Gueréza běloramenná
 Gueréza běloramenná | |
|---|---|
.jpg) Gueréza běloramenná | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 ohrožený druh[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | primáti (Primates) |
| Čeleď | kočkodanovití (Cercopithecidae) |
| Podčeleď | hulmani (Colobinae) |
| Rod | gueréza (Colobus) |
| Binomické jméno | |
| Colobus polykomos (Zimmermann, 1780) | |
 Rozšíření guarézy běloramenné | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gueréza běloramenná (Colobus polykomos) je druh opice z čeledi kočkodanovití (Cercopithecidae), podčeledi hulmanů (Colobinae) a rodu Colobus.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Gueréza běloramenná se vyskytuje v pralesním bloku západní Afriky. Obývá region od jižního Senegalu přes Guineu-Bissau, Guineu, Sierru Leone a Libérii až po řeku Sassandra v Pobřeží slonoviny. Směrem na východ ji nahrazuje gueréza límcová (C. vellerosus), s níž tento druh vytvářel hybridní roj. Ten je dnes již pravděpodobně vyhubený, přičemž gueréza límcová samotná se řadí k nejvzácnějším primátům světa.[2]
Gueréza běloramenná se soustředí především do oblasti neporušených deštných a galeriových lesů, občasně může přežívat v lesích druhotných. Žije ve vyšších nadmořských výškách.[2]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Gueréza běloramenná dosahuje velikosti 45 až 72 cm, délka ocasu činí 52 až 100 cm. Hmotnost se pohybuje v rozmezí 5 až 14 kg, přičemž samci bývají o něco mohutnější než samice (pohlavní dimorfismus). Typický samec váží v průměru asi necelých 10 kg, zatímco typická samice dosahuje hmotnosti nepřesahující 8,3 kg.[3]
Gueréza běloramenná se řadí do skupiny tzv. černobílých gueréz. Její tmavou srst doplňují stříbřité, prodloužené chlupy na ramenou a přední části předloktí, ocas má bílou barvu. Tvář lemuje stříbrošedá srst.[4]
Chování[editovat | editovat zdroj]
Gueréza běloramenná žije v malých sociálních skupinách složených ze 3 až 4 dospělých samic a 1 až 3 dospělých samců. Jedna skupina si vydržuje domovské území o rozloze asi 22 ha, tato území se mohou často vzájemně překrývat. Areál výskytu guerézy běloramenné protíná areál výskytu mj. guerézy zelené (Procolobus verus) a guerézy červené (Piliocolobus badius). Samice gueréz červených dokonce občasně směřují tetičkovské chování vůči mláďatům gueréz běloramenných.[3][5]
Guerézy běloramenné jsou vysoce stromové, krmit se mohou ale také na zemi. Jídelníček tvoří především listy a semena, získávaná z nezralých plodů. Potravu pomáhá trávit složený, někokolikakomorový žaludek.[3][5]
Rozmnožování tohoto druhu může být celoroční, anebo se shodovat s cykly období sucha a období dešťů, aby se mláďata rodila do ideálních podmínek. Březost činí asi 175 dní, poté samice porodí nejčastěji jediné mládě. Rodičovské chování ze strany samců se neobjevuje.[3] Po dosažení pohlavní dospělosti zřejmě zůstávají samice filopatrické, věrné domovskému území, zatímco mladí samci se z rodné skupiny rozptylují.[2]
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje guerézu běloramennou za ohrožený taxon, přičemž k roku 2020 odhaduje, že populace těchto opic postihl za posledních 30 let (resp. tři generace) pokles o více než polovinu. Hlavním ohrožujícím faktorem je lov pro maso. Guerézy jsou v oblasti západní Afriky oblíbeným druhem tzv. bushmeatu a průzkum místních trhů na hranici Libérie a Pobřeží slonoviny odhalil, že zde tyto opice tvoří více než desetinu prodávaného masa. Lov však probíhá na celém území. Na tento problém se nabaluje rovněž ztráta, degradace a fragmentace původních lesů. Oblast patří mezi nejvážněji ohrožené lesní systémy na světě, přičemž tento problém ještě podtrhuje rostoucí lidská populace v regionu, vyžadující stále více přírodních zdrojů.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
- ↑ a b c d Gonedelé Bi, S., Koné, I., Matsuda Goodwin, R., Alonso, C., Hernansaiz, A. & Oates, J.F. 2020. Colobus polykomos. The IUCN Red List of Threatened Species 2020: e.T5144A17944855. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2020-2.RLTS.T5144A17944855.en. Accessed on 27 February 2022.
- ↑ a b c d L, Devon; ES. Colobus polykomos (king colobus). Animal Diversity Web [online]. [cit. 2022-02-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DOBRORUKA, Luděk J. Poloopice a opice. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1979. (Zvířata celého světa; sv. 5).
- ↑ a b VANČATA, Václav. Primatologie – Díl 2. Catarrhina - opice a lidoopi. Praha: Univerzita Karlova, 2003. S. 75–76.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gueréza běloramenná na Wikimedia Commons 
Taxon Colobus polykomos ve Wikidruzích
