Paris Masters

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Paris Masters
Rolex Paris Masters

Centrální dvorec

Založeno 1968
Odehráno Rolex Paris Masters 2017
Místo Paříž, FrancieFrancie Francie
Dějiště AccorHotels Arena
Povrch tvrdý – Greenset / hala
(do 2006 také koberec)
Soutěže 48 dvouhra (24 kval.) / 24 čtyřhra
Dotace 4 507 375
Prize Money 4 273 775 €
Období říjen a listopad
Ředitel Guy Forget
Poznámka jediný Masters v hale
ATP World Tour
1968–1989 Grand Prix
1990–1995 Championship Series, Single Week
1996–1999 Mercedes-Benz Super 9
2000–2003 Tennis Masters Series
2004–2008 ATP Masters Series
2009– ATP World Tour Masters 1000

www.rolexparismasters.com/uk

Paris Masters, oficiálním sponzorským názvem Rolex Paris Masters,[1] je profesionální tenisový turnaj mužů hraný od roku 1968 ve francouzském hlavním městě Paříži. Dějištěm je od roku 1986 AccorHotels Arena známá jako hala Bercy.[2] V rámci okruhu ATP World Tour se řadí do kategorie ATP World Tour Masters 1000, po grandslamu druhé nejvyšší úrovně mužského profesionálního tenisu.

Generálním sponzorem se od ročníku 2017 stala švýcarská hodinářská firma Rolex. Od roku 2012, kdy turnaj zaznamenal rekordní návštěvu 134 126 diváků, je ředitelem bývalý tenista Guy Forget a na spoluorganizaci se podílí Francouzská tenisová federace.[1]

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Paris Masters představuje jedinou část devítidílné série Masters, která se odehrává v hale. Od roku 1986 se koná v aréně Bercy, v jejímž prvním uskutečněném ročníku vyhrál 18letý Boris Becker za celkové návštěvnosti 82 117 diváků.[2]

Do sezóny 2006 se hrálo na koberci, z něhož se trvale přeslo na tvrdý povrch. Do roku 2011 byl na krytých kurtech položen jeden z nejrychlejších povrchů na mužském profesionálním okruhu, umožňující agresivní styl útočného tenisu. Následně došlo k jeho zpomalení ve shodě s obecným přístupem ze strany ATP.[3] Do roku 2017 se hrálo na povrchu Acrylic on Wood, jenž byl nahrazen Greensetem s odlišnou barevnou kompozicí. Vnitřní ohraničení dvorce získalo zelenou barvu typickou pro firmu Rolex a vnější plocha je šedá.[4] Pro pořádaní v hale se turnaj označuje také jako Paris Indoors.

Dvouhry se účastní čtyřicet osm hráčů a do čtyřhry nastpuje šestnáct párů. Hracím termínem je pozdní říjen či počátek listopadu, tradičně v závěrečné fázi tenisové sezóny. Jedná se o poslední turnaj před vyvrcholením okruhu, jímž je Turnaj mistrů.

V posledním ročníku okruhu Grand Prix pařížský turnaj vystřídal v elitní devítičlenné sérii Grand Prix Super tokijský Seiko Super Tennis a vítězem se stal Boris Becker. Se založením ATP Tour roku 1990 byla série převedena do nástupnické kategorie Championship Series, Single Week (1990–1995), jež postupně měnila název na Mercedes-Benz Super 9 (1996–1999), Tennis Masters Series (2000–2003) a ATP Masters Series (2004–2008), než se z ní v sezóně 2009 stala ATP World Tour Masters 1000.

Světelná show na Paris Masters 2008

Vývojem prošel i název. Původní pojmenování Paris Open se roku 2000 změnilo na Paris Masters. Se vstupem generálního partnera, francouzského bankovního domu BNP Paribas, se od sezóny 2002 akce konala jako BNP Paribas Masters. V roce 2017 banku nahradila švýcarská hodinářská firma Rolex, s desetiletou smlouvou, což se odrazilo v pojmenování Rolex Paris Masters. Rolex zajišťoval časomíru turnaje již od roku 2007.[1]

Nejvíce singlových titulů získal Srb Novak Djoković, jenž turnaj v období 2009–2015 vyhrál čtyřikrát, z toho dvakrát trofej obhájil. Ve čtyřhře dokázali nejvíckrát triumfovat bratři Bob a Mike Bryanovi, když soutěž ovládli rovněž čtyřikrát. Prvním francouzským šampionem se v roce 1991 stal Guy Forget po pětisetové finálové bitvě proti Petu Samprasovi. Debutový ročník hraný s novým názvem Paris Masters 2000 vyhrál Rus Marat Safin po dalším pětisetovém boji proti Marku Philippoussisovi, který rozhodl až dlouhý tiebreak závěrečné sady v poměru 10:8.[1]

