. š., 2°22′41″ v. d.
Povrchtvrdý – GreenSet / hala
Soutěže56 dvouhra (28 kval.) / 28 čtyřhra
Prize money6 128 940 EUR
Obdobíříjen a listopad
ŘeditelCédric Pioline[1]
Poznámkajeden ze dvou mastersů v hale
poslední masters sezóny
ATP Tour
1968–1989Grand Prix (okruh)
1990–1995Championship Series, Single Week
1996–1999Mercedes-Benz Super 9
2000–2003Tennis Masters Series
2004–2008ATP Masters Series
2009–ATP Tour Masters 1000
www.rolexparismasters.com/en
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paris Masters, oficiálně Rolex Paris Masters,[2] je profesionální tenisový turnaj mužů hraný od roku 1968 ve francouzském hlavním městě Paříži. V roce 2025 se dějištěm stala aréna La Défense po přestěhování z haly Bercy, v níž jsou instalovány čtyři soutěžní dvorce s povrchem GreenSet. Na okruhu ATP Tour se turnaj řadí do kategorie ATP Tour Masters 1000 jako její závěrečná devátá část. Titulárním partnerem se v roce 2017 stala švýcarská hodinářská firma Rolex. Na spoluorganizaci se podílí Francouzská tenisová federace.[2]

Oba hlavní pařížské turnaje – French Open a Paris Masters, vyhrály během jedné sezóny úřadující světové jedničky Ilie Năstase (1973), Andre Agassi (1999) a Novak Djoković (2021 a 2023).

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Paris Masters byl v období 1968–1989 nejdříve zařazen do okruhu Grand Prix. V jeho závěrečné sezóně 1989 se pařížská událost stala součástí devítičlenné série Grand Prix Super, v níž nahradila tokijský Seiko Super Tennis. Ročník 1989 vyhrál Boris Becker. Po založení okruhu ATP Tour v roce 1990 byla celá série nahrazena nástupnickou kategorií Championship Series, Single Week (1990–1995). Ta postupně měnila název na Mercedes-Benz Super 9 (1996–1999), Tennis Masters Series (2000–2003) a ATP Masters Series (2004–2008), než se z ní v sezóně 2009 stala ATP Tour Masters 1000.

Hala Bercy v roce 2005, kdy jediný Masters kariéry vyhrál v Paříži Tomáš Berdych

Prvním dějištěm pařížského Mastersu byl v letech 1969–1982 Stade Pierre de Coubertin. Mezi roky 1986–2024 se konal v hale Bercy s celkovou kapacitou 16 800 diváků.[3][4] Úvodní ročník 1989 v ní ovládl 18letý Boris Becker při celkové návštěvnosti 82 117 diváků.[4] V roce 2025 se turnaj přestěhoval do Paris La Défense Arena, s celkovou kapacitou čtyř soutěžních dvorců 23 tisíc diváků.[5] Tribuny centrkurtu pojmou 16,5 tisíc osob.[6] S přesunem se zvýšil i počet deblových párů z 24 na 28 dvojic.[3] Pro pořádání v hale se turnaj označuje také jako Paris Indoors.

Do sezóny 2006 se hrálo na koberci a následně na tvrdém povrchu. Do roku 2011 byl na kurtech položen jeden z nejrychlejších povrchů mužského okruhu, umožňující agresivní styl útočného tenisu, jenž byl zpomalen ve shodě s přístupem řídící organizace ATP.[7] V sezóně 2012 tak organizátoři přešli na tvrdý GreenSet.[8][9] Vnitřní ohraničení dvorce získalo zelenou barvu typickou pro firmu Rolex a vnější orámování šedé tónování.[10]

Dvouhry se účastní padesát šest hráčů a do čtyřhry nastupuje dvacet osm párů. Tradičním hracím termínem je pozdní říjen či počátek listopadu, v závěru tenisové sezóny. Jedná se o poslední turnaj před vyvrcholením okruhu na Turnaji mistrů. Paris Masters a Shanghai Masters představují jediné části devítidílné série Masters hrané v hale. Po šanghajské události s 96 hráči dvouhry se jedná o druhý největší tenisový turnaj světa na halovém povrchu.[3]

