Přeskočit na obsah

Saint-Rémy-de-Provence

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Saint-Rémy-de-Provence
Náměstí s radnicí
Náměstí s radnicí
Saint-Rémy-de-Provence – znak
Znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška7–392 m n. m.
StátFrancieFrancie Francie
RegionProvence-Alpes-Côte d’Azur
DepartementBouches-du-Rhône
ArrondissementArles
KantonSalon-de-Provence-1
Saint-Rémy-de-Provence
Saint-Rémy-de-Provence
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha89,09 km²[1]
Počet obyvatel9 599 (2023)[2]
Hustota zalidnění107,7 obyv./km²
Správa
StarostaHervé Chérubini
Oficiální webwww.saint-remy-de-provence.com
E-mailservice.technique@ville-srdp.fr
PSČ13210
INSEE13100
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Saint-Rémy-de-Provence (výslovnost [sɛ̃ ʁemi də pʁɔvɑ̃s]; provençálskou okcitánštinou Sant Romieg de Provença klasickou a Sant Roumié de Prouvènço mistrálskou normou) je město v jižní Francii v departementu Bouches-du-Rhône v regionu Provence-Alpes-Côte d’Azur. Žije zde přibližně 9 600[2] obyvatel. Je místem narození Nostradama a spisovatelky Marie Gasquetové.

Saint-Rémy-de-Provence se nachází asi 20 km jižně od Avignonu, přímo na sever od horského hřebene Alpilles. Asi kilometr za městem se nachází náhorní planina Antiques, na které stojí bývalý klášter, kde doktor Mercurin založil počátkem 19. století ústav pro duševně choré. Ústav zpočátku vzkvétal a prosperoval, od roku 1874, kdy ho přestal finančně podporovat mecenáš, však víceméně upadal.

Sousední obce

[editovat | editovat zdroj]
Růžice kompasu Maillane Eyragues Noves, Saint-Andiol Růžice kompasu
Mas-Blanc-des-Alpilles, Saint-Étienne-du-Grès Sever Mollégès
Eygalières
Západ   Saint-Rémy-de-Provence   Východ
Jih
Fontvieille Les Baux-de-Provence, Maussane-les-Alpilles Mollégès

V jeskyních v okolí bylo nalezeno několik skalních rytin; byly také objeveny nálezy z doby měděné a železné. Z římské doby pochází několik pozůstatků z naleziště Glanum. Ve středověku patřila tato oblast po určitou dobu k opatství Saint-Remi v Remeši; později přešla pod arcibiskupství v Avignonu. V roce 1262 zde Charles d’Anjou založil mincovnu, která fungovala více než 100 let. Pod vládou „dobrého krále René“ (hrabě z Provence v letech 1434–1480) zažila celá Provence v 15. století desetiletí míru a prosperity.

Na základě smlouvy z Péronne uzavřené 8. července 1641, která zakazovala jakékoli francouzské zasahování do vlády nebo soudnictví Monaka, bylo město předáno rodině Grimaldiů jako poděkování knížeti Monaka za to, že z regionu vyhnali Španěly. Jako kompenzaci za území zabavená Španělskem získali Grimaldiové čtyři léna ve Francii, mezi nimiž byly i Saint Remy a Les Baux.

V roce 1720 vyhladila morová epidemie přibližně třetinu obyvatel města.

Vývoj počtu obyvatel

[editovat | editovat zdroj]
Vincentova socha na přístupové cestě ke kostelu
Rajský dvůr v klášteře

V lednu a únoru 1889 byl Vincent v důsledku nespavosti a halucinačních stavů hospitalizován v nemocnici v Arles. Po propuštění jej ještě ve žlutém domě v Arles navštívil Paul Signac, místní občané však na základě petice prosadili, že byl žlutý dům policejně zapečetěn a Vincent znovu hospitalizován.[3] Po propuštění se dobrovolně rozhodl k pobytu v ústavu pro choromyslné v bývalém augustiniánském klášteře Saint-Paul-de-Mausole, asi 3 km od centra Saint Rémy. Vincent sem dorazil 8. května 1889.[3] Dr. Peyron, který ústav vedl, nebyl odborníkem na duševní poruchy a pacienty neléčil, jen udržoval při životě. Ani Vincentovi se kromě dvou koupelí týdně nedostalo jiné péče. Na rozdíl od ostatních pacientů však mohl v doprovodu ošetřovatele Pouleta chodit na vycházky a malovat v plenéru. Pobyt v ústavu mu hradil bratr Theo van Gogh.[4] Vincent tak měl k dispozici dva pokoje. V jednom spal, druhý, s výhledem do klášterní zahrady, používal jako ateliér.

V klášteře Vincent namaloval 140 obrazů, jen 7 z nich signoval. Vznikla zde řada obrazů, které patří v jeho díle k těm nejzásadnějším, jako např. série Cypřišů, Umělcův pokoj v Arles, dva Autoportréty nebo Truchlící stařec. Maloval také variace na obrazy Rembrandtovy, Milletovy, Daumierovy, Delacroixovy a Doréovy. Vincentův zdravotní stav se však nelepšil. Během pobytu v ústavu prodělal 4 záchvaty, během nichž nad sebou ztrácel kontrolu a upadal do bezvědomí. Po některých nemohl více než měsíc malovat. Protože v dalším setrvávání v ústavu neviděl perspektivu, 16. května 1890 Vincent ústav opustil a odcestoval do Paříže. Starší část kláštera Saint-Paul-de-Mausole je – po zaplacení vstupného – přístupná veřejnosti (v nové je stále zařízení pro psychicky nemocné). Přístupný je románský kostel, rajský dvůr a dvě místnosti s expozicí zachycující malířův pobyt v ústavu. Okolo kláštera vede naučná stezka. Na místech, kde Vincent příslušný obraz namaloval, je jeho reprodukce. Je tak možné srovnat změnu krajiny od malířových dob a zamyslet se nad způsobem, jakým ji Vincent viděl a ztvárnil.

  1. répertoire géographique des communes. Institut national de l'information géographique et forestière. [cit. 2015-10-26].
  2. 1 2 Populations de référence 2023. INSEE. 18. prosince 2025. Dostupné online.
  3. 1 2 Walther, Ingo F., Van Gogh, Taschen, Nakladatelství Slovart, Praha 2002, s. 95, ISBN 3-8228-1012-6
  4. Metzger, Rainer – Walther, Ingo F., Vincent van Gogh, Taschen, Nakladatelství Slovart, Praha 2003, s. 255, ISBN 3-8228-2015-6

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]