Hohol severní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxHohol severní
alternativní popis obrázku chybí
Hohol severní - samec
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád vrubozobí (Anseriformes)
Čeleď kachnovití (Anatidae)
Rod hohol (Bucephala)
Binomické jméno
Bucephala clangula
(Linné, 1758)
Synonyma

Clangula clangula

Některá data mohou pocházet z datové položky.
Dvojice hoholů (samec vpravo) v kalifornském Oaklandu.

Hohol severní (Bucephala clangula) je středně velká potápivá kachna, hnízdící ve stromových dutinách.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Je velký přibližně jako kachnička mandarínská, dorůstá 40 – 48 cm, váží 600 - 1300 g a v rozpětí křídel měří kolem 77 – 83 cm. Všichni hoholové mají velmi svérázný vzhled a jsou poměrně snadno rozpoznatelní podle zvláštního tvaru hlavy. Samec má tmavou hlavu s jasně zelenavým odstínem, výraznou bílou skvrnu na obličeji, tmavý zobák, černý hřbet a ocas, příčné černobílé pruhování na bocích, světlé břicho, hruď a hrdlo a oranžové končetiny. Samice jsou celé hnědé a mají černožlutě zbarvený zobák.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hohol severní hnízdí u větších vodních ploch obklopenými stromovým porostem zejména v Kanadě a na severu Spojených států, ve Skandinávii a při severním pobřeží Asie. Je převážně tažný, každým rokem se pravidelně stahuje směrem k mořskému pobřeží a na větší nezamrzající vnitrozemské vodní plochy v oblastech s mírnějším klimatem. Pravidelně po celý rok se vyskytuje i v některých vnitrozemských státech střední Evropy. Výjimkou není ani Česká republika, kde ročně hnízdí přibližně 60 - 90 párů a přezimuje zhruba 500 - 1000 jedinců.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Hohol severní se mimo hnízdní období zdržuje většinou v menších rozvolněných hejnech. Často se potápí. Největší složku jeho potravy tvoří korýši, vodní hmyz, měkkýši a drobné rybky, občas požírá i jikry a vodní rostliny. Sám se stává kořistí především orlů, sov a jiných velkých dravců, samice na hnízdě, vejce a mláďata padají často za kořist medvědům, lasicím, norkům nebo mývalům. Samec v toku se ozývá zejména pronikavým „knirrr“, samice hrčivým „garrr-gra“. Charakteristický je též zvláštní, zvonivý svist letek, nápadný zejména u samců. Tento svist je často popisován v jakutském eposu Oloncho.

Hnízdí v dutinách stromů, často využívá opuštěné dutiny datlů, ale zahnízdí i v přiměřeně velké budce. Samice klade průměrně 7 - 16 nazelenalých, 48,3 × 59,3 mm velkých a přibližně 64 g těžkých vajec. Zhruba po 1 - 2 dnech samec samici opouští a na vejcích sedí proto sama. Jejich průměrné inkubační období trvá přibližně 28 - 32 dnů. Mláďata hnízdo opouští již po 24 - 36 hodinách (často přitom musejí seskočit ze značné výšky) a jsou vzletná kolem 55 - 65 dnu života. Jeho vejce jsou na Sibiři vybírána z hnízd ke kuchyňským účelům.

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Hohol severní se na svém rozsáhlém areálu rozšíření vyskytuje celkem ve 2 poddruzích:

  • Hohol eurosibiřský (B. c. clangula)
  • Hohol americký (B. c. americana)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Common Goldeneye na anglické Wikipedii a Schellente na německé Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dungel J., Hudec, K. (2001): Atlas ptáků České a Slovenské republiky; str. 52. Academia, Praha. ISBN 978-80-200-0927-2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-23]