Maximilian Marterer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Maximilian Marterer
Maximilian Marterer na French Open 2018
Přezdívka Maxi[1]
Stát NěmeckoNěmecko Německo
Datum narození 15. června 1995 (24 let)[1]
Místo narození Norimberk, Německo[1]
Bydliště Stein, Německo[1]
Výška 191 cm[1]
Váha 84 kg[1]
Profesionál od 2015[1]
Držení rakety levou rukou, bekhend obouruč
Výdělek 868 976 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 22–45
Tituly 0 ATP, 6 challengerů, 6 Futures
Nejvyšší umístění 48. místo (2. července 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 3. kolo (2018)
French Open 4. kolo (2018)
Wimbledon 1. kolo (2018)
US Open 1. kolo (2017)
Čtyřhra
Poměr zápasů 5–15
Tituly 0 ATP, 2 challengery, 5 Futures
Nejvyšší umístění 298. místo (21. září 2015)
Čtyřhra na Grand Slamu
French Open 1. kolo (2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20180702a2. července 2018
Některá data mohou pocházet z datové položky.
V závěrečném kole kvalifikace US Open 2017 vyřadil Leonarda Mayera a poprvé prošel do hlavní soutěže Grand Slamu

Maximilian Marterer (* 15. června 1995 Norimberk) je německý profesionální tenista hrající levou rukou. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu Futures získal do července 2018 dvanáct titulů ve dvouhře a sedm ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2018 na 48. místě a ve čtyřhře pak v září 2015 na 298. místě. Trénuje ho Michael Kohlmann.[1]

V německém daviscupovém týmu neodehrál do roku 2018 žádné utkání.[2]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V juniorském tenise si zahrál s Rakušanem Lucasem Miedlerem finále juniorské čtyřhry Australian Open 2013, z něhož odešli poraženi ve dvou setech od australské dvojice Bradley Mousley a Jay Andrijic.

V rámci hlavních soutěží událostí challengerech debutoval v červnu 2012, když na antukový turnaj ve Fürthu obdržel divokou kartu. V úvodním kole podlehl českému hráči Dušanu Lojdovi.[2] Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu si odvezl ze zářijového Morocco Tennis Tour 2016 v Meknesu s dotací 42,5 tisíc eur, kde ve finále přehrál běloruského hráče Uladzimira Ignatika. Téhož soupeře porazil již ve finálovém duelu nižšího okruhu ITF ve Stuttgartu, na němž v lednu 2015 vybojoval vůbec první trofej z dvouhry turnajů Futures. Průnik mezi sto nejlepších tenistů zaznamenal 16. října 2017, když mu na žebříčku ATP patřila 100. příčka.[1][2]

Ve dvouhře okruhu ATP World Tour debutoval na travnatém MercedesCupu 2015 ve Stuttgartu, kam získal od pořadatelů divokou kartu. Vypadl v úvodním kole s Rakušanem Andreasem Haiderem-Maureremem.[1] V rámci série ATP Masters odehrál první utkání na cincinnatském Western & Southern Open 2017, kde prošel kvalifikačním sítem. V první fázi jej vyřadil americký teenager Frances Tiafoe po dvousetovém průběhu.[1][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu US Open 2017 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na jeho raketě v posledním kole zůstal Argentinec Leonardo Mayer. V úvodním kole však nenašel recept na Američana Donalda Younga, jemuž odebral jeden set. Vůbec první vítězný zápas ve dvouhře okruhu ATP Tour, po šňůře 14 porážek v úvodních kolech, dosáhl na lednovém Australian Open 2018, kde zdolal krajana Cedrika-Marcela Stebeho ve třech sadách. Následně vyřadil Španěla Fernanda Verdasca, aby jej ve třetí fázi zastavil Američan Tennys Sandgren.[1][2][3]

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (6–2 D; 2–1 Č)
Futures (6–6 D; 5–1 Č)

