Libkovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Tento článek je o zaniklé obci na Mostecku. Další významy jsou uvedeny na stránce Libkovice (rozcestník).
Libkovice
Kostel sv. Michala v Libkovicích byl zbourán v srpnu 2002.
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Počet obyvatel 0 (2011)
Domů 282
Lokalita
PSČ 435 34
Obec Mariánské Radčice
Okres Most
Katastrální území Libkovice u Mostu (7,47 km²)
Zeměpisné souřadnice
Libkovice
Libkovice
Další údaje
Kód části obce 82961
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Libkovice (německy Liquitz) je jméno bývalé obce, která se nacházela v severozápadních Čechách v okrese Most. Obec ležela podél Lomského potoka zhruba 1,5 km severovýchodně od obce Mariánské Radčice v nadmořské výšce 251 metrů. Výměra k. ú. Libkovice u Mostu činí 748 ha. Libkovice jsou posledním souvislým sídelním útvarem v této oblasti, který byl zlikvidován kvůli těžbě hnědého uhlí. Ke zboření obce došlo přes silný odpor občanské společnosti (Hnutí DUHA, Greenpeace aj.) v roce 1992. Poslední pozůstatek po obci – kostel sv. Michaela – byl srovnán se zemí o deset let později. V prostoru k těžbě nakonec nikdy nedošlo. Dnes jsou Libkovice jako místní část a katastrální území součástí obce Mariánské Radčice.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pohled na zaniklé Libkovice
Zatopená cesta z Mariánských Radčic do Libkovic

První písemná zmínka o obci pochází již z roku 1186 v listině knížete Bedřicha. V roce 1209 potvrdil pražský biskup Daniel oseckému klášteru desátky z Libkovic. Opat tohoto kláštera Slavko koupil kolem roku 1240 od Hrabišiců část vsi s příslušenstvím, které tvořily dva mlýny, vinice, les a rybník. Ves pak zůstala v majetku kláštera až do zrušení poddanství v roce 1848.

Po roce 1850 se Libkovice staly osadou Mariánských Radčic, ale posléze se osamostatnily. V letech 1850-1896 byly součástí okresu Teplice, v letech 1896-1960 se nacházely na území okresu Duchcov a od roku 1960 jsou součástí okresu Most.

Tradiční obživou obyvatel bylo zemědělství, především chov dobytka. Teprve v poslední třetině 19. století došlo v okolí k rozvoji uhelného dolování a tím i k demografickým a ekonomickým změnám v Libkovicích. V roce 1884 byl otevřen důl Kaisergrube u Mariánských Radčic, roku 1889 Jan I v Lomu a další. Rostl počet obyvatel a tradiční německá obec se začala novými příchozími z vnitrozemí počešťovat. Učitelem a významným organizátorem života zdejší české menšiny byl tehdy Václav Freiman, pozdější poslanec parlamentu a prvorepublikový předseda okresní správní komise v Duchcově.[1]

Během 1. republiky zde vznikla cihelna, sklárna a továrna na keramické zboží. Během druhé světové války byl v Libkovicích zřízen zajatecký tábor. Po válce tento tábor sloužil jako sběrný pro osoby určené k odsunu. Byli zde zadržováni rovněž němečtí cisterciáčtí mniši z blízkého Oseka (včetně opata Eberharda Harzera), kteří byli určeni k odsunu ač během celé války se nijak neprovinili.[2] Do roku 1989 byla v Libkovicích věznice.[3]

V roce 1987 bylo rozhodnuto o demolici obce, kterou nezvrátily ani společenské změny po roce 1989. Úřady vydaly demoliční výměr jen několik měsíců po revoluci a podstatná část obce byla navzdory protestům postupně zbořena v letech 1991-1993, aby uvolnila prostor pro rozšíření těžby uhlí státního podniku Doly Hlubina. Osud obce neodvrátila ani blokáda, konaná zde od 1. prosince 1992. Ještě v prosinci si přijel situaci na místo samé prohlédnout i prezident Václav Havel. Po tříměsíčním zákazu bourání vydaném tehdejším ministrem průmyslu a obchodu Vladimírem Dlouhým byl v květnu 1993 vydán opětovný příkaz k demolicím. Následovala jej vyhrocenější blokáda, při níž došlo i k fyzickým konfrontacím. Na základě těchto událostí byl ředitel státního podniku Doly Hlubina pan Stružka ministrem Dlouhým odvolán a až do října 1993 se nebouralo. 13. října 1993 zbouraly buldozery podstatnou část libkovické hlavní ulice, po nichž následoval další, neúspěšný pokus o blokádu. Nového roku se dočkal jen kostel a dalších 15 domů. Kostel byl navzdory slibu nového vlastníka Mostecké uhelné, že jej zachová a nechá zastřešit, v srpnu 2002 nakonec stržen rovněž. Spor o zbourání Libkovic a zdejší blokáda se staly jednou z formujících událostí soudobého českého ekologického hnutí. Po tamním neúspěchu se pozornost občanských sdružení přesunula na obce, jež jsou další v řadě - zejména na město Horní Jiřetín.[4]

Paradoxně se uhlí v těchto místech nikdy netěžilo, protože se území bývalé obce nachází již za hranicí dobývacího prostoru stanoveného územními limity těžby schválenými českou vládou v roce 1991.

Bourání obce a boj místních obyvatel za její záchranu zachytil fotograf Ibra Ibrahimovič v seriálu černobílých fotografií nazvaným Libkovice, svědomí severu. Jeho snímky jsou také součástí knihy Libkovice: Zdař bůh.[5]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů[6][7]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 424 452 607 1 076 1 434 1 794 2 314 2 184 1 385 1 181 986 257 3 0
Domy 74 79 91 105 118 135 258 298 277 264 249 88 1 1
Počty obyvatel mezi lety 1980 až 1992 (k 31. 12.)[8]
Rok 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992
Počet obyvatel 1028 974 960 935 927 913 876 865 851 614 332 146 20

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Václav J. FREIMAN [online]. knihovna-teplice.cz [cit. 2011-11-18]. Dostupné online. (česky) 
  2. KONOPÍK, Petr. Osudy oseckého kláštera v letech 1938 – 1950. Praha, 2015. Diplomová práce. Ústav dějin křesťanského umění. Vedoucí práce Tomáš Petráček. s. 25. Dostupné online.
  3. Policie České republiky, nedatováno [cit. 2015-11-21]. Dostupné online. 
  4. Ander, Martin: Dokonané dílo zkázy – článek o občanském úsilí o zachování Libkovic v časopise Sedmá generace 2/2003
  5. Susan Gockeler, Ibra Ibrahimovič a Hester Reeve: Libkovice: Zdař bůh. Divus, 1997. 175 s. ISBN 80-902379-1-6
  6. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 406, 407. 
  7. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 310. 
  8. Český statistický úřad ve formátu XLS

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • J. Sýkorová, Zmizelé domovy, Most 2000, s. 47
  • Libkovice – 800 let, vydal MNV Libkovice 1986

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]