Finále ročníku 2016 mezi Murraym a Isnerem

Původní název Paris Open byl roku 2000 změněn na Paris Masters. Se vstupem titulárního partnera, francouzského bankovního domu BNP Paribas, se od sezóny 2002 akce konala jako BNP Paribas Masters. V roce 2017 banku nahradila švýcarská hodinářská firma Rolex, s desetiletou smlouvou, což se odrazilo v pojmenování Rolex Paris Masters. Rolex zajišťoval časomíru turnaje již od roku 2007.[2]

Nejvyšší počet sedmi singlových titulů získal mezi lety 2009–2023 Srb Novak Djoković včetně dvou obhájených trofejí z ročníků 2014 a 2015. Ve čtyřhře dokázali nejvíckrát triumfovat bratři Bob a Mike Bryanovi, když soutěž ovládli čtyřikrát. Prvním francouzským šampionem se v roce 1991 stal Guy Forget po pětisetové finálové bitvě proti Petu Samprasovi. Debutový ročník hraný s novým názvem Paris Masters vyhrál v roce 2000 Rus Marat Safin, po dalším pětisetovém boji proti Philippoussisovi, který rozhodl až tiebreak závěrečné sady v poměru 10:8.[2]

Bývalé světové jedničky Ilie Năstase, Andre Agassi, Roger Federer a Novak Djoković se staly jedinými vítězi obou velkých pařížských akcí mužského tenisu, když dokázaly vyhrát Paris Masters i grandslamové French Open. V jediné sezóně obě trofeje získali pouze Năstase (1973), Agassi (1999) a dvakrát Djoković (2021 a 2023).[11][12][13] Ve čtyřhře oba pařížské tituly během kalendářního roku vybojoval pouze brazilsko-chorvatský pár Marcelo Melo a Ivan Dodig.

Závěrečný ročník v hale Bercy v roce 2024

Vývoj názvu turnaje

[editovat | editovat zdroj]
  • 1968–1970: Paris-Bercy Open (Open de Paris-Bercy)
  • 1971: City of Paris
  • 1972–1999: Paris-Bercy Open (Open de Paris-Bercy)
  • 2000: Masters de Paris-Bercy
  • 2001–2016: BNP Paribas Masters, titulární partner BNP Paribas
  • od 2017: Rolex Paris Masters, titulární partner Rolex[14]

