Tallon Griekspoor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tallon Griekspoor
Tallon Griekspoor na French Open 2022
Tallon Griekspoor na French Open 2022
PřezdívkaGrieki[1]
StátNizozemskoNizozemsko Nizozemsko
Datum narození2. července 1996 (27 let)[2]
Místo narozeníHaarlem, Nizozemsko[2]
BydlištěAmsterdam, Nizozemsko[2]
Výška188 cm[2]
Hmotnost85 kg[2]
Profesionál od2015
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek3 020 676 USD
Dvouhra
Poměr zápasů68–69
Tituly2 ATP, 11 challengerů, 7 ITF
Nejvyšší umístění23. místo (30. října 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2023)
French Open2. kolo (2022, 2023)
Wimbledon2. kolo (2023)
US Open2. kolo (2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů20–29
Tituly1 ATP, 7 ITF
Nejvyšší umístění86. místo (18. září 2023)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2022)
French Open1. kolo (2022, 2023)
Wimbledončtvrtfinále (2023)
US Open3. kolo (2023)
Týmové soutěže
Davis Cupčtvrtfinále (2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231031a31. října 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tallon Griekspoor (* 2. července 1996 Haarlem) je nizozemský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dva singlové a jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šestnáct titulů ve dvouhře a sedm ve čtyřhře.[3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2023 na 23. místě a ve čtyřhře v září téhož roku na 86. místě. Trénují ho Dennis Schenk a Kristof Vliegen.[1][2]

V nizozemském daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 ostravským kvalifikačním kolem s Českou republikou. V úvodní dvouhře podlehl Jiřímu Veselému. Nizozemci přesto zvítězili 3:1 na zápasy a postoupili do finálového turnaje. V nursultanském kvalifikačním kole 2020 proti Kazachstánu pak prohrál s Alexandrem Bublikem po nezvládnutých tiebreacích. Kazachstánci vyhráli 3:1 na zápasy. Do září 2023 v soutěži nastoupil k deseti mezistátním utkáním s bilancí 5–5 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[4]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1996 v severoholandském Haarlemu do rodiny motokrosového závodníka Rona a tenisové trenérky Monique Griekspoorových. Jeho bratři, dvojčata Scott a Kevin Griekspoorovi, jsou o 5,5 roku starší a také hrají závodně tenis. V sedmnácti letech se přestěhoval do Belgie, aby rozvíjel kariéru pod vedením bývalého hráče světové třicítky Kristofa Vliegena.[1]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V rámci událostí okruhu ITF debutoval v červenci 2014. Na turnaji v belgickém Knokke dotovaném 10 tisíci dolary podlehl v úvodním kole Václavu Šafránkovi z osmé světové stovky.[3] Během července 2018 si premiérový singlový titul na challengerech odvezl z antukového Tampere Open, turnaje s rozpočtem 43 tisíc eur. Ve finále přehrál argentinského hráče Juana Ignacia Londera, jemuž patřila 136. příčka klasifikace.[5][3]

kvalifikaci French Open 2019

Na okruhu ATP Tour debutoval rotterdamským ABN AMRO World Tennis Tournament 2017 z kategorie ATP 500, do něhož obdržel divokou kartu.[1] Na úvod však uhrál jen pět gamů na Lucemburčana Gillese Müllera. Rovněž v dalších ročních mu organizátoři udělili divokou kartu. Na Rotterdam Open 2018 tak v první fázi vyřadil světovou třináctku Stana Wawrinku, ale poté nezvládl duel s krajanem Robinem Haaseem. Do Rotterdam Open 2019 vstoupil vítězstvím nad jedenáctým hráčem žebříčku Karenem Chačanovem.[1] Cestu soutěží ve druhém kole ukončil Francouz Jo-Wilfried Tsonga.[5]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2020 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci.[1] V melbournské dvouhře nenašel recept na třicátého čtvrtého tenistu světa Taylora Fritze.[5] Po pětiměsíčním přerušení okruhu kvůli pandemii covidu-19 se vrátil do sezóny v srpnu 2020 pražskými challengery I. ČLTK Prague Open a RPM Open. Na prvním z nich jej ve čtvrtfinále vyřadil Pierre-Hugues Herbert z osmé desítky žebříčku. Na druhém odešel poražen z finále od Rusa Aslana Karaceva z konce druhé světové stovky.[6] Na navazujícím ostravském Prosperita Open vypadl v semifinále s Němcem Oscarem Ottem. Soupeři porážku oplatil ve finále květnového I. ČLTK Prague Open 2021, kde získal třetí challengerový triumf.[7]

První titul na túře ATP vybojoval ve čtyřhře halového European Open 2022. V páru s krajanem Boticemvan de Zandschulpem ve finále zdolali indicko-nizozemské turnajové dvojky Rohana Bopannu s Matwém Middelkoopem. Jako pár do turnaje přitom vstupovali bez jediné výhry se zápasovou bilancí 0–4.[8] Singlovou trofej si odvezl z lednového Maharashtra Open 2023, kde do závěrečného utkání turnaje postoupil přes osmého nasazeného Aslana Karaceva. V něm porazil Francouze Benjamina Bonziho po třísetovém průběhu.[9]

