Dominic Stricker

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dominic Stricker
Dominic Stricker ve Wimbledonu 2023
Dominic Stricker ve Wimbledonu 2023
StátŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
Datum narození16. srpna 2002 (21 let)[1]
Místo narozeníGrosshöchstetten, Švýcarsko[1]
BydlištěGrosshöchstetten, Švýcarsko
Výška183 cm[1]
Hmotnost80 kg[1]
Profesionál od2020[1]
Držení raketylevou rukou, bekhend obouruč
Výdělek1 352 148 USD
Tenisová raketaHEAD
Dvouhra
Poměr zápasů20–20
Tituly0 ATP, 5 challengerů
Nejvyšší umístění88. místo (2. října 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo kvalifikace (2023)
French Open1. kolo (2023)
Wimbledon2. kolo (2023)
US Open4. kolo (2023)
Čtyřhra
Poměr zápasů12–9
Tituly2 ATP, 1 challenger, 1 ITF
Nejvyšší umístění161. místo (27. června 2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240118a18. ledna 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dominic Stephan Stricker (* 16. srpna 2002 Grosshöchstetten, Bern) je švýcarský profesionální tenista hrající levou rukou. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dva deblové turnaje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal pět titulů ve dvouhře a dva ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2023 na 88. místě a ve čtyřhře v červnu 2022 na 161. místě. Trénuje ho Dieter Kindlmann.[3][1]

Ve švýcarském daviscupovém týmu debutoval v roce 2021 bielskou 2. světovou skupinou proti Estonsku, v níž vyhrál dvouhru a v páru s Marcem-Andreou Hüslerem i čtyřhru. Švýcaři zvítězili 5:0 na zápasy. Do září 2023 v soutěži nastoupil ke čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 1–1 ve dvouhře a 3–1 ve čtyřhře.[4]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V osmnácti letech vyhrál juniorské French Open 2020 ve dvouhře a po boku Itala Flavia Cobolliho i ve čtyřhře. Singlovou soutěž ovládl jako druhý Švýcar po Wawrinkovi v roce 2003. Zisk „doublu“ se na Roland-Garros naposledy před ním podařil Chilanu Fernandu Gonzálezovi v roce 1998.[5] Již v roce 2019 s Cobollim skončili v Paříži jako poražení finalisté deblové juniorky.[6] Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figuroval během října 2020 na 3. místě.[2][3]

Na okruhu ATP Tour debutoval květnovým Geneva Open 2021,[3] kde jako člen páté světové stovky obdržel divokou kartu do dvouhry a s krajanem Marcem-Andreou Hüslerem i do čtyřhry. V singlové soutěži vyřadil čtyřicátého šestého hráče žebříčku Marina Čiliće[7] a poté o dvě místa výše postaveného Mártona Fucsovicse.[8] Ve čtvrtfinále vypadl se Španělem Pablem Andújarem z osmé desítky klasifikace. V ženevském deblu dohrál s Hüslerem také ve čtvrtfinále s pozdějšími šampiony Johnrm Peersem a Michaelem Venusem. Rovněž ve druhé hlavní soutěži, na stuttgartském MercedesCupu 2021, postoupil mezi poslední osmičku.[3] Ve druhém kole travnaté události poprvé porazil člena světové dvacítky, dvacátého v pořadí Huberta Hurkacze po zvládnutých obou tiebreacích.[9] Následně však nestačil na Američana Sama Querreyho.[10]

V kvalifikaci French Open 2022

První finále na túře ATP proměnil v titul, když s Hüslerem ovládli čtyřhru Swiss Open Gstaad 2021. Ve finále zdolali polské deblisty Szymona Walkówa s Janem Zielińskim ve dvou setech. V 18 letech se stal nejmladším deblovým šampionem na okruhu od Mikaela Ymera na Stockholm Open 2016 a nejmladším vítězem gstaadské čtyřhry v otevřené éře.[11] Divokou kartu získal na říjnový Swiss Indoors 2022. Postupem z úvodního kola přes Američana ze čtvrté desítky Maxima Cressyho se v Basileji stal ve 20 letech nejmladším švýcarským vítězem zápasu od 19letého Federera v ročníku 2000.[3] Bodový zisk mu 27. října 2022 zajistil kvalifikování se na tzv. Turnaj mistrů do 21 let, Next Generation ATP Finals 2022 v Miláně, kde se stal nejmladším z osmi účastníků. Z červené skupiny postoupil z prvního místa do semifinále, v němž nenašel recept na Jiřího Lehečku.[12]

Po vyřazení v pěti navazujících kvalifikacích grandslamu od Australian Open 2022 do Australian Open 2023 debutoval na majorech dvouhrou na French Open 2023. V pařížském kvalifikačním kole přitom podlehl Argentinci Thiagu Agustínu Tirantemu, ale po odstoupení Garína získal místo v hlavní soutěži. V jejím úvodu jej vyřadila světová sedmnáctka Tommy Paul.[13] Kvalifikační soutěží prošel ve Wimbledonu 2023. Do londýnského grandslamu vstoupil vítězstvím v pěti setech nad Australanem Alexejem Popyrinem,[14] než jeho cestu soutěží ukončil desátý muž žebříčku Frances Tiafoe, který v duelu zahrál 23 es.[15][16] Ve druhém kole antukového Swiss Open Gstaad 2023 podlehl druhému nasazenému Srbovi Miomiru Kecmanovićovi. V gstaadské čtyřhře však s Wawrinkou triumfoval po finálovém vítězství nad nejvýše nasazeným párem, jenž tvořili Brazilec Marcelo Demoliner a Nizozemec Matwé Middelkoop. V předchozí kariéře spolu Švýcaři odehráli jedinou čtyřhru v kvalifikačním kole Davis Cupu 2023 proti Německu.[17]