Bývalé světové jedničky Ilie Năstase, Andre Agassi, Roger Federer a Novak Djoković se stali jedinými vítězi obou velkých pařížských akcí mužského tenisu, když dokázali vyhrát Paris Masters i grandslam French Open. Năstase získal obě trofeje v sezóně 1973, Agassi mastersovou 1994 a grandslamovou v roce 1999, Federer triumfoval na Roland Garros 2009 a v hale Bercy pak roku 2011, Djokovićovi se podařilo vybojovat první trofeje na Paris Masters 2009 a French Open 2016. Ve čtyřhře vyhrál obě události pouze brazilsko-chorvatský pár Marcelo Melo a Ivan Dodig.

Rekordy[editovat | editovat zdroj]

Rafael Nadal na pařížském turnaji
  • nejvíce titulů ve dvouhře:
  • nejvíce finále ve dvouhře:
  • nejvíce finále ve čtyřhře:
    • Paul Haarhuis (6): 1994, 1996, 1997, 1998, 1999, 2000

Přehled finále[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok vítěz finalista výsledek
1968 Československo Milan Holeček Austrálie Robert Carmichael 6–4, 10–8, 3–6, 6–3
1969 Nizozemsko Tom Okker USA Butch Buchholz 8–6, 6–2, 6–1
1970 USA Arthur Ashe USA Marty Riessen 7–6, 6–4, 6–3
1971 nehráno
1972 USA Stan Smith Španělsko Andrés Gimeno 6–2, 6–2, 7–5
1973 Rumunsko Ilie Năstase USA Stan Smith 4–6, 6–1, 3–6, 6–0, 6–2
1974 USA Brian Gottfried USA Eddie Dibbs 6–3, 5–7, 8–6, 6–0
1975 Nizozemsko Tom Okker (2) USA Arthur Ashe 6–3, 2–6, 6–3, 3–6, 6–4
1976 USA Eddie Dibbs Chile Jaime Fillol 5–7, 6–4, 6–4, 7–6
1977 Itálie Corrado Barazzutti USA Brian Gottfried 7–6, 7–6, 6–7, 3–6, 6–4
1978 USA Robert Lutz USA Tom Gullikson 6–2, 6–2, 7–6
1979 USA Harold Solomon Itálie Corrado Barazzutti 6–3, 2–6, 6–3, 6–4
1980 USA Brian Gottfried (2) Itálie Adriano Panatta 4–6, 6–3, 6–1, 7–6
1981 USA Mark Vines Francie Pascal Portes 6–2, 6–4, 6–3
1982 Polsko Wojciech Fibak USA Bill Scanlon 6–2, 6–2, 6–2
1983

1985
nehráno
1986 Německo Boris Becker Španělsko Sergio Casal 6–4, 6–3, 7–6
1987 USA Tim Mayotte USA Brad Gilbert 2–6, 6–3, 7–5, 6–7, 6–3
1988 Izrael Amos Mansdorf USA Brad Gilbert 6–3, 6–2, 6–3
1989 Německo Boris Becker (2) Švédsko Stefan Edberg 6–4, 6–3, 6–3
1990 Švédsko Stefan Edberg Německo Boris Becker 3–3skreč
1991 Francie Guy Forget USA Pete Sampras 7–6(11–9), 4–6, 5–7, 6–4, 6–4
1992 Německo Boris Becker (3) Francie Guy Forget 7–6(7–3), 6–3, 3–6, 6–3
1993 Chorvatsko Goran Ivanišević Ukrajina Andrij Medveděv 6–4, 6–2, 7–6(7–2)
1994 USA Andre Agassi Švýcarsko Marc Rosset 6–3, 6–3, 4–6, 7–5
1995 USA Pete Sampras Německo Boris Becker 7–6(7–5), 6–4, 6–4
1996 Švédsko Thomas Enqvist Rusko Jevgenij Kafelnikov 6–2, 6–4, 7–5
1997 USA Pete Sampras (2) Švédsko Jonas Björkman 6–3, 4–6, 6–3, 6–1
1998 Spojené království Greg Rusedski USA Pete Sampras 6–4, 7–6(7–4), 6–3
1999 USA Andre Agassi (2) Rusko Marat Safin 7–6(7–1), 6–2, 4–6, 6–4
2000 Rusko Marat Safin Austrálie Mark Philippoussis 3–6, 7–6(9–7), 6–4, 3–6, 7–6(10–8)
2001 Francie Sébastien Grosjean Rusko Jevgenij Kafelnikov 7–6(7–3), 6–1, 6–7(5–7), 6–4
2002 Rusko Marat Safin (2) Austrálie Lleyton Hewitt 7–6(7–4), 6–0, 6–4
2003 Spojené království Tim Henman Rumunsko Andrei Pavel 6–2, 7–6(8–6), 7–6(7–2)
2004 Rusko Marat Safin (3) Česko Radek Štěpánek 6–3, 7–6(7–5), 6–3
2005 Česko Tomáš Berdych Chorvatsko Ivan Ljubičić 6–3, 6–4, 3–6, 4–6, 6–4
2006 Rusko Nikolaj Davyděnko Slovensko Dominik Hrbatý 6–1, 6–2, 6–2
2007 Argentina David Nalbandian Španělsko Rafael Nadal 6–4, 6–0
2008 Francie Jo-Wilfried Tsonga Argentina David Nalbandian 6–3, 4–6, 6–4
2009 Srbsko Novak Djoković Francie Gaël Monfils 6–2, 5–7, 7–6(7–3)
2010 Švédsko Robin Söderling Francie Gaël Monfils 6–1, 7–6(7–1)
2011 Švýcarsko Roger Federer Francie Jo-Wilfried Tsonga 6–1, 7–6(7–3)
2012 Španělsko David Ferrer Polsko Jerzy Janowicz 6–4, 6–3
2013 Srbsko Novak Djoković (2) Španělsko David Ferrer 7–5, 7–5
2014 Srbsko Novak Djoković (3) Kanada Milos Raonic 6–2, 6–3
2015 Srbsko Novak Djoković (4) Spojené království Andy Murray 6–2, 6–4
2016 Spojené království Andy Murray USA John Isner 6–3, 6–7(4–7), 6–4
2017 USA Jack Sock Srbsko Filip Krajinović 5–7, 6–4, 6–1