Přehled finále

[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra

[editovat | editovat zdroj]
Rok vítěz finalista výsledek
1968 Československo Milan Holeček Austrálie Robert Carmichael 6–4, 10–8, 3–6, 6–3
1969 Nizozemsko Tom Okker USA Butch Buchholz 8–6, 6–2, 6–1
1970 USA Arthur Ashe USA Marty Riessen 7–6, 6–4, 6–3
1971 nehráno
1972 USA Stan Smith Španělsko Andrés Gimeno 6–2, 6–2, 7–5
1973 Rumunsko Ilie Năstase USA Stan Smith 4–6, 6–1, 3–6, 6–0, 6–2
1974 USA Brian Gottfried USA Eddie Dibbs 6–3, 5–7, 8–6, 6–0
1975 Nizozemsko Tom Okker (2) USA Arthur Ashe 6–3, 2–6, 6–3, 3–6, 6–4
1976 USA Eddie Dibbs Chile Jaime Fillol 5–7, 6–4, 6–4, 7–6
1977 Itálie Corrado Barazzutti USA Brian Gottfried 7–6, 7–6, 6–7, 3–6, 6–4
1978 USA Robert Lutz USA Tom Gullikson 6–2, 6–2, 7–6
1979 USA Harold Solomon Itálie Corrado Barazzutti 6–3, 2–6, 6–3, 6–4
1980 USA Brian Gottfried (2) Itálie Adriano Panatta 4–6, 6–3, 6–1, 7–6
1981 USA Mark Vines Francie Pascal Portes 6–2, 6–4, 6–3
1982 Polsko Wojciech Fibak USA Bill Scanlon 6–2, 6–2, 6–2
1983 turnaj se nekonal
1985
1986 Německo Boris Becker Španělsko Sergio Casal 6–4, 6–3, 7–6
1987 USA Tim Mayotte USA Brad Gilbert 2–6, 6–3, 7–5, 6–7, 6–3
1988 Izrael Amos Mansdorf USA Brad Gilbert 6–3, 6–2, 6–3
1989 Německo Boris Becker (2) Švédsko Stefan Edberg 6–4, 6–3, 6–3
1990 Švédsko Stefan Edberg Německo Boris Becker 3–3skreč
1991 Francie Guy Forget USA Pete Sampras 7–6(11–9), 4–6, 5–7, 6–4, 6–4
1992 Německo Boris Becker (3) Francie Guy Forget 7–6(7–3), 6–3, 3–6, 6–3
1993 Chorvatsko Goran Ivanišević Ukrajina Andrij Medveděv 6–4, 6–2, 7–6(7–2)
1994 USA Andre Agassi Švýcarsko Marc Rosset 6–3, 6–3, 4–6, 7–5
1995 USA Pete Sampras Německo Boris Becker 7–6(7–5), 6–4, 6–4
1996 Švédsko Thomas Enqvist Rusko Jevgenij Kafelnikov 6–2, 6–4, 7–5
1997 USA Pete Sampras (2) Švédsko Jonas Björkman 6–3, 4–6, 6–3, 6–1
1998 Spojené království Greg Rusedski USA Pete Sampras 6–4, 7–6(7–4), 6–3
1999 USA Andre Agassi (2) Rusko Marat Safin 7–6(7–1), 6–2, 4–6, 6–4
2000 Rusko Marat Safin Austrálie Mark Philippoussis 3–6, 7–6(9–7), 6–4, 3–6, 7–6(10–8)
2001 Francie Sébastien Grosjean Rusko Jevgenij Kafelnikov 7–6(7–3), 6–1, 6–7(5–7), 6–4
2002 Rusko Marat Safin (2) Austrálie Lleyton Hewitt 7–6(7–4), 6–0, 6–4
2003 Spojené království Tim Henman Rumunsko Andrei Pavel 6–2, 7–6(8–6), 7–6(7–2)
2004 Rusko Marat Safin (3) Česko Radek Štěpánek 6–3, 7–6(7–5), 6–3
2005 Česko Tomáš Berdych Chorvatsko Ivan Ljubičić 6–3, 6–4, 3–6, 4–6, 6–4
2006 Rusko Nikolaj Davyděnko Slovensko Dominik Hrbatý 6–1, 6–2, 6–2
2007 Argentina David Nalbandian Španělsko Rafael Nadal 6–4, 6–0
2008 Francie Jo-Wilfried Tsonga Argentina David Nalbandian 6–3, 4–6, 6–4
2009 Srbsko Novak Djoković Francie Gaël Monfils 6–2, 5–7, 7–6(7–3)
2010 Švédsko Robin Söderling Francie Gaël Monfils 6–1, 7–6(7–1)
2011 Švýcarsko Roger Federer Francie Jo-Wilfried Tsonga 6–1, 7–6(7–3)
2012 Španělsko David Ferrer Polsko Jerzy Janowicz 6–4, 6–3
2013 Srbsko Novak Djoković (2) Španělsko David Ferrer 7–5, 7–5
2014 Srbsko Novak Djoković (3) Kanada Milos Raonic 6–2, 6–3
2015 Srbsko Novak Djoković (4) Spojené království Andy Murray 6–2, 6–4
2016 Spojené království Andy Murray USA John Isner 6–3, 6–7(4–7), 6–4
2017 USA Jack Sock Srbsko Filip Krajinović 5–7, 6–4, 6–1
2018 Rusko Karen Chačanov Srbsko Novak Djoković 7–5, 6–4
2019 Srbsko Novak Djoković (5) Kanada Denis Shapovalov 6–3, 6–4
2020 Rusko Daniil Medveděv Německo Alexander Zverev 5–7, 6–4, 6–1
2021 Srbsko Novak Djoković (6) Rusko Daniil Medveděv 4–6, 6–3, 6–3
2022 Dánsko Holger Rune Srbsko Novak Djoković 3–6, 6–3, 7–5
2023 Srbsko Novak Djoković (7) Bulharsko Grigor Dimitrov 6–4, 6–3
2024 Německo Alexander Zverev Francie Ugo Humbert 6–2, 6–2
2025 Itálie Jannik Sinner Kanada Félix Auger-Aliassime 6–4, 7–6(7–4)

