Mistr Slavětínského oltáře

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mistr Slavětínského oltáře
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Mistr Slavětínského oltáře, též Mistr Slavětínské archy byl anonymní malíř, činný v severozápadních Čechách přibližně v letech 1531-1550. Spolupracoval s řezbářem označovaným jako Mistr Doksanské archy, nebo v novější literatuře jako Mistr oltáře ze Štětí.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jméno autora se odvozuje od jeho nejstaršího známého díla, Slavětínské archy (1531) určené pro kostel sv. Jakuba Většího ve Slavětíně. Donátorem byl bohatý lounský občan povýšený do šlechtického stavu, Václav Sokol z Mor, považovaný za přívržence utrakvismu[1]. Tento rod zakoupil slavětínské panství od Zajíců z Hazmburka a později vlastnil také Vršovice, Černčice a Vetlou.

Otázka, zda Mistr Slavětínského oltáře pracoval v jedné větší malířsko-řezbářské dílně s řezbářem označovaným jako Mistr oltáře ze Štětí nebo se jednalo o dvě spolupracující dílny, není zatím vyřešena. Podobné dílny dodávající kompletní skříňové oltáře jsou známy ze sousedního Německa (Norimberk, Ulm) i z českých zemí (Mistr Týneckého Zvěstování, Mistr Všerubské Madony). Vzájemná podobnost jak malovaných (vnější křídla Doksanského oltáře a Oltáře se sv. Václavem, Vítem a řezanými anděly), tak řezaných částí oltářů (střed Slavětínské archy a Oltáře se sv. Václavem, Vítem a řezanými anděly), svědčí pro jejich vznik ve společné dílně.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Malířský styl Mistra Slavětínského oltáře má blízko k jihoněmeckému malíři Hansi Leonhardu Schäufeleinovi, který byl spolupracovníkem Albrechta Dürera. Jeho postavy jsou monumentální, klidné a silně stylizované. Malíř směřuje k tvarovému zjednodušení a lineární abstrakci, bohatě řasené drapérie splývají v dlouhých rovnoběžných liniích, figury mají strnulá gesta.[3] Proporčně malé hlavy kladných a záporných postav odlišují charakteristické výrazy obličeje (u záporných grimasy nebo zdůraznění ošklivosti). Kompozice více figur jsou pouze na Slavětínském oltáři a oltáři s Proměněním Páně, ostatní desky obsahují jednotlivé postavy. Raně renesanční charakter maleb se projevuje zasazením scén do krajiny, která je zobrazena pomocí jednoduché perspektivy se snahou o perspektivní zkratku, případně také častým použitím šachovnicové podlahy v interiérech.[4]

Na vzniku děl se zřejmě podíleli nejméně dva tovaryši zaměstnaní v dílně, které lze odlišit podle rozdílné typiky postav. Samotnému mistru Slavětínského oltáře, kterého charakterizuje zájmem o fyziognomii, oduševnělý výraz tváří a cit pro detail, se připisují postavy Krista a figur v popředí na křídlech Slavětínského oltáře. Druhý malíř byl určen podle postav s nápadně vysokým čelem. Třetí malíř je autorem vedlejších postav se silně klenutým hrudníkem, úzkým pasem a disproporčně dlouhými pažemi. Mistr Slavětínského oltáře zřejmě polychromoval řezbářská díla Mistra oltáře ze Štětí, se kterým na oltářích spolupracoval.


Díla připsaná autorovi[editovat | editovat zdroj]

Slavětínský oltář (1531)[editovat | editovat zdroj]

Slavětínský oltář
Vnější křídla Slavětínského oltáře: Zajetí Krista, Ecce Homo, Kristus před Kaifášem, Nesení kříže

Oltář o rozměrech 1050 x 410 cm má střední vyřezávanou část, dvojici pevných jednostranně malovaných křídel 246 x 88 cm a dvojici oboustranně malovaných pohyblivých křídel 246 x 102 cm.[5] Predela je vyřezávaná a krytá malovanou deskou s erbem donátora. Ve vysokém vyřezávaném nástavci byly původně osazeny sochy sv. Jakuba většího, sv. Petra a sv. Pavla (nyní v depozitáři Arcibiskupství pražského). Malovaná křídla jsou rozdělena na 12 scén z Kristových pašijí. Zavřená křídla (vnější strana) - horní řada: Kristus na hoře Olivetské, Zajetí Kristovo, Kristus před Kaifášem a Bičování Krista, dolní řada: Korunování Krista trním, Ecce homo, Nesení kříže a Ukřižování.[6] Při otevření křídel jsou viditelné čtyři scény: Klanění pastýřů, Zmrtvýchvstání Krista, Nanebevstoupení Krista a Seslání Ducha svatého.[7] Předlohou kompozic byly grafické listy Malých a Velkých Pašijí Albrechta Dürera.[8]

Střed oltáře má uspořádání typické pro utrakvistické archy známé i z jiných míst (oltář sv. Kateřiny z Chrudimi, oltář sv. Jakuba v Libiši, archa z Litoměřic)[9]. V centru oltáře je zdobený tabernákl s výklenkem pro monstranci s hostií, který lemují dvě řezané a polychromované postavy andělů v nízkém reliéfu. V predelle je řezaný reliéf s výjevem Poslední večeře.

