Paolo Lorenzi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Paolo Lorenzi
Paolo Lorenzi ve Wimbledonu 2018
Stát ItálieItálie Itálie
Datum narození 15. prosince 1985 (33 let)
Místo narození Řím, Itálie
Bydliště Sarasota, FL, Spojené státy
Výška 183 cm[1]
Váha 78 kg[1]
Profesionál od 2003[1]
Držení rakety pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek 4 747 136 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 107–178
Tituly 1 ATP, 21 challengerů, 7 Futures
Nejvyšší umístění 33. místo (15. ledna 2017)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 2. kolo (2015, 2017)
French Open 2. kolo (2017)
Wimbledon 2. kolo (2017, 2018)
US Open 4. kolo (2017)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry 2. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů 41–105
Tituly 1 ATP, 6 challengerů, 2 Futures
Nejvyšší umístění 82. místo (29. ledna 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 2. kolo (2013)
French Open čtvrtfinále (2017)
Wimbledon 1. kolo (2011, 2012, 2013, 2014, 2016, 2017, 2018)
US Open 2. kolo (2017)
Týmové soutěže
Davis Cup čtvrtfinále (2016, 2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20190825a25. srpna 2019
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paolo Lorenzi (* 15. prosince 1981 Řím) je italský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový a jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu Futures získal do září 2019 dvacet osm titulů ve dvouhře a osm ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v lednu 2017 na 33. místě a ve čtyřhře pak v lednu 2018 roku na 82. místě. Trénují ho Walter Grinovero a Martin Rodriguez. Dříve tuto roli plnil Claudio Galoppini.[1]

V italském daviscupovém týmu debutoval v roce 2010 čtvrtfinálem 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Nizozemsku, v němž vyhrál dvouhru nad Igorem Sijslingem. Italové zvítězili 4:1 na zápasy. Do listopadu 2019 v soutěži nastoupil k sedmi mezistátním utkáním s bilancí 5–4 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře.[3]

Itálii reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru. V mužské dvouhře jej ve druhém kole vyřadil desátý nasazený Španěl Roberto Bautista Agut.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Na grandslamu nezvládl dvacet třikrát kvalifikaci, než v roce 2014 postoupil do hlavní soutěže French Open. Před prvním vítězným utkáním dvouhry, na US Open 2014 proti Jošihitu Nišiokovi, prohrál třináctkrát v úvodním kole grandslamu. Do třetího kola premiérově prošel na US Open 2016 po pětisetové bitvě s Gillesem Simonem, trvající 4.54 hodiny. Ve třiceti pěti letech se pak na US Open 2017 stal nejstarším hráčem otevřené éry, který si poprvé zahrál grandslamové osmifinále. V téže sezóně poprvé, a na sedmý pokus, postoupil z úvodního kola na French Open a ve Wimbledonu. V roce 2017 odehrál z hráčů Top 100 nejvyšší počet 34 turnajů, včetně challengerů, se šňůrou osmi porážek v závěru sezóny.[1][2]

Debutovou trofej na okruhu ATP Tour si odvezl ze čtyřhry únorového VTR Open 2013 ve Viña del Mar. Po boku krajana Potita Staraceho v boji o titul přehráli argentinsko-španělský pár Juan Mónaco a Rafael Nadal. Do premiérového finále dvouhry postoupil ve třicet dvou letech na březnovém Brasil Open 2014São Paulu, v němž podlehl Argentinci Federicu Delbonisovi.[1][2] V singlové soutěži triumfoval na červencovém Generali Open Kitzbühel 2016. Ve finálovém duelu zdolal Gruzínce Nikoloze Basilašviliho. Ve věku 34 let a 7 měsíců se stal nejstarším vítězem prvního turnaje na okruhu ATP, čímž překonal věkový rekord Víctora Estrelly z února 2015 a jeho triumfu v Quitu.[4] V srpnu 2016 se stal poprvé italskou jedničkou, když v této pozici vystřídal Fabia Fogniniho.[1]

