Steve Johnson (tenista)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Steve Johnson
Steve Johnson na French Open 2018
StátSpojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké[1]
Datum narození24. prosince 1989 (33 let)[1]
Místo narozeníOrange, Orange County, Kalifornie, Spojené státy[1]
BydlištěRedondo Beach, Kalifornie, Spojené státy[1]
Výška188 cm[1]
Hmotnost86 kg[1]
Profesionál od2012[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek7 702 020 USD
Dvouhra
Poměr zápasů195–198
Tituly4 ATP, 7 challengerů, 2 Futures
Nejvyšší umístění21. místo (25. července 2016)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2015, 2016)
French Open3. kolo (2015, 2017, 2018, 2021)
Wimbledon4. kolo (2016)
US Open3. kolo (2012)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hryčtvrtfinále (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů104–107
Tituly2 ATP, 2 challengery
Nejvyšší umístění39. místo (23. května 2016)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2020)
French Open3. kolo (2018)
Wimbledon2. kolo (2015)
US Opensemifinále (2015, 2021)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hryBronzová medaile bronz (2016)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
US Openčtvrtfinále (2011)
Týmové soutěže
Davis Cupsemifinále (2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20220906a6. září 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Tenis na LOH
bronz 2016 Rio de Janeiro mužská čtyřhra

Steve Johnson (* 24. prosince 1989 Orange, Orange County, Kalifornie) je americký profesionální tenista a bronzový medailista v mužské čtyřhře z Letní olympiády 2016 v Riu de Janeiru. Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP Tour čtyři turnaje ve dvouhře, včetně dvou houstonských trofejí na U.S. Men's Clay Court Championships 20172018. K nim přidal dva deblové tituly. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal devět trofejí ve dvouhře a dva ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2016 na 21. místě a ve čtyřhře v květnu téhož roku na 39. místě. Trénují ho Peter Smith a Marc Lucero.[1]

Debutovým startem v hlavní soutěži dvouhry na grandslamovém turnaji se stal US Open 2012, kam obdržel od pořadatelů divokou kartu. Po výhře nad Lotyšem Ernestsem Gulbisem ve druhém kole postoupil do třetí fáze turnaje. V něm podlehl francouzské turnajové třináctce Richardu Gasquetovi.

Týmové soutěže[editovat | editovat zdroj]

V americkém daviscupovém týmu debutoval v roce 2015 baráží proti Uzbekistánu, v níž podlehl v pěti setech Denisi Istominovi a po boku Sama Querreyho vyhrál čtyřhru. Američané zvítězili 3:1 na zápasy. Do září 2022 v soutěži nastoupil k pěti mezistátním utkáním s bilancí 1–3 ve dvouhře a 4–0 ve čtyřhře.[3]

Spojené státy americké reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v mužské dvouhře startoval jako dvanáctý nasazený. Vypadl ve čtvrtfinále, když nestačil na pozdějšího vítěze a světovou dvojku Andyho Murrayho až v tiebreaku rozhodující sady. Do mužské čtyřhry nastoupil s Jackem Sockem. Soutěží prošli do semifinále, v němž je vyřadil rumunský pár Florin Mergea a Horia Tecău. V zápase o bronzovou medaili však zdolali kanadskou dvojici Daniel Nestor a Vasek Pospisil a obsadili třetí místo.

Zápasy o olympijské medaile[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 1 (1 bronz)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok místo konání povrch spoluhráč soupeři výsledek
Bronz 2016 Rio de Janeiro, Brazílie tvrdý USA Jack Sock Kanada Daniel Nestor
Kanada Vasek Pospisil
6–2, 6–4

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0–1 Č)
ATP Tour 500 (0–1 D)
ATP Tour 250 (4–1 D; 2–5 Č)
Tituly dle povrchu
tvrdý (0–2 D; 0–6 Č)
antuka (2–0 D; 1–0 Č)
tráva (2–0 D; 1–0 Č)
koberec (0–0)

Dvouhra: 6 (4–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 25. října 2015 Vídeň, Rakousko tvrdý Španělsko David Ferrer 6–4, 4–6, 5–7
Vítěz 1. 25. června 2016 Nottingham, Spojené království tráva Uruguay Pablo Cuevas 7–6(7–5), 7–5
Vítěz 2. 16. dubna 2017 Houston, Spojené státy antuka Brazílie Thomaz Bellucci 6–4, 4–6, 7–6(7–5)
Vítěz 3. 15. dubna 2018 Houston, Spojené státy (2) antuka USA Tennys Sandgren 7–6(7–2), 2–6, 6–4
Vítěz 4. 22. července 2018 Newport, Spojené státy tráva Indie Ramkumar Ramanathan 7–5, 3–6, 6–2
Finalista 2. 26. srpna 2018 Winston-Salem, Spojené státy tvrdý Rusko Daniil Medveděv 4–6, 4–6

