Neal Skupski

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Neal Skupski
Neal Skupski na French Open 2019
Neal Skupski na French Open 2019
StátSpojené královstvíSpojené království Spojené království
Datum narození1. prosince 1989 (34 let)[1]
Místo narozeníLiverpool, Spojené království[1]
BydlištěLiverpool, Spojené království[1]
Výška180 cm[1]
Hmotnost82 kg[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek3 785 668 USD
Tenisová raketaHEAD
Dvouhra
Poměr zápasů0–0
Nejvyšší umístění932. místo (8. listopadu 2010)
Čtyřhra
Poměr zápasů251–165
Tituly15 ATP, 23 challengerů, 7 Futures
Nejvyšší umístění1. místo (14. listopadu 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2022, 2023)
French Openčtvrtfinále (2020, 2022, 2023)
Wimbledonvítěz (2023)
US Openfinále (2022)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrůsemifinále (2022)
Olympijské hry2. kolo (2020)
Smíšená čtyřhra
Tituly2
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openfinále (2024)
French Openčtvrtfinále (2021, 2022)
Wimbledonvítěz (2021, 2022)
US Openčtvrtfinále (2021)
Týmové soutěže
Davis Cupsemifinále (2019)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240224a24. února 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Neal Skupski (* 1. prosince 1989 Liverpool) je britský profesionální tenista, deblový specialista a trojnásobný vítěz Wimbledonu, když dvakrát ovládl smíšenou a jednou mužskou čtyřhru. V letech 2022–2023 byl světovou jedničkou ve čtyřhře, kterou se poprvé stal jako padesátý devátý hráč od zavedení klasifikace v březnu 1976 a třetí Brit po Jamiem Murraym a Joeovi Salisburym. V pěti obdobích na čele strávil třicet pět týdnů.[2]

Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál patnáct deblových turnajů včetně Wimbledonu 2023 a Madrid Masters 2022, Canada Masters 2022 a Paris Masters 2022 s Wesleym Koolhofem. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal třicet titulů ve čtyřhře.[3] Jeho starším bratrem je tenista Ken Skupski, s nímž opakovaně nastoupil do čtyřhry.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v listopadu 2010 na 932. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2022 na 1. místě.[1]

V britském daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 skupinou finálového turnaje proti Nizozemsku. S Jamiem Murraym zvítězili ve čtyřhře proti páru Koolhof a Rojer, čímž přispěli k výhře Britů 2:1 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil k jedenácti mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 7–4 ve čtyřhře.[4]

Velkou Británii reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu. Do mužské čtyřhry nastoupil s Jamiem Murraym. Ve druhém kole však podlehli Japoncům Kei Nišikorimu a Benu McLachlanovi.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Na okruhu ATP World Tour debutoval ve čtyřhře Kremlin Cupu 2013 v Moskvě. S bratrem Kenem Skupskim porazili ve čtvrtfinále nejvýše nasazenou dvojici Max Mirnyj a Horia Tecău. Ve finálovém utkání podlehli rusko-uzbeckému páru Michail Jelgin a Denis Istomin až po dramatickém supertiebreaku, který ztratili poměrem míčů 12–14. První titul v této úrovni tenisu přišel na montpellierském Open Sud de France 2018, kde opět se starším sourozencem zdolali v závěrečném duelu japonsko-francouzskou dvojici Ben McLachlan a Hugo Nys ve dvou setech. Navázali tak na týden starý triumf z francouzského challengeru v Quimperu.[5]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském deblu French Open 2014. S Američanem Bradleym Klahnem však v úvodním kole nenašli recept na zástupce ruského a kazašského tenisu Teimuraze Gabašviliho s Michailem Kukuškinem.[1][3]

Z travnatého finále na Nature Valley International 2018 v Eastbourne odešli poraženi od krajanů startujících na divokou kartu Luka Bambridge a Jonnyho O'Mary, z nichž ani jeden před turnajem nevyhrál na túře ATP žádný zápas.[6] Další finálová prohra následovala na antukovém Moselle Open 2018 v Metách od francouzských turnajových jedniček Nicolase Mahuta s Édouardem Rogerem-Vasselinem.[7] Druhou kariérní trofej přidal na vídeňském Erste Bank Open 2018 z kategorie ATP 500. Do deblové soutěže nastoupil s krajanem Joem Salisburym. Finálový duel proti americko-francouzskému páru Mike Bryan a Édouard Roger-Vasselin zvládli po dvousetovém průběhu. Jako dvojice přitom odehráli po Winston-Salem Open 2018 druhý turnaj v kariéře, s celkovou bilancí zápasů 6–1.[8]

