Přeskočit na obsah

Joy Adamsonová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Joy Adamsonová
Rodné jménoFriederike Victoria Gessner
Narození20. ledna 1910
Opava
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. ledna 1980 (ve věku 69 let)
Národní park Shaba
KeňaKeňa Keňa
Povoláníspisovatelka, přírodovědkyně, malířka, ochránkyně životního prostředí, ekoložka, sběratelka rostlin a vědecká ilustrátorka
StátSpojené království, Rakousko a Předlitavsko
Alma materAkademie výtvarných umění ve Vídni
Významná dílaPříběh lvice Elsy
OceněníGrenfell Medal (1947)
Čestný odznak Za vědu a umění (1976)
ChoťVictor Isidor Ernst Ritter von Klarwill (1935–1937)
Peter René Oscar Bally (od 1938)
George Adamson (1944–1980)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Joy Adamsonová (20. ledna 1910 Opava – 3. ledna 1980 Shaba, Keňa) byla spisovatelka, malířka a ochránkyně zvířat. Světoznámou se stala zejména díky knihám o lvici Else. V roce 1977 jí byl udělen rakouský čestný odznak Za vědu a umění.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako Friederike Victoria Gessnerová v Opavě, v ulici Na Rybníčku čp. 48. Byla druhorozená dcera ing. Viktora Gessnera [1](19. listopadu 1881 Opava – 15. června 1930 Praha), který byl stavebním radou na technickém oddělení zemského úřadu v Opavě a Friederiky Gertrudy (Traute), roz. Greipelové (1888–1974).[2] Měla ještě dva sourozence – starší sestru Traute (* 1908) a mladší Dorle (1918–1993). Jejím pradědečkem byl rakouský podnikatel Carl Weisshuhn.[3]

V Opavě a v údolí řeky Moravice u Kružberku strávila dvanáct let, ale její dětství nebylo šťastné. Atmosféra v rodině byla chladná a ona citově strádala..[4] Po rozvodu rodičů v roce 1922 se přestěhovala k babičce do Vídně.[5][6][7] Zde vystudovala školu se zaměřením na učitelství, absolvovala kurz pro módní návrhářky, přivydělávala si jako modelka. Poznala prvního manžela baronaViktora Rittera von Klarwill (zv. Ziebel; 2. června 1902 Vídeň – ? 1984 , Lower Beeding, Velká Británie), za kterého byla provdána v letech 1935–1937.[8]

S ním odcestovala roku 1937 do Afriky, kde poznala svého druhého muže, švýcarského přírodovědce Petera Ballyho, který ji prvně začal říkat Joy.[9] Vzali se v roce 1938. Díky němu začala malovat a stala se z ní výborná kreslířka. Kromě botanických námětů začala od roku 1945 kreslit místní obyvatele. Na objednávku britské vlády vytvořila během osmnácti měsíců cyklus 132 portrétů příslušníků keňských kmenů, který tvoří dnes stálou expozici Keňského národního muzea v Nairobi.[6] Portrétování se věnovala i v příštích letech, celkem vzniklo na sedm set kreseb. Ve volném čase jezdila na výpravy po okolní krajině. V roce 1939 vystoupila na Kilimandžáro. [4]

Její poslední muž, George Adamson, kterého si vzala roku 1944, patřil k zakladatelům afrických národních parků. Byl zaměstnán jako správce hranice okrsku v Keni a naučil Joy mnoho o africké fauně. Jeho prostřednictvím se začala starat o tři malá opuštěná lvíčata a jedno z nich se rozhodli odchovat a zkusit navrátit do přírody.[10] Po velkém úsilí se jim oběma nakonec podařilo lvici Elsu zčásti „znovuzdivočet“. Její životní příběh popsala v knižní trilogii Born Free, Living Free a Forever Free, která v češtině vyšla souhrnně pod názvem Příběh lvice Elsy.[11][pozn. 1] Knihy opakovaně inspirovaly filmaře, snímek Volání divočiny (Born Free, 1966) získal 2 Oscary a Zlatý glóbus.[12] Navazující knihu Queen of Shaba: The Story of an African Leopard dokončil až spisovatelčin asistent a vyšla v roce 1980, česky pak v roce 1988 pod názvem Příběh levhartice Penny. Kromě lvice Elsy se Joy starala o levhartici Penny a odchovala mládě gepardice jménem Pippa, kterou se jí podařilo také navrátit přírodě.[4] Uskutečnila tak výzkum chování všech tří velkých afrických koček.[pozn. 2] Mezi známé knihy patří také autobiografie The Searching Spirit: An Autobiography z roku 1978, která česky vyšla v roce 1984 pod názvem Volání divočiny.[pozn. 3]

Založila nadaci Elsa Wild Animal Appeal, která má dodnes pobočky v USA, Kanadě, Japonsku a Keni. Prostřednictvím této nadace byly například založeny národní parky Meru a Samburu.[6]

Její život ukončil v roce 1980 bývalý zaměstnanec Paul Nakware Ekai, kterého propustila za krádež. Podle pitvy ji ubodal dvěma desítkami bodných ran nožem, on sám tvrdil, že ji zastřelil. Za tuto vraždu byl poslán do vězení na doživotí, v roce 2009 byl ale propuštěn na svobodu. Trestu smrti se vyhnul jen proto, že byl v době spáchání vraždy nezletilý.[13] Tvůrcům českého životopisného dokumentu Zrozena pro Afriku (2023), kterým se podařilo jej najít a natočit s ním rozhovor, dokonce tvrdil, že je nevinný a Joy zabil její domorodý asistent Pieter Mawson, který ji našel zraněnou.[14]

