Přeskočit na obsah

Billie Jean King Cup

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Fed Cup)
Billie Jean King Cup
Billie Jean King Cup by Gainbridge
Sporttenis
Založeno1963
Předchozí názvyPohár federace (1963–1994)
Fed Cup (1995–2020)
VlastníkMezinárodní tenisová federace
Počet týmů8 (finále)
14 (kvalifikační kolo)
14 (světová baráž)
146 týmů (2025)
Poslední vítězItálie Itálie (6. titul, 2025)
Nejvíce titulůUSA Spojené státy (18)
SponzořiBNP Paribas (2005–2022)
Gainbridge (od 2023)[1]
Příbuzné soutěžeDavis Cup
juniorský Billie Jean King Cup
Webwww.billiejeankingcup.com

Billie Jean King Cup (česky Pohár Billie Jean Kingové) je ženská týmová soutěž v tenise, založená k 50. výročí vzniku Mezinárodní tenisové federace, která ji organizuje. V září 2020 byla pojmenována po americké tenistce Billie Jean Kingové, bojovnici za rovnost pohlaví a sociální spravedlnost. Mezi roky 1963–1994 se konala jako Pohár federace (Federation Cup) a v letech 1995–2020 nesla název Fed Cup. Jedná se o největší mezinárodní týmovou soutěž v ženském světovém sportu, hranou v podobě světového poháru v tenise (The World Cup of Tennis). Generálním partnerem se pro období 2023–2027 stala americká pojišťovací agentura Gainbridge, která na této pozici nahradila bankovní dům BNP Paribas.[2]

Premiérový ročník se uskutečnil v roce 1963. Trofej získalo celkem třináct výběrů. Nejvícekrát triumfovaly Spojené státy americké, které vyhrály 18 ročníků a 13krát odešly jako poražený finalista.[3][4] Od dubna do listopadu 2025 probíhal 62. ročník, do nějž zasáhlo rekordních 146 družstev.[5] Šestý titul v soutěži vyhrála Itálie, která ve světovém finále zdolala Spojené státy americké 2–0 na zápasy. Vítězství obhájila jako první tým od Česka v roce 2016.[6][7]

Kvalifikační kolo a světová baráž probíhají ve formátu sedmi vzájemných zápasů mezi domacím a hostujícím celkem. Vítězové kvalifikace postupují do osmičlenného finálového turnaje probíhajícího vyřazovacím systémem v Šen-čenu. Sedm poražených z kvalifikace hraje vzájemné duely ve světové baráži s vítěznými výběry 1. skupin kontinentálních zón. Vítězové baráže postupují do kvalifikačního kola následujícího ročníku. Kalendářní ročník v listopadu uzavírá světová baráž, když byl finálový turnaj v Číně přesunut na září pro usnadnění přechodu hráček do podzimní asijské sezóny.[8] Mezistátní zápasy v kvalifikačním kole a světové baráži se konají ve dvou dnech do tří vítězných bodů. Zbylá utkání probíhají jediný den do dvou vítězných bodů, s dvěma dvouhrami a závěrečnou čtyřhrou. Sady utkání za stavu gamů 6–6 uzavírá sedmibodový tiebreak. Tenistky nezískávají do žebříčku WTA žádné body.

Mužskou obdobou je Davis Cup a smíšenou soutěží United Cup, která nahradila ATP Cup, a společnou účastí mužů a žen navázala na Hopmanův pohár. Dívky v kategorii do 16 let se účastní juniorského Billie Jean King Cupu. Spojené státy, Austrálie, Česká republika, ruský tým pod hlavičkou Ruské tenisové federace a Itálie vyhrály Billie Jean King Cup a Davis Cup v jednom kalendářním roce. Jediné Česko pak v sezóně 2012 přidalo i triumf na Hopman Cupu.[9]

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Vítězné Američanky včetně Billie Jean Kingové (vpravo) v roce 1966

Historie Billie Jean King Cupu sahá do roku 1963, kdy byla k 50. výročí založení Mezinárodní tenisové federace (ITF) uvedena soutěž, jež měla být obdobou mužského Davis Cupu. Založení tehdy ještě Federation Cupu (Poháru federace) odráželo vzrůstající popularitu ženského tenisu a s tím související poptávku po podobném typu soutěže.

