Citi Open

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Citi Open
Centrální dvorec areálu

Založeno1969 (muži) / 2011 (ženy)
OdehránoCiti Open 2021
Ukončeno2020 (ženy)
MístoWashington, D.C. Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
DějištěWilliam H.G. FitzGerald Tennis Center
Souřadnice
Povrchtvrdý / venku
Obdobíčervenec a srpen
ŘeditelCarlos Silva
ATP Tour
1990–1997Championship Series
1998–2002Series Gold
2003–2008International Series
2009–ATP Tour 500

Soutěže48 dvouhra (24 kval.) / 16 čtyřhra
Dotace2 046 340 USD
Prize Money1 895 290 USD
WTA Tour
2011–2020WTA International

Soutěže32 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra
Dotace250 000 USD (2019)
Prize Money226 750 USD (2019)
www.citiopentennis.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Citi Open je profesionální tenisový turnaj mužů, každoročně hraný v červenci na otevřených dvorcích s tvrdým povrchem. Dějištěm konání je areál William H.G. FitzGerald Tennis Center v parku Rock Creek amerického hlavního města Washingtonu. V letech 2011–2019 se jej na okruhu WTA Tour účastnily i ženy v kategorii International. Od sezóny 2021 hrají pouze exhibici. Ročník 2020 se neuskutečnil kvůli pandemii covidu-19, která způsobila přerušení sezóny.

Turnaj je v rámci mužského profesionálního okruhu ATP Tour řazen do kategorie ATP Tour 500. V roce 2019 se vrátil do letní série konané na amerických betonech US Open Series, vrcholící zářijovým newyorským grandslamem US Open, v níž figuroval již v letech 2004–2015.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Premiérový ročník proběhl v mužské části roku 1969 pod názvem Washington Star International, v letech 1982–1992 se konal jako Sovran Bank Classic a v roce 1993 pak jako Washington Open. V období 1994–2011 probíhal se jménem Legg Mason Tennis Classic. Do roku 1986 byla událost hrána otevřených antukových dvorcích, následně se povrch změnil na tvrdý. V počátcích byl turnaj spojen se jménem Donalda Della, zakladatele společnosti ProServ International, který byl důležitou postavou při jeho založení. Dějiště ve Washingtonu, D.C. bylo vybráno po přímluvě tenisty a podporovatele této události Arthura Ashe.

Ženská část poprvé proběhla v marylandském College Parku v sezóně 2011 pod názvem Citi Open. Následně došlo k rozhodnutí od sezóny 2012 sloučit mužskou a ženskou část a místo konání turnaje žen přesunout do areálu William H.G. FitzGerald Tennis Center. V roce 2012 proběhl ženský turnaj jedinkrát v rámci série US Open. Společnost Citi převzala sponzorství i nad mužskou částí do té doby hrané s názvem donátora Legg Mason.[1] Během koronavirové pandemie v sezóně 2020 řídící organizace WTA přerušila sezónu, což mělo za následek zrušení ročníku washingtonského turnaje. Po srpnovém obnovení okruhu jej v kalendáři nahradila dvěma provizorními událostmi Top Seed Open v kentuckém Lexingtonu a Prague Open.[2] Ženská polovina Citi Open se již do programu sezóny 2021 nevrátila,[3] když WTA znovu přidělila jedno místo v daném srpnovém týdnu evropskému dějišti v Kluži.[4] Ženy se tak představily pouze v rámci třídenní exhibice. Účastnická místa získaly Cori Gauffová, Jessica Pegulaová a Jennifer Bradyová,[5][6] jíž nahradila Viktoria Azarenková.[7]

Přehled rekordů[editovat | editovat zdroj]

V mužské dvouhře získal nejvyšší počet pěti titulů Andre Agassi (1990–1991, 1995, 1998–1999), který si zahrál také nejvícekrát finále, když k pěti výhrám přidal šesté v roce 2000, z něhož odešel poražen. S Michaelem Changem (1996–1997), Juanem Martínem del Potrem (2008–2009) a Alexandrem Zverevem (2017–2018) drží rekord dvou vítězství v řadě.

V ženské části vyhrály dvě singlové trofeje Slovenka Magdaléna Rybáriková a Ruska Světlana Kuzněcovová. V deblové části je rekordmankou Japonka Šúko Aojamová se čtyřmi tituly, které vyhrála vždy s jinou spoluhráčkou.

