Panda červená

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Panda červená

Panda červená
Panda červená
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: šelmy (Carnivora)
Čeleď: Ailuridae
Rod: Ailurus (panda)
Frederic Cuvier, 1825
Binomické jméno
Ailurus fulgens
Frederic Cuvier, 1825
Rozšíření pandy červené.
Rozšíření pandy červené.
Poddruhy
  • Ailurus fulgens fulgens
  • Ailurus fulgens styani

Panda červená (Ailurus fulgens), nazývaná též panda malá, je pandovitá šelma rozšířená v horských lesích jižní Číny, Nepálu, Bhútánu, Indie a Myanmaru. Jde o jediného žijícího zástupce čeledi Ailuridae příbuzné lasicovitým, medvídkovitým a skunkovitým šelmám, má 2 poddruhy. Patří mezi nejvýše žijící zvířata na světě. Její potravu tvoří převážně bambus, jídelníček si občas zpestří bobulemi nebo menšími zvířaty. Podle klasifikace IUCN patří mezi zranitelné druhy, ohrožuje ji především ztráta jejího přirozeného prostředí, dále je občas lovena pro kožešinu. Pandy červené jsou s oblibou chovány v zoologických zahradách pro svůj vzhled a menší náročnost než panda velká. Je používána i jako symbol, nachází se například v logu Mozilly Firefox.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Panda červená v zajetí

Její latinské jméno je Ailurus fulgens, což znamená „oheň-barevná kočka“. V angličtině i dalších jazycích známá také jako malá panda nebo menší panda. Někde ji nazývají jako bear-cat, tedy něco jako „medvědokočka“. Její západní jméno vzniklo asi z nepálského a poangličtěného slova poonya, což by se dalo přeložit jako „jedlík bambusu“. Jako panda byl poprvé označován právě tento druh, mnohem později bylo toto jméno přeneseno na pandu velkou.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Panda červená je jediný recentní zástupce čeledi Ailuridae (pandovití) a současně jediný zástupce rodu Ailurus. Vzhledem k tomu, že má vlastnosti medvídkovitých i medvědovitých šelem, které však pravděpodobně získala od předka z třetihor, který žil v celé Eurasii i v Severní Americe. Spolu s pandou velkou byla řazena mezi medvídkovité, medvědovité nebo i pandovité. V současnosti se panda velká řadí přímo mezi medvědovité a panda červená do samostatné čeledi Ailuridae. Její nejbližší příbuzné bychom našli mezilasicovitými, medvídkovitými a skunkovitými šelmami.

Hrající si pandy červené

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Rozšíření pandy červené je nesouvislé, rozdělené do dvou částí.

  1. Ailurus fulgens fulgens (Cuvier, 1825) žije v západní oblasti rozšíření. Vyskytuje se v Nepálu, Bhútánu, Ásámu a Sikkimu.
  2. Ailurus fulgens styani (Thomas, 1902) žije ve východní oblasti rozšíření. Vyskytuje se v severním Myanmaru a jižní Číně.

Přirozenou hranici mezi oběma poddruhy tvoří přibližně řeka Brahmaputra. Poddruhy se dále dají rozlišit podle větší lebky, robusnějších zubů a delší zimní srsti u poddruhu A. f. styani. Poddruh A. f. styani je obvykle tmavší, ale mezi oběma poddruhy existuje velká variabilita ve zbarvení.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Lebka pandy červené

Délka těla pandy červené je 50 až 60 cm, délka ocasu 30 až 50 cm a dosahuje hmotnosti mezi 3 až 6 kg. Dožívá se až 14 let. Má dlouhou, hustou srst, svrchu krásně rudohnědou nebo kaštanovou, naspodu těla a na končetinách leskle černou jen okraje uší, čenich a skvrny nad ušima jsou bělavé. Velmi kulatá hlava upomíná na kočku. V obličejové části je žlutobílá s hnědými obličejovými tvářemi a skvrnami pod očima (,,slzy“). Celkový vzhled pand doplňuje ještě dlouhý huňatý a široký ocas, který je na červeném podkladě tmavě kroužkován. Tlustá kožešina na nohách poskytuje ochranu proti chladu a skrývá i pachové žlázy. Panda červená připomíná menší postavou na krátkých nohách a dlouhým ocasem spíše mývala než medvěda. Také menším počtem zubů (její zubní vzorec je 3,1,3,2/3,1,4,2=38) je bližší šelmám medvídkovitým. Prsty má poměrně krátké, opatřené polozatažitelnými drápy a stejně jako panda velká našlapuje, na rozdíl od ostatních medvědů, na celá chodidla. U pandy červené se vyvinul „šestý prst“, palec navíc, který je tvořen výrůstkem zápěstní kosti. Můžeme jej najít i u její příbuzné pandy velké. Tento prst umožňuje lepší uchopování větví (hlavně bambusu) a větší stisk.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Jejím domovem jsou horské lesy a džungle v podhůří Himálaje v jižní Číně, Myanmaru, Nepálu, Bhútánu a severovýchodní Indii. Rozšíření v severním Laosu není potvrzeno. Panda červená je jedním z nejvýše žijících zvířat, protože se běžně vyskytuje v nadmořských výškách od 2000 m n. m., ale i převyšujících 4000 m n. m., byla zjištěna i ve výšce 4800 m n. m. V oblastech výskytu pandy červené jsou průměrné teploty od 10 do 25 °C se stabilními teplotami. Preferuje smíšené lesy s opadavými i jehličnatými stromy, zvláště se starými stromy a porosty bambusu. Menší množství fosílií bylo objeveno také v Severní Americe a Eurasii, kde žila v pleistocénu.