Manžel George Adamson o ní v roce 1986 napsal knihu Můj život s Joy.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
kniha rok ISBN české vydání rok překlad
Born Free trilogie
Born
Free		 1960 1-56849-551-X Příběh lvice Elsy[15] 1968

[pozn. 1]

 Milena Perglerová
Living Free: The story of Elsa and her cubs 1961 0-00-637588-X
Forever Free: Elsa's Pride 1962 0-00-632885-7
Elsa: The Story of a Lioness 1961
The Spotted Sphinx 1969 0-15-184795-9
Pippa: The Cheetah and her Cubs 1970 0-15-262125-3
Joy Adamson's Africa 1972 0-15-146480-4
Pippa's Challenge 1972 0-15-171980-2
Peoples of Kenya 1975 0-15-171681-1
The Searching Spirit: An Autobiography 1978 0-00-216035-8 Volání divočiny[16][pozn. 3] 1984 Milena Perglerová
Queen of Shaba: The Story of an African Leopard 1980 0-00-272617-3 Příběh levhartice Penny[17] 1988 Milena Perglerová
Friends from the Forest 1980 0-15-133645-8

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 Kniha Příběh lvice Elsy vyšla opakovaně, poprvé roku 1968.
  2. ↑ Zde myšleno vzrůstem, nikoli jako podčeleď velké kočky. Taxonomicky totiž gepard patří mezi malé kočky.
  3. 1 2 Je sice pravda, že film Born free z roku 1966 byl pojmenován po slavné knižní předloze z roku 1960, to platí ale pouze pro původní anglické názvy. V tomto případě ale český název knihy byl naopak inspirován českým názvem tohoto filmu.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joy Adamson na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Viktor Gessner, otec Joy Adamsonové. Statutární město Opava [online]. [cit. 2024-05-20]. Dostupné online.
  2. ↑ Biografický slovník Slezska a Severní Moravy. 1. vyd. Opava: Optys, 1993. ISBN 80-85819-05-8, ISBN 978-80-85819-05-2. OCLC 30880737 S. 13.
  3. ↑ ANDRLE, Petr. OSOBNOST: Edisonův přítel Carl Weisshuhn [online]. Lidovky.cz, 2012-11-08 [cit. 2016-02-01]. Dostupné online.
  4. 1 2 3 PROŠKOVÁ, Denisa. Malířky. Praha: Euromedia Group, 2025. ISBN 978-80-242-9609-8. S. 163–168.
  5. ↑ BERANOVÁ, Zuzana. Kořeny Joy Adamsonové v Opavě [online]. Velvyslanectví České republiky v Nairobi, 2014-09-01 [cit. 2016-04-09]. Dostupné online.
  6. 1 2 3 STRAKOVÁ, Naďa. Z Opavy do Keni: v Nairobi ožívá příběh Joy Adamsonové. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2009-02-17 [cit. 2016-04-09]. Dostupné online.
  7. ↑ KRAVAR, Zdeněk. Viktor Gessner, otec Joy Adamsonové [online]. Opava: Městský úřad Opava [cit. 2023-08-20]. Dostupné online.
  8. ↑ Europeans In East Africa – Viktor von Klarwill [online]. [cit. 2025-02-19]. Dostupné online.
  9. ↑ http://www.freiheit.cz/2-freiheit---je-hezky-cesky-Svoboda-nad-Upou/299-bily-kur-a-lvice-elsa.html
  10. ↑ BERANOVÁ, Zuzana. Joy Adamsonová jako ochránkyně přírody [online]. Velvyslanectví České republiky v Nairobi, 2014-09-01 [cit. 2016-04-09]. Dostupné online.
  11. ↑ Vychovala lvici Elsu, pak Joy Adamsonovou ubodal sluha [online]. Lidovky.cz, 2010-01-17 [cit. 2016-02-01]. Dostupné online.
  12. ↑ Volání divočiny v Česko-Slovenské filmové databázi [online]. ČSFD.cz [cit. 2013-11-09]. Dostupné online.
  13. ↑ VASAGAR, Jeevan. 'Joy shot me in the leg so I gunned her down'. The Guardian. 2004-02-07. Dostupné online [cit. 2016-04-09]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  14. ↑ BERANOVÁ, Zuzana; KABOŠ, Michael. Zrozena pro Afriku [online]. ČT Praha [cit. 2025-02-18]. Dostupné online.
  15. ↑ Příběh lvice Elsy (Joy Adamson) [online]. ČBDB.cz [cit. 2022-05-07]. Dostupné online.
  16. ↑ Volání divočiny (Joy Adamson) [online]. ČBDB.cz [cit. 2022-05-07]. Dostupné online.
  17. ↑ Příběh levhartice Penny (Joy Adamson) [online]. ČBDB.cz [cit. 2022-05-07]. Dostupné online.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 1. sešit. Ostrava : Ostravská univerzita ; Opava : Optys, 1993. 112 s. ISBN 80-85819-05-8. S. 13.
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 10. 
  • Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy. 1. svazek : A–L. 2. vydání. Ostrava : Ústav pro regionální studia Filozofické fakulty Ostravské univerzity, 2013. 570 s. ISBN 978-80-7464-386-6. S. 67.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha: Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 37–38. 
  • BERANOVÁ, Zuzana. Setkání se smrtí. [s.l.]: [s.n.], 2007. 320 s. ISBN 978-80-254-0795-0.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Joy_Adamsonová&oldid=25897458“