Čtyřhra

[editovat | editovat zdroj]
Rok vítězové finalisté výsledek
1972 Francie Pierre Barthès
Francie François Jauffret		 Španělsko Andrés Gimeno
Španělsko Juan Gisbert		 6–7, 6–2, 6–3
1973 Španělsko Juan Gisbert
Rumunsko Ilie Năstase		 USA Arthur Ashe
USA Roscoe Tanner		 6–3, 6–4
1974 Francie Patrice Dominguez
Francie François Jauffret (2)		 USA Brian Gottfried
Mexiko Raúl Ramírez		 7–5, 6–4
1975 Polsko Wojciech Fibak
Západní Německo Karl Meiler		 Rumunsko Ilie Năstase
Nizozemsko Tom Okker		 6–3, 9–8
1976 Nizozemsko Tom Okker
USA Marty Riessen		 USA Fred McNair
USA Sherwood Stewart		 6–2, 6–2
1977 USA Brian Gottfried
Mexiko Raúl Ramírez		 USA Jeff Borowiak
Spojené království Roger Taylor		 6–2, 6–0
1978 USA Bruce Manson
USA Andrew Pattison		 Rumunsko Ion Țiriac
Argentina Guillermo Vilas		 7–6, 6–2
1979 Francie Jean-Louis Haillet
Francie Gilles Moretton		 Spojené království John Lloyd
Spojené království Tony Lloyd		 7–6, 7–6
1980 Itálie Paolo Bertolucci
Itálie Adriano Panatta		 USA Brian Gottfried
Jižní Afrika Raymond Moore		 6–4, 6–4
1981 Rumunsko Ilie Năstase
Francie Yannick Noah		 Spojené království Andrew Jarrett
Spojené království Jonathan Smith		 6–4, 6–4
1982 USA Brian Gottfried (2)
USA Bruce Manson (2)		 USA Jay Lapidus
USA Richard Meyer		 6–4, 6–2
1983 turnaj se nekonal
1985
1986 USA Peter Fleming
USA John McEnroe		 Írán Mansour Bahrami
Uruguay Diego Pérez		 6–3, 6–2
1987 Švýcarsko Jakob Hlasek
Švýcarsko Claudio Mezzadri		 USA Scott Davis
USA David Pate		 7–6, 6–2
1988 USA Paul Annacone
Austrálie John Fitzgerald		 USA Jim Grabb
Jižní Afrika Christo van Rensburg		 6–2, 6–2
1989 Austrálie John Fitzgerald (2)
Švédsko Anders Järryd		 Švýcarsko Jakob Hlasek
Francie Eric Winogradsky		 7–6, 6–4
1990 USA Scott Davis
USA David Pate		 Austrálie Darren Cahill
Austrálie Mark Kratzmann		 7–6, 7–6
1991 Austrálie John Fitzgerald (3)
Švédsko Anders Järryd (2)		 USA Kelly Jones
USA Rick Leach		 7–6, 6–4
1992 USA John McEnroe (2)
USA Patrick McEnroe		 USA Patrick Galbraith
Jižní Afrika Danie Visser		 7–6, 6–3
1993 Zimbabwe Byron Black
USA Jonathan Stark		 Nizozemsko Tom Nijssen
Česko Cyril Suk		 4–6, 7–5, 6–2
1994 Nizozemsko Jacco Eltingh
Nizozemsko Paul Haarhuis		 Zimbabwe Byron Black
USA Jonathan Stark		 3–6, 7–6, 7–5
1995 Kanada Grant Connell
USA Patrick Galbraith		 USA Jim Grabb
USA Todd Martin		 6–3, 7–6
1996 Nizozemsko Jacco Eltingh (2)
Nizozemsko Paul Haarhuis (2)		 Rusko Jevgenij Kafelnikov
Česko Daniel Vacek		 6–4, 4–6, 7–6
1997 Nizozemsko Jacco Eltingh (3)
Nizozemsko Paul Haarhuis (3)		 USA Rick Leach
USA Jonathan Stark		 6–2, 7–6
1998 Indie Maheš Bhúpatí
Indie Leander Paes		 Nizozemsko Jacco Eltingh
Nizozemsko Paul Haarhuis		 7–6, 7–6
1999 Kanada Sébastien Lareau
USA Alex O'Brien		 Nizozemsko Paul Haarhuis
USA Jared Palmer		 6–1, 6–3
2000 Švédsko Nicklas Kulti
Bělorusko Max Mirnyj		 Nizozemsko Paul Haarhuis
Kanada Daniel Nestor		 7–6(8–6), 7–5
2001 Jižní Afrika Ellis Ferreira
