Medvěd malajský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxMedvěd malajský
alternativní popis obrázku chybí
medvěd malajský
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád šelmy (Carnivora)
Podřád psotvární (Caniformia)
Čeleď medvědovití (Ursidae)
Rod Helarctos
Horsfield, 1825
Binomické jméno
Helarctos malayanus
(Raffles, 1821)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Synonyma

Biruang

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Medvěd malajský (Helarctos malayanus), nazývaný indonésky a malajsky „medový medvěd“ (Boreang Madu), je nejmenším příslušníkem čeledi medvědovitých.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Vědecká synonyma

  • Helarctos anmamiticus Heude, 1901
  • Ursus malayanus Raffles, 1821

Poddruhy

Popis[editovat | editovat zdroj]

V kohoutku je vysoký 70 cm, tělo má dlouhé 1,1–1,4 m, hmotnost je 27–65 kg, přičemž hmotnost samice je o čtvrtinu až polovinu nižší než hmotnost samce. Má krátkou, hladkou a lesklou přiléhavou srst většinou černé barvy, někdy s nahnědlým, šedým až rezavým odstínem. Na prsou je okrová kresba ve tvaru písmene V. Má krátký, světle zbarvený čenich a dlouhý jazyk (20–25 cm). Drápy jsou dlouhé; ocas měří 3–7 cm.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Bangladéš, Brunej, Čína, Indie, Indonésie, Kambodža, Laos, Malajsie, Myanmar, Thajsko, Vietnam (vymizel v Singapuru).

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Medvěd malajský žije samotářsky a je aktivní především v noci – na rozdíl od ostatních medvědů. Výborně šplhá po stromech a zdržuje se na nich.

Je všežravec, živí se hlavně rostlinnou potravou, kterou tvoří ovoce a zelené výhonky, vyhledává med, loví drobné živočichy včetně hmyzu (mravence, termity, jejichž stavby dokáže rozhrabat) a pojídá ptačí vejce.

Není útočný. Dožívá se až 28 let.[2]

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Početní stav medvědů malajských klesá kvůli ničení deštných lesů. Medvěd malajský jednak těžce snáší změny životního prostředí, jednak je napadán většími medvědovitými, kteří si kvůli zmenšování životního prostoru brání teritorium. K úbytku dochází i proto, že je loven k chovu – domorodí obyvatelé ho chovají jako domácího mazlíčka a když medvěd vyroste, vypustí ho do původního prostředí, v němž však nemůže přežít a hyne. V minulosti byl loven pro maso, kožešinu a žluč používanou v léčitelství. Lov a klecový chov kvůli žluči pokračuje i v současnosti a více než 10 000 zvířat je týráno klecovým chovem a permanentním zavedením katétru do žlučníku kvůli obchodu se zázraky.[3]

Nyní je na celém území výskytu chráněn.

Na záchraně se podílejí i různé organizace pracující s dobrovolníky; např. BSBCC na Borneu uvádí, že dobrovolníci z celého světa jsou vítáni, aby se připojili k úsilí záchranářů ve středisku BSBCC při repatriaci slunečních medvědů.

Medvěd malajský v českých zoo[editovat | editovat zdroj]

Medvěd malajský se v zajetí snadno ochočí, vůči člověku se chová mírně. Anglický přírodovědec a guvernér Singapuru sir Stanford Raffles, který medvěda malajského objevil, roku 1821 napsal, že „Medvěd malajský je tak krotký, že může být chován v dětském pokoji.“ Další výhodou usnadňující jeho chov je malá velikost. Proto je často chován z zoologických zahradách. Na území České republiky je chován v zoo Ústí nad Labem, Hodonín, Děčín, Jihlava a Olomouc.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. POKORNÝ, Zbyněk. Medvěd malajský. In: Chov zvířat [online]. 24.04.2014 [cit. 14. 10. 2018]. Dostupné z: http://www.chovzvirat.cz/zvire/3182-medved-malajsky/
  3. Život je jeden [film]. Francouzský dokumentární přírodopisný film, 2018. 55 min. Režie Jérôme Korkikian. ČT2, premiéra 14. října 2018 16:00–16:55.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ANDĚRA, Miloš. Savci. (2), Šelmy, luskouni, hrabáči, hlodavci. Praha: Albatros, 1999. 147 s. Svět zvířat, sv. 2. ISBN 80-00-00677-4.
  • BURNIE, David, ed. Zvíře. Překlad Jiří ŠMAHA. 4. vyd. Praha: Knižní klub, 2014. 624 s. Universum. ISBN 978-80-242-4450-1.
  • GAISLER, Jiří a ZEJDA, Jan. Savci. ilustrovali Libuše a Jaromír KNOTKOVI Praha: Aventinum, 1997, ©1995. 496 s. Velký průvodce. ISBN 80-85277-92-1.
  • GANSLOSSER, Udo. Medvědi. Lektoroval a doplnil Martin VOBRUBA. Plzeň: Fraus, ©2005. 48 s. Co-jak-proč, sv. 15. ISBN 80-7238-473-2.
  • HERÁŇ, Ivan. Zvířata celého světa 4: medvědi a pandy. Praha: Státní zemědělské nakl., 1978. 155 s. Zvířata celého světa, sv. 4.
  • POKORNÝ, Zbyněk. Medvěd malajský. In: Chov zvířat [online]. 24.04.2014 [cit. 14. 10. 2018]. Dostupné z: http://www.chovzvirat.cz/zvire/3182-medved-malajsky/
  • VERHOEF-VERHALLEN, Esther. Divoká zvířata: encyklopedie. Překlad Ruben PELLAR. 2. vyd. Čestlice: Rebo, 2007. 320 s. Encyklopedie. ISBN 978-80-7234-665-3.
  • VERHOEF-VERHALLEN, Esther. Encyklopedie volně žijících zvířat. Překlad Ruben PELLAR. Čestlice: Rebo, 2001. 320 s. ISBN 80-7234-213-4.
  • VLASÁK, Petr. Ekologie savců. Praha: Academia, 2006. 291 s.

Film[editovat | editovat zdroj]

Život je jeden [film]. Francouzský dokumentární přírodopisný film (Antoine Duléry et Chanee sur la terre des ours. 2018) 55 min. Režie Jérôme Korkikian. ČT2, premiéra 14. října 2018 16:00–16:55. [Záchranář spolupracující s Wild Life Alliance (organizace bojující mj. proti zabíjení a mučení medvědů malajských – klecový chov, odebírání žluči katetry, obchod s medvědy, vypouštění medvědů, kteří se již nehodí jako domácí mazlíčci, na svobodu, kde hynou, protože nepoznali život v přírodě) se snaží o návrat tří mláďat stále ohroženějšího druhu medvěda malajského do indonéské džungle v kardamomském pohoří v Kambodži.]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]