Mistr oltáře ze Štětí

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mistr oltáře ze Štětí
Narození1500
Úmrtí1540 (ve věku 39–40 let)
Povolánířezbář
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Mistr oltáře ze Štětí, uváděný v literatuře také jako Mistr Doksanské archy nebo také Mistr Oltáře z Dohny (před r. 1500? Freiberg – kolem 1540 Čechy) byl anonymní řezbář působící v severozápadních Čechách v letech 1524–1540. Od roku 1531 spolupracoval s malířem označovaným jako Mistr Slavětínského oltáře.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Jméno autora se odvozuje od jeho nejkvalitnějšího díla, Oltáře ze Štětí, nebo jiného známého díla, Oltáře z Doksan (1524). Ve starší literatuře je sochař uváděn jako "Mistr Želenické madony", původem pravděpodobně ze Saska[2]. Walter Hentschel (cit. Ševčíková J, Ševčík J, 1976) se domníval, že je sochař identický s "Mistrem oltáře z Dohny" (a snad s řezbářem Georgem Hörzelem?), který je doložen v Pirně (1517–1519) a byl autorem řady oltářů v okolních obcích (Struppen, Markersbach, Dohna, Reinharsdorf). Podle této studie mohl pod tlakem německé reformace po roce 1522 přesídlit do severozápadních Čech, kde probíhala intenzivní stavební činnost podnícená rozvojem těžby kovů a panovalo zde tolerantnější náboženské klima.[3] V Čechách působil nejprve v Krušnohoří a okolí Loun, později v oblasti Litoměřic a ve středních Čechách. Předpokládá se, že jeho dílna mohla být od 30. let v Litoměřicích.[4]

V Čechách byl sochař většinou označován jako "Mistr Doksanské archy", po restaurování kvalitního oltáře ze Štětí, který mu byl připsán, je nověji uváděn jako "Mistr oltáře ze Štětí".[5]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Sochaře ovlivnila saská řezbářská škola a práce z okruhu dílny Tilmana Riemenschneidera a patrně také starší freiberská plastika (známa z fotografií před r. 1945, nezachováno)[6]. Pravděpodobně znal kamennou Madonu z freiberského dómu (dnes v kapli sv. Anny) a reliéfy z kazatelny v Pirně, připsané Franzi Maidburgovi. Freiberská Madona je zdařilou variantou Riemenschneiderovy berlínské Madony. Tím lze vysvětlit zprostředkovaný vliv Riemenschneiderovy tvorby na řezbářské dílo Mistra oltáře ze Štětí. To platí zejména pro Madonu z Markersbachu, nebo sochu Krista ze sbírky Národní galerie, který opakuje téměř detailně drapériové schéma Riemenschneiderova sv. Judy Tadeáše z dómu ve Würzburgu (Zmrtvýchvstalý Kristus, Národní galerie v Praze).[7]. K němu typově přísluší i socha sv. Doroty ze Želenic a Madona z Doksanské archy. Mistr Oltáře ze Štětí od svých vzorů přejímá pouze formální struktury, ale postrádá smysl pro monumentální formu a jeho figury se vyznačují určitou strnulostí.[8]

Prvním datovaným dílem autora je oltářní skříň z Dohny z roku 1518. Již v tomto díle se vyhranil rys, charakteristický pro jeho další tvorbu - zvláštní "neženská" typika ženských obličejů.[9] V reformním prostředí Čech se od 30. let v sochařství prosazovala tendence k redukci hmoty, dekorativnímu manýristickému prohnutí těl a rozvinutí tvaru v nízkém reliéfu. Tomu se přizpůsobil Mistr oltáře ze Štětí v případě Slavětínského oltáře (1531) a Oltáře z Doksan (1534). V plastickém ztvárnění figur je charakteristická změna fyziognomie, změkčilý a melancholický výraz, dekorativní řezba vlasů a vousů a zdůrazněné kresebné detaily tváří. Renesanční sloh, spojený s návratem k plastickému tvaru, se v díle tohoto řezbáře objevuje až v oltářích ze Štětí a Zbraslavi.

