Žralok malohlavý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxŽralok malohlavý
alternativní popis obrázku chybí
Žralok malohlavý
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída paryby (Chondrichthyes)
Nadřád žraloci (Selachimorpha)
Řád ostrouni (Squaliformes)
Čeleď světlounovití (Dalatiidae)
Rod Somniosus
Binomické jméno
Somniosus microcephalus
(Bloch & Schneider, 1801)
Modře zvýrazněná oblast rozšíření
Modře zvýrazněná oblast rozšíření
Synonyma

žralok grónský, žralok ledový, světloun malohlavý, hltoun ledový

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žralok malohlavý, též žralok grónský (Somniosus microcephalus) je velký druh žraloka z čeledi světlounovitých. Vyskytuje se ve vodách severního Atlantského oceánu a Severního ledového oceánu, především kolem Grónska a Islandu. Dosahuje délky 2,5 až 6,4 metru a váhy až okolo 1000 kg. Jde o potravního oportunistu, jenž se živí převážně mršinami, rybami a rozličnými bezobratlými. Někdy napadá i ve vodě spící ploutvonožce, především tuleně. Pohybuje se velmi pomalu a jeho metabolismus je přizpůsoben chladným podmínkám. Jedná se o obratlovce s nejdelší prokázanou dobou života. Může se dožívat 400 (potvrzeno) a více (předpoklad) let. Jeho maso, pokud není dostatečně upravené, je zřejmě toxické, nicméně se z něj připravuje zvláštní, velmi aromatický pokrm zvaný hákarl. Mezinárodní svaz ochrany přírody vyhodnocuje žraloka malohlavého jako téměř ohrožený druh.

Nomenklatura[editovat | editovat zdroj]

Vědecké jméno tohoto žraloka v překladu znamená „malohlavý spáč“. V minulosti mu bylo přiděleno celkem 11 dalších vědeckých synonym: Squalus squatina (non Linnaeus, 1758), Squalus carcharis (Gunnerus, 1776), Squalus microcephalus (Bloch & Schneider, 1801), Somniosus brevipinna (Lesueur, 1818), Squalus borealis (Scoresby, 1820), Squalus norvegianus (Blainville, 1825), Scymnus gunneri (Thienemann, 1828), Scymnus glacialis (Faber, 1829), Scymnus micropterus (Valenciennes, 1832), Leiodon echinatum (Wood, 1846), and Somniosus antarcticus (Whitley, 1939).[2]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Žralok grónský žije severněji než jakýkoliv jiný druh žraloka. Obývá vody Severního ledového oceánu a Severního Atlantiku, vyskytuje se především nedaleko pobřeží. Nejjižněji byl zaznamenán ve vodách okolo Francie, Portugalska, v zálivu sv. Vavřince a u mysu Cod.[2] Je možno ho nalézt ve vodách s teplotou do 12 °C, vydrží však i teplotu nižší než 0 °C (cca - 1 °C). Žije v hloubkách 0 až 1200 metrů (v teplejších měsících hlouběji než v zimních), jeden exemplář byl vyloven z 2200 metrů pod hladinou.[3][4]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jde o jeden z největších druhů žraloků, který běžně dorůstá velikosti 2,5–4,3 metru, ale byl zaznamenán i 6,4 metru dlouhý jedinec a předpokládá se, že může dorůst 7,3 metru nebo možná až okolo 8 metrů.[2][3][4][5] Dosahuje váhy nejčastěji mezi 150 až 1000 kg.[4][6] Nejtěžší zvážený jedinec měl 1023 kg.[6] Jeho zbarvení je šedo-hnědo-zelené s množstvím světlých skvrn či pruhů. Hřbetní ploutev dosahuje jen malé velikosti a ocasní ploutev má jakoby useknutou či urvanou horní špičku. Zuby horní a dolní čelisti se liší svým tvarem, horní jsou úzké a špičaté, dolní mají hranatý tvar.[2][4] Kůže žraloka je pokryta ostrými zahnutými výběžky (denticles), které připomínají malé zoubky. Ty zlepšují hydrodynamiku plavání.[7]