Po čtvtrtfinálové výhře nad Matthewem Ebdenem na Eskişehir Cupu 2015, se 22. května 2015 stal třetím tenistou s více než 300 vítěznými zápasy na ATP Challenger Tour.[5] Postup z druhého kola srpnového Internazionali di Tennis di Manerbio 2019, z něj učinil druhého hráče historie, který na challengerech vyhrál 400 zápasů (po 423 vítězstvích Hidalga Ramiréze).[1]

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (1–3 D; 1–2 Č)

Dvouhra: 4 (1–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 2. března 2014 São Paulo, Brazílie antuka (h) Argentina Federico Delbonis 6–4, 3–6, 4–6
Vítěz 1. 24. července 2016 Kitzbühel, Rakousko antuka Gruzie Nikoloz Basilašvili 6–3, 6–4
Finalista 2. 12. února 2017 Quito, Ekvádor antuka Dominikánská republika Víctor Estrella Burgos 7–6(7–2), 5–7, 6–7(6–8)
Finalista 3. 23. července 2017 Umag, Chorvatsko antuka Rusko Andrej Rubljov 4–6, 2–6

Čtyřhra: 3 (1–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 10. února 2013 Viña del Mar, Chile antuka Itálie Potito Starace Argentina Juan Mónaco
Španělsko Rafael Nadal
6–2, 6–4
Finalista 1. 15. února 2015 São Paulo Brazílie antuka (h) Argentina Diego Schwartzman Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
4–6, 2–6
Finalista 2. 14. února 2016 Buenos Aires, Argentina antuka Španělsko Iñigo Cervantes Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
3–6, 0–6

Finále na challengerech ATP a okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (21–15 D; 7–3 Č)
Futures (6–1 D; 2–1 Č)

