Bantuské jazyky
Bantuské jazyky představují nejrozšířenější skupinu jazyků patřících do Nigerokonžské jazykové rodiny. Podle odhadů existuje přibližně 600 jazyků a jejich různých mutací. Mluví se jimi převážně v oblastech na jih od dnešního Kamerunu, tj. téměř v celé jižní Africe a také v regionech střední a východní Afriky. Celkový počet lidí mluvících bantuskými jazyky se blíží 300 milionům. Země s největším počtem bantuských jazyků na svém území je Konžská demokratická republika. Největším bantuským jazykem je svahilština, kterou mluví až 80 milionů lidí. Další významné jazyky jsou např. zulu nebo lingálština.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/74/Bantu_area.png/220px-Bantu_area.png)
Bantuské jazyky pochází z oblasti subsaharské Afriky, konkrétně se uvádí dnešní východní Nigérie a západní Kamerun. K jejich šíření směrem na jih a východ z počátku přispělo zejména rozšiřování zemědělství v období cca 2000 př. n. l..
První člověk, který definoval pojem „Bantu“ (lidé) byl Dr. Wilhelm Bleek (1827–1875) ve své knize Srovnávací gramatika jižních afrických jazyků. V roce 1906 pak německý jazykovědec Carl Meinhof (1857–1944) napsal rozsáhlou studii porovnávající gramatiku bantuských jazyků.
Guthrieho klasifikace[editovat | editovat zdroj]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/12/Bantu_zones.png/220px-Bantu_zones.png)
První rozdělení bantuských jazyků do geografických zón provedl v roce 1948 profesor Malcolm Guthrie (1903–1972). Z genealogického hlediska se dá považovat za platnou v Guthriho rozdělení pouze zóna S. Nicméně na základě fonetické podobnosti jsou zóny seskupeny na severozápadní (A–C a z části D) a centrální (D–S).
Severozápadní část
- Zóny A, B, C – 162 jazyků, 13 mil. mluvčích
Centrální část
- Zóny D, E, F, G, H, J, K, L, M, N, P, R, S – 321 jazyků, 269 mil. mluvčích
Gramatické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Téměř všechny bantuské jazyky se vyznačují jednoduchou fonetikou. Tóny mají vyjadřovat rozdíl ve významu.
Charakteristické je časté používání předpon. Podstatná jména patří do tříd, z nichž každá má svůj pár předpon, jedna označuje jednotné číslo a druhá množné číslo.
Např. svahilština:
- mtu – osoba, watu – lidé
- kitu – věc, vitu – věci
- mtoto – dítě, watoto – děti
Zdvojování
je společný morfologický jev a je obvykle používán ke zdůraznění intenzity činnosti.
Například piga znamená svahilsky stávka, pigapiga znamená opětovně stávkovat.
Známá slova a jména, která mají zdvojení
Seznam bantuských jazyků[editovat | editovat zdroj]
Uvedeny jsou největší jazyky (měřeno počtem mluvčích).
- svahilština (75–80 mil.)
- tswana (1 mil.)
- kirundi (5 mil.)
- lingálština (9 mil.)
- luba (6,5 mil.)
- kituba (4,5 mil.)
- kikujština (7 mil.)
- luhya (5,4 mil.)
- čičeva (7 mil.)
- rwandština (7 mil.)
- sukuma (5,5 mil.)
- ganda (4 mil.)
- bemba (3,3 mil.)
- šona (11 mil.)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu bantuské jazyky na Wikimedia Commons
- VANSINA, J. New Linguistic Evidence and the Bantu Expansion. The Journal of African History [online]. 1995, 2, [cit. 2010-04-25]. Dostupný z WWW: http://www.jstor.org/stable/182309
- Bantu Languages on the Net [online]. 2007 [cit. 2010-04-30]. Bantuistics & Linguistics. Dostupné z WWW: http://www.bantu-languages.com/en/.
- Ethnologue report for Southern [online]. 2009 [cit. 2010-04-30]. Language Family Trees. Dostupné z WWW: http://www.ethnologue.com/show_family.asp?subid=73-16.