Díla připsaná autorovi[editovat | editovat zdroj]

Mistr oltáře ze Štětí: Zmrtvýchvstalý Kristus (1520)
Mistr oltáře ze Štětí: Zmrtvýchvstalý Kristus (1520)
Mistr oltáře ze Štětí: Sv. Dorota (1520)
Mistr oltáře ze Štětí: Sv. Dorota (1520)

Oltář z Dohny[editovat | editovat zdroj]

Křídlový oltář z roku 1518 z utrakvistického kostela Panny Marie v Dohně. Ve střední skříni jsou pod vyřezávaným obloukem s rozvilinami a rostlinnou ornamentikou umístěny na řezaných podstavcích tři plnoplastické sochy: Panna Marie, sv. Kateřina a sv. Barbora. Na křídlech jsou nízké reliéfy se sv. Markétou a sv. Dorotou, na reliéfní predele je výjev se stětím sv. Jana Křtitele. V oltářním nástavci jsou umístěny sochy sv. Jana Evangelisty, Nejsvětější Trojice a sv. Vavřince. Zadní strana křídel je malovaná. Socha Madony přejímá jako kompoziční vzor Maidburgovu sochu z freiberského dómu jen s menšími odchylkami.[10]

Oltář z Markersbachu[editovat | editovat zdroj]

Z oltáře, který se stal obětí požáru, zůstaly zachovány pouze sochy z hlavní skříně (Madona, sv. Marie Magdaléna a sv. Kateřina), nástavce (Bůh Otec, sv. Petr a sv. Pavel) a jeden poškozený reliéf s Klaněním tří králů. Oltář je nyní ve sbírce Albertina, Staatliche Kunstsammlungen Dresden.[11]

Oltář z Reinhardtsdorf-Schöna[editovat | editovat zdroj]

Křídlový oltář z roku 1521 ve vesnickém kostele v obci Reinhardtsdorf-Schöna je věnován sv. Anně Samotřetí, která je ve střední části vyobrazena v nízkém reliéfu. Na reliéfních křídlech jsou sv. Václav a sv. Vít (vlevo) a sv. Martin a sv. Mikuláš (vpravo).[12]

Oltář sv. Václava z Libkovic[editovat | editovat zdroj]

Oltářní triptych z doby po roce 1521, s řezanými figurami sv. Václava, sv. Vavřince a sv. Urbana (střed), sv. Martina (vlevo) a sv. Víta (vpravo). Ze zaniklé obce Libkovice byl oltář převzat do správy NPÚ a umístěn v děkanském kostele Nanebevzetí Panny Marie v Mostě.[13]

Zmrtvýchvstalý Kristus[editovat | editovat zdroj]

Plně plastická polychromovaná socha Vítězného Krista pochází z doby po roce 1521. Původ sochy, kterou roku 1923 zakoupila Národní galerie v Praze ze soukromé sbírky, není znám.[14]

Sv. Dorota a Madona ze Želenic[editovat | editovat zdroj]

Socha sv. Doroty, provedená v nízkém reliéfu, tvořila patrně jedno z křídel oltáře se sv. Madonou. Socha je poškozená, se stopami polychromie. Madona ve skladbě drapérie opakuje typ Madon Tilmana Riemenschneidera, ale její tvář vychází ze saských vzorů a je stejného typu jako sv. Dorota. Obě sochy byly nalezeny v kostele sv. Václava v Želenicích u Mostu, převedeny do správy NPÚ a nyní jsou umístěny v děkanském kostele Nanebevzetí Panny Marie v Mostě.[15]

Sv. Dorota z Ústí nad Labem[editovat | editovat zdroj]

Reliéfní vzadu seříznutá socha o výšce 118 cm je zdobená polychromií a zlacením. S předchozími sochami se shoduje v modelaci hlavy, řezbě vlasů i typu drapérie. Socha, pocházející ze špitálního kostela sv. Materny, později nalezená na půdě děkanského kostela v Ústí, je patrně fragmentem oltářního retáblu a její vznik je datován do doby před rokem 1530.[16]

Archa se svatostánkem z Litoměřic[editovat | editovat zdroj]

Mistr oltáře ze Štětí, Mistr Slavětínského oltáře: Archa se svatostánkem v Litoměřicích (1530)
Mistr oltáře ze Štětí: Archa z Doksan (1524)
Mistr oltáře ze Štětí, Archa ze Štětí (1520–1530), SGVU v Litoměřicích

Třídílný křídlový oltář se střední vyřezávanou deskou a dvěma pohyblivými oboustranně malovanými křídly z let 1520–1530. Malířská část je dílem Mistra Slavětínského oltáře. Ve středu utrakvistického oltáře je dvojice andělů na konzolách a svatostánek s otvorem určeným k vystavení svátosti Těla Páně. Řezbářská část je provedena v nízkém reliéfu, polychromována a zlacena. Řezba je hrubší než u Slavětínského oltáře a je patrně prací dílenského spolupracovníka.[9] Oltář pochází z fondu diecézního muzea v Litoměřicích a byl sestaven až v letech 1957–1959.[17]

