Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.

Prase sundské

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxPrase sundské
Černobílá fotografie prasete sundského
Prase sundské (1917)
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád sudokopytníci (Artiodactyla)
Čeleď prasatovití (Suidae)
Rod prase (Sus)
Binomické jméno
Sus verrucosus
F. Boie, 1832
Rozšíření prasete sundského na ostrovech Jáva a Bawean (červeně)
Rozšíření prasete sundského na ostrovech Jáva a Bawean (červeně)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prase sundské, také prase vousaté, kanec bradavičnatý[2] nebo prase sundské bradavičnaté[3] (Sus verrucosus), je druh prasete z čeledi prasatovití (Suidae) a rodu prase (Sus). Druh popsal Friedrich Boie v roce 1832. Byly zjištěny celkem 3 poddruhy. Jedná se o endemita Indonésie, vyskytuje se na ostrovech Jáva a Bawean, vyhynul na Maduře. Samci prasat sundských mohou dosahovat hmotnosti až 150 kg, tento druh se vzhledem podobá praseti divokému. O jeho chování nebylo zjištěno dostatečné množství informací. Druh je aktivní za soumraku a žije v malých skupinkách.

Prase sundské je všežravec, živí se drobnými savci, hmyzem, ořechy, listy či spadlým ovocem, vniká rovněž na zemědělskou půdu, krade zde plodiny a způsobuje tím škody. Mezinárodní svaz ochrany přírody ho řadí mezi ohrožené druhy, nebezpečí představuje především lov a ztráta přirozeného prostředí.

Nomenklatura[editovat | editovat zdroj]

Taxonomie prasat žijících v jihovýchodní Asii je částečně nejasná.[4] Prase sundské patří do čeledi prasatovití (Suidae) a rodu prase (Sus). Jsou známy celkem tři poddruhy, z nichž S. v. olivieri je pravděpodobně zaniklý:

  • Sus verrucosus verrucosus Boie, 1832
  • Sus verrucosus blouchi Groves, 1981
  • Sus verrucosus olivieri Blouch, 1998

Subspecie S. v. blouchi je podle Grovese & Grubba (2011) hodnocena jako možný samostatný druh, avšak kvůli nedostatku genetického materiálu je prozatím[pozn. 1] vedena jako poddruh prasete sundského.[5] Dle fosilních záznamů se prasata sundská vyvinula na ostrově Jáva asi před 2 miliony lety.[6] Mitochondriální DNA prasete sundského je totožná s většinou druhů ostatních prasat a má velikost 16 479 párů bází.[7]

Druh popsal Friedrich Boie v roce 1832. Druhové jméno verrucosus pochází z latiny a v překladu znamená bradavičnatý.[8]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Prase sundské je zvířetem orientální oblasti.[9][10] Původně se vyskytovalo na ostrovech Jáva, Bawean a Madura, avšak jeho populace klesla. Na Jávě žije v celkem deseti izolovaných oblastech, ale malé skupiny mohou přežívat i v dalších, například v roce 2007 byla objevena populace v oblasti Banjar. Prokázaný výskyt byl zaznamenán také v oblastech Malingping, Rangkasbitung, Sukabumi a Cikepuh, Purwakarta (poslední jedinec zaznamenán v roce 2001), v Garutě, Cilacapě, Cipatajuhu a přírodní rezervaci Nusakambangan. Běžně žije i v oblastech Subah, Blora a Bojonegoro.[5]

Nizozemský atlet a zoolog Andries Hoogerwerf (1970) uvedl, že se vyskytovalo i v Národním parku Ujung Kulon, kde již ale vyhynulo.[11] Na Baweanu je druh vzácný, dle studie z roku 2015 zde žije 172 až 377 jedinců.[12] Na Maduře vyhynul.[5]

