Přeskočit na obsah

Elena-Gabriela Ruseová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Elena-Gabriela Ruseová
Ruseová v kvalifikaci Wimbledonu 2023
StátRumunskoRumunsko Rumunsko
Datum narození6. listopadu 1997 (26 let)
Místo narozeníBukurešť, Rumunsko[1]
BydlištěBukurešť, Rumunsko
Výška172 cm
Profesionál od2012
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek2 124 772 USD
Tenisová raketaHEAD
Dvouhra
Poměr zápasů300–185
Tituly1 WTA, 6 ITF
Nejvyšší umístění51. místo (23. května 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2022)
French Open1. kolo (2022)
Wimbledon1. kolo (2018, 2019, 2022, 2024)
US Open3. kolo (2024)
Čtyřhra
Poměr zápasů156–94
Tituly0 WTA, 11 ITF
Nejvyšší umístění32. místo (8. května 2023)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Opensemifinále (2023)
French Opensemifinále (2024)
Wimbledon3. kolo (2024)
US Openčtvrtfinále (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231024a24. října 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Elena-Gabriela Ruseová (* 6. listopadu 1997 Bukurešť) je rumunská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála jeden turnaj ve dvouhře, když triumfovala na Hamburg European Open. V rámci okruhu ITF získala šest titulů ve dvouhře a jedenáct ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v květnu 2022 na 51. místě a ve čtyřhře v květnu 2023 na 32. místě. Trénuje ji Miron Marcel.[1]

V rumunském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2020 utkáním kvalifikačního kola proti Rusku, v němž prohrála dvouhru s Jekatěrinou Alexandrovovou a po boku Cristianové i čtyřhru. Rusky postoupily do finálového turnaje po vítězství 3:2 na zápasy. Do listopadu 2023 v soutěži nastoupila ke dvěma mezistátním utkáním s bilancí 0–1 ve dvouhře a 1–1 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v červenci 2012, když na turnaj v severorumunském Jasy s dotací 10 tisíc dolarů obdržela s Loranou Constantinovou divokou kartu do čtyřhry. V prvním kole Rumunky podlehly rakousko-chorvatskému páru Ivana Horvathová a Tena Lukasová.[2] Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala v prosinci 2015 na antalyjské události s rozpočtem deset tisíc dolarů. Ve finále přehrála Gruzínku Jekatěrinu Gorgodzeovou.[2]

Billie Jean King Cupu 2021

Na juniorce grandslamu se nejdále probojovala do semifinále Wimbledonu 2014, v němž nenašla recept na Slovenku Kristínu Schmiedlovou.

Na okruhu WTA Tour debutovala ve čtyřhře BRD Bucharest Open 2015, do níž získala s Jaqueline Cristianovou divokou kartu. Na úvod je však přehrály krajanky Elena Bogdanová s Alexandrou Cadanțuovou. Ve druhém kole kvalifikace bukurešťské dvouhry ji vyřadila Řekyně Maria Sakkariová.[1]

Premiérové finále na okruhu WTA Tour odehrála ve čtyřhře červencového BRD Bucharest Open 2019 po semifinálovém vítězství nad turnajovými jedničkami Irinou-Camelií Beguovou a Ralucou Olaruovou. V páru se stabilní spoluhráčkou Jaqueline Cristianové pak nezvládly boj o titul proti slovensko-české dvojici Viktória Kužmová a Kristýna Plíšková.[4]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie přišel v ženském singlu Wimbledonu 2018 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na její raketě postupně dohrály Alexandra Cadanțuová, Arina Rodionovová a Barbara Haasová. V úvodním kole dvouhry však prohrála s polskou světovou třicítkou Agnieszkou Radwańskou až ve vyrovnaném závěru třetí setu. Wimbledon 2019 opustila v téže fázi po porážce od sedmnácté hráčky žebříčku Julie Görgesové.[1]

Členku první světové desítky poprvé porazila na úvod únorového Dubai Tennis Championships 2022, když vyřadila světovou pětku Paulu Badosovou. V předchozí kariéře přitom prohrála všech deset utkání s hráčkami ze světové třicítky.[5] Ve druhém kole však podlehla krajance Simoně Halepové.

