Mackenzie McDonald

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mackenzie McDonald
Mackenzie McDonald na Washington Open 2023
Mackenzie McDonald na Washington Open 2023
PřezdívkaMackie[1]
StátSpojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Datum narození16. dubna 1995 (29 let)[2]
Místo narozeníPiedmont, Kalifornie
Spojené státy americké[2]
BydlištěOrlando, Florida,
Spojené státy americké[2]
Výška178 cm[2]
Hmotnost73 kg[2]
Profesionál od2016[2]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek5 009 646 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů88–103
Tituly0 ATP, 3 challengery, 2 ITF
Nejvyšší umístění37. místo (16. října 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open4. kolo (2021)
French Open3. kolo (2022)
Wimbledon4. kolo (2018)
US Open2. kolo (2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů37–50
Tituly1 ATP, 2 challengery, 5 ITF
Nejvyšší umístění49. místo (2. října 2023)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2021)
French Open3. kolo (2022)
Wimbledon1. kolo (2022, 2023)
US Openčtvrtfinále (2020)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231016a16. října 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michael Mackenzie Lowe McDonald (* 16. dubna 1995 Piedmont, Kalifornie) je americký profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal pět titulů ve dvouhře a sedm ve čtyřhře.[3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2023 na 37. místě a ve čtyřhře v témže měsíci na 49. místě. Trénuje ho Robby Ginepri. Dříve tuto rolo plnili Jaime Pulgar a Mat Cloer.[1][2]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1995 v kalifornském Piedmontu do rodiny obličejového chirurga Michaela McDonalda a Vivian Youngové. Sestra Dana Jonesová se věnovala gymnastice, absolvovala UCLA a stala se dentální hygienistkou.[1]

Tenis začal hrát ve třech letech. První trenérkou se stala bývalá profesionálka Rosie Bareisová, než se mu v jedenácti letech začal věnovat bývalý člen elitní světové desítky Wayne Ferreira. Po maturitě na střední škole v Piedmontu, jíž vystudovala také světová tenisová čtyřka Brad Gilbert, nastoupil roku 2014 na Kalifornskou univerzitu v Los Angeles (UCLA). Univerzitu opustil po vstupu mezi profesionály v roce 2016. Za silný úder označil forhend a za preferovaný povrch tvrdý.[1]

V juniorském věku se připravoval v kalifornském komplexu Claremont Hotel and Spa, kde sídlí tenisový klub v Berkeley, než se stal členem střediska amerického tenisového svazu USTA National Campus v Orlandu u Lake Nona.[4]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V juniorské kategorii postoupil z kvalifikace až do semifinále Australian Open 2012, kde nestačil na Kanaďana Filipa Peliwa.[5] V letech 2014–2016 hrál univerzitní tenis na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. V rámci této sportovní kariéry vyhrál v roce 2016 národní akademické mistrovství NCAA ve dvouhře i čtyřhře. V singlovém finále zdolal nejvýše nasazeného Dána Mikaela Torpegaarda z Ohijské státní univerzity. Obě soutěže naposledy před ním ovládl Matias Boeker z Georgie v roce 2001. Vysokou školu však nedokončil, když před závěrečným ročníkem v červnu 2016 oznámil vstup mezi profesionály.[6]

Na okruhu ATP Tour debutoval srpnovým Western & Southern Open 2013 v Cincinnati, kde prošel kvalifikačním sítem přes Nicolase Mahuta a Steva Johnsona. Stal se tak prvním neklasifikovaným hráčem na žebříčku od španělského kvalifikanta Sergia Casala na Miami Masters 1995, jenž zasáhl do dvouhry v sérii Masters.[1] Na úvod však podlehl belgické světové osmdesátce Davidu Goffinovi.[7] První zápas na túře ATP, vyjma grandslamu, vyhrál až o pět let později na travnatém Libéma Open 2018 v 's-Hertogenboschi. Přes osmého nasazeného Itala Andrease Seppiho a australského kvalifikanta Alexe Bolta prošel do čtvrtfinále, v němž mu stopku vystavil sedmdesátý druhý muž klasifikace Jérémy Chardy z Francie.[8]