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok vítězové finalisté výsledek
1972 Francie Pierre Barthès
Francie François Jauffret
Španělsko Andrés Gimeno
Španělsko Juan Gisbert
6–7, 6–2, 6–3
1973 Španělsko Juan Gisbert
Rumunsko Ilie Năstase
USA Arthur Ashe
USA Roscoe Tanner
6–3, 6–4
1974 Francie Patrice Dominguez
Francie François Jauffret
(2)
USA Brian Gottfried
Mexiko Raúl Ramírez
7–5, 6–4
1975 Polsko Wojciech Fibak
Západní Německo Karl Meiler
Rumunsko Ilie Năstase
Nizozemsko Tom Okker
6–3, 9–8
1976 Nizozemsko Tom Okker
USA Marty Riessen
USA Fred McNair
USA Sherwood Stewart
6–2, 6–2
1977 USA Brian Gottfried
Mexiko Raúl Ramírez
USA Jeff Borowiak
Spojené království Roger Taylor
6–2, 6–0
1978 USA Bruce Manson
USA Andrew Pattison
Rumunsko Ion Ţiriac
Argentina Guillermo Vilas
7–6, 6–2
1979 Francie Jean-Louis Haillet
Francie Gilles Moretton
Spojené království John Lloyd
Spojené království Tony Lloyd
7–6, 7–6
1980 Itálie Paolo Bertolucci
Itálie Adriano Panatta
USA Brian Gottfried
Jihoafrická republika Raymond Moore
6–4, 6–4
1981 Rumunsko Ilie Năstase
Francie Yannick Noah
Spojené království Andrew Jarrett
Spojené království Jonathan Smith
6–4, 6–4
1982 USA Brian Gottfried (2)
USA Bruce Manson (2)
USA Jay Lapidus
USA Richard Meyer
6–4, 6–2
1983