V roce 1995 došlo ke změně názvu na Fed Cup a nově se také začala pořádat utkání světových skupin systémem domácí–hosté, kdy se nadále nehrálo na předem vybraném, často neutrálním hřišti. V soutěži startovaly tenistky z čela žebříčku jako Billie Jean Kingová, Chris Evertová, Virginia Wadeová, Martina Navrátilová nebo Steffi Grafová. V roce 2000 se do poháru zapojilo 100 zemí celého světa.

V roce 2012 proběhl jubilejní 50. ročník. V listopadovém finále Světové skupiny se v pražské O2 areně střetly obhájce titulu Česká republika a Srbsko. Český tým vyhrál 3:1 na zápasy a získal sedmý titul.

Pouze Margaret Courtová, Chris Evertová a Billie Jean Kingová vyhrály soutěž jako aktivní hráčky i jako nehrající kapitánky týmu.[10] Petr Pála dosáhl v roce 2016 jako první nehrající kapitán na pět titulů.[11]

V roce 2019 se mohlo poprvé součástí družstva stát pět hráček a premiérově byl zaveden tiebreak za stavu her 6–6 ve třetí, rozhodující sadě.[12] Finanční odměny šestnácti týmům při posledním ročníku ve formátu dvou světových skupin dosáhly výše 7,5 milionů dolarů, což znamenalo téměř zdvojnásobení z částky 3,7 milionů dolarů v roce 2018.[12]

Přejmenování na Billie Jean King Cup

[editovat | editovat zdroj]
Ruska Maria Šarapovová ve Světové skupině 2008 proti Izraeli

V září 2020 byl Fed Cup přejmenován na Billie Jean King Cup na počest americké tenistky Billie Jean Kingové, která se stala bojovnicí za rovnost pohlaví a sociální spravedlnost, rovněž tak stála u založení Ženské tenisové asociace. Kingová, s rekordním počtem 10 trofejí získaných v roli hráčky a kapitánky amerického týmu, byla již v roce 2019 jmenována první globální ambasadorkou soutěže. Změněn byl také barevný design z růžové na modrou. Billie Jean King Cup představuje první celosvětovou soutěž ženských družstev, která získala jméno po ženě.[13][14][15] V roce 2023 Kingová získala vlastnický podíl v soutěži.[16]

Vývoj herního formátu

[editovat | editovat zdroj]

Významné změny struktury vstoupily v účinnost roku 1995, po změně názvu soutěže o rok dříve z Poháru federace na Fed Cup. Z šestnáctičlenné světové skupiny bylo vyčleněno osm týmů, které vytvořily druhou světovou skupinu. K oběma nově osmičlenným úrovním byly zavedeny baráže. Transformoval se i model pořadatelství, když v prvních dvou skupinách zaniklo konání v jednom datu a dějišti. Namísto toho se zápasy odehrávaly na místě jednoho ze vzájemných soupeřů, se střídáním domácího družstva.

V roce 2000 došlo opět ke sloučení v jedinou světovou skupinu o třinácti zemích s finálovou fází v jediném areálu. Následující ročník měla světová skupina dva čtyřčlenné bloky. V sezóně 2002 se vrátil systém pavouka s 16 týmy i pořadatelstvím jednoho z duelistů. Roku 2005 pak byly obnoveny dvě světové skupiny po osmi družstvech. Herní formát do roku 2019 tvořily dvě světové skupiny s barážemi a tři kontinentální zóny s výkonnostními skupinami, když každá z nich byla rozdělena na bloky a závěrečnou baráž.[17][18]

Český tým s desátým pohárem po finálové výhře v roce 2016. Zleva: Hradecká, Kvitová, Pála, Strýcová a Plíšková

Od roku 2020 soutěž navázala na změny schématu v Davis Cupu. Dvě světové skupiny byly nahrazeny jednotýdenním finálovým turnajem na neutrální půdě v dubnovém termínu. V roce 2021 proběhlo první takové finále v Praze. Do roku 2024 se finálové události účastnilo dvanáct týmů, z nichž osm do něj postoupilo z kvalifikačního kola, které v letech 2022 a 2023 čítalo osmnáct a v ročníku 2024 šestnáct účastníků. Poražení z kvalifikace hráli baráž. Zbylá čtyři místa pro finále byla přidělena dvěma finalistům předchozího ročníku, týmu na divokou kartu a hostitelské zemi.[17]