Premiéra v sérii Masters přišla v závěru sezóny 2018, když jako poslední turnaj v roce odehrál pařížský Rolex Paris Masters po boku Američana Johna Isnera. Po výhře nad Kontinenem s Peersem je ve čtvrtfinále zastavila první světová dvojice Oliver Marach a Mate Pavić.[1][3]

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2022 US Open tvrdý Nizozemsko Wesley Koolhof USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
6–7(4–7), 5–7
Vítěz 2023 Wimbledon tráva Nizozemsko Wesley Koolhof Španělsko Marcel Granollers
Argentina Horacio Zeballos
6–4, 6–4

Smíšená čtyřhra: 3 (2–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2021 Wimbledon tráva USA Desirae Krawczyková Spojené království Joe Salisbury
Spojené království Harriet Dartová
6–2, 7–6(7–1)
Vítěz 2022 Wimbledon tráva USA Desirae Krawczyková Austrálie Matthew Ebden
Austrálie Samantha Stosurová
6–4, 6–3
Finalista 2024 Australian Open tvrdý USA Desirae Krawczyková Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej
Polsko Jan Zieliński
7–6(7–5), 4–6, [9–11]

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra: 34 (15–19)[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Grand Slam (1–1)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (3–5)
ATP Tour 500 (2–5)
ATP Tour 250 (9–8)
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 19. října 2013 Moskva, Rusko tvrdý (h) Spojené království Ken Skupski Rusko Michail Jelgin
Uzbekistán Denis Istomin
2–6, 6–1, [12–14]
Vítěz 1. 5. února 2018 Montpellier, Francie tvrdý (h) Spojené království Ken Skupski Japonsko Ben McLachlan
Francie Hugo Nys
7–6(7–2), 6–4
Finalista 2. 1. července 2018 Eastbourne, Spojené království tráva Spojené království Ken Skupski Spojené království Luke Bambridge
Spojené království Jonny O'Mara
5–7, 4–6
Finalista 3. 23. září 2018 Mety, Francie tvrdý (h) Spojené království Ken Skupski Francie Nicolas Mahut
Francie Édouard Roger-Vasselin
1–6, 5–7
Vítěz 2. 28. října 2018 Vídeň, Rakousko tvrdý (h) Spojené království Joe Salisbury USA Mike Bryan
Francie Édouard Roger-Vasselin
7–6(7–5), 6–3
Finalista 4. 9. února 2019 Delray Beach, Spojené státy tvrdý Spojené království Ken Skupski USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
6–7(5–7), 4–6
Finalista 5. 14. dubna 2019 Houston, Spojené státy antuka Spojené království Ken Skupski Mexiko Santiago González
Pákistán Ajsám Kúreší
6–3, 4–6, [6–10]
Vítěz 3. 28. dubna 2019 Budapešť, Maďarsko antuka Spojené království Ken Skupski Nový Zéland Marcus Daniell
Nizozemsko Wesley Koolhof
6–3, 6–4
Finalista 6. 25. května 2019 Lyon, Francie antuka Spojené království Ken Skupski Chorvatsko Ivan Dodig
Francie Édouard Roger-Vasselin
4–6, 3–6
Finalista 7. 29. srpna 2020 New York, Spojené státy tvrdý Spojené království Jamie Murray Španělsko Pablo Carreño Busta
Austrálie Alex de Minaur
2–6, 5–7
Finalista 8. 1. listopadu 2020 Vídeň, Rakousko tvrdý (h) Spojené království Jamie Murray Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
6–7(5–7), 5–7
Vítěz 4. 14. listopadu 2020 Sofie, Bulharsko tvrdý (h) Spojené království Jamie Murray Rakousko Jürgen Melzer
Francie Édouard Roger-Vasselin
bez boje
Vítěz 5. 20. března 2021 Acapulco, Mexiko tvrdý Spojené království Ken Skupski Španělsko Marcel Granollers
Argentina Horacio Zeballos
7–6(7–3), 6–4