K životu dává přednost sekundárním lesům,[pozn. 2][10] potkat jej lze rovněž v otevřené krajině,[3] případně na mořském pobřeží, kde obývá mangrovníkové porosty. Na ostrově Bawean žijí prasata sundská v tekových lesích.[13] Žijí do výšek pod 800 m n. m. Za to, že neobývají oblasti s vyšší nadmořskou výškou, možná může jejich malá snášenlivost nízkých teplot.[13] Jednou však byla pozorována ve výšce 1 500 m n. m.[14]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Kresba prasete sundského na bílém pozadí
Kresba prasete sundského namalovaná H. Schlegelem

Prasata sundská váží 44 až 108 kg a měří 90 až 190 cm.[10] Samice váží obvykle 35 až 60 kg, hmotnost samců může dosáhnout 80 až 150 kg.[15] Délka samců činí 143−190 cm, samic pak 90−134 cm.[14] U tohoto druhu je vyvinut pohlavní dimorfismus, samci jsou větší a mají bradavice.[10] Nohy jsou dlouhé a štíhlé, záda rovná, tlama protáhlá.[10][14] Celkový zubní vzorec činí 1/3, 3/1, 1/2, 3/3.[10] Zvláštním rozlišovacím znakem prasat sundských jsou tři páry výrůstků (bradavic) rostoucích především starým samcům pod očima, za ušima a na dolní čelisti.[10][14] Jsou tvořeny chrupavkou se ztluštělou kůží[3] a začínají růst, jakmile jedinec dosáhne hmotnosti 25 až 35 kg.

Zbarvení kůže může mít odstíny od jemně červené až po černou, na břiše je obvykle bílá, jež silně kontrastuje se zbarvením hřbetu.[6] Prasatům sundským roste navíc po celém hřbetu dlouhá srst, která má obvykle tmavé zbarvení. Spodní část chlupů je nažloutlá[14] a chlupy mohou mít černé konce.[15]

Lebka prasete sundského
Lebka prasete sundského

Vzhledem se podobá praseti divokému (Sus scrofa),[pozn. 3] od něhož je při zběžném pozorování prakticky k nerozeznání a k rozlišení obou druhů od sebe je nutné nabrat zkušenosti.[16] Zvláště obtížné je rozlišení druhu u samic a mladých jedinců, které nemají bradavice a naopak kvůli nim je poměrně snadné u samců.[14] Samice prasat divokých jsou však mnohem větší a těžší než samice prasat sundských. Rozlišovacím znakem je také zbarvení; zatímco prasata divoká jsou na Jávě spíše černá, druhý druh má obvykle načervenalé zbarvení.[6] Šedavý pruh, který mají prasata divoká na hlavě, u prasat sundských chybí. Dalším rozlišovacím znakem je dlouhá srst rostoucí prasatům sundským ze zad.[16] Krycí proužkování mláďat je u prasat sundských na rozdíl od prasat divokých nevýrazné.[6]

Divoká prasata jsou také přizpůsobivější a lze je najít od mořského pobřeží po hory, přičemž obývají i přeměněná stanoviště.[17]

Chování[editovat | editovat zdroj]

O chování prasete sundského nebylo zjištěno dostatečné množství informací už i proto, že se jeho areál výskytu překrývá s areálem rozšířenějších prasat divokých,[18] a je obtížné tyto dva druhy od sebe odlišit.[14] Prase sundské je obvykle aktivní za soumraku.[10] Žije ve skupinkách s proměnlivým složením. Existují skupiny složené pouze ze samic, jen ze samců, ze samic a jednoho samce nebo samotářsky žijící jedinci.[3] Obvykle lze nalézt mláďata doprovázející samici.[10] Většina skupinek pozorovaných na Jávě je složena ze čtyř až šesti prasat,[19] avšak existují záznamy o skupinách, které byly tvořeny až 20 jedinci.[6] O velikosti teritoria nebyly zjištěny téměř žádné informace.[10]

