Pavián

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxPavián
alternativní popis obrázku chybí
Pavián anubi
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád primáti (Primates)
Čeleď kočkodanovití (Cercopithecidae)
Podčeleď kočkodani (Cercopithecinae)
Tribus paviáni (Papionini)
Rod pavián (Papio)
Erxleben, 1777
Typový druh
pavián guinejský (Papio papio)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavián (Papio) je africká opice z čeledi kočkodanovitých. Existuje pět druhů paviánů, mezi něž patří jedni z největších primátů s výjimkou hominidů; větší velikosti dorůstá jen mandril a dril. Ti se, společně s příbuznou dželadou, dříve též řadili mezi paviány a v širším slova smyslu jsou pořád jako paviáni označováni.

Druhy paviánů a vztahy mezi nimi[editovat | editovat zdroj]

Běžně je uznáváno pět druhů paviánů, ovšem v otázce, jedná-li se skutečně o samostatné druhy či o poddruhy nepanuje úplná shoda. Popsané druhy jsou pavián čakma (P. ursinus, obývá jižní Afriku), pavián guinejský (P. papio, žijící při západním pobřeží Afriky), pavián pláštíkový (P. hamadryas, rozšířený v oblasti Afrického rohu na jihozápadě Arabského poloostrova), pavián anubi (P. anubis, obývá severní savany střední Afriky) a pavián babuin (P. cynocephalus, žijící v jižněji položených savanách střední Afriky a na východě kontinentu). Obecně je pavián pláštíkový považován vždy za samostatný druh, ale mnoho zoologů považuje ostatní paviány za poddruhy babuina a označují je společně jako paviána savanového. To proto, že pavián pláštíkový se od ostatních paviánů liší stavbou těla i způsobem života, což by mohlo znamenat, že se od ostatních vyvíjel odděleně. Nicméně, novější morfologické studie a genetické testy ukázaly, že pavián pláštíkový je blíže příbuzný paviánu guinejskému a anubi, než babuinovi nebo paviánu čakma.[1][2][3]

I rozdělení na pět druhů pravděpodobně dostatečně nevyjadřuje různorodost paviánů. Někteří autoři[4] jsou za to, že si uznání jako samostatný druh zaslouží ještě dva současné poddruhy paviánů, a to trpasličí babuin P. cynocephalus kindae, rozšířený v Zambii, Kongu a Angole, a šedonohý čakma (P. ursinus griseipes) ze Zambie, Botswany, Zimbabwe, Mosambiku a severních oblastí Jižní Afriky. Bohužel, současná úroveň znalostí týkající se anatomických a genetických vlastností i různorodosti v chování jednotlivých paviánů je příliš malá, než aby bylo možné otázku skutečného počtu druhů definitivně zodpovědět.

V současné době tudíž oficiálně existuje pět druhů:[5]

Anatomie a fyziologie[editovat | editovat zdroj]

Sedací hrboly paviána pláštíkového

Všichni paviáni mají výrazně protažené, silné čelisti, které vytváří charakteristický psovitý tvar tlamy. Špičáky paviánů jsou dlouhé a ostré. Oči jsou blízko u sebe posazené, nadočnicové oblouky výrazné. Velká hlava přechází v poměrně krátký, ale mohutný trup, zakončený kratším ocasem. Přední a zadní končetiny mají stejnou délku. Paviáni jsou osrstění, hustá srst pokrývá celé tělo kromě obličeje a sedacích hrbolů. To jsou mozolovité, necitlivé útvary na hýždích zvířete, které paviánům umožňují pohodlně sedět i na tenkých větvích. U všech paviánů je výrazný sexuální dimorfismus, samci jsou značně větší, mohou se lišit i zbarvením nebo velikostí špičáků. Nejmenším druhem je pavián guinejský, který dosahuje délky 50 cm a váží jen 14 kg, zatímco největší pavián čakma dorůstá délky až 120 cm a čtyřiceti kilogramů hmotnosti.

Ekologické vztahy, chování[editovat | editovat zdroj]

Paviáni obývají otevřené savany, stepi, lesostepi i horské oblasti. Žijí na zemi. Jsou to všežravci, ovšem hlavní část jídelníčku je tvořena rostlinnou potravou. Pojídají také hmyz a příležitostně chytají ryby, sbírají mušle či mořské korýše, loví hlodavce, ptáky, jiné opice, jako jsou kočkodani, nebo malé druhy antilop.[6] Jsou aktivní nepravidelně, ve dne i v noci. Za potravou se mohou vydávat i do blízkosti lidí či do jejich příbytků a v Jižní Africe kradou i ovce a kozy.

Jejich hlavním nepřítelem je člověk, lvi, hyena skvrnitá a hyena žíhaná, a levhart. Pro levharta jsou paviáni obtížnou kořistí a levhart loví především mláďata. Dospělí samci levharta zastrašují zíváním, které odhaluje špičáky, gesty a výpady.

V zajetí se paviání dožívají až 45 let, v přírodě kolem 30 let.

Paviáni jsou schopní pochopit princip zápisu zvuků, což je část lidské schopnosti čtení.[7]

Sociální chování[editovat | editovat zdroj]

Pavián čakma - vzájemné probírání srsti

Většina paviánů žije v hierarchicky uspořádaných skupinách. V jedné skupině může žít 5 - 250 jedinců, často jich bývá kolem padesáti, ovšem přesný počet závisí na konkrétním druhu a též ročním období. Od ostatních paviánů se v tomto ohledu liší pavián pláštíkový, který žije ve velkých skupinách, které jsou samy složeny z množství menších harémů, složených z jednoho samce a asi čtyř samic. Do jednotlivých harémů vstupují samice ze skupiny už v době, kdy jsou ještě pohlavně nedospělé. Ve skupině žijí i mladí samci, kteří se ale v přítomnosti staršího samce nebudou pokoušet se pářit. Jiné druhy paviánů jsou promiskuitní, s přísnou hierarchií, která je založena na mateřské linii.