Finalista 9. 3. dubna 2021 Miami, Spojené státy tvrdý Spojené království Daniel Evans Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Mate Pavić
4–6, 4–6
Finalista 10. 18. dubna 2021 Monte Carlo, Monako antuka Spojené království Daniel Evans Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Mate Pavić
3–6, 6–4, [7–10]
Finalista 11. 8. srpna 2021 Washington, D.C., Spojené státy tvrdý Nový Zéland Michael Venus Jižní Afrika Raven Klaasen
Japonsko Ben McLachlan
6–7(4–7), 4–6
Vítěz 6. 3. října 2021 San Diego, Spojené státy tvrdý Spojené království Joe Salisbury Austrálie John Peers
Slovensko Filip Polášek
7–6(7–2), 3–6, [10–5]
Vítěz 7. 9. ledna 2022 Melbourne, Austrálie tvrdý Nizozemsko Wesley Koolhof Kazachstán Oleksandr Nedověsov
Pákistán Ajsám Kúreší
6–4, 6–4
Vítěz 8. 15. ledna 2022 Adelaide, Austrálie tvrdý Nizozemsko Wesley Koolhof Uruguay Ariel Behar
Ekvádor Gonzalo Escobar
7–6(7–5), 6–4
Vítěz 9. 15. února 2022 Dauhá, Katar tvrdý Nizozemsko Wesley Koolhof Indie Rohan Bopanna
Kanada Denis Shapovalov
7–6(7–4), 6–1
Finalista 12. 2. dubna 2022 Miami, Spojené státy tvrdý Nizozemsko Wesley Koolhof Polsko Hubert Hurkacz
USA John Isner
6–7(5–7), 4–6
Finalista 13. 24. dubna 2022 Barcelona, Španělsko antuka Nizozemsko Wesley Koolhof Německo Kevin Krawietz
Německo Andreas Mies
7–6(7–3), 6–7(5–7), [6–10]
Vítěz 10. 8. května 2022 Madrid, Španělsko antuka Nizozemsko Wesley Koolhof Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
6–7(4–7), 6–4, [10–5]
Vítěz 11. 12. června 2022 's-Hertogenbosch, Nizozemsko tráva Nizozemsko Wesley Koolhof Austrálie Matthew Ebden
Austrálie Max Purcell
4–6, 7–5, [10–6]
Vítěz 12. 14. srpna 2022 Montréal, Kanada tvrdý Nizozemsko Wesley Koolhof Spojené království Daniel Evans
Austrálie John Peers
6–2, 4–6, [10–6]
Finalista 14. 9. září 2022 US Open, New York, Spojené státy tvrdý Nizozemsko Wesley Koolhof USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
6–7(4–7), 5–7
Vítěz 13. 6. listopadu 2022 Paříž, Francie tvrdý (h) Nizozemsko Wesley Koolhof Chorvatsko Ivan Dodig
USA Austin Krajicek
7–6(7–5), 6–4
Finalista 15. 19. března 2023 Indian Wells, Spojené státy tvrdý Nizozemsko Wesley Koolhof Indie Rohan Bopanna
Austrálie Matthew Ebden
3–6, 6–2, [8–10]
Finalista 16. duben 2023 Barcelona, Španělsko antuka Nizozemsko Wesley Koolhof Argentina Máximo González
Argentina Andrés Molteni
3–6, 7–6(10–8), [4–10]
Vítěz 14. červen 2023 's-Hertogenbosch, Nizozemsko (2) tráva Nizozemsko Wesley Koolhof Ekvádor Gonzalo Escobar
Kazachstán Oleksandr Nedověsov
7–6(7–1), 6–2
Vítěz 15. 15. července 2023 Wimbledon, Londýn, Spojené království tráva Nizozemsko Wesley Koolhof Španělsko Marcel Granollers
Argentina Horacio Zeballos
6–4, 6–4
Finalista 17. srpen 2023 Winston-Salem, Spojené státy tvrdý Spojené království Lloyd Glasspool USA Nathaniel Lammons
USA Jackson Withrow
3–6, 4–6
Finalista 18. 4. října 2023 Peking, Čína tvrdý Nizozemsko Wesley Koolhof Chorvatsko Ivan Dodig
USA Austin Krajicek
7–6(14–12), 3–6, [5–10]
Finalista 19. 19. února 2024 Delray Beach, Spojené státy tvrdý Mexiko Santiago González Spojené království Julian Cash
USA Robert Galloway
7–5, 5–7, [2–10]

Tituly na challengerech ATP a okruhu Futures[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (0 D; 22–12 Č)
Futures (0 D; 7–2 Č)

Čtyřhra (30)[editovat | editovat zdroj]