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Žralok malohlavý je potravní oportunista - predátor i mrchožrout zároveň. V žaludcích mnoha jedinců bylo nalezeno velké množství různých druhů živočichů.[6] Předpokládá se, že se živí především mršinami, ale požírá i různé druhy ryb, paryby a některé bezobratlé (chobotnice, mlže, kraby, medúzy aj.).[2][3][4][6][7] Napadá také ve vodě spící tuleně, na něž se doslova přisaje a při tom vykousne z jejich těla velký kus masa.[8] Konzumuje i jiné savce, včetně kytovců. Neví se však, zda je aktivně loví nebo hoduje na jejich mršinách.[6] Druhá varianta se zdá pravděpodobnější.[7] Požírá zřejmě také ptáky plavající na hladině.[3][4]

O jeho rozmnožování existuje jen minimum informací. Jedná se o vejcoživorodý druh, počet mláďat při narození se pohybuje okolo 10 a jejich velikost dosahuje minimálně 37 cm a maximálně 100 cm.[3][4][6] Žralok každoročně přirůstá o 0,5 až 1 cm. Pohlavní zralosti dosahuje po více než 150 letech.[7][9]

Dlouhověkost[editovat | editovat zdroj]

Jde o mimořádně dlouhověký druh, který se běžně dožívá přes 200 let. Maximální určený věk ze vzorku 28 zkoumaných jedinců byl odhadnut na 392 let (± 120 let), což ho činí nejdéle žijícím obratlovcem na Zemi. Jednalo se o samici dlouhou mírně přes 5 metrů.[9][10][11] U jedinců měřících více než 6 metrů je předpoklad, že mohou žít i přes 500 let.[7] Na dlouhověkosti se podílí to, že žije v chladu, pohybuje se velmi pomalu (jeho zjištěná maximální rychlost je 2,7 km/h)[12] a má extrémně pomalý metabolismus.[11][7]

Paraziti, predátoři[editovat | editovat zdroj]

Oči žraloka malohlavého často napadají parazitičtí klanonožci druhu Omnatokoita elongata, kteří mu vyžírají rohovku a postupně mu výrazně zhorší schopnost vidět (nakonec dokáže vnímat jen světlo a na krátkou vzdálenost hrubé obrysy) či ho přímo oslepí.[2][6][13] Některé populace jsou infikováni tímto parazitem prakticky celé, jiné jen v malé míře (např. žraloci žijící v zálivu sv. Vavřince).[6]

Jediným zjištěným predátorem žraloka malohlavého je vorvaň obrovský. Konkrétně šlo o samce vorvaně jménem Tryphon (zabit roku 2009), jenž se s velkou pravděpodobností živil žraloky minimálně několik let, což naznačoval jeho chrup značně obroušený o drsnou kůži svých obětí.[7] Předpokládá se i možná predace ze strany kosatek dravých.[7]

Ohrožení, vztah s lidmi[editovat | editovat zdroj]

V minulosti byl hojně loven severskými národy kvůli svým játrům bohatým na oleje. V desátých letech 20. století bylo jen při pobřeží Grónska každoročně chyceno asi 32 000 jedinců.[3] Komerční lov po roce 1960 výrazně poklesl a začátkem 21. století byla paryba lovena především jako tzv. bycatch (omylem do sítí určených na lov jiných druhů). V současnosti (2012) loví žraloka grónského cíleně jen rybáři z Islandu.[6] Druh vedený normami IUCN jako téměř ohrožený je zranitelný především kvůli svému pomalému vývoji a předpokládané ne příliš rychlé reprodukci.[3]

Databáze ISAF Floridského muzea eviduje pouze jeden případ předpokládaného útoku tohoto druhu na člověka. V roce 1859 byl v Kanadě uloven žralok malohlavý s lidskou nohou v žaludku. Případ však nebyl vědecky prozkoumán.[5]

Jako jídlo[editovat | editovat zdroj]