Paviáni podle hlasových projevů poznají, který z paviánů je sociálně výše postavený. V případě střetu mezi dvěma zvířaty mu ostatní paviáni věnují větší pozornost v případě, že se jedná o konflikt paviánů pocházejících z různých rodin, nebo když konflikt vyvolal níže postavený jedinec. To proto, že střety mezi rodinami nebo změny v sociálním žebříčku mají na celou skupinu větší dopad, než konflikty v rámci jedné rodiny nebo pouhé potvrzování dominantního postavení.[8]

V harémech paviána pláštíkového samec své samice žárlivě střeží a v případě, že se některá příliš vzdálí, ji může i napadnout. Samci si mohou samice i navzájem krást, v tom případě často dojde na boj mezi samci. Ti si navzájem hrozí zíváním. U paviánů není výjimkou, že jsou mláďata v případě konfliktu samci použita jako rukojmí nebo živé štíty. Dokonce se dopouštějí feticidy.[9]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Pavián pláštíkový - samec, samice a mládě

Ve smíšených skupinách savanových paviánů se každý samec může pářit s jakoukoliv samicí. Pořadí samců při páření částečně závisí na jejich sociálním postavení, a rvačky mezi samci nejsou žádnou vzácností. Kromě hrubé síly ale existuje i další způsob, jak si zajistit přednostní páření; někteří samci pěstují přátelství se samicemi. Probírají samici srst, pomáhají s péčí o mláďata nebo ji zásobují potravou. Pak mají vysokou šanci, že ta mláďata budou jejich. Některé samice dávají těmto přátelským samcům při páření přednost. Samci ovšem neváhají v případě šarvátek použít mláďata jako živé štíty.

Páření začíná z popudu samice, která dá najevo svolnost tak, že samci nastaví své zduřelé pozadí. Nastavování je zároveň submisivním gestem a provádí ho i podřízení samci, vysoce postavený samec může i naznačovat páření se samci níže na sociálním žebříčku. Samice obvykle rodí každý druhý rok. Březost trvá 6 měsíců a obvykle se narodí jediné mládě. Novorozený pavián váží asi jeden kilogram a má černě zbarvenou pokožku. O mládě se stará hlavně jeho matka, i když několik samic si mohou vzájemně pomáhat s péčí o svá mláďata.

Mladý pavián je odstavený po jednom roce a pohlavně dospívá mezi pátým až osmým rokem. Samci opouštějí svojí rodnou skupinu ještě před dosažením pohlavní dospělosti, zatímco samice zůstávají ve skupině celý život.

Pavián v lidské kultuře[editovat | editovat zdroj]

Staroegyptská socha posvátného paviána, muzeum Louvre

Ve starém Egyptě byl Babi, bůh krutosti, zášti a temnot, zobrazován jako pavián pláštíkový, který byl proto považován za posvátné zvíře. Byl to služebník boha Thovta a známý též jako Posvátný pavián.

Galerie obrázků[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku baboon na anglické Wikipedii.

  1. NEWMAN, TK; JOLLY, CJ; ROGERS JMÉNO3= J. Mitochondrial phylogeny and systematics of baboons (Papio). American Journal of Physical Anthropology. 2004, roč. 124, čís. 1, s. 17–27. DOI:10.1002/ajpa.10340. PMID 15085544.  
  2. FROST, SR; MARCUS, LF; BOOKSTEIN, FL, Reddy DP, Delson E Cranial allometry, phylogeography, and systematics of large-bodied papionins (Primates:Cercopithecinae) inferred from geometric morphometric analysis of landmark data. Anatomical Record. 2003, čís. 2, s. 1048–1072. DOI:10.1002/ar.a.10112. PMID 14613306.  
  3. WILDMAN, DE; BERGMAN, TJ; AL-AGHBARI, A, Sterner KN, Newman TK, Phillips-Conroy JE, Jolly CJ, Disotell TR Mitochondrial evidence for the origin of hamadryas baboons.. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2004, čís. 1, s. 287–296. DOI:10.1016/j.ympev.2003.12.014. PMID 15186814.  
  4. JOLLY, CJ. Species, Species Concepts, and Primate Evolution. Příprava vydání WH Kimbel and LB Martin, eds.. New York : Plenum Press, 1993. Kapitola Species, subspecies, and baboon systematics.  
  5. WILSON, D.E.; REEDER, D.M.. Mammal Species of the World. 3. vyd. Baltimore : Johns Hopkins University Press, 2005. ISBN 0-801-88221-4. Groves, C.: GENUS Papio, s. 166–167. (anglicky)  
  6. AWF: Wildlife: Baboon [online]. African Wildlife Foundation, [cit. 2008-08-18]. Dostupné online.  
  7. Jonathan Grainger, Stéphane Dufau, Marie Montant, Johannes C. Ziegler, Joël Fagot. Orthographic processing in baboons (Papio papio). Science. , roč. 2012, čís. 6078, s. 245-248. DOI:10.1126/science.1218152.  
  8. Bergman TJ, Beehner JC, Cheney DL, Seyfarth RM. Hierarchical classification by rank and kinship in baboons. Science. , roč. 2003, čís. Nov. 14, s. 1234–1236. DOI:10.1126/science.1087513. PMID 14615544.  
  9. https://phys.org/news/2017-01-male-baboons-engage-feticide.html - Male baboons found to engage in feticide

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]