Hoholka lední

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHoholka lední
alternativní popis obrázku chybí
Hoholka lední (samec)
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádvrubozobí (Anseriformes)
Čeleďkachnovití (Anatidae)
Rodhoholka (Clangula)
Leach, 1819
Binomické jméno
Clangula hyemalis
(Linné, 1758)
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hoholka lední (Clangula hyemalis) je malý druh severské kachny z řádu vrubozobí. Jedná se o jediného zástupce monotypického rodu Clangula.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Na rozdíl od většiny ostatních druhů ptáků mění hoholka většinu opeření třikrát do roka, takže u ní existují minimálně tři různé typy opeření (šaty). Dorůstá délky 39–47 cm (bez prodloužených středních ocasních per u samců, která mohou být dlouhá až 15 cm) a rozpětí křídel 65–82 cm. Hlava je kulatá, zobák krátký a silný. Křídla jsou vždy celá tmavá.

Systém přepeřování je u těchto kachen dosti složitý. Dospělý samec je na přelomu jara a léta hnědočerný, má šedobílé boky, bílý konec těla a bílou skvrnu po stranách hlavy. Lopatky má černé s rezavožlutými lemy. Zobák má příčný růžový proužek. Po letním pelichání na konci hnízdění je peří na lopatkách kratší a matnější a často mizí růžový proužek ze zobáku. Na podzim je samec bělejší, většina peří na lopatkách, krku a hlavě je bílá, avšak po stranách spodní části hlavy a na vrchní části krku jsou tmavé skvrny. Na zobáku se znovu objeví růžový proužek. Po konci října ztmavne samci čelo a tváře do šedohnědé. Samice jsou v létě podobné samcům, ale nemají prodloužená ocasní pera a mají světlý límec kolem krku. V zimě má samice hlavu a krk bílé s tmavým temenem a skvrnou na tvářích. Peří na lopatkách je výrazněji rezavobéžově lemované než v létě. Juvenilní jedinci jsou podobní samicím, ale skvrny na hlavě nemají tak kontrastní.[2]

Samci se ozývají typickým nosovým jódlováním. Během tahu často vydávají hoholky hluboké nosové „gak“.[2]

Rozšíření a výskyt[editovat | editovat zdroj]

Hoholka lední je rozšířena v severních oblastech Evropy, Asie a Severní Ameriky. Hnízdí v cirkumpolárních pobřežních oblastech Arktidy na jezírkách a v mokřadech, ale také na mořském pobřeží a velkých horských jezerech. Podzimní tah začíná začátkem září, jarní tah zpátky do hnízdišť začátkem května. Zimoviště jsou v pobřežních oblastech oceánu a velkých jezer se subpolárním nebo mírným podnebím, zimuje často ve velkých hejnech. Nejvýznamnějším zimovištěm je Baltské moře. V ČR pravidelně protahuje a zimuje, avšak jen v malém počtu.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Je to potápivá kachna a kořist loví i poměrně daleko od pobřeží. Živí se měkkýši, korýši, malými rybkami, rybími jikrami, červy a vodním hmyzem, ale i rostlinným materiálem jako jsou řasy, nebo tráva, semena a plody rostoucí v tundře. Dospělci však dávají přednost mořským živočichům. Při potápění za potravou obvykle jsou pod vodou 25–60 sekund[3] a jsou schopny se ponořit do hloubky až 60 metrů, ačkoli byly hlášeny i údaje o ještě větších hloubkách. Jsou to jediné kachny, které při potápění „plavou“ pod vodou pomocí svých křídel. Ihned po vynoření jsou schopny vzlétnout, aniž by se rozbíhaly po hladině.[4]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Hoholky lední se mohou pářit už ve dvou letech života. Mají složité námluvy, během nichž se samec přiblíží k samici, ukloní se, poté stáhne hlavu dozadu a zvedne zobák. Během toho vydává samec série volání, které mohou přilákat další samce a dochází mezi nimi k potyčkám o samici. Samice odpovídají na samčí volání a drží hlavu blízko u těla, aby naznačily, že jsou svolné k páření. Samice poté odvede samce na místo páření, které je obvykle v blízkosti vodní plochy. Samice staví hnízdo na zemi, skryté mezi kameny nebo vegetací. Snáší asi 4–8 vajec, byly zaznamenány i snůšky až se 17 vejci, ale pravděpodobně se jednalo o důsledek hnízdního parazitismu. V případě neúspěšného hnízdění může samice naklást další snůšku. Samec zprvu pomáhá chránit hnízdo, ale mezi koncem června a začátkem září místo opouští, aby mohl přepeřovat. Inkubační doba je 24–30 dnů. Po vylíhnutí mláďat s nimi samice zůstává a brání je před predátory, jako jsou racci, chaluhy nebo polární lišky. Později se mláďata shromažďují na vodních plochách, kde jsou často hlídána staršími samicemi.[3]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Long-tailed duck na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. a b SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Překlad Robert Doležal. Plzeň: Ševčík, 2016. ISBN 978-80-7291-246-9. S. 40–41. 
  3. a b ATTAAR, Sakina. Clangula hyemalis (long-tailed duck). Animal Diversity Web [online]. [cit. 2021-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Hoholka lední (Clangula hyemalis) - ChovZvířat.cz. www.chovzvirat.cz [online]. [cit. 2021-12-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]