Maso žraloka malohlavého je považované za toxické, protože obsahuje oxidy trimethylaminu. Když je konzumováno za syrova či nedostatečně upravené, uvolní se tato látka do těla a může způsobit stavy podobné extrémní opilosti. Svalovina má navíc v sobě velké množství močoviny. Obě zmíněné chemikálie pomáhají parybě snášet velmi chladné prostředí.[7] Pokud se maso několikrát převaří, prokvasí (dříve pod zemí, nyní ve speciálních nádobách) a suší po dobu několika měsíců, dá se z něj udělat islandský silně aromatický pokrm jménem hákarl.[7][14][15][16] Některé zdroje však údajnou toxicitu žraločího masa zpochybňují.[6]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-24]
  2. a b c d e f EAGLE, Dane. Somniosus microcephalus. www.floridamuseum.ufl.edu [online]. Florida Museum of Natural History [cit. 2017-09-30]. Dostupné online.  (anglicky) 
  3. a b c d e f g KYNE, P. M.. Somniosus microcephalus (Greenland Shark, Gurry Shark, Large Sleeper Shark, Sleeper, Sleeper Shark). www.iucnredlist.org [online]. IUCN, 2006 [cit. 2017-09-24]. Dostupné online.  
  4. a b c d e f g MILLS, Patrick; WEHRLY, K.. "Somniosus microcephalus" [online]. Animal Diversity Web: University of Michigan Museum of Zoology, 2006, [cit. 2010-12-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b TOUŠEK, Adam. Žralok grónský [online]. Živá země, 2008, [cit. 2010-12-25]. Dostupné online. (česky) 
  6. a b c d e f g h i j MACNEIL, M. A.; MCMEANS, B. C.; HUSSEY, N. E.. Biology of the Greenland shark Somniosus microcephalus. Journal of Fish Biology. 2012-04-01, roč. 80, čís. 5, s. 991–1018. Dostupné online [cit. 2017-09-30]. ISSN 1095-8649. DOI:10.1111/j.1095-8649.2012.03257.x. (anglicky) 
  7. a b c d e f g h i j GALLANT, Jeffrey. Greenland Shark. www.geerg.ca [online].  [cit. 2017-10-01]. Dostupné online.  (en-CA) 
  8. Líný žralok je ještě línější, než si biologové mysleli. Přesto umí ulovit i třikrát rychlejší kořist. National Geographic Česko [online]. 2012-07-15 [cit. 2017-02-05]. Dostupné online.  
  9. a b NIELSEN, Julius; HEDEHOLM, Rasmus B.; HEINEMEIER, Jan. Eye lens radiocarbon reveals centuries of longevity in the Greenland shark (Somniosus microcephalus). Science. 2016-08-12, roč. 353, čís. 6300, s. 702–704. PMID: 27516602. Dostupné online [cit. 2017-09-26]. ISSN 0036-8075. DOI:10.1126/science.aaf1703. PMID 27516602. (anglicky) 
  10. HANSON, Hilary. These Majestic Sharks May Live More Than 400 Years. The Huffington Post [online]. 2016-08-11 [cit. 2016-08-12]. Dostupné online.  (anglicky) 
  11. a b ŠKOPEK, Pavel. Nejdéle žijícím obratlovcem je žralok malohlavý [online]. 21. století, [cit. 2017-02-05]. Dostupné online.  
  12. WATANABE, Yuuki Y.; LYDERSEN, Christian; FISK, Aaron T.. The slowest fish: Swim speed and tail-beat frequency of Greenland sharks. Journal of Experimental Marine Biology and Ecology. , roč. 426-427, s. 5–11. Dostupné online [cit. 2017-10-01]. DOI:10.1016/j.jembe.2012.04.021.  
  13. BORUCINSKA, J. D.; BENZ, G. W.; WHITELEY, H. E.. Ocular lesions associated with attachment of the parasitic copepod Ommatokoita elongata (Grant) to corneas of Greenland sharks, Somniosus microcephalus (Bloch & Schneider). Journal of Fish Diseases. 1998-11-01, roč. 21, čís. 6, s. 415–422. Dostupné online [cit. 2017-02-03]. ISSN 1365-2761. DOI:10.1046/j.1365-2761.1998.00122.x. (anglicky) 
  14. TREBERG, Jason R.; DRIEDZIC, William R.. Elevated levels of trimethylamine oxide in deep-sea fish: evidence for synthesis and intertissue physiological importance. Journal of Experimental Zoology. 2002-06-15, roč. 293, čís. 1, s. 39–45. Dostupné online [cit. 2017-09-26]. ISSN 1097-010X. DOI:10.1002/jez.10109. (anglicky) 
  15. Hákarl a Brennivín, to je islandská tradice. Islandofil. 2015-02-27. Dostupné online [cit. 2017-09-26]. (cs-CZ) 
  16. Hákarl: Iceland's Buried, Rotten, Fermented & Dried Delicacy. WorldAtlas. . Dostupné online [cit. 2017-09-26]. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]