Ilija Bozoljac

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ilija Bozoljac
Ilia Bozoljac na Brisbane International 2009
Stát SrbskoSrbsko Srbsko
Datum narození 2. srpna 1985 (34 let)
Místo narození Aleksandrovac, SR Srbsko, SFRJ
Bydliště Bělehrad, Srbsko
Výška 193 cm
Váha 86 kg
Profesionál od 2002
Držení rakety pravou rukou;bekhend obouruč
Výdělek 628 723 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 11–20
Tituly 0 ATP, 3 challengery, 9 Futures
Nejvyšší umístění 101. místo (29. ledna 2007)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 2. kolo (2007)
French Open 2. kolo (2006)
Wimbledon 2. kolo (2008, 2010)
US Open 3. kolo kvalifikace (2010, 2011)
Čtyřhra
Poměr zápasů 7–13
Tituly 0 ATP, 9 challengerů, 2 Futures
Nejvyšší umístění 122. místo (5. července 2010)
Čtyřhra na Grand Slamu
Wimbledon 1. kolo (2007, 2010)
Týmové soutěže
Davis Cup finále (2013)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 11. listopadu 2013
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ilija Bozoljac (srbsky: Илија Бозољац, Ilija Bozoljac; narozený 2. srpna 1985 Aleksandrovac) je srbský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře nevyhrál na okruhu ATP World Tour žádný turnaj. Na challengerech ATPokruhu Futures získal do listopadu  2013 dvanáct titulů ve dvouhře a jedenáct ve čtyřhře.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v lednu 2007 na 101. místě a ve čtyřhře pak v červenci 2010 na 122. místě. Trénuje ho Daniel Meyers.

Na nejvyšší grandslamové úrovni se ve dvouhře nejdále probojoval do druhých kol na Australian Open 2007, French Open 2006, Wimbledonu 2008 a 2010.

V srbském daviscupovém týmu debutoval v roce 2003 utkáním 2. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Côte d'Ivoire, v němž vyhrál pátou dvouhru nad Jeanem-Christophem Nabim. Ve čtvrtfinále Světové skupiny 2013 dokázal v páru s Nenadem Zimonjićem porazit nejlepší pár světa dvojčat Boba a Mika Bryanových, čímž dopomohli Srbům k porážce Spojených států výsledkem 3–1 na zápasy. Do listopadu 2013 v soutěži nastoupil k deseti mezistátním utkáním s bilancí 3–1 ve dvouhře a 4–4 ve čtyřhře.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Sezóna 2006 představovala dosud nejlepší rok profesionální kariéry tenisty. V lednu se na okruhu ATP Tour probojoval do čtvrtfinále chorvatského PBZ Zagreb Indoors 2006, což znamenalo herní maximum. Na turnaji postupně vyřadil 170. izraelského hráče klasifikace Dudi Selu, 77. muže žebříčku Daniela Braccialiho z Itálie a 34. tenistu světa Feliciana Lópeze ze Španělska, mezi poslední osmičkou nestačil na krajana Novaka Djokoviće, kterému tehdy patřilo 81. místo.

Druhé kolo si zahrál na French Open 2006, kde jako kvalifikant nejdříve porazil krajana Borise Pašanskiho a následně ve čtyřech setech podlehl turnajové sedmičce Tommymu Robredovi. Do stejné fáze se po výhře nad Chorvatem Marinem Čilićem probojoval i na Australian Open 2007, kde mu stopku vystavil dvanáctý nasazený Němec Tommy Haas.

Na French Open 2008 neuspěl v posledním třetím kvalifikačním kole, v němž jej přehrál argentinský 75. hráč žebříčku Eduardo Schwank. O měsíc později naopak prošel jako šťastný poražený do hlavní soutěže Wimbledonu 2008, přestože v posledním kvalifikačním kole nestačil na Stefana Galvaniho v pěti setech. V úvodní fázi dvouhry vyřadil po čtyřsetovém průběhu Australana Chrise Guccioneho, aby poté skončil na raketě Francouze Marca Gicquela v pětisetovém dramatu. O dva roky později si tento výkon zopakoval, když si v úvodním kole Wimbledonu 2010 poradil s dvojnásobným olympijským vítězem Nicolásem Massúem. Ve druhém pak podlehl obhájci titulu Rogeru Federerovi po setech 3–6, 7–6, 4–6 a 6–7.

V sezóně 2013 se pohyboval především na okruhu Futures, na kterém v prvních třech měsících roku vybojoval tři tituly.[1] Na okruhu ATP World Tour 2013 si zahrál první kola na chorvatském PBZ Zagreb Indoors, londýnském AEGON Championships v Queen's Clubu a vídeňském Erste Bank Open. Ve všech případech vypadl v úvodním kole.

Tituly na challengerech ATP[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (3 D; 9Č)

Dvouhra (3)[editovat | editovat zdroj]

č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. 4. září 2006 Ukrajina Doněck, Ukrajina antuka Česko Tomáš Cakl 6–4, 3–6, 7–5
2. 8. září 2008 Slovinsko Lublaň, Slovinsko antuka Itálie Giancarlo Petrazzuolo 6–4, 6–3
3. 15. září 2008 Bosna a Hercegovina Banja Luka, Bosna a Hercegovina antuka Španělsko Daniel Gimeno Traver 6–4, 6–4

Čtyřhra (9)[editovat | editovat zdroj]

č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. 3. února 2003 Srbsko Bělehrad koberec Srbsko Nenad Zimonjić Srbsko Darko Madjarovski
Srbsko Janko Tipsarević
6–1, 6–4
2. 7. listopadu 2005 USA Nashville tvrdý USA Brian Wilson Mexiko Santiago González
Argentina Diego Hartfield
7–6(6), 6–4
3. 13. března 2006 Bosna a Hercegovina Sarajevo tvrdý Srbsko Viktor Troicki Rakousko Alexander Peya
Německo Lars Uebel
6–3, 6–4
4. 14. ledna 2008 USA Miami antuka Srbsko Dušan Vemić Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Srbsko Marcio Torres
7–5, 6–4
5. 13. října 2008 USA Calabasas tvrdý Srbsko Dusan Vemić Indie Somdev Devvarman
Austrálie Nathan Healey
1–6, 6–3, 13–11
6. 15. února 2010 Srbsko Bělehrad koberec Spojené království Jamie Delgado Jamajka Dustin Brown
Rakousko Martin Slanar
6–3, 6–3
7. 8. března 2010 Maroko Rabat antuka Itálie Daniele Bracciali Spojené království Alexandr Dolgopolov
Rusko Dmitrij Sitak
6–4, 6–4
8. 15. března 2010 Maroko Marrákeš antuka Rumunsko Horia Tecău USA James Cerretani
Kanada Adil Shamasdin
6–1, 6–1
9. 21. dubna 2013 USA Saratosa antuka Indie Somdev Devvarman USA Steve Johnson
USA Bradley Klahn
6–7(5), 7–6(3), 11–9

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ilija Bozoljac na anglické Wikipedii a Ilia Bozoljac na nizozemské Wikipedii.

  1. HARVEY, Luke. Bozoljac wins in Lille. www.itftennis.com. ITF Pro Circuit, 13 March 2013. Dostupné online [cit. 13 March 2013]. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]