Ilija Bozoljac

Ilija Bozoljac
Ilija Bozoljac
	Ilia Bozoljac na Brisbane International 2009
Stát	Srbsko
Datum narození	2. srpna 1985 (38 let)
Místo narození	Aleksandrovac, SR Srbsko, SFRJ
Bydliště	Bělehrad, Srbsko
Výška	193 cm
Hmotnost	86 kg
Profesionál od	2002
Držení rakety	pravou rukou;bekhend obouruč
Výdělek	628 723 USD
Dvouhra
Poměr zápasů	11–20
Tituly	0 ATP, 3 challengery, 9 Futures
Nejvyšší umístění	101. místo (29. ledna 2007)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	2. kolo (2007)
French Open	2. kolo (2006)
Wimbledon	2. kolo (2008, 2010)
US Open	3. kolo kvalifikace (2010, 2011)
Čtyřhra
Poměr zápasů	7–13
Tituly	0 ATP, 9 challengerů, 2 Futures
Nejvyšší umístění	122. místo (5. července 2010)
Čtyřhra na Grand Slamu
Wimbledon	1. kolo (2007, 2010)
Týmové soutěže
Davis Cup	finále (2013)
	Údaje v infoboxu aktualizovány dne 11. listopadu 2013; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ilija Bozoljac (srbsky Илија Бозољац, Ilija Bozoljac; narozený 2. srpna 1985 Aleksandrovac) je srbský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře nevyhrál na okruhu ATP World Tour žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal do listopadu 2013 dvanáct titulů ve dvouhře a jedenáct ve čtyřhře.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v lednu 2007 na 101. místě a ve čtyřhře pak v červenci 2010 na 122. místě. Trénuje ho Daniel Meyers.

Na nejvyšší grandslamové úrovni se ve dvouhře nejdále probojoval do druhých kol na Australian Open 2007, French Open 2006, Wimbledonu 2008 a 2010.

V srbském daviscupovém týmu debutoval v roce 2003 utkáním 2. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Côte d'Ivoire, v němž vyhrál pátou dvouhru nad Jeanem-Christophem Nabim. Ve čtvrtfinále Světové skupiny 2013 dokázal v páru s Nenadem Zimonjićem porazit nejlepší pár světa dvojčat Boba a Mika Bryanových, čímž dopomohli Srbům k porážce Spojených států výsledkem 3–1 na zápasy. Do listopadu 2013 v soutěži nastoupil k deseti mezistátním utkáním s bilancí 3–1 ve dvouhře a 4–4 ve čtyřhře.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Sezóna 2006 představovala dosud nejlepší rok profesionální kariéry tenisty. V lednu se na okruhu ATP Tour probojoval do čtvrtfinále chorvatského PBZ Zagreb Indoors 2006, což znamenalo herní maximum. Na turnaji postupně vyřadil 170. izraelského hráče klasifikace Dudi Selu, 77. muže žebříčku Daniela Braccialiho z Itálie a 34. tenistu světa Feliciana Lópeze ze Španělska, mezi poslední osmičkou nestačil na krajana Novaka Djokoviće, kterému tehdy patřilo 81. místo.

Druhé kolo si zahrál na French Open 2006, kde jako kvalifikant nejdříve porazil krajana Borise Pašanskiho a následně ve čtyřech setech podlehl turnajové sedmičce Tommymu Robredovi. Do stejné fáze se po výhře nad Chorvatem Marinem Čilićem probojoval i na Australian Open 2007, kde mu stopku vystavil dvanáctý nasazený Němec Tommy Haas.

Na French Open 2008 neuspěl v posledním třetím kvalifikačním kole, v němž jej přehrál argentinský 75. hráč žebříčku Eduardo Schwank. O měsíc později naopak prošel jako šťastný poražený do hlavní soutěže Wimbledonu 2008, přestože v posledním kvalifikačním kole nestačil na Stefana Galvaniho v pěti setech. V úvodní fázi dvouhry vyřadil po čtyřsetovém průběhu Australana Chrise Guccioneho, aby poté skončil na raketě Francouze Marca Gicquela v pětisetovém dramatu. O dva roky později si tento výkon zopakoval, když si v úvodním kole Wimbledonu 2010 poradil s dvojnásobným olympijským vítězem Nicolásem Massúem. Ve druhém pak podlehl obhájci titulu Rogeru Federerovi po setech 3–6, 7–6, 4–6 a 6–7.

V sezóně 2013 se pohyboval především na okruhu ITF, na kterém v prvních třech měsících roku vybojoval tři tituly.^[1] Na okruhu ATP World Tour 2013 si zahrál první kola na chorvatském PBZ Zagreb Indoors, londýnském AEGON Championships v Queen's Clubu a vídeňském Erste Bank Open. Ve všech případech vypadl v úvodním kole.

Tituly na challengerech ATP[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (3 D; 9Č)

Dvouhra (3)[editovat | editovat zdroj]

č.	datum	turnaj	povrch	poražený finalista	výsledek
1.	4. září 2006	Doněck, Ukrajina	antuka	Tomáš Cakl	6–4, 3–6, 7–5
2.	8. září 2008	Lublaň, Slovinsko	antuka	Giancarlo Petrazzuolo	6–4, 6–3
3.	15. září 2008	Banja Luka, Bosna a Hercegovina	antuka	Daniel Gimeno Traver	6–4, 6–4

Čtyřhra (9)[editovat | editovat zdroj]

č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	poražení finalisté	výsledek
1.	3. února 2003	Bělehrad	koberec	Nenad Zimonjić	Darko Madjarovski Janko Tipsarević	6–1, 6–4
2.	7. listopadu 2005	Nashville	tvrdý	Brian Wilson	Santiago González Diego Hartfield	7–6(6), 6–4
3.	13. března 2006	Sarajevo	tvrdý	Viktor Troicki	Alexander Peya Lars Uebel	6–3, 6–4
4.	14. ledna 2008	Miami	antuka	Dušan Vemić	Jean-Julien Rojer Marcio Torres	7–5, 6–4
5.	13. října 2008	Calabasas	tvrdý	Dusan Vemić	Somdev Devvarman Nathan Healey	1–6, 6–3, 13–11
6.	15. února 2010	Bělehrad	koberec	Jamie Delgado	Dustin Brown Martin Slanar	6–3, 6–3
7.	8. března 2010	Rabat	antuka	Daniele Bracciali	Alexandr Dolgopolov Dmitrij Sitak	6–4, 6–4
8.	15. března 2010	Marrákeš	antuka	Horia Tecău	James Cerretani Adil Shamasdin	6–1, 6–1
9.	21. dubna 2013	Saratosa	antuka	Somdev Devvarman	Steve Johnson Bradley Klahn	6–7(5), 7–6(3), 11–9