Ostrouni
 Ostrouni | |
|---|---|
 Světloun podivný (Oxynotus paradoxus) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | paryby (Chondrichthyes) |
| Nadřád | žraloci (Selachimorpha) |
| Řád | ostrouni (Squaliformes) Goodrich, 1909 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ostrouni (Squaliformes) jsou velký řád žraloků, který zahrnuje jedny z nejmenších i největších druhů žraloků vůbec.[1] K ostrounům se řadí přes 130 druhů, což reprezentuje asi čtvrtinu všech známých druhů žraloků.[2]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Jedná se o morfologicky diverzifikovaný řád.[1] Ostrouni mají dvě hřbetní ploutve (s trny nebo bez nich), řitní ploutev jim naopak chybí. Mají 5 žaberních štěrbin s plně vyvinutým Spirakulem.[3] Nozdry nejsou kanálky napojeny na ústa. Mají horní část mžurky, spodní víčko mžurky chybí.[4]
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Ostrouni se vyskytují ve všech oceánech. Patří k nim i jediný známý, skutečně polární druh žraloka, kterým je žralok malohlavý (Somniosus microcephalus). Vyskytují se od pobřežních oblastí po velmi hluboké vody do více než 6000 m.[1]
Biologie
[editovat | editovat zdroj]Ostrouni jsou živorodí, mláďata mají žloutkový váček. Počet mláďat v jednom vrhu se pohybuje mezi jedním až 50. Rození jednoho mláděte u několika druhů z rodu Centrophorus je přitom nejmenší známý počet rozených mláďata ze všech žraloků. Zatímco některé druhy žijí solitérně, jiní se sdružují do velkých skupin, ve kterých mohou podnikat dlouhé migrace. Některé druhy jako žraloček brazilský jsou parazitické.[4]
Při nejmenším některé druhy z čeledí Etmopteridae a Dalatiidae (světlounovití) mají schopnost bioluminiscence, která se u žraloků vyvinula jen jednou v období křídy.[5][6] Bioluminiscentní orgány byly objeveny i u žraloka z rodu Zameus (čeleď Somniosidae – světlošovití), čímž se potvrdila bioluminiscence i u čeledi světlošovití.[7][2] Světloun Bonaterrův (Dalatias licha) je dokonce největší známý luminiscentní druh obratlovce.[8]
Systematika
[editovat | editovat zdroj]Řád ostrouni (Squaliformes) vytyčil anglický zoolog Edwin Stephen Goodrich v roce 1909. K ostrounům se řadí následující čeledi:[9]
- Centrophoridae – bezkýlovcovití
- Dalatiidae – světlounovití
- Etmopteridae
- Oxynotidae
- Somniosidae – světlošovití
- Squalidae – ostrounovití
K ostrounům býval řazen i rod Echinorhinus, a sice v rámci samostatné čeledi Echinorhinidae, česky drsnotělcovití. Moderní výzkumy nicméně poukazují na unikátnost skupiny a vzhledem k rozdílným morfologickým a genetickým datům tyto žraloky umisťují do samostatného řádu Echinorhiniformes.[2][10][11]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c EBERT, David. Sharks, Rays, and Chimaeras of California. Berkeley and Los Angeles, California: University of California Press, 2003. (California Natural History Guides). Dostupné online. ISBN 0-520-22265-2. S. 59. (anglicky)
- ↑ a b c STRAUBE, Nicolas; LI, Chenhong; CLAES, Julien M. Molecular phylogeny of Squaliformes and first occurrence of bioluminescence in sharks. BMC Evolutionary Biology. 2015-12, roč. 15, čís. 1. Dostupné online [cit. 2023-12-29]. ISSN 1471-2148. doi:10.1186/s12862-015-0446-6. PMID 26277575. (anglicky)
- ↑ NELSON, Joseph S. Fishes of the world. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: Wiley, 2016. Dostupné online. ISBN 978-1-119-17484-4, ISBN 1-119-17484-8. OCLC 926623501 S. 75. (anglicky)
- ↑ a b EBERT, David A.; DANDO, Marc; FOWLER, Sarah L., 2021. Sharks of the world: a complete guide. New Jersey: Princeton University Press. ISBN 978-0-691-20599-1. S. 105. (anglicky)
- ↑ DAVIS, Matthew P.; SPARKS, John S.; SMITH, W. Leo. Repeated and Widespread Evolution of Bioluminescence in Marine Fishes. PLOS ONE. 8. 6. 2016, roč. 11, čís. 6, s. e0155154. Dostupné online [cit. 2023-12-29]. ISSN 1932-6203. doi:10.1371/journal.pone.0155154. PMID 27276229. (anglicky)
- ↑ FERRÓN, Humberto G. Illuminating the evolution of bioluminescence in sharks. Palaeontology. 2023-01, roč. 66, čís. 1. Dostupné online [cit. 2023-12-30]. ISSN 0031-0239. doi:10.1111/pala.12641. (anglicky)
- ↑ DUCHATELET, Laurent; MARION, Raphaël; MALLEFET, Jérôme. A Third Luminous Shark Family: Confirmation of Luminescence Ability for Zameus squamulosus (Squaliformes; Somniosidae). Photochemistry and Photobiology. 2021-07, roč. 97, čís. 4, s. 739–744. Dostupné online [cit. 2023-12-29]. ISSN 0031-8655. doi:10.1111/php.13393. (anglicky)
- ↑ MALLEFET, Jérôme; STEVENS, Darren W.; DUCHATELET, Laurent. Bioluminescence of the Largest Luminous Vertebrate, the Kitefin Shark, Dalatias licha: First Insights and Comparative Aspects. Frontiers in Marine Science. 2021, roč. 8. Dostupné online [cit. 2023-12-29]. ISSN 2296-7745. doi:10.3389/fmars.2021.633582/full.
- ↑ Squaliformes. www.marinespecies.org [online]. World Register of Marine Species [cit. 2023-12-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Echinorhiniformes. www.marinespecies.org [online]. WoRMS - World Register of Marine Species [cit. 2023-12-29]. Dostupné online.
- ↑ NAYLOR, G. J. P. Elasmobranch Phylogeny: A Mitochondrial Estimate Based on 595 Species. In: CARRIER, J. C., et al. Biology of Sharks and Their Relatives. [s.l.]: Boca Raton, CRC Press, Taylor & Francis Group, 2012. ISBN 978-1-4398-3924-9. S. 31–56.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- EBERT, David A.; DANDO, Marc; FOWLER, Sarah L., 2021. Sharks of the world: a complete guide. New Jersey: Princeton University Press. ISBN 978-0-691-20599-1. (anglicky)