Vývoj názvu turnaje[editovat | editovat zdroj]

  • 1969–1981: Washington Star International
  • 1982–1991: Sovran Bank Classic
  • 1992–2011: Legg Mason Tennis Classic
  • od 2012: Citi Open

Přehled finále[editovat | editovat zdroj]

Mužská dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok vítěz finalista výsledek
1969 Brazílie Thomaz Koch USA Arthur Ashe 7–5, 9–7, 4–6, 2–6, 6–4
1970 USA Cliff Richey USA Arthur Ashe 7–5, 6–1, 6–2
1971 Austrálie Ken Rosewall USA Marty Riessen 6–2, 7–5, 6–1
1972 Austrálie Tony Roche USA Marty Riessen 3–6, 7–6, 6–4
1973 USA Arthur Ashe Nizozemsko Tom Okker 6–4, 6–2
1974 USA Harold Solomon Argentina Guillermo Vilas 1–6, 6–3, 6–4
1975 Argentina Guillermo Vilas USA Harold Solomon 6–1, 6–3
1976 USA Jimmy Connors Mexiko Raúl Ramírez 6–2, 6–4
1977 Argentina Guillermo Vilas (2) USA Brian Gottfried 6–4, 7–5
1978 USA Jimmy Connors (2) USA Eddie Dibbs 7–5, 7–5
1979 Argentina Guillermo Vilas (3) Paraguay Víctor Pecci, Sr. 7–6(7–4), 7–6(7–3)
1980 USA Brian Gottfried Argentina José Luis Clerc 7–5, 4–6, 6–4
1981 Argentina José Luis Clerc Argentina Guillermo Vilas 7–5, 6–2
1982 Československo Ivan Lendl USA Jimmy Arias 6–3, 6–3
1983 Argentina José Luis Clerc (2) USA Jimmy Arias 6–3, 3–6, 6–0
1984 Ekvádor Andrés Gómez USA Aaron Krickstein 6–2, 6–2
1985 Francie Yannick Noah Argentina Martín Jaite 6–4, 6–3
1986 Československo Karel Nováček Francie Thierry Tulasne 6–1, 7–6(7–4)
1987 Československo Ivan Lendl (2) USA Brad Gilbert 6–1, 6–0
1988 USA Jimmy Connors (3) Ekvádor Andrés Gómez 6–1, 6–4
1989 USA Tim Mayotte USA Brad Gilbert 3–6, 6–4, 7–5
1990 USA Andre Agassi USA Jim Grabb 6–1, 6–4
1991 USA Andre Agassi (2) Československo Petr Korda 6–3, 6–4
1992 Československo Petr Korda Švédsko Henrik Holm 6–4, 6–4
1993 Izrael Amos Mansdorf USA Todd Martin 7–6(7–3), 7–5
1994 Švédsko Stefan Edberg Austrálie Jason Stoltenberg 6–4, 6–2
1995 USA Andre Agassi (3) Švédsko Stefan Edberg 6–4, 2–6, 7–5
1996 USA Michael Chang Jihoafrická republika Wayne Ferreira 6–2, 6–4
1997 USA Michael Chang (2) Česko Petr Korda 5–7, 6–2, 6–1
1998 USA Andre Agassi (4) Austrálie Scott Draper 6–2, 6–0
1999 USA Andre Agassi (5) Rusko Jevgenij Kafelnikov 7–6(7–3), 6–1
2000 Španělsko Àlex Corretja USA Andre Agassi 6–2, 6–3
2001 USA Andy Roddick Nizozemsko Sjeng Schalken 6–2, 6–3
2002 USA James Blake Thajsko Paradorn Srichaphan 1–6, 7–6(7–5), 6–4
2003 Spojené království Tim Henman Chile Fernando González 6–3, 6–4
2004 Austrálie Lleyton Hewitt Lucembursko Gilles Müller 6–3, 6–4
2005 USA Andy Roddick (2) USA James Blake 7–5, 6–3
2006 Francie Arnaud Clément Spojené království Andy Murray 7–6(7–3), 6–2
2007 USA Andy Roddick (3) USA John Isner 6–4, 7–6(7–4)
2008 Argentina Juan Martín del Potro Srbsko Viktor Troicki 6–3, 6–3
2009 Argentina Juan Martín del Potro (2) USA Andy Roddick 3–6, 7–5, 7–6(8–6)
2010 Argentina David Nalbandian Kypr Marcos Baghdatis 6–2, 7–6(7–4)
2011 Česko Radek Štěpánek Francie Gaël Monfils 6–4, 6–4
2012 Ukrajina Alexandr Dolgopolov Německo Tommy Haas 6–7(7–9), 6–4, 6–1
2013 Argentina Juan Martín del Potro (3) USA John Isner 3–6, 6–1, 6–2
2014 Kanada Milos Raonic Kanada Vasek Pospisil 6–1, 6–4
2015 Japonsko Kei Nišikori USA John Isner 4–6, 6–4, 6–4
2016 Francie Gaël Monfils Chorvatsko Ivo Karlović 5–7, 7–6(8–6), 6–4
2017 Německo Alexander Zverev Jihoafrická republika Kevin Anderson 6–4, 6–4
2018 Německo Alexander Zverev (2) Austrálie Alex de Minaur 6–2, 6–4
2019 Austrálie Nick Kyrgios Rusko Daniil Medveděv 7–6(8–6), 7–6(7–4)
2020 zrušeno pro pandemii covidu-19
2021 Itálie Jannik Sinner USA Mackenzie McDonald 7–5, 4–6, 7–5