Dvouhra: 43 (27–16)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 20020923a23. září 2002 Selargius, Itálie antuka Francie Rodolphe Cadart 0–6, 3–6
Vítěz 1. 20030706a6. července 2003 Arezzo, Itálie antuka Itálie Gianluca Luppi 6–2, 6–7(7-5), 6–2
Vítěz 2. 20030720a20. července 2003 Arezzo, Itálie antuka Německo Bastian Grönefeld 6–3, 6–2
Vítěz 3. 20030811a11. srpna 2003 Našice, Chorvatsko antuka Maďarsko Sebő Kiss 4–6, 6–0, 6–0
Vítěz 4. 20050325a25. března 2005 FrankstonAustrálie antuka Řecko Vasilis Mazarakis 6–4, 7–6(7–4)
Finalista 2. 20060410a10. dubna 2006 San Luis Potosí, Mexiko antuka Rakousko Rainer Eitzinger 4–6, 7–6(7–5), 5–7
Vítěz 5. 20060918a18. září 2006 Tarragona, Španělsko antuka Maroko Júnis Al Ajnáví 6–4, 7–6(7–4)
Vítěz 6. 20080218a18. února 2008 Trento, Itálie tvrdý (h) Rakousko Philipp Oswald 7–6(9–7), 7–6(9–7)
Vítěz 7. 20080526a26. května 2008 Alessandria, Itálie antuka Itálie Simone Vagnozzi 4–6, 7–6(7–5), 7–6(7–4)
Vítěz 8. 20090202a2. února 2009 Abidžan, Pobřeží slonoviny tvrdý Pobřeží slonoviny Valentin Sanon 6–3, 6–4
Finalista 3. 20090406a6. dubna 2009 San Luis Potosí, Mexiko antuka Kolumbie Santiago Giraldo 2–6, 7–6(7–3), 2–6
Finalista 4. 20090427a27. dubna 2009 Tenerife, Španělsko tvrdý Švýcarsko Marco Chiudinelli 3–6, 4–6
Vítěz 9. 20090622a22. června 2009 Reggio Emilia, Itálie antuka Monako Jean-René Lisnard 7–5, 1–6, 6–2
Vítěz 10. 20090629a29. června 2009 Rijeka, Chorvatsko antuka Slovinsko Blaž Kavčič 6–3, 7–6(7–2)
Vítěz 11. 20090921a21. září 2009 Lublaň, Slovinsko antuka Slovinsko Grega Žemlja 1–6, 7–6(7–4), 6–2
Finalista 5. 20091005a5. října 2009 Tarragona, Španělsko antuka Španělsko Daniel Gimeno-Traver 4–6, 0–6
Finalista 6. 20100418a18. dubna 2010 Pereira, Kolumbie tvrdý Kolumbie Santiago Giraldo 3–6, 3–6
Vítěz 12. 20100712a12. července 2010 Rimini, Itálie antuka Argentina Federico del Bonis 6–2, 6–0
Vítěz 13. 20110410a10. dubna 2011 Pereira, Kolumbie antuka Brazílie Rogério Dutra da Silva 7–5, 6–2
Vítěz 14. 20110925a25. září 2011 Lublaň, Slovinsko antuka Slovinsko Grega Žemlja 6–2, 6–4
Finalista 7. 20120303a3. března 2012 Salinas, Ekvádor antuka Argentina Guido Pella 6–1, 5–7, 3–6
Finalista 8. 20120318a18. března 2012 Guadalajara, Mexiko tvrdý Brazílie Thiago Alves 3–6, 6–7(4–7)
Finalista 9. 20120407a7. dubna 2012 San Luis Potosí, Mexiko antuka Španělsko Rubén Ramírez Hidalgo 6–3, 3–6, 4–6
Finalista 10. 20120422a22. dubna 2012 Sarasota, Spojené státy antuka USA Sam Querrey 1–6, 7–6(7–3), 3–6
Vítěz 15. 20120812a12. srpna 2012 Cordenons, Itálie antuka Španělsko Daniel Gimeno-Traver 7–6(7–5), 6–3
Finalista 11. 20120916a16. září 2012 Todi, Itálie antuka Rusko Andrej Kuzněcov 3–6, 0–2skreč
Vítěz 16. 20121104a4. listopadu 2012 Medellín, Kolumbie antuka Argentina Leonardo Mayer 7–6(7–5), 6–7(4–7), 6–4
Finalista 12. 20121110a10. listopadu 2012 Guayaquil, Ekvádor antuka Argentina Leonardo Mayer 2–6, 4–6
Finalista 13. 20140126a26. ledna 2014 Bucaramanga, Kolumbie antuka Kolumbie Alejandro Falla 5–7, 1–6
Vítěz 17. 20140419a19. dubna 2014 San Luis Potosí, Mexiko antuka Španělsko Adrián Menéndez-Maceiras 6–1, 6–3
Vítěz 18. 20141005a5. října 2014 Cali, Kolumbie antuka Dominikánská republika Víctor Estrella Burgos 4–6, 6–3, 6–3
Finalista 14. 20141115a15. listopadu 2014 Guayaquil, Ekvádor antuka Uruguay Pablo Cuevas bez boje
Vítěz 19. 20150510a10. května 2015 Eskişehir, Turecko tvrdý Španělsko Iñigo Cervantes 7–6(7–4), 7–6(7–5)
Vítěz 20. 20150809a9. srpna 2015 Cortina d'Ampezzo, Itálie antuka Argentina Máximo González 6–3, 7–5
Vítěz 21. 20151004a4. října 2015 Pereira, Kolumbie antuka Kolumbie Alejandro González 4–6, 6–2, 6–4
Vítěz 22. 20151010a10. října 2015 Medellin, Kolumbie antuka Chile Gonzalo Lama 7–6(7–3), 2–0skreč
Vítěz 23. 20160116a16. ledna 2016 Canberra, Austrálie tvrdý Chorvatsko Ivan Dodig 6–2, 6–4
Vítěz 24. 20160612a12. června 2016 Caltanissetta, Itálie antuka Itálie Matteo Donati 6–3, 4–6, 7–6(9–7)
Vítěz 25. 20170619a19. června 2017 Caltanissetta, Itálie antuka Itálie Alessandro Giannessi 6–4, 6–2
Vítěz 26. 20180805a5. srpna 2018 Sopoty, Polsko antuka Španělsko Daniel Gimeno-Traver 7–6(7–2), 6–7(5–7), 6–3
Vítěz 27. 20180819a19. srpna 2018 Cordenons, Itálie antuka Maďarsko Máté Valkusz 6–3, 3–6, 6-4
Finalista 15. 20190505a5. května 2019 Savannah, Spojené státy antuka Argentina Federico Coria 3–6, 6–4, 2–6
Finalista 16. 20190811a11. srpna 2019 Manerbio, Itálie antuka Itálie Federico Gaio 3–6, 1–6