Bekhend na French Open 2019

Debut v hlavní soutěži grandslamu zaznamenal v mužském singlu US Open 2016. Jako hráč páté světové stovky obdržel do soutěže divokou kartu. V úvodním kole prohrál pětisetovou bitvu s českým kvalifikantem Janem Šátralem, když nevyužil vedení 2–0 na sety.[9] První vítězný zápas v této kategorii si připsal na Australian Open 2018 po vyřazení švédského kvalifikanta Eliase Ymera. Následně však nenašel recept na třetího nasazeného Bulhara Grigora Dimitrova až po pětisetovém průběhu.[10] Přes Argentince Guida Pellu postoupil do osmifinále Wimbledonu 2018, kde jej přehrál Kanaďan Milos Raonic.[11] Člena elitní světové dvacítky poprvé zdolal na říjnovém Rolex Shanghai Masters 2018. V Šanghaji oplatil porážku světové dvacítce Raonicovi. V sezóně 2018 dvanáctkrát vylepšil své žebříčkové postavení. Celkově se posunul o sto příček výše na listopadové 76. místo.[8][1]

Na Delray Beach Open 2019 se poprvé probojoval do semifinále turnaje ATP a premiérově porazil člena elitní desítky.[12] Mezi poslední osmičkou na něj nestačil čtvrtý hráč světa, Argentinec Juan Martín del Potro. Po zisku úvodní semifinálové sady proti Moldavanu Radu Albotovi z deváté desítky, však utržil debakl ve formě dvou „kanáru“. Nové kariérní maximum, 57. místo, dosáhl v závěru dubna po třetím kole na Barcelona Open Banco Sabadell 2019. Probíhající sezónu však předčasně ukončil po pětisetové prohře s Jošihitem Nišiokou na French Open 2019, když si v pařížské deblové soutěži přivodil zranění pravého hamstringu.[13] V červnu tak podstoupil operaci. Na okruh se vrátil po sedmi měsících lednovou kvalifikací ASB Classic 2020 v Aucklandu, v jejímž druhém kole podlehl Mikaelu Ymerovi.[8][3][1] Do druhého osmifinále na grandslamu prošel během Australian Open 2021, kde zdolal Marca Cecchinata, dvacátého druhého nasazeného Bornu Ćoriće a Jihoafričana Lloyda Harrise. Mezi poslední osmičku jej nepustil čtvrtý nasazený a pozdější finalista Daniil Medveděv.[14]

První finále na túře ATP si zahrál na washingtonském Citi Open 2021 z kategorie ATP 500. Na úvod porazil obhájce trofeje Nicka Kyrgiose,[15] poté turnajovou třináctku Benoîta Paireho, Bělorusa Ilju Ivašku a krajana Denise Kudlu. Ani v semifinále jej nezastavil šampion z roku 2015 Kei Nišikori.[16] Až v závěrečném duelu jej zdolala italská turnajová pětka Jannik Sinner po třísetovém průběhu. Bodový zisk mu po dvou letech zajistil návrat do elitní světové stovky, když se posunul o čtyřicet příček výše na 64. místo žebříčku.[17]

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0–1 D; 1–1 Č)
ATP Tour 250 (0)

Dvouhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 8. srpna 2021 Washington, D.C., Spojené státy tvrdý Itálie Jannik Sinner 5–7, 6–4, 5–7

Čtyřhra: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. říjen 2022 Tokio, Japonsko tvrdý Brazílie Marcelo Melo Brazílie Rafael Matos
Španělsko David Vega Hernández 		6–4, 3–6, [10–4]
Finalista 1. červenec 2023 Washington, D.C., Spojené státy tvrdý USA Ben Shelton Argentina Máximo González
Argentina Andrés Molteni 		7–6(7–4), 2–6, [6–10]

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (3 D; 2 Č)
ITF (2 D; 5 Č)