Čtyřhra: 8 (2–6)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 27. července 2014 Atlanta, Spojené státy tvrdý USA Sam Querrey Kanada Vasek Pospisil
USA Jack Sock
3–6, 7–5, [5–10]
Finalista 2. 14. února 2016 Memphis, Spojené státy tvrdý (h) USA Sam Querrey Polsko Mariusz Fyrstenberg
Mexiko Santiago González
4–6, 4–6
Vítěz 1. 21. května 2016 Ženeva, Švýcarsko antuka USA Sam Querrey Jižní Afrika Raven Klaasen
USA Rajeev Ram
6–4, 6–1
Finalista 3. 19. února 2017 Memphis, Spojené státy tvrdý (h) USA Ryan Harrison USA Brian Baker
Chorvatsko Nikola Mektić
3–6, 4–6
Finalista 5. únor 2020 Uniondale, New York, Spojené státy tvrdý (h) USA Reilly Opelka Spojené království Dominic Inglot
Pákistán Ajsám Kúreší
6–7(5–7), 6–7(6–8)
Finalista 6. 1. srpna 2021 Atlanta, Spojené státy tvrdý Austrálie Jordan Thompson USA Reilly Opelka
Itálie Jannik Sinner
4–6, 7–6(8–6), [3–10]
Finalista 7. 22. srpna 2021 Cincinnati, Spojené státy tvrdý USA Austin Krajicek Španělsko Marcel Granollers
Argentina Horacio Zeballos
6–7(5–7), 6–7(5–7)
Vítěz 2. červenec 2022 Newport, Spojené státy tráva USA William Blumberg Jižní Afrika Raven Klaasen
Brazílie Marcelo Melo
6–4, 7–5

Finále na challengerech ATP[editovat | editovat zdroj]

Legenda – tituly
Challengery (7–4 D; 2–3 Č)

Dvouhra: 11 (7–4)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 12. srpna 2012 Aptos, Spojené státy tvrdý Kolumbie Robert Farah 6–3, 6–3
Vítěz 2. 15. června 2013 Nottingham, Spojené království tráva Belgie Ruben Bemelmans 7–5, 7–5
Vítěz 3. 3. února 2014 Dallas, Spojené státy tvrdý (h) Tunisko Malek Džazírí 6–4, 6–4
Finalista 1. 10. února 2014 Irving, Spojené státy tvrdý Česko Lukáš Rosol 0–6, 3–6
Vítěz 4. 31. března 2014 Le Gosier, Guadeloupe tvrdý Francie Kenny de Schepper 6–1, 6–7(5–7), 7–6(7–2)
Finalista 2. 12. května 2014 Bordeaux, Francie antuka Francie Julien Benneteau 3–6, 2–6
Vítěz 5. srpen 2019 Aptos, Spojené státy tvrdá Německo Dominik Koepfer 6–4, 7–6(7–4)
Finalista 3. říjen 2019 Fairfield, Spojené státy tvrdý Austrálie Christopher O'Connell 4–6, 4–6
Vítěz 6. leden 2020 Bendigo, Austrálie tvrdý Itálie Stefano Travaglia 7–6(7–2), 7–6(7–3)
Vítěz 7. březen 2020 Indian Wells, Spojené státy tvrdý USA Jack Sock 6–4, 6–4
Finalista 4. duben 2022 Sarasota, Spojené státy antuka Kolumbie Daniel Elahi Galán 6–7(7–9), 6–4, 1–6

Čtyřhra: 5 (2–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 16. října 2011 Tiburon, Spojené státy tvrdý USA Sam Querrey Austrálie Carsten Ball
Austrálie Chris Guccione
1–6, 7–5, [6–10]
Vítěz 1. 13. listopadu 2011 Knoxville, Spojené státy tvrdý (h) USA Austin Krajicek Austrálie Adam Hubble
Dánsko Frederik Nielsen
3–6, 6–4, [13–11]
Finalista 2. 21. dubna 2013 Sarasota, Spojené státy antuka USA Bradley Klahn Srbsko Ilija Bozoljac
Indie Somdev Devvarman
7–6(7–5), 6–7(3–7), [9–11]
Finalista 3. 29. září 2013 Napa, Spojené státy tvrdý USA Tim Smyczek USA Bobby Reynolds
Austrálie John-Patrick Smith
4–6, 6–7(2–7)
Vítěz 2. 3. listopadu 2013 Charlottesville, Spojené státy tvrdý (h) USA Tim Smyczek USA Jarmere Jenkins
USA Donald Young
6–4, 6–3

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Steve Johnson (tennis) na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h Steve Johnson na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20220906a6. září 2022
  2. Steve Johnson na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20220906a6. září 2022
  3. Steve Johnson (tenista) na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20220906a6. září 2022

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]