Čtyřhra: 13 (9–4)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 20080114a14. ledna 2008 Šen-čen, ČLR tvrdý Itálie Giancarlo Petrazzuolo Čína Yu Xin-yuan
Čína Zeng Shao-xuan
6–7(1–7), 6–7(3–7)
Vítěz 1. 20080121a21. ledna 2008 Tung-kuan, ČLR tvrdy Itálie Giancarlo Petrazzuolo Dánsko Frederik Nielsen
Dánsko Rasmus Norby
6–4, 7–6(7–1)
Vítěz 2. 20080218a18. února 2008 Trento, Itálie tvrdý (h) Itálie Giancarlo Petrazzuolo Francie Xavier Audouy
Francie Ludovic Walter
6–3, 4–6, [10–8]
Finalista 2. 20080428a28. dubna 2008 Řím, Itálie antuka Itálie Giancarlo Petrazzuolo Itálie Flavio Cipolla
Itálie Simone Vagnozzi
3–6, 3–6
Vítěz 3. 20080707a7. července 2008 San Benedetto del Tronto, Itálie antuka Brazílie Júlio Silva Rumunsko Cătălin Gârd
Rakousko Max Raditschnigg
6–3, 7–5
Vítěz 4. 20090727a27. července 2009 Orbetello, Itálie antuka Itálie Giancarlo Petrazzuolo Itálie Alessio di Mauro
Itálie Manuel Jorquera
7–6(7–5), 3–6, [10–6]
Vítěz 5. 20101017a17. října 2010 Asunción, Paraguay antuka Itálie Fabio Fognini Argentina Carlos Berlocq
Argentina Brian Dabul
6–3, 6–4
Vítěz 6. 20110403a3. dubna 2011 Barranquilla, Kolumbie tvrdý Itálie Flavio Cipolla Kolumbie Alejandro Falla
Kolumbie Eduardo Struvay
6–3, 6–4
Vítěz 7. 20110605a5. června 2011 Rijeka, Chorvatsko antuka Brazílie Júlio Silva Chorvatsko Lovro Zovko
Chorvatsko Dino Marcan
6–3, 6–2
Finalista 3. 20120129a29. ledna 2012 Bucaramanga, Kolumbie antuka Španělsko Miguel Ángel López Jaén Uruguay Ariel Behar
Argentina Horacio Zeballos
4–6, 6–7(5–7)
Vítěz 8. 20150809a9. srpna 2015 Cortina d'Ampezzo, Itálie antuka Itálie Matteo Viola Čínská Tchaj-pej Lee Hsin-han
Itálie Alessandro Motti
6–7(5–7), 6–4, [10–3]
Finalista 4. 20151031a31. října 2015 Monterrey, Mexiko tvrdý Brazílie Fernando Romboli Nizozemsko Thiemo de Bakker
Nizozemsko Mark Vervoort
bez boje
Vítěz 9. 20190821a21. srpna 2019 Sarasota, Spojené státy antuka Uruguay Martín Cuevas Spojené království Luke Bambridge
Spojené království Jonny O'Mara
7–6(7–5), 7–6(7–6)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paolo Lorenzi na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h (anglicky) Paolo Lorenzi na stránkách ATP Tour, přístup: 20190825a25. srpna 2019
  2. a b c (anglicky) Paolo Lorenzi na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 20190825a25. srpna 2019
  3. (anglicky) Paolo Lorenzi na stránkách Davis Cupu, přístup: 20190825a25. srpna 2019
  4. ATP Staff. Lorenzi Breaks New Ground In Kitzbuhel [online]. ATP Tour, 2016-07-23 [cit. 2016-07-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. MEISELES, Josh. Lorenzi Registers 300th Challenger Win. ATP World Tour. 23-05-2015. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24-11-2015. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]