Dvouhra (5 titulů)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
1. 20160901azáří 2016 Irvine, Spojené státy tvrdý Německo Jan Choinski 6–0, 6–3
2. 20170101aledna 2017 Los Angeles, Spojené státy tvrdý Švédsko Carl Söderlund 6–4, 6–0
1. 20171001aříjna 2017 Fairfield, Spojené státy tvrdý USA Bradley Klahn 6–4, 6–2
2. 20180401adubna 2018 Soul, Jižní Korea tvrdý Austrálie Jordan Thompson 1.–6, 6–4, 6–1
3. 20210201aúnora 2021 Nur-Sultan, Kazachstán tvrdý (h) Rakousko Jurij Rodionov 6–1, 6–2

Čtyřhra (7 titulů)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
1. 20130901azáří 2013 Costa Mesa, Spojené státy tvrdý USA Marcos Giron Jižní Afrika Keith-Patrick Crowley
Jižní Afrika Matt Fawcett 		6–3, 6–2
2. 20140601ačervna 2014 Oklahoma City, Spojené státy tvrdý USA Martin Redlicki Venezuela Jesús Bandrés
Ekvádor Gonzalo Escobar 		4–6, 7–6(7–3), [10–8]
3. 20150901azáří 2015 Costa Mesa, Spojené státy tvrdý USA Martin Redlicki USA Jean-Yves Aubone
Zimbabwe Benjamin Lock 		6–2, 3–6, [10–5]
4. 20160901azáří 2016 Irvine, Spojené státy tvrdý USA Deiton Baughman USA Timothy Sah
USA Ryan Seggerman 		6–4, 6–3
1. 20161001aříjna 2016 Fairfield, Spojené státy tvrdý USA Brian Baker USA Sekou Bangoura
USA Eric Quigley 		6–3, 6–4
5. 20170401adubna 2017 Memphis, Spojené státy tvrdý Spojené království Lloyd Glasspool Kanada Philip Bester
USA Alex Lawson 		6–2, 7–6(7–3)
2. 20180101aledna 2018 Playford, Austrálie tvrdý USA Tommy Paul Austrálie Maverick Banes
Austrálie Jason Kubler 		7–6(7–4), 6–4

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mackenzie McDonald na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g Mackenzie McDonald | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f g Mackenzie McDonald na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20231016a16. října 2023
  3. ↑ a b Mackenzie McDonald na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20231005a5. října 2023
  4. ↑ Meet Mackenzie McDonald [online]. Hawaii Tennis Open [cit. 2021-09-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-09-10. (anglicky) 
  5. ↑ ROBSON, Douglas. U.S. 18-year-old Mackenzie McDonald makes an impression. USA TODAY [online]. 2013-08-11 [cit. 2021-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ McDonald to Turn Professional. UCLA Athletics [online]. 2016-06-16 [cit. 2021-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Piedmont's Mackenzie McDonald Falls to Belgian Tennis Star. Piedmont, CA Patch [online]. 2013-08-12 [cit. 2021-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b c Mackenzie McDonald | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Challenger Satral Banja Luka 2016 [online]. ATP Tour, Inc., 2016-09-16 [cit. 2021-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ DRUCKER, Joel. On a triumphant night, Dimitrov edges No. 186 McDonald, 8-6 in fifth. Tennis.com [online]. 2018-01-17 [cit. 2021-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ WOLKEN, Dan. Mackenzie McDonald's Wimbledon run has been extra special for his former coach at UCLA. USA TODAY [online]. [cit. 2021-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ McDonald Defeats Top Seed Del Potro At Delray Beach Open [online]. ATP Tour, Inc., 2019-02-23 [cit. 2021-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ ODDO, Chris. US Open Interview: Mackenzie McDonald [online]. US Open, 2020-09-05 [cit. 2021-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Daniil Medvedev Powers Past Mackenzie McDonald Into First Australian Open Quarter-final [online]. ATP Tour, Inc., 2021-02-21 [cit. 2021-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Mackenzie McDonald defeats defending Citi Open champion Nick Kyrgios. Tennis.com [online]. 2021-08-04 [cit. 2021-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Mackenzie McDonald Outlasts Kei Nishikori To Reach First Final In Washington [online]. ATP Tour, Inc., 2021-08-08 [cit. 2021-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Jannik Sinner Beats Mackenzie McDonald For Washington Title. ATP Tour [online]. 2021-08-09 [cit. 2021-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mackenzie_McDonald&oldid=23275738“