č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. 20110701ačervence 2011 Dublin, Irsko koberec Francie Albano Olivetti Irsko James Cluskey
Irsko James McGee
7–6(7–4), 6–3
2. 20110701ačervence 2011 Costa Mesa, Spojené státy tvrdý Spojené království Chris Eaton Spojené království Daniel Cox
Austrálie Adam Hubble
6–3, 6–3
3. 20130101aledna 2013 Portsmouth, Spojené království tvrdý (h) Spojené království Ken Skupski Irsko Sam Barry
Irsko Colin O'Brien
3–6, 6–3, [10–5]
4. 20130201aúnora 2013 Birkenhead, Spojené království tvrdý (h) Spojené království Lewis Burton Irsko James Cluskey
Spojené království Sean Thornley
7–6(7–5), 2–6, [10–7]
5. 20130401adubna 2013 Bournemouth, Spojené království antuka Spojené království Richard Gabb Spojené království Jack Carpenter
Spojené království Ashley Hewitt
6–3, 2–6, [10–3]
6. 20130501akvětna 2013 Pozzuoli, Itálie antuka Spojené království Ken Skupski Spojené království Oliver Golding
Ukrajina Denys Mylokostov
6–3, 6–3
7. 20130701ačervence 2013 Manchester, Spojené království tráva Francie Albano Olivetti Austrálie Zach Itzstein
Spojené království Brydan Klein
7–6(7–4), 6–3
1. červenec 2013 Recanati, Itálie tvrdý Spojené království Ken Skupski Itálie Gianluigi Quinzi
Itálie Adelchi Virgili
6–4, 6–3
2. srpen 2013 Segovia, Španělsko tvrdý Spojené království Ken Skupski Rusko Michail Jelgin
Bělorusko Uladzimir Ignatik
6–3, 6–7(4–7), [10–6]
3. září 2013 Pétange, Lucembursko tvrdý (h) Spojené království Ken Skupski Německo Benjamin Becker
Německo Tobias Kamke
6–3, 6–7(5–7), [10–7]
4. září 2013 Štětín, Polsko antuka Spojené království Ken Skupski Itálie Andrea Arnaboldi
Itálie Alessandro Giannessi
6–4, 1–6, [10–7]
5. září 2014 İzmir, Turecko tvrdý Spojené království Ken Skupski Turecko Malek Džazírí
Rusko Alexandr Kudrjavcev
6–1, 6–4
6. listopad 2014 Bratislava, Slovensko tvrdý (h) Spojené království Ken Skupski Slovensko Norbert Gombos
Česko Adam Pavlásek
6–3, 7–6(7–3)
7. červen 2015 Surbiton, Spojené království tráva Spojené království Ken Skupski Nový Zéland Marcus Daniell
Brazílie Marcelo Demoliner
6–3, 6–4
8. září 2015 Saint-Rémy, Francie tvrdý Spojené království Ken Skupski Slovensko Andrej Martin
Slovensko Igor Zelenay
6–4, 6–1
9. únor 2016 Bergamo, Itálie tvrdý (h) Spojené království Ken Skupski Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Antonio Šančić
6–3, 7–5
10. únor 2016 Cherbourg, Francie tvrdý (h) Spojené království Ken Skupski Japonsko Jošihito Nišioka
Bosna a Hercegovina Aldin Šetkić
4–6, 6–3, [10–6]
11. září 2016 Saint-Rémy, Francie (2) tvrdý Spojené království Ken Skupski Irsko David O'Hare
Spojené království Joe Salisbury
6–7(5–7), 6–4, [10–5]
12. listopad 2016 Bratislava, Slovensko (2) tvrdý (h) Spojené království Ken Skupski Indie Purav Radža
Indie Diviž Šaran
4–6, 6–3, [10–5]
13. květen 2017 Savannah, Spojené státy antuka Kanada Peter Polansky Spojené království Luke Bambridge
USA Mitchell Krueger
4–6, 6–3, [10–1]
14. květen 2017 Benátky, Itálie antuka Spojené království Ken Skupski Rakousko Julian Knowle
Slovensko Igor Zelenay
5–7, 6–4, [10–5]
15. červen 2017 Nottingham, Spojené království tráva Spojené království Ken Skupski Austrálie Matt Reid
Austrálie John-Patrick Smith
7–6(7–1), 2–6, [10–7]
16. srpen 2017 Aptos, Spojené státy tvrdý Izrael Jonatan Erlich Austrálie Alex Bolt
Austrálie Jordan Thompson
6–3, 2–6, [10–8]
17. srpen 2017 Vancouver, Kanada tvrdý USA James Cerretani Filipíny Treat Conrad Huey
Švédsko Robert Lindstedt
7–6(8–6), 6–2
18. listopad 2017 Bratislava, Slovensko (3) tvrdý (h) Spojené království Ken Skupski Nizozemsko Sander Arends
Chorvatsko Antonio Šančić
5–7, 6–3, [10–8]
19. únor 2018 Quimper, Francie tvrdý (h) Spojené království Ken Skupski Belgie Sander Gillé
Belgie Joran Vliegen