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0–1 D)
ATP Tour 250 (2–0 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 3 (2–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 7. ledna 2023 Puné, Indie tvrdý Francie Benjamin Bonzi 4–6, 7–5, 6–3
Vítěz 1. 18. června 2023 's-Hertogenbosch, Nizozemsko tráva Austrálie Jordan Thompson 6–7(4–7), 7–6(7–3), 6–3
Finalista 1. 6. srpna 2023 Washington D.C., Spojené státy tvrdý Spojené království Daniel Evans 5–7, 3–6

Čtyřhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. říjen 2022 Antverpy, Belgie tvrdý (h) Nizozemsko Botic van de Zandschulp Indie Rohan Bopanna
Nizozemsko Matwé Middelkoop
3–6, 6–3, [10–5]

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (11 D; 0 Č)
ITF (7 D; 7 Č)

Dvouhra (18 titulů)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. 20160801asrpna 2016 Koksijde, Belgie antuka Francie Thomas Bréchemier 7–5, 7–6(7–4)
2. 20161001aříjna 2016 Antalya, Turecko tvrdý Bulharsko Dimitar Kuzmanov 6–4, 6–4
3. 20170301abřezna 2017 Manáma, Bahrajn tvrdý Česko Michal Konečný 6–4, 6–4
4. 20170901azáří 2017 Jönköping, Švédsko tvrdý (h) Bělorusko Dmitryj Žyrmont 7–6(7–5), 6–4
5. 20171001aříjna 2017 Falun, Švédsko tvrdý (h) Estonsko Jürgen Zopp 6–4, 6–1
6. 20171001aříjna 2017 Heráklion, Řecko tvrdý Itálie Matteo Viola 7–6(7–4), 6–4
7. 20171101alistopadu 2017 Heráklion, Řecko tvrdý Španělsko Carlos Gómez-Herrera 6–4, 6–2
1. 20180701ačervence 2018 Tampere, Finsko antuka Argentina Juan Ignacio Londero 6–3, 2–6, 6–3
2. 20190901azáří 2019 Banja Luka, Bosna a Hercegovina antuka Indie Sumit Nagal 6–2, 6–3
3. květen 2021 Praha, Česko antuka Německo Oscar Otte 5-7, 6-4, 6-4
4. červen 2021 Bratislava, Slovensko antuka Argentina Sebastián Báez 7–6(8–6), 6–3
5. červenec 2021 Amersfoort, Nizozemsko antuka Nizozemsko Botic van de Zandschulp 6–1, 3–6, 6–1
6. říjen 2021 Murcia, Španělsko antuka Španělsko Roberto Carballés Baena 3–6, 7–5, 6–3
7. říjen 2021 Neapol, Itálie antuka Itálie Andrea Pellegrino 6–3, 6–2
8. říjen 2021 Neapol, Itálie antuka USA Alexander Ritschard 6–3, 6–2
9. listopad 2021 Tenerife, Španělsko tvrdý Španělsko Feliciano López 6–4, 6–4
10. listopad 2021 Bratislava, Slovensko tvrdý (h) Maďarsko Zsombor Piros 6–3, 6–2
11. červenec 2022 Amersfoort, Nizozemsko antuka Španělsko Roberto Carballés Baena 6–1, 6–2

Čtyřhra (7 titulů)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. 20140801asrpna 2014 De Panne, Belgie antuka Nizozemsko Scott Griekspoor Belgie Michael Geerts
Belgie James Junior Storme
6–1, 6–2
2. 20150801asrpna 2015 Vierumäki, Finsko antuka Nizozemsko Bobbie De Goeijen Finsko Herkko Pöllänen
Dánsko Mikael Torpegaard
6–4, 7–6(7–2)
3. 20160101aledna 2016 Antalya, Turecko tvrdý Nizozemsko Tim van Rijthoven Slovensko Martin Blaško
Nizozemsko Paul Monteban
6–3, 6–1
4. 20160601ačervna 2016 Alkmaar, Nizozemsko antuka Nizozemsko Tim van Rijthoven Filipíny Ruben Gonzales
USA Connor Smith
7–6(7–3), 6–7(3–7), [10–8]
5. 20160701ačervence 2016 Middelburg, Nizozemsko antuka Nizozemsko Tim van Rijthoven Nizozemsko Bobbie De Goeijen
Francie Yanais Laurent
6–2, 6–4
6. 20170301abřezna 2017 Heráklion, Řecko tvrdý Nizozemsko Kevin Griekspoor Spojené království Richard Gabb
Spojené království Luke Johnson
6–3, 6–4
7. 20170801asrpna 2017 Antalya, Turecko antuka Nizozemsko Sidney de Boer Tunisko Anis Ghorbel
Slovensko Filip Horanský
6–4, 7–6(7–3)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tallon Griekspoor na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f Tallon Griekspoor | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f Tallon Griekspoor na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20230828a28. srpna 2023
  3. a b c Tallon Griekspoor na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230828a28. srpna 2023
  4. Tallon Griekspoor na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20230228a28. února 2023
  5. a b c Tallon Griekspoor | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. RPM Prague Open: Karacev zakončil úchvatné dva týdny a bere titul [online]. Tenisový svět, 2020-08-30 [cit. 2020-08-31]. Dostupné online. 
  7. Challenger na Štvanici vyhráli Nizozemec Griekspoor a Němka Niemeirová [online]. ČT sport, 2021-05-09 [cit. 2021-05-20]. Dostupné online. 
  8. Tallon Griekspoor and Botic Van De Zandschulp Capture Antwerp Crown. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-10-23 [cit. 2022-10-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Griekspoor Bonzi Pune 2023 Final. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-01-07 [cit. 2023-01-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]