USA Rick Leach		 Indie Maheš Bhúpatí
Indie Leander Paes		 5–7, 7–6(7–2), 6–4
2002 Francie Nicolas Escudé
Francie Fabrice Santoro		 Brazílie Gustavo Kuerten
Francie Cédric Pioline		 6–3, 6–3
2003 Austrálie Wayne Arthurs
Austrálie Paul Hanley		 Francie Michaël Llodra
Francie Fabrice Santoro		 6–3, 1–6, 6–3
2004 Švédsko Jonas Björkman
Austrálie Todd Woodbridge		 Zimbabwe Wayne Black
Zimbabwe Kevin Ullyett		 6–3, 6–4
2005 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan		 Bahamy Mark Knowles
Kanada Daniel Nestor		 6–4, 6–7(3–7), 6–4
2006 Francie Arnaud Clément
Francie Michaël Llodra		 Francie Fabrice Santoro
Srbsko a Černá Hora Nenad Zimonjić		 7–6(7–4), 6–2
2007 USA Bob Bryan (2)
USA Mike Bryan (2)		 Kanada Daniel Nestor
Srbsko Nenad Zimonjić		 6–3, 7–6(7–3)
2008 Švédsko Jonas Björkman (2)
Zimbabwe Kevin Ullyett		 Jižní Afrika Jeff Coetzee
Jižní Afrika Wesley Moodie		 6–2, 6–2
2009 Kanada Daniel Nestor
Srbsko Nenad Zimonjić		 Španělsko Marcel Granollers
Španělsko Tommy Robredo		 6–3, 6–4
2010 Indie Maheš Bhúpatí (2)
Bělorusko Max Mirnyj (2)		 Bahamy Mark Knowles
Izrael Andy Ram		 7–5, 7–5
2011 Indie Rohan Bopanna
Pákistán Ajsám Kúreší		 Francie Julien Benneteau
Francie Nicolas Mahut		 6–2, 6–4
2012 Indie Maheš Bhúpatí (3)
Indie Rohan Bopanna (2)		 Pákistán Ajsám Kúreší
Nizozemsko Jean-Julien Rojer		 7–6(8–6), 6–3
2013 USA Bob Bryan (3)
USA Mike Bryan (3)		 Rakousko Alexander Peya
Brazílie Bruno Soares		 6–3, 6–3
2014 USA Bob Bryan (4)
USA Mike Bryan (4)		 Polsko Marcin Matkowski
Rakousko Jürgen Melzer		 7–6(7–5), 5–7, [10–6]
2015 Chorvatsko Ivan Dodig
Brazílie Marcelo Melo		 Kanada Vasek Pospisil
USA Jack Sock		 2–6, 6–3, [10–5]
2016 Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers		 Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut		 6–4, 3–6, [10–6]
2017 Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo (2)		 Chorvatsko Ivan Dodig
Španělsko Marcel Granollers		 7–6(7–3), 3–6, [10–6]
2018 Španělsko Marcel Granollers
USA Rajeev Ram		 Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău		 6–4, 6–4
2019 Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut		 Rusko Karen Chačanov
Rusko Andrej Rubljov		 6–4, 6–1
2020 Kanada Félix Auger-Aliassime
Polsko Hubert Hurkacz		 Chorvatsko Mate Pavić
Brazílie Bruno Soares		 6–7(3–7), 7–6(9–7), [10–2]
2021 Německo Tim Pütz
Nový Zéland Michael Venus		 Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut		 6–3, 6–7(4–7), [11–9]
2022 Spojené království Neal Skupski
Nizozemsko Wesley Koolhof 		USA Austin Krajicek
Chorvatsko Ivan Dodig		 7–6(7–5), 6–4
2023 Mexiko Santiago González
Francie Édouard Roger-Vasselin		 Indie Rohan Bopanna
Austrálie Matthew Ebden		 6–2, 5–7, [10–7]
2024 Nizozemsko Wesley Koolhof
Chorvatsko Nikola Mektić		 Spojené království Lloyd Glasspool
Česko Adam Pavlásek		 3–6, 6–3, [10–5]
2025 Finsko Harri Heliövaara
Spojené království Henry Patten		 Spojené království Julian Cash
Spojené království Lloyd Glasspool		 6–3, 6–4