Dvouhra: 20 (12–8)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. říjen 2013 Essen, Německo tvrdý (h) Slovensko Adrian Sikora 7–6(7–5), 4–6, 1–6
Finalista 2. květen 2014 Koper, Slovinsko antuka Slovinsko Janez Semrajc 6–3, 3–6, 4–6
Finalista 3. červen 2014 Vratislav, Polsko antuka Česko Jan Šátral 4–6, 6–7(4–7)
Finalista 4. srpen 2014 Überlingen, Německo antuka Německo Nils Langer 4–6, 6–3, 2–6
Finalista 5. říjen 2014 Göhren-Lebbin, Německo koberec (h) Německo Mats Moraing 6–7(4–7), 6–7(4–7)
Vítěz 1. leden 2015 Stuttgart, Německo tvrdý (h) Bělorusko Uladzimir Ignatik 6–4, 4–6, 7–5
Vítěz 2. leden 2015 Kaarst, Německo koberec (h) Česko Marek Michalička 7–6(7–5), 6–4
Finalista 6. únor 2015 Nußloch, Německo koberec (h) Belgie Ruben Bemelmans 3–6, 7–6(7–2), 6–7(5–7)
Vítěz 3. červen 2015 Basilicanova, Itálie antuka Slovinsko Tom Kočevar-Dešman 6–3, 6–2
Vítěz 4. říjen 2015 Hambach, Německo koberec (h) Německo Marc Sieber 6–2, 6–2
Vítěz 5. duben 2016 Hammamet, Tunisko antuka Francie Jules Okala 6–2, 6–1
Vítěz 6. červenec 2016 Trevír, Německo antuka Argentina Federico Coria 6–1, 6–2
Finalista 1. srpen 2016 Meerbusch, Německo antuka Německo Florian Mayer 6–7(4–7), 2–6
Vítěz 1. září 2016 Meknes, Maroko antuka Bělorusko Uladzimir Ignatik 7–6(7–3), 6–3
Vítěz 2. září 2016 Kenitra, Maroko antuka Egypt Mohamed Safwat 6–2, 6–4
Finalista 2. únor 2017 Cherbourg, Francie tvrdý (h) Francie Mathias Bourgue 3–6, 6–7(3–7)
Vítěz 3. září 2017 Banja Luka, Bosna a Hercegovina antuka Španělsko Carlos Taberner 6–1, 6–2
Vítěz 4. říjen 2017 Monterrey, Mexiko tvrdý USA Bradley Klahn 7–6(7–3), 7–6(8–6)
Vítěz 5. listopad 2017 Eckental, Německo koberec (h) Polsko Jerzy Janowicz 7–6(10–8), 3–6, 6–3
Vítěz 6. únor 2017 Cherbourg, Francier tvrdý (ih) Francie Constant Lestienne 6–4, 7–5

Čtyřhra (7 titulů)[editovat | editovat zdroj]

č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. červen 2014 Vratislav, Polsko antuka Německo Kevin Kaczynski Polsko Adam Majchrowicz
Polsko Rafal Teurer
6–4, 6–4
2. říjen 2014 Bad Salzdetfurth, Německo koberec (h) Německo Kevin Krawietz Německo Denis Kapric
Německo Lukas Ruepke
6–3, 7–6(7–4)
3. listopad 2014 Antalya, Turecko antuka Německo Kevin Krawietz Slovinsko Janez Semrajc
Rakousko Tristan-Samuel Weissborn
6–3, 6–2
4. červen 2015 Basilicanova, Itálie antuka Německo Daniel Masur Španělsko Gerard Granollers
Nizozemsko Mark Vervoort
6–2, 1–6, [10–4]
5. červenec 2015 Kenn, Německo antuka Německo Kevin Krawietz Německo Max Bohl
Německo Benedikt Müller
6–0, 6–1
1. září 2015 Meknes, Maroko antuka Německo Kevin Krawietz Itálie Gianluca Naso
Itálie Riccardo Sinicropi
7–5, 6–1
2. září 2016 Kenitra, Maroko antuka Německo Kevin Krawietz Bělorusko Uladzimir Ignatik
Rakousko Michael Linzer
7–6(8–6), 4–6, [10–6]

Finále juniorky Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra juniorů: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
Finalista 2013 Australian Open tvrdý Rakousko Lucas Miedler Austrálie Bradley Mousley
Austrálie Jay Andrijic
3–6, 6–7(3–7)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maximilian Marterer na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l (anglicky) Maximilian Marterer na stránkách ATP Tour, přístup: 20180702a2. července 2018
  2. a b c d e f (anglicky) Maximilian Marterer na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 20180702a2. července 2018
  3. More Than A Name, Tennys Goes From Bar To A.O. Star [online]. ATP World Tour, 19-01-2018. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]