V ročníku 2025 získaly kvalifikační kolo se světovou baráží přechodný skupinový charakter, s návratem zápasů dvojic mezi domácím a hostujícím celkem v roce 2026. Kvalifikační kolo 2025 zahrnovalo šest tříčlenných skupin a baráž sedm takových skupin, vždy s jedním hostitelským celkem v rámci účastníků každé skupiny. Šest vítězů kvalifikační fáze postoupilo do zářijového finále, v letech 2025–2027 pořádaném v šenčenské aréně komplexu Shenzhen Bay Sports Center. Počet finalistů byl v roce 2025 snížen z dvanácti na osm, s garancí účasti pro obhájce trofeje a pořadatelskou zemi. Redukce finálových celků do „Final 8“ následovala formát finále mužského Davis Cupu, který se podle organizátorů z Mezinárodní tenisové federace osvědčil.[19] Na druhé a třetí celky z kvalifikace čekala v roce 2025 listopadová světová baráž, čítající dvacet jedna účastníků, když byla doplněna o nejlepší týmy z 1. skupin kontinentálních zón. Vítězové barážových skupin postoupili do kvalifikačního kola následujícího ročníku.[5][20]

Rumunsko ve světové baráži 2018 proti Švýcarsku: Buzărnescuová, Beguová, Cîrsteaová, Halepová a kapitán Segărceanu

Od ročníku 2026 mají kvalifikační kolo se světovou baráží charakter sedmi vzájemných zápasů. Vítězové kvalifikace postupují na finálový turnaj a vítězné celky baráže do kvalifikačního kola následujícího ročníku.[21]

Čtyři kontinentální zóny – americká, asijsko-oceánská, evropská a africká, jsou rozděleny do čtyř výkonnostních skupin. První i druhá skupina evropské a africké zóny jsou vždy spojeny do odpovídající jediné euroafrické skupiny. Jednotlivé skupiny zón jsou rozděleny do základních bloků různé velikosti podle počtu účastníků. Po dohrání bloků se týmy, na základě umístění, střetávají s celky ze sousedního bloku v baráži o postup a sestup. Konkrétní turnaje ve skupinách trvají jeden týden a konají se v jediném dějišti. Vítězové 1. skupin zón postupují do kvalifikačního kola.[5][20]

Mezistátní utkání kvalifikačního kola a baráže probíhají do tří vítězných bodů v rámci dvou dnů, se čtyřmi dvouhrami a závěrečným deblem. Zbylé mezistátní duely se konají během jediného dne do dvou vítězných bodů, s dvěma dvouhrami a závěrečnou čtyřhrou.[22][17] V přechodném ročníku 2025 byly všechny mezistátní zápasy hrány do dvou vítězných bodů s třemi zápasy.[5][20] Sady všech utkání za stavu gamů 6–6 uzavírá sedmibodový tiebreak.[23]

Úrovně soutěže

[editovat | editovat zdroj]
Billie Jean King Cup
1. Finále
8 týmů
(5 dnů, finálový turnaj, zápas s 2 dvouhrami a 1 čtyřhrou)
2. Kvalifikační kolo
14 týmů
(2 dny, zápasy doma/venku, 4 dvouhry, 1 čtyřhra)
Světová baráž
14 týmů
(2 dny, zápasy doma/venku, 4 dvouhry, 1 čtyřhra)
Americká zónaZóna Asie a OceánieZóna EvropyZóna Afriky
3. 1. skupina 1. skupina 1. evropsko-africká skupina
4. 2. skupina 2. skupina 2. evropsko-africká skupina
5. 3. skupina 3. skupina 3. evropská skupina 3. africká skupina
6. 4. africká skupina

