Mangabej kouřový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxMangabej kouřový
alternativní popis obrázku chybí
V ZOO Barcelona
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád primáti (Primates)
Podřád opice (Haplorrhini)
Čeleď kočkodanovití (Cercopithecidae)
Rod mangabej (Cercocebus)
Binomické jméno
Cercocebus atys
Audebert, 1797
Rozšíření mangabeje kouřového (zeleně)
Rozšíření mangabeje kouřového (zeleně)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mangabej kouřový (Cercocebus atys, také Cercocebus torquatus atys[2]) je druh primáta z čeledi kočkodanovití (Cercopithecidae) a rodu mangabej (Cercocebus). Druh popsal Jean-Baptiste Audebert v roce 1797.[2] Vyskytuje se na západě Afriky, žije především v různých typech lesů. Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody je téměř ohrožený druh.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Druh patří do čeledi kočkodanovití (Cercopithecidae) a rodu mangabej (Cercocebus). Dle některých studií je řazen jako poddruh mangabeje rudohlavého (Cercocebus torquatus). Avšak kvůli geografickým bariérám, jež tyto druhy od sebe oddělují, je mangabej kouřový častěji považován za samostatný druh,[3] který se dělí na dva poddruhy:

Druhý poddruh se zdá býti samostatným druhem.[4]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Mangabej kouřový žije při pobřeží západní Afriky.[5] Obývá prostor mezi Senegalem a Ghanou, například Burkina Faso, Pobřeží slonoviny a Sierra Leone.[3] Populace žijící v Senegalu, Guineji-Bissau a Guineji jsou již z velké části zaniklé.[5] Poddruh C. a. atys se vyskytuje od jižní Guineje až k řece Sassandra, bývalá subspecie C. a. lunulatus obývá lesy od řeky Sassandry v Pobřeží slonoviny až k řece Voltě v Ghaně, je též obyvatelem Burkiny Faso.[6] Výskyt mangabeje kouřového se často překrývá s výskyty jiných mangabejů.[5] Tento druh dovede žít v široké řadě oblastí,[6] přednost dává lesům,[3] žije také v mangrovech nebo pobývá na palmových plantážích.[5]

Na Pobřeží slonoviny v Národním parku Taï se nachází původní les, který poskytuje útočiště několika tlupám těchto opic, které jsou zde často zkoumány (průměrný počet srážek zde je 1875 mm, přičemž nejvíce jich spadne v září a říjnu, průměrná teplota dosahuje 24 °C).[3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Mangabej kouřový je středně velká opice,[6] samci měří 47–67 cm a váží 7 až 12 kg a vlastní mohutné špičáky.[5] Samice jsou menší, měří 45–60 cm a váží 4,5–7 kg;[6] u tohoto druhu je vyvinut pohlavní dimorfismus, ale méně viditelný než u mangabeje rudohlavého (Cercocebus torquatus).[5] Ocas je delší než tělo a měří 40 až 80 cm.[6] Srst má šedé až šedohnědé zbarvení, přičemž na nohách bývá tmavší, na hřbetě může být až namodralá. Obličej je růžový, přičemž čenich zůstává tmavý.[3] Oční víčka mají bílé zbarvení a slouží ke komunikaci.[6] Oba poddruhy mají trošku odlišné zbarvení srsti.[5]

Kůže mangabejů kouřových má řadu specifických vlastností, například speciální nervová zakončení na celém těle.[5]

Chování[editovat | editovat zdroj]

Mangabej kouřový je pozemní denní opice. V tlupách může žít až 100 jedinců, nejvyšší postavení má několik samců ve věku 5 až 6 let. Druh nemá přísnou matrilineární hierarchii jako řada jiných opic. Také je tento druh méně agresivní než ostatní příbuzní a lehké kousání nepůsobí opicím větší zranění. Jedna tlupa si zabírá území 6 až 8 km2.[5] Druh obyčejně žije ve společnosti jiných primátů, například s guerézou běloramennou (Colobus polykomos) nebo kočkodanem Dianiným (Cercopithecus diana). Spolupráce a sdílení stejného prostoru s jinými druhy zajišťuje lepší ochranu před predátory.[3][5] Sbírání potravy zabere mangabejům kouřovým 38,8 % času, sociální svazky utužují 7,9 % dne. Dle studií ze zajetí jsou nejaktivnější a nejvíce energie k páření a putování mají v časných ranních hodinách, během dopoledne si spolu zvířata hrají a pečují o sebe, k večeru většinou jedí.[3] Potravu tvoří z velké části ovoce, nejčetnější složkou jídelníčku jsou ale plody rostliny Sacoglottis gabonensis;[5] silné zuby opicím umožňují rozlousknout i ořechy.[6] Menší část jídelníčku tvoří také houby, listy, bezobratlí (26 % stravy[3]) a další.[5]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Mangabej kouřový je polygamní druh. Po dobu estrálního cyklu, jenž trvá 34,5 dní, samice na připravenost se pářit upozorňuje perianálním otokem.[5] V zajetí se druh rozmnožuje po celý rok,[6] ve volné přírodě od května do září. Po 167 dnech (6 měsících[6]) březosti se samici narodí průměrně jedno mládě, které nosí nejprve na břiše a poté na zádech. Mládě je odstaveno od mateřského mléka zhruba v deseti měsících života. Pohlavní dospělosti je u samic dosaženo v 55 měsících (cca 4,6 roku), u samců ve 4 letech. Ve volné přírodě se druh dožívá průměrně 18 let.[5]

Pokud samici zemře mládě do šesti měsíců od narození, okamžitě přichází znovu do říje. Proto někteří nově příchozí samci zabíjejí samicím mláďata, aby si mohli vytvořit vlastní potomstvo.[5] Toto chování se nazývá infanticida.

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody, který nehodnotí poddruh lunulatus, je mangabej kouřový hodnocen jako téměř ohrožený druh.[4]

Nebezpečí způsobuje především ztráta přirozeného prostředí a také lov pro maso nebo pronásledování opic kvůli krádežím zemědělských plodin;[4] na opice krmící se na zemi lze snadno nastražit pasti.[5] Možnou záchranu představuje chov v evropských zoologických zahradách.[5]

Mezi přirozené nepřátele patří například levharti (Panthera pardus), šimpanzi (Pan troglodytes), orli korunkatí (Stephanoaetus coronatus) a zmije gabunské (Bitis gabonica).[5] Na jednotlivé predátory si opice vyvinuly speciální poplašné signály.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-09]
  2. a b c mangabej kouřový [online]. Biolib.cz [cit. 2016-04-21]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h i Sooty mangabey [online]. Primate Info Net, rev. 21.11.2011 [cit. 2016-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c Cercocebus atys [online]. Iucn Red List of Threatened Species [cit. 2016-04-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d e f g h i j k l m n o p q r LEE, Tím Scarlett. Cercocebus atys [online]. Animal Diverstiy Web, 2012 [cit. 2016-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c d e f g h i Sooty mangabey (Cercocebus atys) [online]. Arkive.org [cit. 2016-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]