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (2–0 Č)

Čtyřhra: 2 (2–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. červenec 2021 Gstaad, Švýcarsko antuka Švýcarsko Marc-Andrea Hüsler Polsko Szymon Walków
Polsko Jan Zieliński 		6–1, 7–6(9–7)
Vítěz 2. červenec 2023 Gstaad, Švýcarsko (2) antuka Švýcarsko Stan Wawrinka Brazílie Marcelo Demoliner
Nizozemsko Matwé Middelkoop 		7–6(10–8), 6–2

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Challengery (5 D; 1 Č)
ITF (0 D; 1 Č)

Dvouhra (5 titulů)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. březen 2021 Lugano, Švýcarsko tvrdý (h) Ukrajina Vitalij Sačko 6–4, 6–2
2. leden 2022 Cleveland, Spojené státy tvrdý (h) Japonsko Jošihito Nišioka 7–5, 6–1
3. červenec 2022 Zug, Švýcarsko antuka Lotyšsko Ernests Gulbis 5–7, 6–1, 6–3
4. únor 2023 Rovereto, Itálie tvrdý (h) Itálie Giulio Zeppieri 7–6(10–8), 6–2
5. květen 2023 Praha, Česko antuka Rakousko Sebastian Ofner 7–6(9–7), 6–3

Čtyřhra (2 tituly)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. květen 2021 Madrid, Španělsko antuka Švýcarsko Leandro Riedi Švýcarsko Johan Nikles
Španělsko Alberto Barroso Campos 		2–6, 6–2, [12–10]
2. červenec 2021 Perugia, Itálie antuka Ukrajina Vitalij Sačko Argentina Tomás Martín Etcheverry
Argentina Renzo Olivo 		6–3, 5–7, [10–8]

Finále na juniorském Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra juniorů: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 2020 French Open antuka Švýcarsko Leandro Riedi 6–2, 6–4

Čtyřhra juniorů: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2019 French Open antuka Itálie Flavio Cobolli Brazílie Matheus Pucinelli de Almeida
Argentina Thiago Agustín Tirante 		6–7(3–7), 4–6
Vítěz 2020 French Open antuka Itálie Flavio Cobolli Brazílie Bruno Oliveira
Brazílie Natan Rodrigues 		6–2, 6–4

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dominic Stricker na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f Dominic Stricker na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240118a18. ledna 2024
  2. ↑ a b Dominic Stricker na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240118a18. ledna 2024
  3. ↑ a b c d e Dominic Stricker | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Dominic Stricker na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20230816a16. srpna 2023
  5. ↑ The Federer Effect? Stricker Wins All-Swiss RG Boys’ Final [online]. ATP Tour, Inc., 2020-10-10 [cit. 2020-10-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Ondřej Jirásek. French Open: Shrnutí [online]. TenisPortal.cz, 2019-06-10 [cit. 2023-08-16]. Dostupné online. 
  7. ↑ Dominic Stephen Stricker Stuns Marin Cilic In Geneva. ATP Tour, Inc. [online]. 2021-05-18 [cit. 2023-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Following Roger Federer’s Advice, Dominic Stephan Stricker Serves Up Geneva Breakthrough. ATP Tour, Inc. [online]. 2021-05-19 [cit. 2023-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Associated Press. Stricker, 18, stuns Hurkacz to reach Stuttgart quarterfinals. Tennis [online]. 2021-06-10 [cit. 2023-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ MEYER, Luke. Sam Querrey hustles Stephan Stricker in the quarter of the Mercedes Cup.. Tennis Tonic [online]. 2021-06-12 [cit. 2023-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Marc-Andrea Huesler/Dominic Stricker Victorious On Home Soil In Gstaad [online]. ATP Tour, 2021-07-25 [cit. 2023-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Lehečka je ve finále Next Gen ATP Finals! Postoupil po výhře nad Strickerem. TenisPortal.cz [online]. 2022-11-22 [cit. 2023-08-17]. Dostupné online. 
  13. ↑ Tennis, ATP – Roland-Garros 2023: Paul takes out Stricker. Tennis Majors [online]. 2023-05-30 [cit. 2023-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Dominic Stricker Relishing Wimbledon Debut But Can He Upset Frances Tiafoe?. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-07-06 [cit. 2023-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Tiafoe hits 23 aces to blow away Stricker and reach third round. Flashscore.co.uk [online]. 2023-07-06 [cit. 2023-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Dominic Stricker | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Dominic Stricker & Stan Wawrinka Win Gstaad Doubles Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-07-23 [cit. 2023-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dominic_Stricker&oldid=23571755“