V případě možného nebezpečí vydávají prasata pronikavý pískot, aby tím varovala ostatní.[10] Při napadení zježí srst na hřbetě a zvednou ocas.[10][14] Jedinci mezi sebou komunikují pomocí vizuálních gest a také vzájemnými dotyky.[10]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Prase sundské je všežravec.[10] Skladba jeho potravy přibližně odpovídá skladbě potravy prasete divokého.[6] Její živočišnou část tvoří drobní savci, červi a hmyz, z rostlin pojídá například listy, kořeny, kůru stromů, semena nebo ořechy, konzumuje rovněž spadlé ovoce. Významně preferuje rýži, kvůli níž vniká na zemědělské pozemky, kde způsobuje značné škody.[6][10] Rovněž se vloupává na pole kukuřice a manioku.[14]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Informace týkající se rozmnožování prasete sundského nebyly široce publikovány. Další druhy prasat z rodu Sus jsou polygamní a samci o samice svádějí souboje. Rozmnožování prasat sundských probíhá jednou ročně od září do listopadu.[10] Těsně před porodem si samice staví záleh vystlaný listy, ve kterém porodí.[14] Porody začínají v období dešťů, nejčastěji mezi lednembřeznem,[19] existují však zmínky od lovců, kteří uvádějí, že nejčastěji je možno vidět samici s mláďaty mezi srpnem a prosincem.[14] Po zhruba 120 dnech březosti se samici v zálehu narodí 3−9 mláďat.[10]

V rámci prasat z rodu Sus činí poporodní hmotnost v rozmezí od 500 do 1 500 g. Samice se o nově narozené jedince starají společně. Odstav od mateřského mléka nastává ve srovnání s ostatními prasaty ve 3 až 4 měsících života mláďat. Pohlavní dospělosti samice dosahují pravděpodobně v 8 měsících, ale většina z nich se začne rozmnožovat až v 1,5 roce. Samci se páří ještě později, asi v 5 letech, kdy už jsou plně vzrostlí a mohou soupeřit o samice.[10]

Prasata sundská se mohou dožít až 18 let,[3] avšak průměrná délka života ve volné přírodě je kratší a činí asi 8 let.[10]

Vzhledem k tomu, že prase sundské i prase divoké mají stejný počet chromozomů, 38, je možné, že se tyto dva druhy na ostrově Jáva navzájem kříží.[20]

Predátoři a parazité[editovat | editovat zdroj]

Mezi přirozené nepřátele prasat sundských patří dhoulové (Cuon alpinus), levharti (Panthera pardus melas) a řadili se mezi ně i vyhynulí tygři jávští (Panthera tigris sondaica).[13] Mezi parazity tohoto druhu se pak řadí například hlístice z rodu Oesophagostomum, škrkavkovití, prvoci z rodu Eimeria a vakovka lidská (Balantidium coli).[21]

Vztah s lidmi[editovat | editovat zdroj]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Prasatům sundským ubývá vhodné životní prostředí. Areál výskytu se ještě zmenšil po druhé světové válce, kdy se na Jávě rozrostla lidská populace.[19] Ilegální kácení tekových lesů je považováno za hrozbu, která se rozmohla především po indonéském politickém otřesu z let 1996−1998, kdy byly krádeže tek hlášeny po celé Jávě.[22] Následkem masivního odlesňování vyhynul i poddruh prasete sundského na ostrově Madura.[13]

Strom v Národním parku Meru Betiri
Národní park Meru Betiri, kde je tento druh chráněn

Změna stanoviště způsobila rozšíření prasat divokých, která mohou být potravními konkurenty prasat sundských a vzájemné křížení mezi nimi může rovněž ohrozit genofond sundských prasat, avšak tato hrozba se nezdá být velká,[5][20] zvláště ne na ostrově Baewan, kde z pozorování z roku 2015 nebylo zjištěno ani jedno prase divoké.[12] Největším nebezpečím se stal lov. Prasata jsou zabíjena sportovními lovci, ale také zemědělci, kteří je loví kvůli škodám na zemědělských plodinách, přičemž k lovu používají psy a pasti,[22] k nejčastějšímh způsobům zabíjení však patří trávení pomocí jedů. Za jednu noc může být otráveno 10 až 40 prasat a průměrně až 100 kusů týdně. Kvůli nelegálním otravám vymizela velká část populace prasat mezi Semarangem a Surabajou, stejná činnost je problematická i v provincii Západní Jáva a Pembarisan Hills, přičemž probíhá i navzdory zákonům.[13] Na ostrově Bawean jsou prasata sundská lovena křesťanskými přistěhovalci z ostrova Sumatra; původní muslimské obyvatelstvo je nezabíjelo.[5]

