China Open (tenis)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
China Open
Národní tenisové centrumPekingu
Diamantový kurt (vlevo) a Lotosový kurt (vpravo)
Lotosový dvorec má kapacitu 10 tisíc osob

OdehránoChina Open 2023
MístoPeking, ČínaČína Čína
DějištěNárodní tenisové centrum
Souřadnice
Povrchtvrdý / venku
Obdobíříjen
ATP Tour
1993–1997ATP World Series
2004–2008ATP International Series
2009–ATP Tour 500

Soutěže32 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra
Dotace3 798 915 USD
WTA Tour
2004–2009Tier II
2009–2020Premier Mandatory
2021–WTA 1000

Soutěže64 dvouhra (32 kval.) / 28 čtyřhra
Dotace8 127 389 USD
www.chinaopen.com/en/
Některá data mohou pocházet z datové položky.

China Open je profesionální tenisový turnaj mužů a žen hraný v čínském hlavním městě Pekingu. Mužská polovina byla založena v roce 1993. Na okruhu ATP Tour se zařadila do kategorie ATP World Series, v roce 2000 přejmenované na ATP International Series. V sezóně 2009 byla povýšena do nově vytvořené kategorie ATP Tour 500. V letech 1998–2003 muži nehráli. Ženská část prožila premiéru v roce 2004, kdy se na okruhu WTA Tour stala součástí kategorie Tier II. V letech probíhala v úrovni Premier Mandatory a od roku 2021 navázala v kategorii WTA 1000. Turnaj se odehrává v Národním tenisovém centru na dvorcích s povrchem DecoTurf.[1][2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

V období 1993–1997 China Open nejdříve hostil koberec Pekingského mezinárodního tenisového centra. Po obnovení turnaje v roce 2004 se turnaj přestěhoval na tvrdý povrch Tenisového centra Kuang-cchaj. V tomto dějišti Letní univerziády 2001 setrval do sezóny 2008, kdy byl sjednocen termín mužské a ženské části do jednoho data. V roce 2009 se dějištěm stalo moderní Národní tenisové centrum, postavené pro Letní olympijské hry 2008, a obsahující povrch DecoTurf. Jeho celková denní kapacita činí přes 32 tisíc návštěvníků. Do ochozů centrkurtu, Diamantového dvorce opatřeného zatahovací střechou, může zavítat 15 tisíc diváků, Lotosový dvorce pojme 10 tisíc osob, Měsíční dvorec 4 tisíce a kurt Brada Drewetta 2 tisíce návštěvníků.[1][2]

Lotosový dvorec, druhý největší kurt

V září 2006 se China Open stal prvním profesionálním turnajem mimo Spojené státy, který využil jestřábí oko pro elektronickou kontrolu dopadu míčů.[3][4] V říjnu téhož roku na něj navázal moskevský Kremlin Cup. Tradičně se odehrává během rozděleného týdne státních svatků, zavedeného v roce 2000 jako tzv. Zlatý týden, v jeho části kolem 1. října, kdy je slaven Národní den v připomínce vzniku Čínské lidové republiky roku 1949.[3]

Pro proticovidová omezení byl China Open zrušen se všemi čínskými turnaji na okruhu mužů v letech 2020–2022[5] a žen v období 2020–2021. Ženská tenisová asociace navíc od prosince 2021 do dubna 2023 bojkotovala čínské turnaje v důsledku kauzy zmizení čínské tenistky Pcheng Šuaj.[6][7][8]

Nejvyšší počet šesti singlových titulů vybojoval Srb Novak Djoković. Mezi ženami se dvojnásobnými šampionkami staly Světlana Kuzněcovová, Serena Williamsová, Agnieszka Radwańská a Caroline Wozniacká.