Oltář s Proměněním Kristovým (před r. 1540)[editovat | editovat zdroj]

Mistr Slavětínského oltáře, Oltář s Proměněním Kristovým, SGVU v Litoměřicích
Mistr Slavětínského oltáře, Oltář s Proměněním Kristovým, zadní strana, SGVU v Litoměřicích

Třídílný oltář se dvěma oboustranně malovanými křídly, datovaný před rok 1540, má rozměry centrální desky 154 x 119 cm a křídel 154 x 54,5 cm.[10] Na oltáři jsou vyobrazeny nezvyklé scény - Proměnění Krista na hoře Tábor (střed), Mojžíš na hoře Sinaj ukazující Izraelitům Boží zákon (levé křídlo), Žena uzdravená Kristem z krvetoku, podle jiných interpretací též Kristus a cizoložnice, nebo Pokus o kamenování Krista (pravé křídlo). V dolní části křídel jsou klečící donátor se syny a erbem (vlevo) a osm žen rodiny donátora (vpravo). Na vnější straně křídel je vyobrazen sv. Ondřej a sv. Marie Magdalena.

Donátory byli dle erbu na levém křídle oltáře pravděpodobně Kunšové, později zvaní Táborové z Lukavce. Tato původně měšťanská rodina z Lukavce u Litoměřic, hlásící se k utrakvismu, byla roku 1508 povýšena do šlechtického stavu a obdržela od krále Vladislava II. erb s jednorožcem.[11] Témata, vyobrazená na oltáři, souvisejí s reformačním učením o ospravedlnění vírou.[12] Oltář patrně pochází z dominikánského kláštera sv. Michaela v Litoměřicích a je nyní v expozici starého umění SČGU v Litoměřicích.

Oltář se sv. Václavem, sv. Vítem a dvěma řezanými anděly (před r. 1540)[editovat | editovat zdroj]

K původní oboustranně malované desce levého křídla o rozměrech 164 x 66 cm byly roku 1956 nalezeny chybějící střed a pravé křídlo, oltář byl restaurován a sesazen.[13] Utrakvistický oltář má ve střední části řezaný tabernákl s výklenkem a dvěma zlacenými postavami andělů v nízkém reliéfu po stranách. Na křídlech je vyobrazen sv. Václav (vlevo) a sv. Vít (vpravo). Na zadní straně křídel je scéna Zvěstování s nezvykle umístěnými postavami Panny Marie (vlevo) a Archanděla Gabriela (vpravo).

Podle archivního průzkumu[14] byl oltář věnován do Diecézního muzea roku 1895 z kostela sv. Prokopa v Černěvsi. Proto původní součástí oltáře mohla být i deska se sv. Zikmundem (Oltářní křídlo z Vetlé), která má shodné rozměry a kompozici se šachovnicovou podlahou, odpovídající zadní straně pohyblivých křídel. Deska, připsaná dílně Mistra Slavětínského oltáře, rovněž pochází z Černěvsi. Na druhém pevném křídle, dnes nezvěstném, mohl být vyobrazen sv. Prokop.[15]

Doksanský oltář (1524?)[editovat | editovat zdroj]

Trojdílný oltář s dvěma pohyblivými křídly o rozměrech 162 x 58,2 cm a střední částí 162 x 116,5 cm je dílem řezbáře označovaného jako Mistr Doksanského oltáře (nověji Mistr oltáře ze Štětí). Mistr Slavětínského oltáře nebo jeho dílna je autorem malované zadní strany oltářních křídel s výjevem Zvěstování.[16] Oltář, pocházející pravděpodobně ze zrušeného kláštera nebo hřbitovního kostela v Doksanech, je nyní v majetku Královské kanonie premonstrátů na Strahově.

Strahovská oltářní křídla se sv. Alžbětou a sv. Ludmilou (před r. 1550)[editovat | editovat zdroj]

Desky se sv. Alžbětou a sv. Ludmilou (170 x 59 cm) jsou fragmentem vnitřní strany původního křídlového oltáře, z něhož se nezachovala střední část ani vnější strana křídel. Jde o práci dílny Mistra Slavětínského oltáře. Podle restaurátorské zprávy mohl být oltář poškozen při požáru.[17] Desky byly uvedeny v inventáři kostela v Libotenicích, pod správou kláštera v Doksanech. Nyní jsou vystaveny v obrazárně Strahovského kláštera.[18]

Oltářní křídlo z Vetlé (kolem r. 1550)[editovat | editovat zdroj]