1985
nehráno
1986 USA Peter Fleming
USA John McEnroe
Írán Mansour Bahrami
Uruguay Diego Pérez
6–3, 6–2
1987 Švýcarsko Jakob Hlasek
Švýcarsko Claudio Mezzadri
USA Scott Davis
USA David Pate
7–6, 6–2
1988 USA Paul Annacone
Austrálie John Fitzgerald
USA Jim Grabb
Jihoafrická republika Christo van Rensburg
6–2, 6–2
1989 Austrálie John Fitzgerald (2)
Švédsko Anders Järryd
Švýcarsko Jakob Hlasek
Francie Eric Winogradsky
7–6, 6–4
1990 USA Scott Davis
USA David Pate
Austrálie Darren Cahill
Austrálie Mark Kratzmann
7–6, 7–6
1991 Austrálie John Fitzgerald (3)
Švédsko Anders Järryd (2)
USA Kelly Jones
USA Rick Leach
7–6, 6–4
1992 USA John McEnroe (2)
USA Patrick McEnroe
USA Patrick Galbraith
Jihoafrická republika Danie Visser
7–6, 6–3
1993 Zimbabwe Byron Black
USA Jonathan Stark
Nizozemsko Tom Nijssen
Česko Cyril Suk
4–6, 7–5, 6–2
1994 Nizozemsko Jacco Eltingh
Nizozemsko Paul Haarhuis
Zimbabwe Byron Black
USA Jonathan Stark
3–6, 7–6, 7–5
1995 Kanada Grant Connell
USA Patrick Galbraith
USA Jim Grabb
USA Todd Martin
6–3, 7–6
1996 Nizozemsko Jacco Eltingh (2)
Nizozemsko Paul Haarhuis (2)
Rusko Yevgeny Kafelnikov
Česko Daniel Vacek
6–4, 4–6, 7–6
1997 Nizozemsko Jacco Eltingh (3)
Nizozemsko Paul Haarhuis (3)
USA Rick Leach
USA Jonathan Stark
6–2, 7–6
1998 Indie Mahesh Bhupathi
Indie Leander Paes
Nizozemsko Jacco Eltingh
Nizozemsko Paul Haarhuis
7–6, 7–6
1999 Kanada Sébastien Lareau
USA Alex O'Brien
Nizozemsko Paul Haarhuis
USA Jared Palmer
6–1, 6–3
2000 Švédsko Nicklas Kulti
Bělorusko Max Mirnyj
Nizozemsko Paul Haarhuis
Kanada Daniel Nestor
7–6(8–6), 7–5
2001 Jihoafrická republika Ellis Ferreira
USA Rick Leach
Indie Mahesh Bhupathi
Indie Leander Paes
5–7, 7–6(7–2), 6–4
2002 Francie Nicolas Escudé
Francie Fabrice Santoro
Brazílie Gustavo Kuerten
Francie Cédric Pioline
6–3, 6–3
2003 Austrálie Wayne Arthurs
Austrálie Paul Hanley
Francie Michaël Llodra
Francie Fabrice Santoro
6–3, 1–6, 6–3
2004 Švédsko Jonas Björkman
Austrálie Todd Woodbridge
Zimbabwe Wayne Black
Zimbabwe Kevin Ullyett
6–3, 6–4
2005 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
Bahamy Mark Knowles
Kanada Daniel Nestor
6–4, 6–7(3–7), 6–4
2006 Francie Arnaud Clément
Francie Michaël Llodra
Francie Fabrice Santoro
Srbsko a Černá Hora Nenad Zimonjić
7–6(7–4), 6–2
2007 USA Bob Bryan (2)
USA Mike Bryan (2)
Kanada Daniel Nestor
Srbsko Nenad Zimonjić
6–3, 7–6(7–3)
2008 Švédsko Jonas Björkman (2)
Zimbabwe Kevin Ullyett
Jihoafrická republika Jeff Coetzee
Jihoafrická republika Wesley Moodie
6–2, 6–2
2009 Kanada Daniel Nestor
Srbsko Nenad Zimonjić
Španělsko Marcel Granollers
Španělsko Tommy Robredo
6–3, 6–4
2010 Indie Mahesh Bhupathi (2)
Bělorusko Max Mirnyj (2)
Bahamy Mark Knowles
Izrael Andy Ram
7–5, 7–5
2011 Indie Rohan Bopanna
Pákistán Ajsám Kúreší
Francie Julien Benneteau
Francie Nicolas Mahut
6–2, 6–4
2012 Indie Mahesh Bhupathi (3)
Indie Rohan Bopanna (2)
Pákistán Ajsám Kúreší
Nizozemsko Jean-Julien Rojer
7–6(8–6), 6–3
2013 USA Bob Bryan (3)
USA Mike Bryan (3)
Rakousko Alexander Peya
Brazílie Bruno Soares
6–3, 6–3
2014 USA Bob Bryan (4)
USA Mike Bryan (4)
Polsko Marcin Matkowski
Rakousko Jürgen Melzer
7–6(7–5), 5–7, [10–6]
2015 Chorvatsko Ivan Dodig
Brazílie Marcelo Melo
Kanada Vasek Pospisil
USA Jack Sock
2–6, 6–3, [10–5]
2016 Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers
Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
6–4, 3–6, [10–6]
2017 Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo (2)
Chorvatsko Ivan Dodig
Španělsko Marcel Granollers
7–6(7–3), 3–6, [10–6]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paris Masters na anglické Wikipedii.

  1. a b c d Tonny Connelly. Rolex becomes title sponsor of Paris Masters after BNP Paribas ends 19-year partnership [online]. The Drum, 2017-06-20, [cit. 2017-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Tonny Connelly. History. The other big tournament in Paris [online]. www.rolexparismasters.com, [cit. 2017-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Players debate court speed at Paris Masters [online]. Tennis.com, 2011-11-09, [cit. 2017-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Gatto Luigi. Paris Masters to increase prize money and change court colour [online]. Tennis.com, 2017-10-20, [cit. 2017-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]