Vývoj názvu turnaje[editovat | editovat zdroj]

  • 1993–1994: Salem Open
  • 1995: Nokia Open
  • 1996: Salem Open
  • 1997: Nokia Open
  • od 2004: China Open[2]

Přehled finále[editovat | editovat zdroj]

Mužská dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok vítěz finalista výsledek
1993 USA Michael Chang Spojené království Greg Rusedski 7–6(7–5), 6–7(6–8), 6–4
1994 USA Michael Chang (2) Švédsko Anders Järryd 7–5, 7–5
1995 USA Michael Chang (3) Itálie Renzo Furlan 7–5, 6–3
1996 Spojené království Greg Rusedski Česko Martin Damm 7–6(7–5), 6–4
1997 USA Jim Courier Švédsko Magnus Gustafsson 7–6(12–10), 3–6, 6–3
1998 turnaj se nekonal
2003
2004 Rusko Marat Safin Rusko Michail Južnyj 7–6(7–4), 7–5
2005 Španělsko Rafael Nadal Argentina Guillermo Coria 5–7, 6–1, 6–2
2006 Kypr Marcos Baghdatis Chorvatsko Mario Ančić 6–4, 6–0
2007 Chile Fernando González Španělsko Tommy Robredo 6–1, 3–6, 6–1
2008 USA Andy Roddick Izrael Dudi Sela 6–4, 6–7(6–8), 6–3
2009 Srbsko Novak Djoković Chorvatsko Marin Čilić 6–2, 7–6(7–4)
2010 Srbsko Novak Djoković (2) Španělsko David Ferrer 6–2, 6–4
2011 Česko Tomáš Berdych Chorvatsko Marin Čilić 3–6, 6–4, 6–1
2012 Srbsko Novak Djoković (3) Francie Jo-Wilfried Tsonga 7–6(7–4), 6–2
2013 Srbsko Novak Djoković (4) Španělsko Rafael Nadal 6–3, 6–4
2014 Srbsko Novak Djoković (5) Česko Tomáš Berdych 6–0, 6–2
2015 Srbsko Novak Djoković (6) Španělsko Rafael Nadal 6–2, 6–2
2016 Spojené království Andy Murray Bulharsko Grigor Dimitrov 6–4, 7–6(7–2)
2017 Španělsko Rafael Nadal (2) Austrálie Nick Kyrgios 6–2, 6–1
2018 Gruzie Nikoloz Basilašvili Argentina Juan Martín del Potro 6–4, 6–4
2019 Rakousko Dominic Thiem Řecko Stefanos Tsitsipas 3–6, 6–4, 6–1
2020 zrušeno kvůli pandemii koronaviru
2022
2023 Itálie Jannik Sinner   Daniil Medveděv 7–6(7–2), 7–6(7–2)

Ženská dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok vítězka finalistka výsledek
2004 USA Serena Williamsová Rusko Světlana Kuzněcovová 4–6, 7–5, 6–4
2005 Rusko Maria Kirilenková Německo Anna-Lena Grönefeldová 6–3, 6–4
2006 Rusko Světlana Kuzněcovová Francie Amélie Mauresmová 6–4, 6–0
2007 Maďarsko Ágnes Szávayová Srbsko Jelena Jankovićová 6–7(7–9), 7–5, 6–2
2008 Srbsko Jelena Jankovićová Rusko Světlana Kuzněcovová 6–3, 6–2
2009 Rusko Světlana Kuzněcovová (2) Polsko Agnieszka Radwańská 6–2, 6–4
2010 Dánsko Caroline Wozniacká Rusko Věra Zvonarevová 6–3, 3–6, 6–3
2011 Polsko Agnieszka Radwańská Německo Andrea Petkovicová 7–5, 0–6, 6–4
2012 Bělorusko Viktoria Azarenková Rusko Maria Šarapovová 6–3, 6–1
2013 USA Serena Williamsová (2) Srbsko Jelena Jankovićová 6–2, 6–2
2014 Rusko Maria Šarapovová Česko Petra Kvitová 6–4, 2–6, 6–3
2015 Španělsko Garbiñe Muguruzaová Švýcarsko Timea Bacsinszká 7–5, 6–4
2016 Polsko Agnieszka Radwańská (2) Spojené království Johanna Kontaová 6–4, 6–2
2017 Francie Caroline Garciaová Rumunsko Simona Halepová 6–4, 7–6(7–3)
2018 Dánsko Caroline Wozniacká (2) Lotyšsko Anastasija Sevastovová 6–3, 6–3
2019 Japonsko Naomi Ósakaová Austrálie Ashleigh Bartyová 3–6, 6–3, 6–2
2020 zrušeno kvůli pandemii covidu-19 a zmizení Pcheng Šuaj
2022
2023 Polsko Iga Świąteková   Ljudmila Samsonovová 6–2, 6–2