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Prase sundské je jedním z nejohroženějších druhů prasat na světě.[23] Je natolik vzácným, že bylo v roce 1970 považováno za vyhynulé, avšak o jedenáct let později byla na východní Jávě objevena malá populace tohoto druhu.[22] Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody je prase sundské hodnoceno jako ohrožený druh s klesající populací, která největší pokles zaznamenala po roce 1980,[24] během let 1998–2016 klesla asi o polovinu, přesná čísla nejsou známa.[5]

Prasata sundská se v malých počtech vyskytují v několika chráněných územích; bylo navrženo (1993) vytvořit další.[5] Poddruh S. v. verrucosus žije v Přírodní rezervaci Leuweung Sancang o rozloze 20 km2, v Přírodní rezervaci Nusakambangan o rozloze 9,3 km2 a Národním parku Meru Betiri o rozloze 500 km2. Poddruh S. v. blouchi obývající Bawean se vyskytuje v Přírodní rezervaci Bawean Island, mající rozlohu 45 km2.[11] V roce 2006 byl doporučen chov prasat sundských v zajetí, který by měl pomoci ve studiu druhu a posílit volně žijící populace vysazením vypěstovaných prasat.[22] Program chovu úspěšně probíhá v Centru volně žijících živočichů Cikananga[24] a uvažuje se o vypouštění jedinců do volné přírody.[5] Další ochrana by měla spočívat v prozkoumání genů prasat sundských i divokých a oddělení čistých populací prasat sundských, aby byl zachován jejich genofond. Dále by měl být zjištěn vztah lidí k tomuto druhu jako ke škůdci[25] a také zamezení zabíjení tohoto druhu.[18]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k tomu, že je prase sundské přizpůsobivé, by se dalo zdomestikovat[20] a uvažuje se o něm jako o zdroji masa.[25]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. K lednu 2016
  2. Les vzniklý obnovou po požáru, těžbě, polomu či jiném velkém narušení
  3. V Indonésii žije poddruh prase páskované (Sus scrofa vittatus)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-24]
  2. BioLib.cz – Sus verrucosus [online]. BioLib.cz. Dostupné online.  
  3. a b c d e VERHOEF, Ester. Encyklopedie volně žijících zvířat. 1. vyd. Čestlice : REBO, 2001. 320 s. ISBN 80-7234-213-4. S. 274.  
  4. BEHIE, A. M; OXENHAM, M. F. Taxonomic Tapestries: The Threads of Evolutionary, Behavioural and Conservation Research. Acton : ANU Press, 2015. 394 s. Dostupné online. ISBN 1925022374, 9781925022377. S. 349. (anglicky)  
  5. a b c d e f g h Sus verrucosus [online]. Iucn Red List od Threatened Species, leden 2016, [cit. 2016-07-08]. Dostupné online.  
  6. a b c d e f g MEIJAARD, E.; D'HUART, J. P.; OLIVER, W. L. R. Family Suidae (Pigs). Handbook of the Mammals of the World [online]. Wild Pig Specialist Group, 2011, čís. 2 [cit. 2016-07-11], s. 248-291. Dostupné online.  
  7. FAN, Jie; LI, Chun-Hong; SHI, Wei. The complete mitochondrial genome of Java warty pig (Sus verrucosus). Mitochondrial DNA. 2015-05-04, roč. 26, čís. 3, s. 481–482. Dostupné online [cit. 2016-08-16]. ISSN 1940-1736. DOI:10.3109/19401736.2013.873932.  
  8. Sus [online]. metazoa.us, [cit. 2016-07-08]. Dostupné online.  
  9. Warty Pig - Sus verrucosus - Overview - Encyclopedia of Life. Encyclopedia of Life [online].  [cit. 2016-08-16]. Dostupné online.  