Přehled finále

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam vítězek Billie Jean King Cupu.
Rok vítěz[24] výsledek finalista[24] dějiště (povrch)[25] místo konání[25]
1963USA Spojené státy2–1Austrálie AustrálieQueen's Club (tráva)Londýn, Velká Británie
1964Austrálie Austrálie2–1USA Spojené státyGermantown Cricket Club (tráva)Filadelfie, Spojené státy
1965Austrálie Austrálie2–1USA Spojené státyKooyong Club (tráva)Melbourne, Austrálie
1966USA Spojené státy3–0Německo Západní NěmeckoTurin Press Sporting Club (antuka)Turín, Itálie
1967USA Spojené státy2–0Spojené království Velká BritánieBlau-Weiss T.C. (antuka)Západní Berlín, Západní Německo
1968Austrálie Austrálie3–0Nizozemsko NizozemskoStade Roland-Garros (antuka)Paříž, Francie
1969USA Spojené státy2–1Austrálie AustrálieAthens Tennis Club (antuka)Athény, Řecko
1970Austrálie Austrálie3–0Německo Západní NěmeckoFreiburg T.C. (antuka)Freiburg, Západní Německo
1971Austrálie Austrálie3–0Spojené království Velká BritánieRoyal King's Park T.C. (tráva)Perth, Austrálie
1972Jižní Afrika Jižní Afrika2–1Spojené království Velká BritánieEllis Park (tvrdý)Johannesburg, Jižní Afrika
1973Austrálie Austrálie3–0Jižní Afrika Jižní AfrikaBad Homburg T.C. (antuka)Bad Homburg, Západní Německo
1974Austrálie Austrálie2–1USA Spojené státyNaples T.C. (antuka)Neapol, Itálie
1975Československo Československo3–0Austrálie AustrálieAixoise C.C. (antuka)Aix-en-Provence, Francie
1976USA Spojené státy2–1Austrálie AustrálieThe Spectrum (koberec, hala)Filadelfie, Spojené státy
1977USA Spojené státy2–1Austrálie AustrálieDevonshire Park (tráva)Eastbourne, Velká Británie
1978USA Spojené státy2–1Austrálie AustrálieKooyong Club (tráva)Melbourne, Austrálie
1979USA Spojené státy3–0Austrálie AustrálieRSHE Club Campo (antuka)Madrid, Španělsko
1980USA Spojené státy3–0Austrálie AustrálieRot-Weiss Tennis Club (antuka)Západní Berlín
1981USA Spojené státy3–0Spojené království Velká BritánieTamagawa-en Racquet Club (antuka)Tokio, Japonsko
1982USA Spojené státy3–0Německo Západní NěmeckoDecathlon Club (tvrdý)Santa Clara, Spojené státy
1983Československo Československo2–1Německo Západní NěmeckoAlbisguetli T.C. (antuka)Curych, Švýcarsko
1984Československo Československo2–1Austrálie AustráliePinheiros Sports Club (antuka)São Paulo, Brazílie
1985Československo Československo2–1USA Spojené státyNagoya Green T.C. (tvrdý)Nagoja, Japonsko
1986USA Spojené státy3–0Československo ČeskoslovenskoŠtvanice (antuka)Praha, Československo
1987Německo Západní Německo2–1USA Spojené státyHollyburn C.C. (tvrdý)Vancouver, Kanada
1988Československo Československo2–1Sovětský svaz Sovětský svazFlinders Park (tvrdý)Melbourne, Austrálie
1989USA Spojené státy3–0Španělsko ŠpanělskoAriake Forest Park Centre (tvrdý)Tokio, Japonsko
1990USA Spojené státy2–1Sovětský svaz Sovětský svazPeachtree W.O.T. (tvrdý)Atlanta, Spojené státy