Ženská dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok vítězka finalistka výsledek
2011 Rusko Naděžda Petrovová Izrael Šachar Pe'erová 7–5, 6–2
2012 Slovensko Magdaléna Rybáriková Rusko Anastasija Pavljučenkovová 6–1, 6–1
2013 Slovensko Magdaléna Rybáriková (2) Německo Andrea Petkovicová 6–4, 7–6(7–2)
2014 Rusko Světlana Kuzněcovová Japonsko Kurumi Naraová 6–3, 4–6, 6–4
2015 USA Sloane Stephensová Rusko Anastasija Pavljučenkovová 6–1, 6–2
2016 Belgie Yanina Wickmayerová USA Lauren Davisová 6–4, 6–2
2017 Rusko Jekatěrina Makarovová Německo Julia Görgesová 3–6, 7–6(7–2), 6–0
2018 Rusko Světlana Kuzněcovová (2) Chorvatsko Donna Vekićová 4–6, 7–6(9–7), 6–2
2019 USA Jessica Pegulaová Itálie Camila Giorgiová 6–2, 6–2
2020 zrušeno pro pandemii covidu-19

Mužská čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok vítězové finalisté výsledek
1969 Chile Patricio Cornejo
Chile Jaime Fillol
USA Robert Lutz
USA Stan Smith
4–6, 6–1, 6–4
1970 Jihoafrická republika Bob Hewitt
Jihoafrická republika Frew McMillan
Rumunsko Ilie Năstase
Rumunsko Ion Țiriac
7–5, 6–0
1971 Nizozemsko Tom Okker
USA Marty Riessen
Austrálie Bob Carmichael
Austrálie Ray Ruffels
7–6, 6–2
1972 Nizozemsko Tom Okker (2)
USA Marty Riessen (2)
Austrálie John Newcombe
Austrálie Tony Roche
3–6, 6–3, 6–2
1973 Austrálie Ross Case
Austrálie Geoff Masters
Austrálie Dick Crealy
Zimbabwe Andrew Pattison
2–6, 6–1, 6–4
1974 USA Tom Gorman
USA Marty Riessen (3)
Chile Patricio Cornejo
Chile Jaime Fillol
7–5, 6–1
1975 USA Robert Lutz
USA Stan Smith
USA Brian Gottfried
Mexiko Raúl Ramírez
7–5, 2–6, 6–1
1976 USA Brian Gottfried
Mexiko Raúl Ramírez
USA Arthur Ashe
USA Jimmy Connors
6–3, 6–3
1977 Austrálie John Alexander
Austrálie Phil Dent
USA Fred McNair
USA Sherwood Stewart
7–5, 7–5
1978 USA Arthur Ashe
Jihoafrická republika Bob Hewitt (2)
USA Fred McNair
Mexiko Raúl Ramírez
6–3, 6–4
1979 USA Marty Riessen (4)
USA Sherwood Stewart
USA Brian Gottfried
Mexiko Raúl Ramírez
2–6, 6–3, 6–4
1980 Chile Hans Gildemeister
Ekvádor Andrés Gómez
USA Gene Mayer
USA Sandy Mayer
6–4, 7–5
1981 Mexiko Raúl Ramírez (2)
USA Van Winitsky
Česko Pavel Složil
USA Ferdi Taygan
5–7, 7–6(9–7), 7–6(8–6)
1982 Mexiko Raúl Ramírez (3)
USA Van Winitsky (2)
Chile Hans Gildemeister
Ekvádor Andrés Gómez
7–5, 7–6
1983 USA Mark Dickson
Brazílie Cássio Motta
Austrálie Paul McNamee
USA Ferdi Taygan
6–2, 1–6, 6–4
1984 Česko Pavel Složil
USA Ferdi Taygan
USA Drew Gitlin
USA Blaine Willenborg
7–6, 6–1
1985 Chile Hans Gildemeister (2)
Paraguay Víctor Pecci
Austrálie David Graham
Maďarsko Balázs Taróczy
6–3, 1–6, 6–4
1986 Chile Hans Gildemeister (3)
Ekvádor Andrés Gómez (2)
Brazílie Ricardo Acioly
Brazílie César Kist
6–3, 7–5
1987 USA Gary Donnelly
USA Peter Fleming
Austrálie Laurie Warder
USA Blaine Willenborg
6–2, 7–6
1988 USA Rick Leach
USA Jim Pugh
Mexiko Jorge Lozano
USA Todd Witsken
6–3, 6–7, 6–2
1989 Spojené království Neil Broad
Jihoafrická republika Gary Muller
USA Jim Grabb
USA Patrick McEnroe
6–7, 7–6, 6–4
1990 Kanada Grant Connell
Kanada Glenn Michibata
Mexiko Jorge Lozano
USA Todd Witsken
6–3, 6–7, 6–2
1991 USA Scott Davis
USA David Pate
USA Ken Flach
USA Robert Seguso
6–4, 6–2
1992 USA Bret Garnett
USA Jared Palmer
USA Ken Flach
USA Todd Witsken
6–2, 6–3
1993 Zimbabwe Byron Black