Madona z Počedělic[editovat | editovat zdroj]

Počedělická Madona je drobná reliéfní socha z tamního kostela. K dílu Mistra oltáře ze Štětí je řazena pro společné znaky (typ obličeje, drapérie) s Madonami z Dohny a Doksan.[18]

Slavětínský oltář[editovat | editovat zdroj]

Tento oltář je přesně datován rokem 1531 a pro svou malířskou část je považován za nejvýznamnější dílo Mistra Slavětínského oltáře. Jde o největší zachovaný kališnický oltář v Čechách (1050 x 410 cm). Mistr oltáře ze Štětí vytvořil střední reliéf s tabernáklem a dvojicí andělů, predelu se scénou Poslední večeře a vysoký bohatě zdobený nástavec se sochami sv. Jakuba Většího, kterému je kostel zasvěcen, sv. Petra a sv. Pavla. Oltář se nachází v kostele sv. Jakuba Většího ve Slavětíně, sochy nástavce a predella jsou uloženy v depozitáři Arcibiskupství pražského.

Doksanský oltář[editovat | editovat zdroj]

Z trojdílné řezané oltářní archy se zachovala střední část (162 x 116,5 cm) i obě pohyblivá křídla (162 x 58 cm), na vnější straně malovaná. Asumpta na půlměsíci, korunovaná dvěma anděly, stojí mezi apoštoly, kterým byl kostel zasvěcen: sv. Petrem a sv. Pavlem. Madona svou tvrdou lineární stylizací reflektuje pozdní díla Tilmana Riemenschneidera a patří k jedněm z posledních kvalitních děl tzv. "lámaného slohu" v Čechách. Na levém křídle oltáře je vyobrazen sv. Václav, na pravém sv. Vít. Řezaná ornamentální výzdoba, která lemuje spodní část oltáře a horní část reliéfů, je již renesanční. Oltář z kláštera premonstrátek v Doksanech pochází z roku 1524 nebo 1534 a je nyní ve sbírce Strahovského kláštera.[19]

Archa ze Štětí[editovat | editovat zdroj]

Rozměrný křídlový oltář sestává z centrální části, dvou pohyblivých křídel s řezanými, polychromovanými a zlacenými plastickými reliéfy a predely s reliéfem Poslední večeře. Zadní strana křídel je malovaná, s postavami sv. Václava a sv. Ludmily z dílny Mistra Slavětínského oltáře. Centrální deska je dílem Mistra oltáře ze Štětí, zatímco méně kvalitní reliéfy na křídlech jsou patrně dílem pomocníků.[20]

Výjev ve střední části je proveden až do detailů podle grafické předlohy z Malých Pašijí Albrechta Dürera a zobrazuje Trůn milosti - Boha Otce držícího v klíně mrtvého Krista. Kromě holubice, symbolizující Ducha svatého, provázejí ústřední dvojici figur čtyři andělé, z nichž dva nesou nástroje Kristova umučení a dva přidržují roucho Boha Otce. V dolní části je alegorické znázornění čtyř živlů. Na levém křídle je vyobrazeno stvoření Evy z Adamova žebra a Strom poznání ve stylizované krajině. Pravé křídlo zobrazuje křest Krista s Janem Křtitelem a žehnajícím Bohem. Reliéfní výjev Poslední večeře v predele je také proveden podle grafického listu z cyklu Malé Pašije Albrechta Dürera.

Oltář, který je dlouhodobě zapůjčen do SGVU v Litoměřicích, byl nalezen v pozdně barokní kapli Nejsvětější Trojice ve Štětí a v letech 1998–2000 restaurován.[21]

Další díla připisovaná autorovi nebo dílně[editovat | editovat zdroj]