1991Španělsko Španělsko2–1USA Spojené státyNottingham Tennis Centre (tvrdý)Nottingham, Velká Británie
1992Německo Německo2–1Španělsko ŠpanělskoWaldstadion T.C. (antuka)Frankfurt, Německo
1993Španělsko Španělsko3–0Austrálie AustrálieWaldstadion T.C. (antuka)Frankfurt, Německo
1994Španělsko Španělsko3–0USA Spojené státyWaldstadion T.C. (antuka)Frankfurt, Německo
1995Španělsko Španělsko3–2USA Spojené státyValencia T.C. (antuka)Valencie, Španělsko
1996USA Spojené státy5–0Španělsko ŠpanělskoAtlantic City Convention Center (koberec, hala)Atlantic City, Spojené státy
1997Francie Francie4–1Nizozemsko NizozemskoBrabant Hall (koberec, hala)'s-Hertogenbosch, Nizozemsko
1998Španělsko Španělsko3–2Švýcarsko ŠvýcarskoPalexpo (tvrdý, hala)Ženeva, Švýcarsko
1999USA Spojené státy4–1Rusko RuskoTaube Tennis Stadium (tvrdý)Stanford, Spojené státy
2000USA Spojené státy5–0Španělsko ŠpanělskoMandalay Bay Events Center (koberec, hala)Las Vegas, Spojené státy
2001Belgie Belgie2–1Rusko RuskoParque Ferial Juan Carlos I (antuka, hala)Madrid, Španělsko
2002Slovensko Slovensko3–1Španělsko ŠpanělskoPalacio de Congresos (tvrdý, hala)Gran Canaria, Španělsko
2003Francie Francie4–1USA Spojené státyOlympijský stadion (koberec, hala)Moskva, Rusko
2004Rusko Rusko3–2Francie FrancieLedový palác Krylatskoje (koberec, hala)Moskva, Rusko
2005Rusko Rusko3–2Francie FrancieCourt Philippe-Chatrier (antuka)Paříž, Francie
2006Itálie Itálie3–2Belgie BelgieSpiroudome (tvrdý, hala)Charleroi, Belgie
2007Rusko Rusko4–0Itálie ItálieLužniki (tvrdý, hala)Moskva, Rusko
2008Rusko Rusko4–0Španělsko ŠpanělskoClub de Campo Villa de Madrid (antuka)Madrid, Španělsko
2009Itálie Itálie4–0USA Spojené státyCircolo del Tennis (antuka)Reggio di Calabria, Itálie
2010Itálie Itálie3–1USA Spojené státySan Diego Sports Arena (tvrdý, hala)San Diego, Spojené státy
2011Česko Česko3–2Rusko RuskoOlympijský stadion (tvrdý, hala)Moskva, Rusko
2012Česko Česko3–1Srbsko SrbskoO2 arena (tvrdý, hala)Praha, Česko
2013Itálie Itálie4–0Rusko RuskoTennis Club Cagliari (antuka)Cagliari, Itálie
2014Česko Česko3–1Německo NěmeckoO2 arena (tvrdý, hala)Praha, Česko
2015Česko Česko3–2Rusko RuskoO2 arena (tvrdý, hala)Praha, Česko
2016Česko Česko3–2Francie FrancieRhénus Sport (tvrdý, hala)Štrasburk, Francie
2017USA Spojené státy3–2Bělorusko BěloruskoČižovka-Arena (tvrdý, hala)Minsk, Bělorusko
2018Česko Česko3–0USA Spojené státy (12)O2 arena (tvrdý, hala)Praha, Česko
2019Francie Francie3–2Austrálie AustrálieRAC Arena (tvrdý)Perth, Austrálie
2021 RTF[p. 1]2–0Švýcarsko ŠvýcarskoO2 arena (tvrdý, hala)Praha, Česko
2022Švýcarsko Švýcarsko2–0Austrálie AustrálieEmirates Arena (tvrdý, hala)Glasgow, Velká Británie
2023Kanada Kanada2–0Itálie ItálieEstadio La Cartuja (tvrdý, hala)Sevilla, Španělsko
2024Itálie Itálie2–0Slovensko SlovenskoMartin Carpena Arena (tvrdý, hala)Malaga, Španělsko
2025Itálie Itálie2–0USA Spojené státyShenzhen Bay Sports Center (tvrdý, hala)Šen-čen, Čína