Mužská čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok vítězové finalisté výsledek
1993 USA Paul Annacone
USA Doug Flach
Nizozemsko Jacco Eltingh
Nizozemsko Paul Haarhuis
7–6, 6–3
1994 USA Tommy Ho
USA Kent Kinnear
Jihoafrická republika David Adams
Rusko Andrej Olchovskij
7–6, 6–3
1995 USA Tommy Ho
Kanada Sébastien Lareau
Belgie Dick Norman
Nizozemsko Fernon Wibier
7–6, 7–6
1996 Česko Martin Damm
Rusko Andrej Olchovskij
Německo Patrik Kühnen
Jižní Afrika Gary Muller
6–4, 7–5
1997 Indie Maheš Bhúpatí
Indie Leander Paes
USA Jim Courier
USA Alex O'Brien
7–5, 7–6
1998 turnaj se nekonal
2003
2004 USA Justin Gimelstob
USA Graydon Oliver
USA Alex Bogomolov
USA Taylor Dent
4–6, 6–4, 7–6(8–6)
2005 USA Justin Gimelstob
Austrálie Nathan Healey
Rusko Dmitrij Tursunov
Rusko Michail Južnyj
4–6, 6–3, 6–2
2006 Chorvatsko Mario Ančić
Indie Maheš Bhúpatí
Dánsko Kenneth Carlsen
Německo Michael Berrer
6–4, 6–3
2007 Jižní Afrika Rik de Voest
Austrálie Ashley Fisher
Jižní Afrika Chris Haggard
Čínská Tchaj-pej Lu Jan-sun
6–7(3–7), 6–0, [10–6]
2008 Austrálie Stephen Huss
Spojené království Ross Hutchins
Austrálie Ashley Fisher
USA Bobby Reynolds
7–5, 6–4
2009 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
Bahamy Mark Knowles
USA Andy Roddick
6–4, 6–2
2010 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
Polsko Mariusz Fyrstenberg
Polsko Marcin Matkowski
6–1, 7–6(7–5)
2011 Francie Michaël Llodra
Srbsko Nenad Zimonjić
Švédsko Robert Lindstedt
Rumunsko Horia Tecău
7–6(7–2), 7–6(7–4)
2012 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
Argentina Carlos Berlocq
Uzbekistán Denis Istomin
6–3, 6–2
2013 Bělorusko Max Mirnyj
Rumunsko Horia Tecău
Itálie Fabio Fognini
Itálie Andreas Seppi
6–4, 6–2
2014 Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău
Francie Julien Benneteau
Kanada Vasek Pospisil
6–7, 7–5, [10–5]
2015 Kanada Vasek Pospisil
USA Jack Sock
Kanada Daniel Nestor
Francie Édouard Roger-Vasselin
3–6, 6–3, [10–6]
2016 Španělsko Pablo Carreño Busta
Španělsko Rafael Nadal
USA Jack Sock
Austrálie Bernard Tomic
6−7(6−8), 6−2, [10−8]
2017 Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers
USA John Isner
USA Jack Sock
6–3, 3–6, [10–7]
2018 Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
Rakousko Oliver Marach
Chorvatsko Mate Pavić
6–1, 6–4
2019 Chorvatsko Ivan Dodig
Slovensko Filip Polášek
Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
6–3, 7–6(7−4)
2020 zrušeno kvůli pandemii covidu-19
2022
2023 Chorvatsko Ivan Dodig
USA Austin Krajicek
Nizozemsko Wesley Koolhof
Spojené království Neal Skupski
6–7(12–14), 6–3, [10–5]