Finále na okruhu WTA Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0)
Premier / WTA 500(0)
International / WTA 250 (1–2 D; 0–1 Č)

Dvouhra: 3 (1–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 11. července 2021 Hamburk, Německo antuka Německo Andrea Petkovicová 7–6(8–6), 6–4
Finalistka 1. 25. července 2021 Palermo, Itálie antuka USA Danielle Collinsová 4–6, 2–6
Finalistka 2. 22. října 2023 Kluž, Rumunsko tvrdý (h) Německo Tamara Korpatschová 3–6, 4–6

Čtyřhra: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 21. července 2019 Bukurešť, Rumunsko antuka Rumunsko Jaqueline Cristianová Slovensko Viktória Kužmová
Česko Kristýna Plíšková
4–6, 6–7(3–7)

Tituly na okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Turnaje W100 Turnaje W80
Turnaje W75/W60 Turnaje W50
Turnaje W35/W25 Turnaje W15/W10

Dvouhra (6 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
č. datum turnaj kategorie povrch soupeřka ve finále výsledek
1. prosinec 2015 Antalya, Turecko W10 antuka Gruzie Jekatěrine Gorgodzeová 1–6, 7–6(7–3), 6–2
2. únor 2016 Antalya, Turecko W10 antuka Francie Josephine Boualemová 7–6(7–3), 0–6, 6–1
3. únor 2016 Antalya, Turecko W10 antuka Slovinsko Nina Potočniková 7–5, 4–6, 6–2
4. duben 2016 Hammámet, Tunisko W10 antuka Rakousko Julia Grabherová 6–4, 6–1
5. srpen 2017 Bad Saulgau, Německo W25 antuka USA Chiara Schollová 6–1, 6–2
6. srpen 2017 Arad, Romania W15 antuka Slovinsko Nina Potočniková 6–4, 6–1

Čtyřhra (11 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj kategorie povrch spoluhráčka poražené finalistky výsledek
1. srpen 2015 Arad, Rumunsko W10 antuka Rumunsko Jaqueline Cristianová Rumunsko Andreea Ghițescuová
Slovensko Katarína Strešnáková
6–3, 6–4
2. únor 2016 Antalya, Turecko W10 antuka Bulharsko Peťa Aršinkovová Řecko Eleni Daniilidou
Uzbekistán Arina Folcová
7–6(7–0), 6–4
3. únor 2016 Antalya, Turecko W10 antuka USA Dasha Ivanovová Chorvatsko Adrijana Lekajová
Bulharsko Viktorija Tomovová
7–6(7–1), 6–1
4. duben 2016 Hammámet, Tunisko W10 antuka Německo Katharina Hobgarská Egypt Ola Abou Zekryová
Indie Snehadevi Reddyová
6–4, 6–4
5. srpen 2017 Hódmezővásárhely, Maďarsko W25 antuka Nizozemsko Eva Wacannová Itálie Martina Di Giuseppeová
Itálie Anna-Giulia Remondinová
6–3, 6–1
6. září 2017 Mamaia, Rumunsko W25 antuka Rusko Anastasija Komardinová Bosna a Hercegovina Dea Herdželašová
Rumunsko Oana Georgeta Simionová
3–6, 6–1, [10–6]
7. září 2018 Montreux, Švýcarsko W60 antuka Rumunsko Andreea Mituová Brazílie Laura Pigossiová
Belgie Maryna Zanevská
4–6, 6–3, [10–4]
8. leden 2020 Andrézieux-Bouthéon, Francie W60 tvrdý (h) Rumunsko Jaqueline Cristianová Kypr Raluca Șerbanová
Gruzie Jekatěrine Gorgodzeová
7–6(8–6), 6–7(4–7), [10–8]
9. říjen 2020 Istanbul, Turecko W25 tvrdý (h) Rumunsko Jaqueline Cristianová Spojené království Maia Lumsdenová
Turecko Melis Sezerová
6–3, 6–4
10. červen 2021 Nottingham, Spojené království W100 tráva Rumunsko Monica Niculescuová Austrálie Priscilla Honová
Austrálie Storm Sandersová
7–5, 7–5
11. červen 2024 Ilkley, Spojené království W100 tráva Francie Kristina Mladenovicová USA Quinn Gleasonová
Čína Tchang Čchien-chuej
6–2, 6–2

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elena-Gabriela Ruse na anglické Wikipedii.

  1. a b c d Elena-Gabriela Ruseová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20231024a24. října 2023
  2. a b c Elena-Gabriela Ruseová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20231024a24. října 2023
  3. Elena-Gabriela Ruseová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20230508a8. května 2023
  4. ČTK. Kristýna Plíšková slaví v Bukurešti titul ve čtyřhře. S Kužmovou porazily domácí duo [online]. ČT sport, 2019-12-20 [cit. 2019-07-21]. Dostupné online. 
  5. Ruse scores first Top 10 win over Badosa in Dubai. Women's Tennis Association [online]. 2022-02-15 [cit. 2023-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]