Přehled vítězů a finalistů

[editovat | editovat zdroj]
Stát[24] vítězství[24] finále[24]
počet roky počet roky
USA Spojené státy 18 1963, 1966, 1967, 1969, 1976, 1977, 1978, 1979, 1980, 1981
1982, 1986, 1989, 1990, 1996, 1999, 2000, 2017		 13 1964, 1965, 1974, 1985, 1987, 1991, 1994, 1995, 2003, 2009
2010, 2018, 2025
Československo Československo
Česko Česko		 11 1975, 1983, 1984, 1985, 1988
2011, 2012, 2014, 2015, 2016, 2018		 1 1986
Austrálie Austrálie 7 1964, 1965, 1968, 1970, 1971, 1973, 1974 12 1963, 1969, 1975, 1976, 1977, 1978, 1979, 1980, 1984, 1993
2019, 2022
Itálie Itálie 6 2006, 2009, 2010, 2013, 2024, 2025 2 2007, 2023
Sovětský svaz Sovětský svaz
Rusko Rusko		 5
2004, 2005, 2007, 2008, 2021[a]		 7 1988, 1990
1999, 2001, 2011, 2013, 2015
Španělsko Španělsko 5 1991, 1993, 1994, 1995, 1998 6 1989, 1992, 1996, 2000, 2002, 2008
Francie Francie 3 1997, 2003, 2019 3 2004, 2005, 2016
Německo Západní Německo
Německo Německo		 2 1987
1992		 5 1966, 1970, 1982, 1983
2014
Švýcarsko Švýcarsko 1 2022 2 1998, 2021
Belgie Belgie 1 2001 1 2006
Jižní Afrika Jižní Afrika 1 1972 1 1973
Slovensko Slovensko 1 2002 1 2024
Kanada Kanada 1 2023 0
Spojené království Velká Británie 0 4 1967, 1971, 1972, 1981
Nizozemsko Nizozemsko 0 2 1968, 1997
Bělorusko Bělorusko 0 1 2017
Srbsko Srbsko 0 1 2012

Vysvětlivky

Žebříček ITF

[editovat | editovat zdroj]
Žebříček ženských týmů ITF
Poř.zeměbodyzměna
1. Itálie Itálie1435,00
2. USA Spojené státy1246,25▬
3. Spojené království Velká Británie1215,00▬
4. Kanada Kanada1143,75▲ 2
5. Španělsko Španělsko1093,75▼ 1
6. Česko Česko1085,00▲ 5
7. Polsko Polsko1048,75▲ 2
8. Ukrajina Ukrajina1035,00▼ 3
9. Kazachstán Kazachstán1022,50▼ 2
10. Japonsko Japonsko996,25▼ 2
vydán 17. listopadu 2025[28]
Poř.zeměbodyzměna
11. Slovensko Slovensko987,50▼ 1
12. Austrálie Austrálie977,50▬
13. Švýcarsko Švýcarsko891,25▲ 3
14. Nizozemsko Nizozemsko854,25▬
15. Rumunsko Rumunsko826,25▬
16. Německo Německo806,25▼ 3
17. Belgie Belgie790,00▲ 1
18. Slovinsko Slovinsko788,75▲ 3
19. Čína Čína738,75▼ 2
20. Brazílie Brazílie717,5▲ 1

Týmy na 1. místě žebříčku ITF

[editovat | editovat zdroj]
Petra Kvitová s pohárem v Moskvě, 2011

Na 1. místě žebříčku ITF od jeho zavedení v listopadu 2002 se vystřídalo osm týmů.[29]

Č. stát nástup odchod
1.Slovensko Slovensko 4. listopadu 200223. listopadu 2003
2.Francie Francie 24. listopadu 200318. září 2005
3.Rusko Rusko 19. září 20058. listopadu 2009
4.Itálie Itálie 9. listopadu 200922. dubna 2012
5.Česko Česko 23. dubna 20123. listopadu 2013
— Itálie Itálie (2) 4. listopadu 201320. dubna 2014
Česko Česko (2) 21. dubna 201410. listopadu 2019
Francie Francie (2) 11. listopadu 20198. listopadu 2021
6. Austrálie Austrálie 8. listopadu 202116. dubna 2023
7. Švýcarsko Švýcarsko 17. dubna 202312. listopadu 2023
8. Kanada Kanada[29] 13. listopadu 20232. prosince 2024
— Itálie Itálie (3) 3. prosince 2024úřadující[30]
Aktualizováno 20251117a17. listopadu 2025.[28]

Systém přidělování bodů do roku 2019

[editovat | editovat zdroj]
Logo Fed Cupu by BNP Paribas do roku 2020

Po každém odehraném kole byl žebříček aktualizován.