Ženská čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok vítězky finalistky výsledek
2004 Švýcarsko Emmanuelle Gagliardiová
Rusko Dinara Safinová
Argentina Gisela Dulková
Venezuela Maria Ventová
6–4, 6–4
2005 Španělsko Nuria Llagostera Llagosterová
Venezuela Maria Ventová
Čína Jen C’
Čína Čeng Ťie
6–2, 6–4
2006 Španělsko Virginia Ruanová
Argentina Paola Suárezová
Rusko Anna Čakvetadzeová
Rusko Jelena Vesninová
6–2, 6–4
2007 Čínská Tchaj-pej Čuang Ťia-žung
Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej
Čína Chan Sin-jün
Čína Sü I-fan
7–6(7–2), 6–3
2008 Španělsko Anabel Medina Garriguesová
Dánsko Caroline Wozniacká
Čína Chan Sin-jün
Čína Sü I-fan
6–1, 6–3
2009 Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej (2)
Čína Pcheng Šuaj
Rusko Alla Kudrjavcevová
Rusko Jekatěrina Makarovová
6–3, 6–1
2010 Bělorusko Olga Govorcovová
Čínská Tchaj-pej Čuang Ťia-žung (2)
Argentina Gisela Dulková
Itálie Flavia Pennettaová
6–7(2–7), 6–1, [10–7]
2011 Česko Květa Peschkeová
Slovinsko Katarina Srebotniková
Argentina Gisela Dulková
Itálie Flavia Pennettaová
6–3, 6–4
2012 Rusko Jekatěrina Makarovová
Rusko Jelena Vesninová
Španělsko Nuria Llagostera Vivesová
Indie Sania Mirzaová
7–5, 7–5
2013 Zimbabwe Cara Blacková
Indie Sania Mirzaová
Rusko Věra Duševinová
Španělsko Arantxa Parra Santonjaová
6–2, 6–2
2014 Česko Andrea Hlaváčková
Čína Pcheng Šuaj (2)
Zimbabwe Cara Blacková
Indie Sania Mirzaová
6–4, 6–4
2015 Švýcarsko Martina Hingisová
Indie Sania Mirzaová (2)
Čínská Tchaj-pej Čan Chao-čching
Čínská Tchaj-pej Čan Jung-žan
6–7(9–11), 6–1, [10–8]
2016 USA Bethanie Mattek-Sandsová
Česko Lucie Šafářová
Francie Caroline Garciaová
Francie Kristina Mladenovicová
6−4, 6−4
2017 Čínská Tchaj-pej Čan Jung-žan
Švýcarsko Martina Hingisová (2)
Maďarsko Tímea Babosová
Česko Andrea Hlaváčková
6–1, 6–4
2018 Česko Andrea Sestini Hlaváčková (2)
Česko Barbora Strýcová
Kanada Gabriela Dabrowská
Čína Sü I-fan
4–6, 6–4, [10–8]
2019 USA Sofia Keninová
USA Bethanie Mattek-Sandsová (2)
Lotyšsko Jeļena Ostapenková
Ukrajina Dajana Jastremská
6–3, 6–7(5–7), [10–7]
2020 zrušeno kvůli pandemii covidu-19 a zmizení Pcheng Šuaj
2022
2023 Česko Marie Bouzková
Španělsko Sara Sorribesová Tormová
Čínská Tchaj-pej Čan Chao-čching
Mexiko Giuliana Olmosová
3–6, 6–0, [10–4]

Smíšená čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok vítězové finalisté výsledek
2004 USA Tripp Phillips
Švýcarsko Emmanuelle Gagliardiová
USA Justin Gimelstob
USA Jill Craybasová
6–1, 6–2

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b BOUCEK, Will. China Open Tennis Guide: Tournament Info for Fans. Tennis Tribe [online]. 2023-05-17 [cit. 2023-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-05-30. (anglicky) 
  2. a b c China Open, Beijing - ATP Tournaments. Grand Slam History [online]. 2023 [cit. 2023-10-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b China's rising tennis culture is slowly figuring itself out. ESPN.com [online]. 2016-10-07 [cit. 2023-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-11-15. (anglicky) 
  4. XIN, Wan. China Open is a golden opportunity for Chinese tennis. SEC Sports [online]. [cit. 2023-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-10-09. (anglicky) 
  5. ATP Issues 2022 Calendar Updates. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-07-21 [cit. 2022-12-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-09-21. (anglicky) 
  6. ČTK. WTA končí s bojkotem turnajů v Číně. Sport.cz [online]. 2023-04-13 [cit. 2023-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-14. 
  7. JIRÁSEK, Ondřej. Do Číny se vrací i ženské turnaje. WTA ruší bojkot zavedený kvůli kauze Shuai Peng. TenisPortal.cz [online]. 2023-04-13 [cit. 2023-04-17]. Dostupné online. 
  8. ATP and WTA tennis returns to China: What to expect and where are Carlos Alcaraz and Novak Djokovic playing?. Eurosport [online]. 2023-09-18 [cit. 2023-09-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]