Josef Hubáček (novinář)
| Josef Hubáček | |
|---|---|
 | |
| Narození | 19. listopadu 1850 Chotěboř  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 5. března 1900 (ve věku 49 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
| Povolání | spisovatel, novinář a básník |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Hubáček (19. listopadu 1850 Chotěboř – 5. března 1900 Smíchov[1]) byl český právník a konzervativní novinář, významný představitel staročeské strany. V 70. letech se proslavil satirickými verši v Humoristických listech pod pseudonymem Emanuel Pyšišvor, z nichž některé vyšly i knižně. Od 80. let stál postupně v čele několika novin a časopisů (Politika, Národní politika, Hlas národa, Ilustrovaný kurýr), v nichž z hlubokého přesvědčení prosazoval zájmy tehdy již nepopulárních staročechů a bojoval proti jejich odpůrcům, představovaných zejména mladočechy a deníkem Národní listy.
Život[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z rodiny berního úředníka v Chotěboři. Mládí strávil ve Štětí a Jablonci, vystudoval gymnázium v Jičíně a Hradci Králové, poté sloužil jako poručík husarského pluku a pracoval jako novinář.[2] V 70. letech uveřejnil řadu povídek a básní v časopisech Světozor, Humoristické listy a Paleček.[3] Známé byly zejména jeho satirické verše, podepsané pseudonymem Emanuel Pyšišvor, v nichž reagoval na aktuální události. Stal se také redaktorem klerikálního časopisu Čech a chrudimského Českého východu.[2][3] Roku 1880 ukončil studium práv na pražské univerzitě.[3]
V Praze vedl časopis Politika, z něhož později vznikl deník Národní politika.[3] Roku 1885 převzal časopis Pokrok,[3] který v březnu 1886 přejmenoval na Hlas národa[4] a do konce života jej vedl.[3]
Jako novinář se účastnil politických bojů. Když například v prosinci 1885 v obecních volbách na Starém Městě pražském poprvé uspěl jeden německý kandidát, uveřejnil Hubáček na stránkách Národní politiky ostrý článek (Catilina vykonal své dílo), podpořený dopisy čtenářů, v němž obvinil Jana Podlipného a Františka Ladislava Chleboráda z rozbíjení jednoty národa. Oba kritizovaní pak podali na autora trestní oznámení pro urážku na cti, před soudním projednáním ji ale odvolali.[5][6] Pro srovnání, zcela opačný názor na volební výsledky měl deník Národní listy, podle nějž Češi drtivě zvítězili (zvolený Němec byl v menšině — jeho výhra nezměnila slovanský charakter Prahy), soutěž dvou českých stran zvýšila volební účast Čechů (čímž zabránila potenciálně mnohem většímu německému vítězství) a nespokojená strana (kandidovala jako Jednota) jen prosazovala vlastní omezené zájmy na úkor veřejného prospěchu.[7]
Jak v Národní politice, tak i v Hlasu národa prosazoval vyhraněné konzervativní názory, které ve společnosti ztrácely podporu. Když staročeši prohráli boj o punktace (1890) a strana bojovala o udržení na politické scéně, založil Hubáček na jejich podporu obrázkový deník pro nižší vrstvy – Ilustrovaný kurýr. List měl úspěch, bohužel ale za cenu nižší úrovně žurnalistiky a na úkor hodnotnějšího Hlasu národa. Ten se snažil ke konci života zachránit změnami (například rozšířením hospodářské části).[3]
Politický boj, v němž prohrával, a s tím spojené ztrátové hospodaření novin podlomily jeho zdraví.[3] Zemřel po krátké nemoci na zástavu srdeční činnosti provázenou astmatickými záchvaty. V posledních dnech ho ošetřoval profesor František Michl.[8] Pohřben byl na Vyšehradském hřbitově[9].
Hubáček patřil k významným novinářům své doby. Své názory, stále více osamocené, prosazoval poctivě z hlubokého přesvědčení. Jeho pevný charakter oceňovali i názoroví a političtí odpůrci.[2] Patřil k přátelům Františka Ladislava Riegra. Pochvalně jej vzpomněla i Národní politika v roce 1925, u příležitosti 25. výročí jeho úmrtí.[10]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Vedle novinářských článků byl Hubáček známý svými satirickými básněmi, podepsanými pod pseudonymem Emanuel Pyšišvor. Byly otiskovány v Humoristických listech od 70. let a později zařazovány do výborů. Knižně vydal:
- Truchlozpěvy, rady a nápady (několik svazků a vydání počínaje rokem 1875; prozatím naposledy vyšly roku 2007 pod redakcí Ivana Wernische)
- Kterak sobě jedna panna namlouvala hastrmana (nedatováno)
- Sylvestr při měsíčku (nedatováno, zřejmě posmrtně 1913)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých fary Košíře, sign. KOŠ Z4, s. 198
- ↑ a b c JUDr. Josef Hubáček. Národní listy. 1900-03-06, roč. 40, čís. 64, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-01-08].
- ↑ a b c d e f g h J. K. Kronika. JUDr. Josef Hubáček. Zlatá Praha. 1900-03-09, roč. 17, čís. 18, s. 214–215. Dostupné online [cit. 2011-01-08].
- ↑ Hlas národa. Národní politika. 1886-03-19, roč. 4, čís. 78, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-01-08].
- ↑ Zajímavé trestní přelíčení. Národní politika. 1886-05-06, roč. 4, čís. 125, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-01-08].
- ↑ Různé zprávy. Dr. Chleborád,.... Národní politika. 1886-05-18, roč. 4, čís. 137, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-01-08].
- ↑ Doplňovací volba do obecního zastupitelstva. Národní listy. 1885-12-15, roč. 25, čís. 344, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-01-08].
- ↑ K úmrtí dra Jos. Hubáčka. Národní politika. 1900-03-06, roč. 18, čís. 64, s. 2. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-09. Archivováno 9. 6. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ JUDr. Josef Hubáček 1850 - 1900 BillionGraves Record. BillionGraves [online]. [cit. 2021-01-01]. Dostupné online.
- ↑ 25. výročí úmrtí dra Josefa Hubáčka. Národní politika. 1925-03-05, roč. 43, čís. 63, s. 5. Dostupné online [cit. 2011-01-08].
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Autor Josef Hubáček ve Wikizdrojích
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Hubáček na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Hubáček (novinář)