Etologie[editovat | editovat zdroj]

Panda červená při spánku

Panda červená je převážně noční savec a ve dne spí stočená na větvi s ocasem přetaženým přes obličej nebo s hlavou zabořenou pod hrudí. Výborně šplhá a často ji lze zastihnout na stromech, na zemi se zdržuje méně. Aktivní je nejvíce ráno a odpoledne. Je velmi citlivá na teplotu, nesnáší teploty nad 25 °C, optimální je pro ni 17-25 °C. Pandy červené nedělájí téměř nic jiného než že jí a spí, kvůli jejich nízkokalorické dietě. Jde o samotářská zvířata, setkávají se pouze v období páření. Panda červená je většinou tichá, mezi jedny z mála zvuků patří pískání při vzájemné komunikaci. Své teritorium si značkuje močí a pižmem. Mezi predátory pandy červené patří levhart sněžný, kuny a člověk. Při ohrožení predátorem se snaží utećt, pokud se jim to nepovede, stojí na zadních nohách, aby vypadaly větší, nebo se brání svými ostrými drápy. Panda velká vydrží stát na zadních nohách až 30 sekund, některé takto umí i chodit.

Panda červená stojí na zadních nohách

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Mládě pandy červené

Pandy nevytvářejí stálé páry, jsou to noční samotáři, ale vyhledávají se jen v době rozmnožování, a to podle pachu. Své teritorium si vyznačují trusem a dorozumívají se kvičením. Spáření se odehrává na zemi a pár se po něm okamžitě rozchází. Samice dokáže odložit porod mláďat až do vhodné situace třeba i o týden, možná i víc. Po 114 až 145 dnech březosti se samici rodí 1 až 2 mláďata, výjimečně až 4. Ta váží asi 100 g a dva týdny jsou úplně holá, slepá, a bezmocná, a pro jejich pomalý vývoj se o ně matka stará až rok. Mládě pandy svou matku opravdu zaměstnává - mládě saje mléko až 14krát za den. Úmrtnost mláďat v přírodě je poměrně vysoká, dosahuje 70%. Po 6-7 týdnech se mláďata vydávají na první průzkumy okolí, pohlavně dospívají ve věku 18 měsíců. Dožívá se až 14 let.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Panda červená jí bambus

Panda červená má trávicí systém přizpůsobený k přijímání masité potravy, ale mezi její hlavní zdroje energie patří bambusové výhonky. Protože nemůže trávit celulózu, nutnou k natrávení buněčné stěny, musí spotřebovat bambusu velké množství. Když není po ruce bambus, nepohrdne ani ovocem, plody, kořínky, žaludy, různými druhy trav a lišejníků, a masitou stravu doplňuje mladými ptáky, vejci, malými hlodavci, obratlovci (myši, ještěrky) a larvami hmyzu. V zajetí pandy červené nepohrdnou ani masem. Pandy se pohybují málo, spíše více spí a jí, aby ušetřily energii pracně získanou z trávení bambusu. Potrava prochází trávicí soustavou rychle, za 2-4 hodiny.

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Podle klasifikace IUCN patří panda červená mezi zranitelné druhy, kterým při nezměněných podmínkách hrozí vyhynutí ve střednědobém období. Ve volné přírodě dnes žije asi 15000 pand. Panda je ohrožena v důsledku ztráty přirozeného prostředí, protože lidé v Číně stále rozšiřují své území a kácí lesy - mnoho pand ročně zemře v důsledku odlesňování. I přes zákaz jsou často zabíjeny pro kožešinu. V některých oblastech Nepálu a Indie jsou chovány jako domácí mazlíčci. V současnosti jejich početnost klesá, a to hlavně u východního poddruhu v Číně. Jednou z příčin je i pomalé rozmnožování.

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

V mnoha zoologických zahradách probíhají záchranné programy, které mají zajistit budoucnost pandy červené. Pro pandy červené jsou v jejím přirozeném areálu zřizovány rezervace, který mají za úkol chránit jejich populaci. Pandy červené se vyskytují v 35 chráněných oblastech v Číně, ve 20 v Indii, v 26 v Myanmaru, v 7 v Nepálu a ve 2 v Bhútánu.

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Panda červená v pražské zoo

V Česku lze pandu červenou vidět v ZOO Praha, ZOO Ústí nad Labem, ZOO Zlín, ZOO Liberec, ZOO Ostrava, v Zoo Jihlava, ZOO Brno, ZOO Plzeň a v Zooparku Chomutov. V zoologických zahradách ji můžeme najít častěji než pandu velkou z čeledi medvědovitých, protože na rozdíl od ní si dokáže vybrat i něco z náhradního jídelníčku a netrvá jen na bambusových výhoncích, navíc je snažší ji zíksat. V roce 2006 bylo v zajetí chováno nejméně 817 jedinců pandy červené ve 254 institucích, z toho 511 jedinců patřilo k poddruhu A. f. fulgens a 306 k poddruhu A. f. styani. V zoo se většinou chovají v otevřených výbězích nebo vnitřních voliérách. V zimě potřebují teploty kolem 20 °C., v létě potřebují stín. Kromě bambusu požírá i ovoce, trávu, větve, vejce a kvalitní maso.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Panda červená v logu internetového prohlížeče Mozilla Firefox

Překlad čínského názvu do angličtiny se stal podkladem pro pojmenování webového prohlížeče Mozilla Firefox (česky znamená "ohnivá liška"). Je to doslovný překlad čínského pojmenování pandy červené "huo hú" (chuo chu), jiné čínské jméno tohoto zvířete je xiǎo xióng māo (siao siung mao), což znamená malá panda. Asi nejznámějším jedincem pandy červené je Babu, který roku 2005 utekl ze zoo v Birminghamu a stal se mediální hvězdou. Jde o státní zvíře indického státu Sikkim.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Red panda na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]