6–3, 3–6, [10–7]
20. duben 2018 Le Gosier, Guadeloupe tvrdý Austrálie John-Patrick Smith Belgie Ruben Bemelmans
Francie Jonathan Eysseric
7–6(7–3), 6–4
21. srpen 2018 Vancouver, Kanada (2) tvrdý Spojené království Luke Bambridge Austrálie Marc Polmans
Austrálie Max Purcell
4–6, 6–3, [10–6]
22. září 2018 Chicago, Spojené státy tvrdý Spojené království Luke Bambridge Indie Leander Paes
Mexiko Miguel Ángel Reyes-Varela
6–3, 6–4
23. březen 2019 Phoenix, Spojené státy tvrdý Spojené království Jamie Murray USA Austin Krajicek
Nový Zéland Artem Sitak
6–7(2–7), 7–5, [10–6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Neal Skupski na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h Neal Skupski na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240127a27. ledna 2024
  2. Skupski Makes 'Dream Come True', Climbs To Doubles World No. 1. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-11-14 [cit. 2022-11-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-14. (anglicky) 
  3. a b c Neal Skupski na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240127a27. ledna 2024
  4. Neal Skupski na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20240224a24. února 2024
  5. British brothers Ken and Neal Skupski win first ATP World Tour title together [online]. BBC, 2018-02-12 [cit. 2018-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Eric Nicolson. Arbroath tennis player Jonny O’Mara wins maiden ATP title [online]. The Courier, 2018-06-29 [cit. 2018-07-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Mahut/Roger-Vasselin Fly Flag For France In Metz [online]. ATP World Tour, Inc., 2018-09-23 [cit. 2018-10-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Skupski/Salisbury Lift Maiden Team Trophy In Vienna [online]. ATP World Tour, Inc., 2018-10-28 [cit. 2018-10-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-31. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Žebříček ATP Žebříček WTA
Mužská dvouhra20240212a12. února 2024
Poř. tenista body posun
1. Srbsko Novak Djoković (SRB) 9 855
2. Španělsko Carlos Alcaraz (ESP) 9 255
3.  Daniil Medveděv 8 765
4. Itálie Jannik Sinner (ITA) 8 070
5.  Andrej Rubljov 5 050
6. Německo Alexander Zverev (GER) 5 030
7. Dánsko Holger Rune (DEN) 3 695
8. Polsko Hubert Hurkacz (POL) 3 595
9. USA Taylor Fritz (USA) 3 150
10. Řecko Stefanos Tsitsipas (GRE) 3 025
Ženská dvouhra20240212a12. února 2024
Poř. tenistka body posun
1. Polsko Iga Świąteková (POL) 9 770
2.  Aryna Sabalenková 8 905
3. USA Coco Gauffová (USA) 7 200
4. Kazachstán Jelena Rybakinová (KAZ) 6 088 1
5. USA Jessica Pegulaová (USA) 5 705 1
6. Tunisko Ons Džabúrová (TUN) 4 183
7. Čína Čeng Čchin-wen (CHN) 3 766
8. Česko Markéta Vondroušová (CZE) 3 736
9. Řecko Maria Sakkariová (GRE) 3 630
10. Česko Karolína Muchová (CZE) 3 520
Mužská čtyřhra20240212a12. února 2024
Poř. tenista body posun
1. Indie Rohan Bopanna (IND) 8 450
2. Austrálie Matthew Ebden (AUS) 8 450
3. USA Austin Krajicek (USA) 7 160
4. Chorvatsko Ivan Dodig (CRO) 6 605
5. USA Rajeev Ram (USA) 6 450
Spojené království Joe Salisbury (GBR) 6 450
7. Nizozemsko Wesley Koolhof (NED) 6 060
8. Spojené království Neal Skupski (GBR) 5 990
9. Mexiko Santiago González (MEX) 5 920
10. Francie Édouard Roger-Vasselin (FRA) 5 830
Ženská čtyřhra20240212a12. února 2024
Poř. tenistka body posun
1. Belgie Elise Mertensová (BEL) 7 500
2. Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej (TPE) 7 242
3. Austrálie Storm Hunterová (AUS) 6 465
4. Německo Laura Siegemundová (GER) 5 930
5. Kanada Gabriela Dabrowská (CAN) 5 760
6. Nový Zéland Erin Routliffeová (NZL) 5 590
7. USA Coco Gauffová (USA) 5 280
USA Jessica Pegulaová (USA) 5 280
9.  Věra Zvonarevová 5 210
10. USA Taylor Townsendová (USA) 4 950