  • Oltář Panny Marie s rodokmenem Krista, kostel sv. Havla, Zbraslav
  • Čtyři světci z křídel nedochovaného oltáře z galerie kláštera v Oseku
  • Oltář Korunování Panny Marie v kapli sv. Jana Křtitele v Ledcích u Smečna
  • Madona z kostela čtrnácti sv. pomocníků v Lounech
  • Oltář z kostela sv. Petra a Pavla v Dubanech
  • Reliéfy sv. Kateřiny a sv. Barbory z nezachovaného oltáře neznámého původu, kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Csémyová E, 2011, s. 16
  2. ↑ 19 Josef Opitz, Tilmann Riemenschneider und die gotische Plastik Nordwestböhmens, in: Jahrbuch des Verbandes der Deutschen Museen, Augsburg 1931, 17-34.
  3. ↑ Ševčíková J, Ševčík J, 1976
  4. ↑ Žebrová M, 2012, s. 14
  5. ↑ Ottová M, 2008
  6. ↑ Meister der Freiberger Domapostel
  7. ↑ Fajt J, Chlumská Š, 2014, s. 108
  8. ↑ Žebrová M, 2012, s. 16
  9. ↑ a b Ševčíková J., 1976
  10. ↑ Žebrová M, 2012, s. 20-21
  11. ↑ Žebrová M, 2012, s. 21-23
  12. ↑ Žebrová M, 2012, s. 23-24
  13. ↑ Žebrová M, 2012, s. 25-26
  14. ↑ Fajt J., Chlumská Š., 2014, s. 108
  15. ↑ Žebrová M, 2012, s. 28-30
  16. ↑ Chlumská Š. a kol., 2015, s. 80-81
  17. ↑ Chlumská Š. a kol., 2015, s. 58-59
  18. ↑ Žebrová M, 2012, s. 33-34
  19. ↑ Žebrová M, 2012, s. 38-41
  20. ↑ Ottová M, 2001, s. 123
  21. ↑ Votočková E. a kol., 2001

Článek vychází z podrobných údajů uvedených v bakalářské práci Martiny Žebrové (2012).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Chlumská Š, Klípa J., Ottová M., Bez hranic, průvodce výstavou, 240 s., Národní galerie v Praze 2015, ISBN 978-80-7035-590-9
  • Jan Royt, Gotické deskové malířství v severozápadních a severních Čechách, 1340–1550, 352 str., Karolinum Praha 2015, ISBN 9788024631745
  • Fajt Jiří, Chlumská Štěpánka, Čechy a střední Evropa 1200–1550, Národní galerie v Praze 2014, ISBN 978-80-7035-569-5
  • Martina Žebrová, Anonymní řezbář a jeho dílna spolupracující s Mistrem Slavětínského oltáře v severozápadních Čechách, bakalářská práce, KTF, UDKU, UK Praha 2012
  • Eva Csémyová, Mistr Slavětínského oltáře, bakalářská práce, FF UK, UDU, Praha 2011 Dostupné jako PDF
  • Michaela Ottová, Archa ze Štětí, in: Hrubá Michaela, Hrubý Petr (ed.): Renesanční sochařství a malířství v severozápadních Čechách, Ústí nad Labem 2008, 121 – 128
  • Jan Royt, Utrakvistická ikonografie v Čechách 15. a první poloviny 16. století. In: Dalibor Prix (ed.): Pro arte: sborník k poctě Ivo Hlobila. Praha 2002, 193-201
  • Ottová Michaela, Archa ze Štětí. In: Renesanční sochařství a malířství v severozápadních Čechách. Sborník příspěvků z kolokvia konaného v Muzeu města Ústí nad Labem ve dnech 25.-26. listopadu 1999 / Ústí nad Labem : Albis international, 2001 s. 121-137.
  • Ivana Kyzourová, Strahovská obrazárna, 1993
  • Votočková Eva, Helfertová Lenka, Pavlíková Markéta, Restaurování oltáře ze Štětí. In: Renesanční sochařství a malířství v severozápadních Čechách. Sborník příspěvků z kolokvia konaného v Muzeu města Ústí nad Labem ve dnech 25.-26. listopadu 1999 / Ústí nad Labem : Albis international, 2001 s. 317-321.
  • Hrubá, Michaela, Život předbělohorské šlechty na Lounsku z pohledu pramenů městské provenience. Neudertová, Michaela. In: Život na šlechtickém sídle v 16.-18. století = Das Alltagsleben auf dem Adelsitz im 16. bis 18. Jahrhundert: sborník příspěvků z konference na Pedagogické fakultě UJEP v Ústí nad Labem 30.-31. října 1991 / V Ústí nad Labem : Pedagogická fakulta UJEP v Ústí nad Labem, 1992 s. 65-73.
  • Jana Ševčíková, Jiří Ševčík, Objevená minulost. Mistr Doksanské archy, Litoměřice 1976
  • Jana Ševčíková, Jiří Ševčík: Objevená minulost. Řezbářské dílo mistra oltáře z Dohny v Čechách. Katalog výstavy. Litoměřice 1976
  • Jaroslav Pešina, Česká malba pozdní gotiky a renesance, Praha 1950
  • Josef Opitz, Gotické malířství a plastika severozápadních Čech na výstavách v Mostu a Chomutově. In: Umění II, 1930, 526-550

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mistr_oltáře_ze_Štětí&oldid=21330012“