Body každého týmu ve Fed Cupu byly kumulovány ze čtyř posledních ročníků. Větší váhu měly body získané nověji a naopak váha bodů dosažených dříve se snižovala.[31] V celkové sumě tak měly 100% váhu body získané v posledním, předešlém roce, počítané k datu daného kola. Do součtu pak byly přičteny i body získané před dvěma, třemi a čtyřmi lety k danému datu, a to se sníženou váhou, přičemž platilo, že váha bodů dosažených před 2 lety byla 75 %, před 3 lety 50 % a před 4 lety 25 % z jejich původní hodnoty.

Body byly přidělovány pouze vítězným týmům daného kola soutěže. Vítězové ve světových skupinách byli bodováni štědřeji než v kontinentálních zónách, stejně tak i následná kola měla vzestupnou bodovou gradaci. Bonusové body náležely družstvům, která porazila výše postaveného soupeře, ale pouze tehdy, jestliže byl soupeř umístěn do 75. místa žebříčku. Při volném losu družstvo získalo standardní počet bodů za postup do dalšího kola. Žádné body také nebyly přidělovány z eventuálních turnajů útěchy.[31]

V 1., 2. a 3. skupinách tří kontinentálních zón byly body každého týmu vytvořeny na základě jeho výsledného postavení ve skupině. Suma bodového ohodnocení závisela na počtu týmů, které se daný rok soutěže zúčastnil. Nicméně maximální bodový strop byl v každé skupině neměnný.[31]

Skupinafázepředešlý rok– 2 roky– 3 roky– 4 roky
Světová skupina Ifinále8 0006 0004 0002 000
semifinále6 0004 5003 0001 500
čtvrtfinále4 0003 0002 0001 000
baráž2 0001 5001 000500
Světová skupina II1. kolo1 5001 125750375
baráž1 000750500250
1. skupina zónyzákladní blok a barážmaximálně 1 000 bodů
2. skupina zónyzákladní blok a barážmaximálně 400 bodů
3. skupina zónyzákladní blok a barážmaximálně 160 bodů
Žebříček soupeřebonus
1.200
2.–5.180
6.–10.150
11.–20.100
21.–30.80
31.–50.50
51.–75.30