USA Rick Leach (2)
Kanada Grant Connell
USA Patrick Galbraith
6–4, 7–5
1994 Kanada Grant Connell (2)
USA Patrick Galbraith
Švédsko Jonas Björkman
Švýcarsko Jakob Hlasek
6–4, 4–6, 6–3
1995 Francie Olivier Delaître
USA Jeff Tarango
Česko Petr Korda
Česko Cyril Suk
1–6, 6–3, 6–2
1996 Kanada Grant Connell (3)
USA Scott Davis (2)
USA Doug Flach
USA Chris Woodruff
7–6, 3–6, 6–3
1997 USA Luke Jensen
USA Murphy Jensen
Jihoafrická republika Neville Godwin
Nizozemsko Fernon Wibier
6–4, 6–4
1998 Jihoafrická republika Grant Stafford
Zimbabwe Kevin Ullyett
Jihoafrická republika Wayne Ferreira
USA Patrick Galbraith
6–2, 6–4
1999 USA Justin Gimelstob
Kanada Sébastien Lareau
Jihoafrická republika David Adams
Jihoafrická republika John-Laffnie de Jager
7–5, 6–7(2–7), 6–3
2000 USA Alex O'Brien
USA Jared Palmer (2)
USA Andre Agassi
Arménie Sargis Sargsian
7–5, 6–1
2001 Česko Martin Damm
Německo David Prinosil
USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
7–6(7–5), 6–3
2002 Zimbabwe Wayne Black
Zimbabwe Kevin Ullyett (2)
USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
3–6, 6–3, 7–5
2003 Rusko Jevgenij Kafelnikov
Arménie Sargis Sargsian
Jihoafrická republika Chris Haggard
Austrálie Paul Hanley
7–5, 4–6, 6–2
2004 Jihoafrická republika Chris Haggard
Jihoafrická republika Robbie Koenig
USA Travis Parrott
Rusko Dmitrij Tursunov
7–6(7–3), 6–1
2005 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
Zimbabwe Wayne Black
Zimbabwe Kevin Ullyett
6–4, 6–2
2006 USA Bob Bryan (2)
USA Mike Bryan (2)
Austrálie Paul Hanley
Zimbabwe Kevin Ullyett
6–3, 5–7, [10–3]
2007 USA Bob Bryan (3)
USA Mike Bryan (3)
Izrael Jonatan Erlich
Izrael Andy Ram
7–6(7–5), 3–6, [10–7]
2008 Francie Marc Gicquel
Švédsko Robert Lindstedt
Brazílie Bruno Soares
Zimbabwe Kevin Ullyett
7–6(8–6), 6–3
2009 Česko Martin Damm (2)
Švédsko Robert Lindstedt (2)
Polsko Mariusz Fyrstenberg
Polsko Marcin Matkowski
7–5, 7–6(7–3)
2010 USA Mardy Fish
Bahamy Mark Knowles
Česko Tomáš Berdych
Česko Radek Štěpánek
4–6, 7–6(9–7), [10–7]
2011 Francie Michaël Llodra
Srbsko Nenad Zimonjić
Švédsko Robert Lindstedt
Rumunsko Horia Tecău
6–7(3–7), 7–6(8–6), [10–7]
2012 Filipíny Treat Conrad Huey
Spojené království Dominic Inglot
Jihoafrická republika Kevin Anderson
USA Sam Querrey
7–6(9–7), 6–7(9–11), [10–5]
2013 Francie Julien Benneteau
Srbsko Nenad Zimonjić (2)
USA Mardy Fish
Česko Radek Štěpánek
7–6(7–5), 7–5
2014 Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău
Austrálie Samuel Groth
Indie Leander Paes
7–5, 6–4
2015 USA Bob Bryan (4)
USA Mike Bryan (4)
Chorvatsko Ivan Dodig
Brazílie Marcelo Melo
6–4, 6–2
2016 Kanada Daniel Nestor
Francie Édouard Roger-Vasselin
Polsko Łukasz Kubot
Rakousko Alexander Peya
7–6(7–3), 7–6(7–4)
2017 Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers
Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
7–6(7–5), 6–4
2018 Spojené království Jamie Murray
Brazílie Bruno Soares
USA Mike Bryan
Francie Édouard Roger-Vasselin
3–6, 6–3, [10–4]
2019 Jihoafrická republika Raven Klaasen
Nový Zéland Michael Venus
Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău
3–6, 6–3, [10–2]
zrušeno pro pandemii covidu-19
2021 Jihoafrická republika Raven Klaasen
Japonsko Ben McLachlan
Spojené království Neal Skupski
Nový Zéland Michael Venus
7–6(7–4), 6–4