  10. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s MCMAHON, Sara. Sus verrucosus [online]. Animal Diversity Web, 2002, [cit. 2016-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b BLOUCH, Raleigh A. The Javan Warty Pig. In OLIVER, William L. R. Pigs, peccaries, and hippos, Status Survey and Conservation Action Plan. Gland, Switzerland : IUCN, 1993. [Dále jen Blouch 1993]. Dostupné online. ISBN 2831701414. S. 130. (anglicky)
  12. a b RADEMAKER, Mark; MEIJAARD, Erik; SEMIADI, Gono. First Ecological Study of the Bawean Warty Pig (Sus blouchi), One of the Rarest Pigs on Earth. PLOS ONE. 2016-04-06, roč. 11, čís. 4, s. e0151732. Dostupné online [cit. 2016-08-16]. ISSN 1932-6203. DOI:10.1371/journal.pone.0151732.  
  13. a b c d e Blouch 1993, s. 133.
  14. a b c d e f g h i j k HUFFMAN, Brent. sus verrucosus [online]. ultimateungulate.com, rev. 20.2.2013, [cit. 2016-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. a b NATIONAL RESEARCH COUNCIL. Little-known Asian Animals with a Promising Economic Future: Report of an Ad Hoc Panel of the Advisory Committee on Technology Innovation, Board on Science and Technology for International Development, Office of International Affairs, National Research Council. Washington, D.C. : National Academies, 1983. 131 s. Dostupné online. Kapitola The Javan Warty Pig, s. 80. (anglicky) [Dále jen National Research Council 1983]. 
  16. a b HOOGERWERF, Andries. Udjung Kulon, the Land of the Last Javan Rhinoceros. With local and general data on the most important faunal species and their presentation in Indonesia. Leiden : E. J. Brill, 1970. Dostupné online. S. 335. [Dále jen Hoogerwerf 1970]. 
  17. Hoogerwerf 1970, s. 333.
  18. a b BLOUCH, Raleigh A.. Ecology and conservation of the Javan warty pig Sus verrucosus Müller, 1840. Biological Conservation. 1988-01-01, roč. 43, čís. 4, s. 295–307. Dostupné online [cit. 2016-08-16]. DOI:10.1016/0006-3207(88)90122-X.  
  19. a b c Blouch 1993, s. 131.
  20. a b c National Research Council 1983, s. 82.
  21. DEWI, Kartika-; -, R. T. P. Nugraha-. ENDOPARASIT PADA FESES BABI KUTIL (Sus verrucosus) DAN PREVALENSINYA YANG BERADA DI KEBUN BINATANG SURABAYA. ZOO INDONESIA. 2007-12-31, roč. 16, čís. 1. Dostupné online [cit. 2016-08-17]. ISSN 2527-8703. (indonésky) 
  22. a b c d JAVAN WARTY PIG (Sus verrucosus) [online]. Cikananga Wildlife Center, [cit. 2016-07-15]. Dostupné online.  
  23. Výroční zpráva - 2008. www.faunus.cz [online].  [cit. 2016-08-16]. Dostupné online.  
  24. a b Javan Warty Pig Conservation Breeding Programme [online]. World Association of Zoos and Aqariums, [cit. 2016-08-16]. Dostupné online.  
  25. a b National Research Council 1983, s. 84.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VERHOEF, Ester. Encyklopedie volně žijících zvířat. 1. vyd. Čestlice : REBO, 2001. 320 s. ISBN 80-7234-213-4. S. 274.  
  • BLOUCH, Raleigh A. The Javan Warty Pig. In OLIVER, William L. R. Pigs, peccaries, and hippos, Status Survey and Conservation Action Plan. Gland, Switzerland : IUCN, 1993. Dostupné online. ISBN 2831701414. S. 129–135. (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]