Marie Eleonora z Lichtenštejna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Marie Eleonora z Lichtenštejna
Marie Eleonore z Lichtenštejna (1745 1812).jpg
Narození 7. července 1745
Oettingen in Bayern
Úmrtí 26. listopadu 1812 (ve věku 67 let)
Vídeň
Manžel(ka) Karel Boromej Josef z Lichtenštejna (od 1761)
Děti Mořic z Lichtenštejna
Franz Alois Crispin Fürst Liechtenstein
Rodiče Jan Alois I. z Oettingen-Spielbergu
Příbuzní Eleonora Marie ze Schwarzenbergu (vnučka)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Karel Boromej Josef z Lichtenštejna

Marie Eleonora z Lichtenštejna, roz. kněžna z Oettingen-Spielbergu (7. července 174526. listopadu 1812, Vídeň) byla česká šlechtična německého původu, manželka knížete Karla Boromejského z Lichtenštejna.

Život[editovat | editovat zdroj]

Původ[editovat | editovat zdroj]

Narodila se dne 7. července 1745knížecí rodině Oettingen-Spielberg. V mládí často pobývala jak ve Švábsku, kde měli Oettingenové své malé rodové knížectví, tak i ve Vídni.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

V jejích patnácti letech si ji císařovna Marie Terezie vybrala jako svou dvorní dámu. Jelikož byla jednou z dam u panovnického dvora Habsburské monarchie, byl její život řízen přísným dvorním protokolem. Tento protokol se týkal také sňatků, přičemž ty byly aranžovány příslušnými lidmi na císařském dvoře nebo samotnou císařovnou. Marii Eleonoře byl jako manžel vybrán kníže Karel Boromej Josef z Lichtenštejna, s nímž se podle všeho znala jen od vidění. Jejich svatba se konala dne 30. března 1761 ve Vídni. Eleonora si tím upevnila svoje postavení u dvora. V té době totiž Lichtenštejnové patřili k nejdůležitějším osobnostem rakouské politiky, přičemž na přelomu 16. a 17. století bylo jejich postavení tak silné, že roku 1608 byli povýšeni do knížecího stavu. Karel Boromej navíc patřil k nejvlivnějším osobám u dvora císaře Josefa II.

Manželé poté střídavě pobývali ve Vídni a v Moravském Krumlově. Spolu měli sedm potomků, z nichž šest se dožilo dospělosti. Ti se stali zakladateli sekundogenitury Lichtenštejnů, která si za své sídlo zvolila právě zámekMoravském Krumlově. Marie Eleonora v Krumlově iniciovala řadu přestaveb. Nejprve nechala upravit zámek tak, aby mohl sloužit jako sídlo sekundogenitury, a poté následovaly úpravy okolí – zasypání příkopů u zámku, opravení cesty k pivovaru, zpřístupnění zámecké kaple poddaným.

Kromě toho nechala kněžna Marie Eleonora založit u kostela Všech svatých rodovou hrobku (hlavní větev Lichtejštejnů měla a doposud má svou rodovou hrobku ve VranověBrna). Moravskokrumlovská hrobka byla vystavěna po smrti Karla Boromejského a u vstupu se nachází dvojice erbů – na levé straně erb Lichtenštejnů a na pravé straně erb Oettingen-Spielbergů. Hrobka byla využívána až do roku 1908, kdy zemřel poslední příslušník moravskokrumlovské větve Lichtenštejnů.

V 60. letech 18. století měla kněžna milostný románek s generálem jízdy hrabětem Karlem O'Donnellem, původem z Irska. Marie Eleonora byla v té době nejspíše velmi vyčerpána každodenním životem. Svého milence prý navštěvovala i na jeho panstvích na Moravě. V roce 1771 však O'Donnell zemřel a kněžna se znovu začala více věnovat dětem.

Vztah k císaři Josefu II.[editovat | editovat zdroj]

Marie Eleonora patřila mezi pětici kněžen, se kterými udržoval císař Josef II. přátelské kontakty. Ty se často scházely na zámku Schönbrunn či na Hofburgu. Zde s nimi často večeřel císař, který s nimi i rád debatoval. Dne 17. srpna 1762 císař při své cestě do Ruska navštívil Moravský Krumlov, což byla pro knížecí rodinu i pro měšťanstvo velká pocta. Po smrti své matky Marie Terezie se císař do Marie Eleonory zamiloval. Ta tím byla vyvedena z míry a odcestovala z Vídně do Krumlova. Císař jí sice posílal milostné dopisy, ale kněžna se rozhodla návrhy císaře odmítat. Její manžel Karel Boromej Josef z Lichtenštejna zemřel roku 1789 a v následujícím roce 1790 zemřel také císař Josef II.

Závěr života a smrt[editovat | editovat zdroj]

Marie Eleonora zbytek života žila střídavě v Krumlově a ve Vídni, kde také dne 26. listopadu 1812 zemřela. Je pochována po boku svého manžela v rodové hrobceMoravském Krumlově.

Literatura[editovat | editovat zdroj]