Rekordy

[editovat | editovat zdroj]
Novak Djoković, držitel singlových rekordů
Dvouhra[15]
Rekord držitelé rekordu
Nejvíce titulů 7 Srbsko Novak Djoković
Nejvíce finále 9 Srbsko Novak Djoković
Nejvíce titulů v řadě 3 Srbsko Novak Djoković
Nejvíce finále v řadě 3 Srbsko Novak Djoković
Nejvíce odehraných zápasů 59 Srbsko Novak Djoković
Nejvíce vyhraných zápasů 50 Srbsko Novak Djoković
Nejvíce vyhraných zápasů v řadě 17 Srbsko Novak Djoković (2013–2016)
Nejvíce odehraných ročníků 17 Srbsko Novak Djoković
Nejmladší vítěz 18 let Západní Německo Boris Becker (1986)
Nejstarší vítěz 36 let Srbsko Novak Djoković (2023)
Nejvýše postavený vítěz 1. ATP sedm světových jedniček
Naposledy
Srbsko Novak Djoković (2023)
Nejníže postavený vítěz 50. ATP Česko Tomáš Berdych (2005)
Čtyřhra
Nejvíce titulů 4 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
Nejvíce finále 6 Nizozemsko Paul Haarhuis[a]
Nejvíce titulů v řadě 2 Nizozemsko Jacco Eltingh
Nizozemsko Paul Haarhuis
USA Bob Bryan
USA Mike Bryan

Vysvětlivky

  1. ↑ Haarhuis si finále zahrál se třemi různými spoluhráči.

Galerie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paris Masters na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Rolex Paris Masters 2025: Draws, Dates, History & All You Need To Know. ATP Tour, Inc. [online]. 2025-10-21 [cit. 2025-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d Tonny Connelly. Rolex becomes title sponsor of Paris Masters after BNP Paribas ends 19-year partnership [online]. The Drum, 2017-06-20 [cit. 2017-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c Rolex Paris Masters’ to be held in the Paris La Défense Arena. ATP Tour, Inc [online]. 2024-01-29 [cit. 2024-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b Tonny Connelly. History. The other big tournament in Paris [online]. www.rolexparismasters.com [cit. 2017-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-07. (anglicky) 
  5. ↑ The Associated Press. Paris Masters moving to La Defense Arena in 2025. theScore.com [online]. 2024-01-29 [cit. 2025-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ The Rolex Paris Masters at Paris La Défense Arena: The future is here!. www.rolexparismasters.com [online]. Rolex Paris Masters, 2024-11-05 [cit. 2025-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Players debate court speed at Paris Masters [online]. Tennis.com, 2011-11-09 [cit. 2017-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ BRUNA, Par Éric. « Je fais tout de travers » : l’improbable faux pas d’Alcaraz au Rolex Paris Masters relance le suspense pour le trône mondial. Le Parisien [online]. 2025-10-29 [cit. 2025-10-30]. Dostupné online. (francouzsky) 
  9. ↑ GreenSet. www.greensetusa.com [online]. GreenSet USA [cit. 2023-12-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-12-04. (anglicky) 
  10. ↑ Gatto Luigi. Paris Masters to increase prize money and change court colour [online]. Tennis.com, 2017-10-20 [cit. 2017-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Djokovic in a row with Agassi and Nastase. Tennisnet.com [online]. 2021-11-08 [cit. 2023-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-23. (anglicky) 
  12. ↑ Djokovic Wins Record 37th Masters 1000 Crown. ATP Tour, Inc. [online]. 2021-11-07 [cit. 2021-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-11-07. 
  13. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Djokovič zvládl odvetu proti Medveděvovi a má rekordní 37. titul z Masters. Halu Bercy dobyl už pošesté. TenisPortal.cz [online]. 2021-11-07 [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. 
  14. ↑ Rolex Paris Masters - ATP Tournaments. www.grandslamhistory.com [online]. Grand Slam History [cit. 2025-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ ROLEX PARIS MASTERS – ATP MEDIA NOTES [PDF]. ATP Tour, Inc., 2025-10-27 [cit. 2025-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
ATP Tour Masters 1000‎
Kalendář 2023

Indian Wells • Miami • Monte-Carlo • Madrid • Řím • Toronto • Cincinnati • Šanghaj • Paříž

Seznam vítězů turnajů Masters
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Paris_Masters&oldid=25356420“