Ženská čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok vítězky finalistky výsledek
2011 Indie Sania Mirzaová
Kazachstán Jaroslava Švedovová
Bělorusko Olga Govorcovová
Rusko Alla Kudrjavcevová
6–3, 6–3
2012 Japonsko Šúko Aojamová
Čínská Tchaj-pej Čang Kchaj-čen
USA Irina Falconiová
Jihoafrická republika Chanelle Scheepersová
7–5, 6–2
2013 Japonsko Šúko Aojamová (2)
Rusko Věra Duševinová
Kanada Eugenie Bouchardová
USA Taylor Townsendová
6–3, 6–3
2014 Japonsko Šúko Aojamová (3)
Kanada Gabriela Dabrowská
Japonsko Hiroko Kuwatová
Japonsko Kurumi Naraová
6–1, 6–2
2015 Švýcarsko Belinda Bencicová
Francie Kristina Mladenovicová
Španělsko Lara Arruabarrenová
Slovinsko Andreja Klepačová
7–5, 7–6(9–7)
2016 Rumunsko Monica Niculescuová
Belgie Yanina Wickmayerová
Japonsko Šúko Aojamová
Japonsko Risa Ozakiová
6–4, 6–3
2017 Japonsko Šúko Aojamová (4)
Česko Renata Voráčová
Kanada Eugenie Bouchardová
USA Sloane Stephensová
6–3, 6–2
2018 Čína Chan Sin-jün
Chorvatsko Darija Juraková
Chile Alexa Guarachiová
Nový Zéland Erin Routliffeová
6–3, 6–2
2019 USA Caty McNallyová
USA Cori Gauffová
USA Maria Sanchezová
Maďarsko Fanny Stollárová
6–2, 6–2
2020 zrušeno pro pandemii covidu-19

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Panorama centrálního dvorce během Citi Open 2016
Panorama centrálního dvorce během Citi Open 2016

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Citi Open na anglické Wikipedii.

  1. Legg Mason Classic in Washington D.C. changes name to Citi Open - ESPN [online]. ESPN Internet Ventures, 24-04-2012 [cit. 2012-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. MAAKE, Katishi. Citi Open will not host women's tennis tournament this year. Washington Business Journal. 09-07-2020. Dostupné online [cit. 7-8-2021]. (anglicky) 
  3. FENDRICH, Howard. Washington tennis tournament canceled; US Open still planned. Associated Press. 21-07-2020. Dostupné online [cit. 7-8-2021]. (anglicky) 
  4. CLARKE, Liz. Citi Open to return at 50 percent capacity after tournament was canceled in 2020. The Washington Post. 10-06-2021. Dostupné online [cit. 7-8-2021]. (anglicky) 
  5. MALET, Jeff. D.C.’s Citi Open Tennis Tournament Underway After Two-Year Hiatus (photos) [online]. 2-8-2021 [cit. 2021-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. BYRUM, Tyler. Citi Open tournament information. NBC Sports Washington. 6-8-2021. Dostupné online [cit. 7-8-2021]. (anglicky) 
  7. CLARKE, Liz. At Citi Open exhibition, Coco Gauff talks about her bout with covid and getting vaccinated. The Washington Post. 7-8-2021. Dostupné online [cit. 7-8-2021]. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]