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Ruský tým v roce 2021 startoval pod hlavičkou Ruské tenisové federace s neutrálním statusem, bez užití ruské vlajky, hymny a názvu Ruská federace kvůli státem řízenému dopingu.[26][27]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Gainbridge to level the playing field as new title partner of Billie Jean King Cup. Billie Jean King Cup [online]. 2022-09-28 [cit. 2022-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-05. (anglicky)
  2. ↑ Gainbridge to level the playing field as new title partner of Billie Jean King Cup. Billie Jean King Cup [online]. 2022-09-28 [cit. 2022-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-05. (anglicky)
  3. ↑ U.S. opens BJK Cup Finals with win vs. Swiss. ESPN.com [online]. 2023-11-09 [cit. 2023-12-10]. Dostupné online. (anglicky)
  4. ↑ U.S. Records in the Billie Jean King Cup [online]. United States Tennis Association, 2023 [cit. 2023-12-10]. Dostupné online. (anglicky)
  5. 1 2 3 4 Format - BJK Cup - The World Cup of Tennis. www.billiejeankingcup.com [online]. Billie Jean King Cup, 2025 [cit. 2025-03-13]. Dostupné online. (anglicky)
  6. ↑ Italy defends Billie Jean King Cup title with sweep of United States. Women's Tennis Association [online]. 2025-09-21 [cit. 2025-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
  7. ↑ Billie Jean King Cup 2025: Jasmine Paolini helps Italy defend title with 2-0 win against United States. BBC Sport [online]. 2025-09-21 [cit. 2025-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
  8. ↑ Září místo listopadu. Pořadatelé změnili termín finálového turnaje Billie Jean King Cupu. Sport.cz [online]. 2025-04-10 [cit. 2025-11-17]. Dostupné online.
  9. ↑ Třetí den finále: Berdych Ferrerovi podlehl, Španěly dorazil Štěpánek. iDNES.cz [online]. 2012-11-18 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online.
  10. ↑ Fed Cup Final #Trivia [online]. Twitter /Fed Cup account/, 2016-10-26 [cit. 2016-10-29]. Dostupné online. (anglicky)
  11. ↑ TenisPortal.cz, ČTK, Ondřej Jirásek. Splněný fedcupový sen: Češky slaví hattrick! [online]. Tenisportal.cz, 2016-11-13 [cit. 2016-11-13]. Dostupné online.
  12. 1 2 Mezinárodní tenisová federace. ITF announces record Fed Cup investment for 2019 [online]. Tenisportal.cz, 2018-08-24 [cit. 2019-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-26.
  13. ↑ Tenisový Fed Cup ženských týmů se mění na Billie Jean King Cup. iDNES.cz [online]. 2020-09-17 [cit. 2020-09-18]. Dostupné online.
  14. ↑ VOJKŮVKA, Jan. Fed Cup oblékne nové barvy. ITF oznámila novinky ženské týmové soutěže [online]. Tenisový svět.cz, 2020-09-17 [cit. 2020-09-18]. Dostupné online.
  15. ↑ ITF to debut Billie Jean King Cup in 2021 [online]. WTA Tennis, 2020-09-17 [cit. 2020-09-18]. Dostupné online. (anglicky)
  16. ↑ FENDRICH, Howard. The Billie Jean King Cup has a new part-owner: Billie Jean King. ABC News [online]. 2023-08-03 [cit. 2023-11-06]. Dostupné online. (anglicky)
  17. 1 2 3 Fed Cup Format. International Tennis Federation [online]. [cit. 2020-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-15.
  18. ↑ Fed Cup Rules & Regulations [online]. International Tennis Federation, 13-01-2016 [cit. 2016-01-13]. Dostupné online.
  19. ↑ Davis Cup, Billie Jean King Cup changing formats. www.espn.co.uk [online]. ESPN, 2024-10-04 [cit. 2025-03-13]. Dostupné online. (anglicky)
  20. 1 2 3 2025 Billie Jean King Cup and Davis Cup structures announced. www.billiejeankingcup.com [online]. Billie Jean King Cup, 2024-10-04 [cit. 2025-03-13]. Dostupné online. (anglicky)
  21. ↑ 2026 BJK Cup event dates announced. www.billiejeankingcup.com [online]. Billie Jean King Cup, 2025-10-10 [cit. 2025-11-17]. Dostupné online. (anglicky)
  22. ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz, Luboš Zabloudil. Fed Cup následuje Davis Cup. Od příštího roku se v šestidenním finále utká 12 zemí [online]. 2018-06-27 [cit. 2019-07-07]. Dostupné online.
  23. ↑ 2025 Qualifiers schedules confirmed. www.billiejeankingcup.com [online]. Billie Jean King Cup, 2025-02-21 [cit. 2025-03-14]. Dostupné online. (anglicky)
  24. 1 2 3 4 5 Every past winner of the Billie Jean King Cup. www.billiejeankingcup.com [online]. Billie Jean King Cup, 2025 [cit. 2025-09-20]. Dostupné online. (anglicky)
  25. 1 2 Where and when are the 2025 Billie Jean King Cup Finals?. www.billiejeankingcup.com [online]. Billie Jean King Cup, 2025-08-07 [cit. 2025-09-20]. Dostupné online. (anglicky)
  26. ↑ ADDICOTT, Adam. The ITF Reacts With Caution To Russian Doping Ban. UBITENNIS [online]. 2019-12-10 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. (anglicky)
  27. ↑ Dopingové aféry. Rusko bylo vyloučeno ze dvou OH a světových akcí na dva roky. Deník.cz [online]. 2020-12-17 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online.
  28. 1 2 Rankings [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2025-11-21]. Dostupné online.
  29. 1 2 World Champions Canada climb to No. 1 in year-end Billie Jean King Cup by Gainbridge Nations Rankings. www.billiejeankingcup.com [online]. Billie Jean King Cup, 2023-11-15 [cit. 2023-11-28]. Dostupné online. (anglicky)
  30. ↑ Italy retain No. 1 spot in Nations Rankings. www.billiejeankingcup.com [online]. Billie Jean King Cup, 2025-09-23 [cit. 2025-11-17]. Dostupné online. (anglicky)
  31. 1 2 3 How the Rankings Work [online]. International Tennis Federation. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Billie_Jean_King_Cup&oldid=25447968“