Původně pravé křídlo oltáře je jednostranně malovaná deska o rozměrech 158 x 66 cm. Je na něm zobrazen sv. Zikmund nebo blíže neurčený panovník (Karel Veliký?). Na autorství Mistra Slavětínského oltáře ukazuje styl malby a šachovnicový vzor podlahy. Dílo věnoval roku 1897 Národnímu muzeu děkan kostela sv. Jakuba Většího ve Vetlé u Roudnice. Podle Matějky pocházel oltář z kostela v Černěvsi a jeho součástí byl i reliéf se sv. Jiří.[19]

Oltář ze Štětí[editovat | editovat zdroj]

Oltář ze Štětí, připisovaný anonymnímu řezbáři Mistru oltáře ze Štětí (dříve označovanému Mistr Doksanského oltáře), je dvoukřídlý oltář sestávající z reliéfně zdobených desek. Na predelle je vyřezávaný reliéf Poslední večeře, který je typově shodný se Slavětínským oltářem. Vnější strana oltářních křídel je malovaná. Je zde vyobrazen sv. Václav se sv. Ludmilou a krajinným motivem v pozadí. Charakter malby ukazuje na práci jiného malíře, pocházejícího pravděpodobně z dílny Mistra Slavětínského oltáře. Původní umístění oltáře není známo a erb donátora nelze určit. Oltář putoval z pozdně barokní kaple Nejsvětější Trojice ve Štětí do tamního kostela sv. Šimona a Judy, kde se nacházel již v rozebraném stavu. Po restaurování[20] byl převeden do sbírky starého umění SČGU v Litoměřicích.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Z historie lounského muzea
  2. Csémyová E, 2011, s. 7
  3. Pešina J, 1950, s. 93
  4. Otakar Votoček, Severočeská galerie v Litoměřicích: Sbírka starého umění, Ústí nad Labem 1983
  5. Royt J, 2015, s. 247-253
  6. Jaroslav Pešina: Česká malba pozdní gotiky a renesance, Praha 1950, obr.250.
  7. Jaroslav Pešina: Česká malba pozdní gotiky a renesance, Praha 1950, obr.249.
  8. Csémyová E, 2011, s. 16
  9. Kateřina Horníčková, Otazníky kolem utrakvistických oltářů s nikou, 2010
  10. SČUG v Litoměřicích: oltář s Proměněním Kristovým, (před 1540). www.galerie-ltm.cz [online]. [cit. 2016-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-03. 
  11. Mudra A, Ottová M (eds.), Trans montes. Podoby středověkého umění v severozápadních Čechách, Praha 2014
  12. Royt J, 215, s. 259-261
  13. Otakar Votoček, Deskové malby a plastiky 16. století v Litoměřické galerii, Zprávy památkové péče XVII, 1957, 11-24.
  14. Ad gloriam Dei, 130 let Diecézního muzea v Litoměřicích a 20 let jeho obnovené existence. Litoměřice 2015
  15. Royt J, 2015, s. 255-256
  16. Ivana Kyzourová, Pavel Kalina, Strahovská obrazárna – Od gotiky k romantismu, Praha 1993
  17. Radana Hamsíková, Mojmír Hamsík: Restaurátorská zpráva – Mistr slavětínského oltáře, 1995
  18. Royt J, 2015, s. 270-271
  19. Matějka Bohumil: Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. IV, Politický okres roudnický. Díl I, Praha 1898, 50.
  20. Eva Votočková, Lenka Helfertová, Markéta Pavlíková, Restaurování oltáře ze Štětí, in: Hrubá Michaela, Hrubý Petr (ed.): Renesanční sochařství a malířství v severozápadních Čechách, Ústí nad Labem 2008, 317.

Článek vychází z podrobných údajů uvedených v bakalářské práci Evy Csémyové (2011).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Chlumská Š, Klípa J., Ottová M., Bez hranic, průvodce výstavou, 240 s., Národní galerie v Praze 2015
  • Jan Royt, Gotické deskové malířství v severozápadních a severních Čechách, 1340-1550, 352 str., Karolinum Praha 2015, ISBN 9788024631745
  • Eva Csémyová, Mistr Slavětínského oltáře, bakalářská práce, FF UK, UDU, Praha 2011 Dostupné jako PDF
  • Michaela Ottová, Archa ze Štětí, in: Hrubá Michaela, Hrubý Petr (ed.): Renesanční sochařství a malířství v severozápadních Čechách, Ústí nad Labem 2008, 121 – 128.
  • Hrubá, Michaela, Život předbělohorské šlechty na Lounsku z pohledu pramenů městské provenience. Neudertová, Michaela. In: Život na šlechtickém sídle v 16.-18. století = Das Alltagsleben auf dem Adelsitz im 16. bis 18. Jahrhundert: sborník příspěvků z konference na Pedagogické fakultě UJEP v Ústí nad Labem 30.-31. října 1991 / V Ústí nad Labem : Pedagogická fakulta UJEP v Ústí nad Labem, 1992 s. 65-73.
  • Jaroslav Pešina, Česká malba pozdní gotiky a renesance, Praha 1950

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]