Pozzuoli

Pozzuoli ; Campania
	; Znak
Poloha
Souřadnice	40°49′23″ s. š., 14°7′20″ v. d.
Nadmořská výška	28 m n. m.
Stát	Itálie
Region	Kampánie
metropolitní město	Napoli
Administrativní dělení	Arco Felice, Campana Annunziata, Licola Centro, Licola Lido, Lucrino, Montenuovo, Monterusciello, Pisciarelli, Toiano
	Pozzuoli
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	43 km²
Počet obyvatel	83 459
Hustota zalidnění	1 940,9 obyv./km²
Správa
Vznik	521 př. n. l.
Oficiální web	www.comune.pozzuoli.na.it
Telefonní předvolba	+39 81
PSČ	město 80078, Licola Lido 80014, Pisciarelli 80125 Arco Felice a Monterusciello 80078, ostatní 80070 a 80072
Označení vozidel	NA
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pozzuoli je italské město v aglomeraci Neapole v oblasti Kampánie.

Geografie a geologie

Pozzuoli NASA ISS004-E-5376 modified.jpg||Záliv Oblast Flegrejských polí je sopka (Solfatar), která vybuchla naposledy roku 1538, ale dosud zůstává zdrojem častých zemětřesení. Velká část území je kopcovitá a zahrnuje několik sopečných kráterů, z nichž jeden z nejznámějších je Solfatara, který vznikl přibližně před 4 000 lety. Od starověku zde převládaly časté otřesy bradyseismické, tj. pomalé a plynulé zvedání a klesání zemské desky, spojené s výronem horkých sirných pramenů.^[1] Od 80. let 20. století se však sopka opět probudila typicky náhlými otřesy ničivého zemětřesení. Nejvyšší hodnota byla naměřena 6,5 stupně. Zatím poslední zemětřesení o síle 4,7 stupně zasáhlo Pozzuoli 31. července 2026, kdy ze skal padající kameny způsobily značné škody a z poškozených domů muselo být evakuováno přes 300 obyvatel.^[2]

Historie

Starověk

Město bylo založeno jako řecká kolonie pod názvem Dicaearchia (řecky: Δικαιαρχία) v roce 531 př. n. l. Jako hlavní město oblasti Flegrejských polí bylo kdysi významnější než samotná Neapolis. Středem bylo čtvercové tržiště Macellum s chrámem bohyně Serapis. Svou funkci obchodního centra a přístavu však začalo ztrácet po vybudování přístavu v Ostii během 1. století za císaře Tiberia, až z něj zůstal pouhý přístav rybářský. Ve starověku zde pobývali římští boháči v nádherných vilách s vlastními lázněmi, například Cicero. Známky někdejší slávy lze nalézt ve městě dodnes: Flavijský amfiteátr o kapacitě původně 40 000 diváků, tržiště nazývané díky nálezu sošky boha Serapida Serapidův chrám, rozlehlé podzemní chodby atd. Římané od roku 194 nazývali toto město své římské kolonie Puteoli.

Středověk a raný novověk

Ve 13. století se lázně v Pozzuoli objevily jako báseň v iluminovaném pojednání o balneoterapii Petra z Eboli. V 17. století dal zdejší biskup postavit katedrálu na základech Augustova chrámu. V raném novověku bylo Pozzuoli chudou rybářskou obcí a přístavem. Teprve po stavbě železniční trati se zastávkou v Pozzuoli a s novými poznatky balneologie v poslední čtvrtině 19. století se zde začal rozvíjet lázeňský a turistický ruch. Byly stavěny letní rezidence, hotely a budovy lázní.

Vývoj počtu obyvatel

Počet obyvatel

Památky

Kostel Panny Marie Utěšitelky (Santa Maria della Consolazione) - barokní
Katedrála svatého Procula - původně římský Augustův chrám, z něhož se dochovalo průčelí a obvodové zdivo, v době renesanční a barokní dostavěn a honosně vybaven. Hlavní památkou je oltářní obraz svatého Prokula a jeho matky svaté Nikeji, kteří zde byli spolu se svatým Januariem roku 305 pro křesťanskou víru sťati. Autorkou je malířka Artemisia Gentileschiová (1593–1653).
Kostel Panny Marie Milosrdné (Santa Maria delle Grazie) - novoklasicistní chrám z roku 1858, po generální opravě z roku 2021
kostel Uvedení Krista do chrámu - kostel námořníků v přístavu
Kostel sv. Františka a antonína - založen roku 1348, stavba renesanční
Macellum - antické římské tržiště (v překladu masna) s ruinami se třemi korintskými sloupy centrálního chrámu Seripeum boha Serapis; na sloupch jsou stopy usazenin ze starověkých záplav, následujících vždy po zemětřeseních.
Arco felice - římský oblouk
Budova městských lázní z konce 19. století